13.7.18

MŠMT: Inkluzivní a kvalitní vzdělávání v územích se sociálně vyloučenými lokalitami (evaluace)

Agenturou pro sociální začleňování (ASZ) je v rámci projektu IKV realizována spolupráce ve 46 obcích (v celkem šesti vlnách spolupráce), z celkového počtu 70 + 10 obcí. Vytvořeno bylo 20 Místních plánů inkluze, 24 Vstupních analýz lokalit, Evaluační manuál a zahájeny byly práce na Analýze segregace škol (přičemž tyto dokumenty se prozatím nepromítly do vykazovaného počtu indikátorů).
Hodnocení evaluačního okruhu C – individuální projekt systémový „Inkluzivní a kvalitní vzdělávání v územích se sociálně vyloučenými lokalitami“ (IKV) je součástí evaluace systémových a koncepčních projektů z výzev PO 3 OP VVV, která byla zahájena na jaře r. 2017. Předkládaná průběžná zpráva této evaluace vychází z šetření realizovaného zpracovatelem na přelomu roku 2017 a 2018.

Projekt IKV je v jedné čtvrtině své realizace, probíhá od 1. 7. 2016 a je plánován do 30. 4. 2022. Celkový rozpočet je 229 mil. Kč, přičemž proplaceno je 12 % prostředků. Podle plánu plnění indikátorů (Příloha č. 2 žádosti o podporu) měl být do konce roku 2017 finalizován první dílčí výstup projektu – Evaluační manuál, který byl předložen v 6. Zprávě o realizaci ze dne 29. 1. 2018. Nicméně naplnění cílové hodnoty indikátoru 54902 (Počet národních systémů nebo jejich složek), který projekt IKV v souladu s plánem plnění indikátorů vykáže, je předpokládáno až k datu 30. 4. 2022. (viz Příloha č. 4 Stanovení podmínek pro realizaci projektu č. 15_001/0000586-01).

V rámci této evaluace je zjišťován průběžně vnímaný přínos projektu aktéry v podpořených obcích. Vyhodnocováno bylo plnění dílčích cílů a naplňování hlavního cíle projektu, tedy dosáhnout uplatnění principů inkluzivního a kvalitního vzdělávání na participativním základě a vytvořit podmínky pro dlouhodobé udržení a rozvoj opatření vzniklých v průběhu projektu na lokální úrovni. Hodnocení bude probíhat v každém roce, po dobu následujících 4 let (do roku 2022), přičemž bude možné využít sledování jednotlivých proměnných a vyhodnocovat posun v čase. Šetření v roce 2017 slouží z tohoto pohledu ke zjištění baseline hodnot, ke kterým se budou následující šetření vztahovat. Hodnoceno bylo celkem 15 nastavených parametrů, aby bylo možné jasné kvantifikované srovnání hodnot s následujícími roky. Realizováno bylo 54 rozhovorů pro zjištění postojů aktérů v 18 spolupracujících obcích. Níže uváděné informace o podílech respondentů vychází ze zmíněného základu 54 respondentů.

V žádném z parametrů nebyl zaznamenán výrazný odklon oproti očekávání, všechny činnosti jsou vykonávány (s mírně větší spokojeností v obcích zapojených v prvních vlnách spolupráce).
Strategické dokumenty (Strategický plán sociálního začleňování (SPSZ) a Místní plán inkluze (MPI)) jsou většinou schváleny zastupitelstvem obce, což uvedlo v rozhovorech 64 % z 54 respondentů šetření v případě SPSZ a 54 % u MPI (či jsou v přípravě). Obce, kde MPI prozatím chybí, se většinou zapojily do spolupráce až v 6. vlně. Ne vždy jsou aktéři plně informováni o procesu přípravy a schvalování dokumentu (odpovědi aktérů z jednoho města se v některých případech navzájem liší). Respondenti se většinou shodují, že pokud byl MPI v obci vypracován, tak to bylo s přispěním všech nebo téměř všech relevantních aktérů. Odpovědi k samotnému naplňování – realizaci aktivit a opatření MPI dle plánu a v dostatečné míře budou sloužit spíše jako podklad pro hodnocení v dalších letech, jelikož jen mírně nadpoloviční většina respondentů byla schopna se k naplňování MPI vyjádřit (56 % respondentů se vyjádřilo k plánu a 52 % k dostatečné míře). Zapojení obcí do existujících Místních akčních plánů rozvoje vzdělávání je velmi intenzivní (zapojení obce dle 78 % respondentů). Relativně častým jevem ovšem bylo, že respondenti zaměňovali aktivity prováděné v rámci MPI s aktivitami z MAP, případně byly zaměňovány i samotné dokumenty.

Metodická podpora ASZ je hodnocena jako přínosná při přípravě projektů (45 % z 54 respondentů je spokojeno, 26 % částečně spokojeno), ASZ se ve většině lokalit osvědčila jako klíčový aktér a organizátor pracovních skupin, respondenti oceňují metodickou pomoc ASZ při přípravě projektů. Pouze v jednotlivých případech vyznívá hodnocení působení ASZ jako problematické (změny lokálních konzultantů a personální změny ve vedení ASZ; noví konzultanti nebyli seznámeni se situací v obci).

Většina aktérů ze školství nepřipravuje žádné projekty s ASZ, projekty, na nichž se podílí ASZ jsou většinou připravovány městy nebo NNO a školy v nich figurují jako partneři. Naopak tito aktéři pak konzultují projekty s ASZ velice intenzivně. Výhodou ASZ je podle jednotlivců to, že problematiku vidí komplexně – zabývá se tématy bydlení, sociálních věcí i vzdělávání, a že tyto okruhy zastřešuje a propojuje, což je podle respondentů velmi žádoucí. Mezi Koordinovaným přístupem k sociálně vyloučeným lokalitám (KPSVL) a jinými způsoby předkládání projektů aktéři nevidí podstatný rozdíl, případně se staví ke KPSVL vstřícně (metodické konzultace, větší šance uspět).

Spolupráce na místní úrovni funguje (zapojení relevantních institucí, fungování jednání, kvalita jednání, průběh diskuze, sdílení potřeb), pracovní skupiny jsou organizovány v souladu s nastaveným plánem a v dostatečné frekvenci (stížnosti se objevují v několika případech na příliš mnoho setkávání a „únavu z přeplánování“). Většina aktérů hodnotí setkávání jako (spíše) kvalitní a podnětná pro podporu a rozvoj inkluzivního vzdělávání v obci (lze vysledovat mírný trend k nižší spokojenosti s kvalitou setkávání v novějších vlnách obcí). Pracovních skupin se účastní většinou všichni relevantní aktéři a respondenti hodnotí probíhající diskuze na PS jako přínosné.

Více jak polovina (54 %) dotázaných neumí posoudit dostatečnost finančních prostředků v obci na inkluzivní vzdělávání. Odpovědi respondentů, kteří dostatečnost finančních prostředků hodnotili, se velmi různí od pozitivních k negatiním. I dotazovaní, kteří uvádějí, že prostředky na inkluzi jsou v současnosti dostačující, upozorňují, že tento stav se může v budoucnu velmi rychle změnit (vzhledem k financování asistentů a dalších pracovníků škol např. z projektů OP VVV).

Respondenti vnímají pozitivně směřování škol k inkluzivnímu vzdělávání. První úspěchy a pozorování velkého pokroku je patrné dle 19 % respondentů, třetina vnímá postupné směřování k inkluzi. Negativněji vyznívá hodnocení toho, zda se projektu daří změnit postoje aktérů v obci k problematice inkluzivního vzdělávání (jen 11 % z 54 dotázaných uvedlo, že lze pozorovat velký pokrok). Na hodnocení změny postojů je možná příliš brzo, vzhledem k nutnosti dlouhodobého působení aby mohly nastat behaviorální změny v postojích aktérů. Zde je tedy potenciál, že hodnocení se zlepší v následujících letech.

Evaluace dále hodnotila povědomí realizátorů projektu o komplementárních aktivitách jiných IPs a IPk, tedy zda může plně docházet k propojování projektů a dosahování souboru systémových změn.
Členové realizačního týmu nejčastěji znají projekty Systémové zajištění sociálního začleňování (SZSZ)2, Strategické řízení a plánování ve školách a v územích (SRP), Kvalita-Inkluze-Poradenství-Rozvoj (KIPR),

Společné vzdělávání a podpora škol krok za krokem. Implementace Akčního plánu inkluzivního vzdělávání – metodická podpora (APIV A), Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi“ (APIV- B) a Podpora krajského akčního plánování (P-KAP), což odpovídá významnosti daných projektů dle projektové žádosti. Výjimečné postavení má samozřejmě projekt SZSZ, se kterým tvoří IKV jeden celek – tento projekt zná více než 90 % členů realizačního týmu, často jsou využívány jeho výstupy a členové týmu IKV jsou zapojováni do jeho aktivit. Propojení je velmi významné, což přispívá komplexnosti realizace obou projektů. Využívání výstupů a navazování na aktivity jiných projektů uvádělo jen minimum respondentů.

Při odečtení projektu SZSZ bylo v 77 % všech zbývajících odpovědí respondentů uvedeno, že daný člen týmu pouze zná ostatní projekty či že ví o jejich existenci. Propojení IKV na ostatní projekty (mimo SZSZ) tedy existuje a částečně funguje – propojení se ovšem často netýká všech členů realizačních týmů. Pro většinu členů týmu IKV je propojení s ostatními projekty spíše na formální úrovni.

Realizace komplementárních projektů přináší bariéry ve formě náročnější koordinace provázaných aktivit (38 % respondentů) – respondenti uvádějí, že společné postupy jsou nekoordinované, jsou zjišťovány stejné informace, chybí mezi nimi provazba a větší výměna informací mezi projekty. Neexistuje také prostředí, kde by se daly sdílet interní dokumenty a materiály typu na jaké škole či v jaké lokalitě který IPs působí. Dle informací od ŘO má toto propojení probíhat v rámci klíčové aktivity Spolupráce a na společných setkáních realizátorů IPs. K této problematice proběhlo již také několik jednání na půdě MŠMT. Bariérou je také neúměrně zvýšená administrativa (32 %), kdy je nutné společné aktivity IKV a SZSZ vykazovat odděleně.

Větší část respondentů ovšem uvádí přínosy realizace komplementárních projektů – přenášení dobré praxe z ostatních projektů (59 %), prosazování pozitivních systémových změn (59 %) a podnětný brainstorming při setkávání realizačních týmů (56 %). Pouze 18 % respondentů nespatřuje konkrétní přínosy vyplývající z komplementarity systémových projektů, což je velmi příznivý výsledek.
Posledním tématem, které bylo v Průběžné zprávě za rok 2017 řešeno, byla přínosnost Metodiky pro vnitřní evaluaci projektů pro realizační tým. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že do realizace sebehodnocení projektu IKV (resp. do částečné nebo okrajové tvorby Průběžné sebehodnotící zprávy) byla zapojena pouze malá část členů realizačního týmu. Velká část respondentů (85 %) uvedla, že do hodnocení zapojena nebyla. Z těchto nezapojených respondentů jich 2/3 uvedly, že o sebehodnocení projektu dosud nevěděly, zbývající třetina nezapojených o sebehodnocení věděla, uvedla ovšem, že nezná jeho výstupy. Pouze 15 % (tj. 5 respondentů) uvedlo, že do realizace sebehodnocení projektu byli zapojeni. Následující hodnocení je tedy nutné interpretovat s vědomím toho, že data jsou založena na velmi malém vzorku respondentů.

Z 5 respondentů, kteří se na aktivitě podíleli, považují formu sebehodnocení za (spíše) vhodnou dva respondenti, další dva uvádějí, že daná forma spíše není vhodná, jeden respondent neuměl posoudit. Sebehodnocení dle respondentů dotazníku přineslo několik dílčích nových poznatků a obecně příležitost k sumarizaci pokroku za uplynulý rok, ale vyskytly se i výtky směrem k jeho přílišné formálnosti, nutnosti ho odevzdávat „ven z organizace“, nedostatku informací o využívání zprávy a závaznosti informací v ní obsažené.

Žádné komentáře:

Okomentovat