17.7.18

Ondřej Šteffl: Aluminiový klíček státní maturity

Se státní maturitou je to jak aluminiovým klíčkem ve známé Holcmanově scénce. Pointa je v tom, že hledá aluminiový klíček pod lampou, protože tam je vidět. A nikoliv tam, kde ho ztratil, protože tam je tma.


Skutečné závažné věcné problémy českého vzdělávání, když nechám stranou finance a platy učitelů, neřešíme, málo se o nich píše, nediskutujeme o nich. Přitom jde o problémy, které stále rychleji destruují vzdělanost mladých lidí, naši konkurenceschopnost na mezinárodním poli, ohrožují svobodu a demokracii a mají vliv na to, jak spokojené životy v dospělosti povedou dnešní žáci a studenti. Mnohé z těchto problémů jsou zcela nové, nikdo se s nimi ve škole nesetkal, moc jim nerozumíme, často ani nevíme, jak se do řešení pustit, a kdo by to měl udělat. Jsou pro nás ve tmě. Zato skoro každý ze čtenářů tohoto listu má maturitu za sebou. Má osobní zkušenost, má názor, můžeme se k ní vyjadřovat. Noviny to rády tisknou. Ministr to řeší. To je ta naše lampa. Ale skutečné problémy jsou jinde a státní maturita je jen zamlžuje.

Je např. zřejmé, že práce s informacemi a kritické myšlení budou ve všech ohledech čím dál důležitější. Málo se ale píše o tom, jak je ve školách lépe rozvíjet? Zato debata o tom, zda má mít státní maturita dvě úrovně, je zase na stole. (Zase! To už jsme přece zkoušeli, a zrušili.). Ve společnosti se rozevírají sociální nůžky. Česká republika ve všech mezinárodních srovnáních, jako je PISA nebo TIMSS, vychází jako jedna z nejhorších v tom, jak se školám daří sociální rozdíly kompenzovat. Kolik článků o možných řešeních jste četli? Ale noviny jsou plné toho, že bývalý ředitel CERMATu dělá v mailech pro ředitele škol gramatické chyby. Děti dostávají chytré mobily ve stále nižším věku a tráví u nich stále více času, roste počet závislých a mnozí odborníci si myslí, že to souvisí i s rostoucím počtem duševních poruch u dětí. Děti přicházející do prvních tříd sice častěji umí číst i psát, ale mnohé neumí pořádně mluvit. Řešíme to? Zato (Zase! Když po osmi letech víme, že o to vysoké školy nestojí.) debatujeme o tom, zda by státní maturita mohla být vstupenkou na vysokou školu. Přibývá dětí i rodičů, kteří na školu nehledí jako na místo vzdělávání, kde se jejich dětem dostane přípravy pro budoucí život, ale jen jako na nepříjemnou povinnost, kterou je třeba nějak přežít. A stále více rodičů hledá řešení mimo veřejné školství. A my řešíme, zda má být maturita z matematiky povinná. Jsme celosvětově první, lépe řečeno poslední v tom, jak žáky nebaví matematika, i v tom, jak je nezajímají přírodní vědy. To bude mít jistě vliv na to, s jakou chutí se budou v dalším životě dál vzdělávat. A že bude potřeba se stále učit, o tom není pochyb. A my dlouze debatujeme o tom, zda se má písemná práce z češtiny opravovat centrálně nebo ve škole. Ve studii Světového ekonomického fóra (World Economic Forum) je mezi klíčovými dovednostmi pro 21. století kritické myšlení, kreativita, komunikace, spolupráce, ale také zvídavost, iniciativa a adaptabilita. Neznám nikoho, kdo by si myslel, že v tomhle české školství vyniká. Ale soudě podle rozsahu diskusí je to menší problém, než zda mají maturanti vědět, co je epizeuxis. Nějak nám uniká, že státní maturita je založena na principech vzdělávání minulého století a sama o sobě je překážkou nějaké podstatnější změny ve školství.

Už osm let řešíme, jak zabránit škodám a napravit problémy, které nadělal ohromný moloch státní maturit, a které bychom bez státní maturity nikdy neměli. Nebo si snad někdo myslí, že dvě úrovně maturity, epizeuxis, či centralizované opravování testů je problém, jehož vyřešení pozvedne českou vzdělanost? Když státní maturitu zrušíme, problémy zmizí. A ještě navíc budeme mít víc času a prostoru řešit skutečně závažné problémy českého vzdělávání, které se nám zatím ztrácejí za clonou planých diskusí kolem státních maturit.

Vyšlo v LN dne 2. 7. 2018.

Převzato z autorova blogu na Aktuálně.cz pod licencí Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.

10 komentářů:

Simona CARCY řekl(a)...

To je jak s tou Táňou Malou - špatně kopíruje a ještě s chybami: Nejde o Holcmana ale o Holzmanna (Felix Holzmann (8. července 1921 Teplice – 13. září 2002 Chemnitz, Německo). Šteffl, Šteffl - v jednom slově a dvě chyby!

Eva Adamová řekl(a)...

To víte, paní Carcy, to je ta zapeklitá práce s informacemi.

Eva Adamová řekl(a)...

A ani to kritické myšlení pravda mic moc. Ony se totiž ty výzkumy (TIMSS počínaje a PISA konče) nedají úplně považovat za bernou minci. A např. výsledky testu Mapa školy od společnosti SCIO se musí brát jedině s humorem.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

kritické myšlení, kreativita, komunikace, spolupráce, ale také zvídavost, iniciativa a adaptabilita.

A stojí o to VŠ, když používají sciotesty?

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytlici upřednostňují POP (pečlivost, odpovědnost, pracovitost).
Kriticky myslících, kreativních a komunikativních nemehel všude dost.
A podle toho to taky tak žalostně vypadá. Už některý ze zdejších světových výzkumníků v oblasti vzdělávání spáchal nějaký relevatní sběr dat o vývoji poměru počtu studentů vysokoškolská studia zahajující a počtu studentů ta studia zdárně dokončující. A kolik z nich dokončující ta původní.

Nicka Pytlik řekl(a)...

poslední v tom, jak žáky nebaví matematika

Kdyby mediálně všeobjímající matematikové k pěstování svého byznysu a čechrání si peří na úkor školní konkurence čas odčasu přispěli příklady dobré praxe o prospěšnosti matematického vědění, mohlo by být časem byť drobně, ale přesto lépe.
Pytlici tedy vůbec nevědí, proč by měla matemetatika nutně všechny bavit. Pytliky kupříkladu nebaví pravopisná pravidla a pravidla silničního provozu jak bys met. Přesto se snaží průběžně snižovat průměrný počet pravopisných chyb na deset řádek textu a účastnit se silničního provozu takovým zpúsobem, aby neublížili sobě, ani ostatním účastníkům téhož.
Pytlici by skoro řekli, že si u štefflů mimoděk nastavili zrcadlo. Viz 'řešit skutečně závažné problémy českého vzdělávání, které se nám zatím ztrácejí za clonou planých diskusí'.

Jana Karvaiová řekl(a)...

1/...práce s informacemi a kritické myšlení budou ve všech ohledech čím dál důležitější...Pardon, ono to někdy bylo nedůležité? Proč čím dál důležitější? Protože se více lže nebo že je více zdrojů? Tím pádem musíme více chtít po dětech, aby četly a porozuměly čtenému. Aby si s nimi četli rodičové, a povídali si si o čteném. Aby si tak dětiy rozvíjely slovní zásobu – úkol především rodiny, mateřinek, základek...
2/...jak se školám daří sociální rozdíly kompenzovat... Kompenzovat co? Sociální rozdíly se musí stírat především v oblasti sociální – za práci výdělek, ne almužna. Dostupnost bydlení za slušné peníze. Škola přistupuje většinou k dětem stejně. Škola chápe, že Karel často nemá pomůcky nebo peníze na výlet,ale co s tím jako má dělat. Škola často poskytuje doučování, na které ti sociální nechodí. Proč, když to není povinné. Škola toho dělá až hanba. Víc může těžko dělat. Tohle musí vzít do rukou více sociálky, terénní pracovníci, charita, církve.
3/...ale mnohé neumí pořádně mluvit....No jistě! Zrušili jsme ve školkách logopedickou nápravu. Pokud to učitelky dělají, tak pokoutně. Ony to vlastně ani dělat nesmí, nemají vzdělání. Ten kdo vzdělání má, nedostane úvazek (nic jako školní logoped pro MŠ neexistuje, kdo by to taky platil ,že?) . Klinické logopedy platí pojišťovny (především) a ty mají jasno- je jich dost! Není,samozřejmě, ale pojišťovna platí a rozhoduje. A rodiče více dbají na sladěnost oblečení, mobil a rovnátka. Šišlající dítě je roztomilé, proč to řešit?

Jana Karvaiová řekl(a)...

4/....Přibývá dětí i rodičů, kteří na školu nehledí jako na místo vzdělávání, kde se jejich dětem dostane přípravy pro budoucí život, ale jen jako na nepříjemnou povinnost, kterou je třeba nějak přežít....Protože povinnost se nenosí. Nosí se ryzí dobrovolnost. Děti nemusí ani pomáhat doma, je snaha vyhnout se všem povinnostem a nepříjemnostem. Nebudeme děti zatěžovat „musem“. A nejen ve školách. Takže co?
5/...kritické myšlení, kreativita, komunikace, spolupráce, ale také zvídavost, iniciativa a adaptabilita...
Kritické myšlení – muselo být odjakživa. To by chudáci lovci mamutů a sběrači dopadli, kdyby ho neměli.
Kreativita – kdy a kde? V jedné hodině pracovek a výtvarky? A co doma, jak kreativně tráví čas děti doma?
Komunikace – začíná správnou výslovností, dále pokračuje dostatečnou slovní zásobou. Umění hovořit s ostatními (dnes, když se vše řeší SMSkami bez diakritiky? Doma se nehovoří, protože si každý zaleze někam k něčemu elektronickému?) tohle má škole ve svém omezeném čase nějak napravovat? Zkuste dětem dnes ve třídě předčítat. Dřív se na to těšily, dnes jich poslouchá tak 3 z 25. Ostatní se nudí. Nejsou schopné přijímat tyhle podivné audio vjemy.
Spolupráce – ta se rozvíjí, dnes je celkem běžné pracovat ve skupinách apod.
Zvídavost – souvisí se čtením hledáním a opět přístupem v rodině.
Adaptabilita – v dnešní době přizpůsobování se dětem? Ale jděte.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Adaptabilita – v dnešní době přizpůsobování se dětem? Ale jděte.
Problém já osobně vidím v tom, že se chce po školách,aby něco měnily rychle, nejlépe včera. A to prostě nejde. Tyhle věci chtějí řád ,systém a hlavně čas. Dost času. A stějně vždy budou lidi, kterým se všechno bude zdát špatně. Podle mého se školy mění. Zcela 100%. Nedá se to udělat mávnutím proutku. Většina lidí tam pracujících se snaží měnit. Zbytek lidí hledá mouchy. Živí je to. Hlavně ti,kdo chtějí dělat školy soukromé. Nic proti soukromým školám. Jen to nesmí být boj soukromé versus veřejné. Kydání hnoje na protivníka.
K maturitě. Nechci tu nic rozebírat. Je v tom trochu bordel, s tím souhlasím. Nesouhlasím s tím, že maturita je k ničemu. I kdyby měla sloužit jen jako iniciační obřad, byla by dobrá. Ať už bude vypadat jakkoli, jako největší úskalí mi stále přijde to, že střední školu s maturitou by měl mít někdo,kdo to prostě zvládne. Asi je každému jasné, že to nezvládne absolvent zvláštní školy. Tak proč to není jasné u dalších studentů, kteří sice nemají inteligenční hendikep, ale stále mají dost málo potenciálu to udělat? Proč to má tolik odpůrců? Nejde o to, že bychom neměli dávat příležitosti. Jde o to, aby se každý jeden jedinec ) nebo holt rodiče takového jedince) včas uvědomili, že student ani po nějaké době nejeví schopnost střední školu s maturitou zdárně dokončit a tak se prostě přesune jinam. Totéž se přeci děje na vysoké a je to bráno jako normální. Jako jediné možné řešení vidím celoživotní možnost studovat ,a to i při zaměstnání. Jednoho dne se třeba někomu rozsvítí, takže proč nezačít s maturitou třeba ve čtyřiceti. Snižování laťky vede jen k inflaci vzdělání nepodloženého vzděláním. Prostě je to jen výroba vysvědčení a falešného statistického myšlení, že se posouváme k jakémusi ideálu, o kterém ale zase subjektivně rozhodují nějací jedinci. Třeba za pár let ti jedinci přijdou na jinou zhůvěřilost.

Simona CARCY řekl(a)...

No jo, snést pouze argumenty, které osvědčují můj záměr, bývá účinné, ale nedůstojné někoho, kdo si nechá říkat experte! Argumentovat tím, jak děti předmět xy nebaví, jak je nebaví škola mají hloupé rodiče, kteří ve škole vidí překážku - to je laciné a pravda, takoví existují. Ale také je pravda, že se naši žáci úspěšně umisťují na předních místech soutěží v oblasti matematiky, přírodních věd nebo IT. To tedy moc nekoreluje s nedostačivě skrývanými záměry pisatele, který by rád ukázal české školství jako úplného chabruse, kterého přijíždí na bílém koni pisatel osobně vzkřísit. Jen to ne!

Okomentovat