19.7.18

Jiří Růžička: My vlastně nevíme, co to bude stát

Projev při projednávání návrh novely školského zákona v Senátu ve čtvrtek 19. července 2018: "Dáváme velice málo v porovnání s ostatními zeměmi OECD. Téměř nejméně. Pak to nestačí. A co se s těmi penězi děje dál? Kraje si z těch normativů, které pro jednotlivé věkové skupiny má vypočítáno Ministerstvo školství, tak si vytvoří své krajské normativy. A ty krajské normativy jsou nižší než ty ministerské, protože kraje si vytvářejí určitou rezervu a chtějí také trošičku, s prominutím, žonglovat s tím, jak a které školy budou podporovat a jak to budou dělat. To vede k tomu, což je podstata toho, proč je třeba financování regionálního školství změnit, že jsou velké rozdíly mezi jednotlivými kraji, jsou velké rozdíly mezi jednotlivými kraji třeba i ve stejném typu škol. Ale dokonce jsou rozdíly i mezi školami stejného typu v jednom kraji."


Senátor Jiří Růžička: Děkuji za slovo. Ten tisk, který teď projednáváme, ty změny jsou výrazné dvě. Teď tady mluvíme o té změně, která se týká povinnosti vytvořit místa v mateřských školkách pro dvouleté děti. V mateřských školách pro dvouleté děti. Tak, jak už tady říkal pan místopředseda Kubera, tak se uskutečnilo kolem toho mnoho setkání, debat, jednání. A protože jsem u nich často byl, tak musím říct, že ta jednání nebyla jednoduchá, názory byly velmi rozdílné. Dost často úplně protichůdné, tak řeknu jenom pár slov k téhle části toho tisku, o kterém teď mluvíme.

Věci, které mluví proti té povinnosti vytvořit v mateřských školách místa pro dvouleté děti v poměrně krátkém časovém údobí, byly celkem jednoznačné. Jednak mateřské školy jsou vzdělávací zařízení. Mateřské školy nejsou žádná péče o děti, které třeba jsou i nesamostatné a nezvládají ještě základní hygienu, což se ve dvou letech dost často ještě stává. Druhá věc je ta, že v mateřských školách pracují učitelky, nepracují tam sociální pracovnice, nepracují tam zdravotní sestry. Další věc, která k tomu nepochybně patří, je ta, že v současné době nemáme – a skutečně to je tak – v některých lokalitách dost míst ani pro tříleté děti. Především se to týká velkých měst, prstenců kolem velkých měst.

Tím nechci zpochybňovat, že jsou místa, kde k tomu podmínky mají a vytvoří to. Proč ne? A v neposlední řadě bychom také měli připomenout to, že Svaz měst a obcí vyčíslil tu potřebu financí tak, aby se vytvořila místa pro všechny dvouleté děti. A to by asi bylo potřeba, protože nevíme, kolik dvouletých dětí by do těch škol chodilo, nebo nechodilo, tak by zřizovatelé tu povinnost měli vytvořit. Tak to vyčíslil na 26 miliard. 26 miliard, prosím, a každý rok mandatorní náklady na provoz, na mzdy a tak dál, atd., na dalších 5 miliard. Což jsou veliké peníze, které je třeba také vzít do úvahy.

A v poslední řadě, tak, jak tady trošku také zaznělo, že jsou velmi důležitou skupinou rodiče, tak já si myslím, že pro mě jsou důležitou skupinou i ty děti, které mají své potřeby. A o těch mluví velká část vývojových psychologů, velká část neonatologů, dětských lékařů. Neříkám, že vždycky jsou zajedno, ale jsem studoval literaturu v celém světě, tak ty názory na to nejsou jednoznačné a jednoduché.

Na závěr téhle poznámky si dovolím říct jednu věc. Nikdo tu možnost zřídit místa v mateřských školách pro dvouleté děti tam, kde to přichází v úvahu, nebere. Vrací se to, jenom řeka se vrací do koryta, bych řekl. Ta možnost tady je, ale není to povinnost zřizovatelů ani škol ta místa vytvářet. To je tedy moje poznámka k tomu, co se týká části toho tisku dvouletých dětí v mateřských školách.

Druhá část, která je pro mě velice důležitá a mám tam své pochybnosti a přivítal jsem to, o čem mluvil pan senátor Brož, vaším prostřednictvím, pane předsedající, to se týká těch nákladů, které s sebou některé změny nesou, přinášejí, a my vlastně nevíme kolik a jaké. Já teď udělám takový malý exkurz do financování regionálního školství, jestli dovolíte, protože přece jen je to problematika, v které se pohybuji. A možná, že se v ní orientuji víc než lidé, kteří se s tím dennodenně nesetkávají.

Jak se financuje regionální školství? Regionální školství se financuje ze státního rozpočtu z prostředků Ministerstva školství do jednotlivých krajů. Do jednotlivých krajů se rozepisuje podle počtu dětí v určitých věkových skupinách – od 3 do 6 let, od 6 let do 15 let, od 15 do 18 atd. Víme samozřejmě z výkazů, ví to i ministerstvo, kolik dětí v těch jednotlivých skupinách je a která jako zřizovatel dostane prostředky přesně podle těch dětí. To samozřejmě vypadá dobře a mělo by nám to zajistit financování regionálního školství dostatečně, pokud bychom ze státního rozpočtu do školství dávali dost peněz. Což samozřejmě neděláme.

Dáváme velice málo v porovnání s ostatními zeměmi OECD. Téměř nejméně. Pak to nestačí. A co se s těmi penězi děje dál? Kraje si z těch normativů, které pro jednotlivé věkové skupiny má vypočítáno Ministerstvo školství, tak si vytvoří své krajské normativy. A ty krajské normativy jsou nižší než ty ministerské, protože kraje si vytvářejí určitou rezervu a chtějí také trošičku, s prominutím, žonglovat s tím, jak a které školy budou podporovat a jak to budou dělat. To vede k tomu, což je podstata toho, proč je třeba financování regionálního školství změnit, že jsou velké rozdíly mezi jednotlivými kraji, jsou velké rozdíly mezi jednotlivými kraji třeba i ve stejném typu škol. Ale dokonce jsou rozdíly i mezi školami stejného typu v jednom kraji.

Takže z tohohle pohledu se mi zdá, že je správné, a bylo správné, uvažovat o nějaké změně financování regionálního školství, což se tedy před tím rokem udělalo. Ale – a teď narážíme na ty problémy, které s tím přicházejí – my, pokud... pokud... by se přijal... Nebo takhle, ta změna školského zákona, kterou jsme přijali před rokem tady v Senátu, tak měla nastat už od 1. září 2018 a od 1. ledna 2019 se mělo to financování zajistit v tomhle režimu, který jsem teď naznačil. Proč pravděpodobně tahle skupina, nebo skupina poslanců přišla s tím návrhem to o něco odložit, má samozřejmě mnoho souvislostí.

Já si dovolím připomenout jen některé. Jednak kdyby to nastalo teď, tak samozřejmě školy by vůbec nemohly finančně racionálně existovat a fungovat. Protože úvazky se vytvářejí půl roku předem. A pokud to není potvrzeno, tak těžko by ředitelé ty úvazky mohli dělat a vytvářet. Takže pro ředitele škol je potřeba je s tím důkladně seznámit. A i když Ministerstvo školství dělalo po krajích různé akce a pořádalo semináře, kde to vysvětlovalo, tak si myslím, že většině ředitelů škol to ještě jasné nebylo. Je třeba také získat čas a prostor na to, aby se s tím seznámili i ti úředníci na straně zřizovatelů. Protože ta administrativa s tím spojená je nová a bude samozřejmě přinášet jisté problémy.

Je také třeba připravit prováděcí předpisy, které doteď nejsou. Když jsem se ptal pánů z Ministerstva školství, tak jsem se dozvěděl, že teď už jsou připraveny k tisku některé prováděcí předpisy, ale zdaleka nejsou všechny.

A teď, co mě asi pálí nejvíc, tak protože tohle je poslanecký návrh, tak k tomu není žádná podrobná analýza finančních dopadů. Ani nemůže být. A to je velice zásadní věc. A tím se vracím k tomu, co jsem říkal, o čem tady mluvil pan senátor Brož. My vlastně nevíme, co to bude stát. My vůbec netušíme, co to bude znamenat. Já si dovolím ocitovat z materiálu, který doprovázel ten návrh změny financování regionálního školství. Tam se uvádělo v té důvodové zprávě, která ovšem už zase reagovala na situaci starou řekněme dva tři roky, tak někdy na pomezí 2014 – 2015.

„Finanční vyčíslení nákladů spojených s implementací navržených řešení lze odhadnout jen velmi rámcové.“ To bych ještě chápal, ale „z dosud provedených propočtů lze odhadovat, že by se náklady mohly v prvním roce pohybovat mezi 2,5 – 5 miliardami korun.“ Jo? Spíš výše. Víme, jak se odhadovaly finanční náklady na inkluzi a kolikanásobně byly překročeny. Já se obávám, že tady to bude také. My nevíme, netušíme, jaké ty náklady skutečně budou.

Trošku musím říct, že se to odhaduje velice špatně, ale to souvisí i s tím, o čem se tady před chviličkou mluvilo, kolik to bude znamenat nových učitelů, v jakých budou zařazeni třídách a tak dál, atd. To už jsou tak detailní věci, že tím vás nechci úplně zatěžovat. A to je ta moje poslední poznámečka k tomu. My netušíme, jaké to bude mít personální dopady. My netušíme, kolik bude potřeba nových učitelů, protože pokud budou ty školy financovány v tom novém režimu podle vyučovaných hodin v maximálním možném počtu, to PH MAX, kterému nerozumí ani lidé ze škol, těžko to chtít po nás všech, tak v tom okamžiku samozřejmě vzroste počet učitelů. My je vůbec nemáme, natož abychom věděli, jak je zaplatíme.

Takže to jsou věci, které mě zneklidňují a znepokojují. A proč si dovoluji avizovat v tuhle chvíli, že pokud by to prošlo do podrobné rozpravy, tak bych vznesl pozměňovací návrh na to, aby se odložilo ještě o další rok, tedy ne o rok, jak navrhují poslanci, ale spíš o dva roky, abychom všechny tyhle věci si mohli ujasnit a vyřešit a dát do pořádku. Přestože moc dobře vím, že financování regionálního školství v současné podobě, tedy na žáka – na jednoho žáka, v uvozovkách – je velmi nedokonalé a vede k tomu všemu, co vidíme. Že je školy honí, že nechávají na svých školách žáky, kteří vůbec nejsou schopni tu maturitu udělat, a my je platíme x-let. A tak dále. To si samozřejmě velice dobře uvědomuji.

Ale také si velice dobře uvědomuji, a protože jsem starý člověk, tak si moc dobře uvědomuji, že každému podle jeho potřeb. Což je pro mě výtažek toho, jak by se to financování mělo zlepšit, nefunguje už vůbec, každému podle jeho potřeb.

Takže to jsou moje poznámky k těm dvěma částem toho návrhu zákona, který k nám doputoval. A pokud by to došlo do podrobné rozpravy, tak bych potom přednesl svůj pozměňovací návrh na prodloužení té lhůty ne o rok, ale o dva roky. Děkuji.

Žádné komentáře:

Okomentovat