7.4.18

Zdeněk Sotolář: Ke komu chodí ministr školství k raportu?

Zatím to vypadá, že k mocným neziskovkám. S molochem neziskovek si moloch ministerský rozumí nejlépe. Sto tisíc učitelů je konec konců jen spotřební materiál pro experimenty MŠMT. Jako třeba byla inkluze. A nyní je revize RVP.


"Ministr také upřesnil zástupcům České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, Amnesty International ČR, Nadace Open Society Fund a obecně prospěšné společnosti EDUin, v jaké fázi se nacházejí revize rámcových vzdělávacích programů, na kterých pracuje Národní ústav pro vzdělávání od roku 2016.“

Ministr informoval podivný čtyřlístek neziskovek, ale učitelé – a pro pořádek připomenu, že těch se revize týká především (samozřejmě společně se žáky) – tedy učitelé, aby čekali na ohlodanou kost nějakého newsletteru, který možná propadne rovnou do spamu. Že není tak snadné informovat sto tisíc učitelů? Ale to už je vaše starost, pane ministře, máte přece slušnou armádu placených obyvatel Karmelitské.

Především tu nejde o nějaká technická řešení, ale o skutečnou vůli učitele informovat, co se právě peče. Přijít pak s hotovým dortíkem, jak to dělávala urputná Valachová, to je sakra pozdě. Tak se potom kritičtí učitelé vmanévrují do pozice „bořičů“ nebo „odmítačů“. Jak tomu bylo s kariérním řádem nebo inkluzí po česku. Kdyby ministerstvo více naslouchalo, nemusela se teď ČŠI divit problémům s asistenty.

Ať si protřou oči především ti, kteří zpochybňují vliv neziskovek. Tady vidíme příklad, ke komu se chodí k raportu. A najednou je všem úplně jedno, že ČOSIV či tzv. obecně prospěšný EDUin jsou spolky jen trpasličí, nikdo najednou nepřepočítává, kolik učitelů zastupují, nebo dokonce zda vůbec někoho zastupují. – Vylezte z ulity, pane ministře, a předstupte se svými plány přímo před učitele.

Převzato z autorova blogu na iDNES.cz

2 komentáře:

Zdeněk Bělecký řekl(a)...

Několik let házím hrách na stěnu, ale hodím zase hrst: Strůjci vzdělávací politiky si neuvědomují, že dávno prošustrovali elán a důvěru většiny učitelů, že se dočkáme nějaké smysluplné vzdělávací politiky, která mimo jiné bude brát učitele za participující partnery. Slova Zdeňka Sotoláře o učitelích jako spotřebním materiálu pro experimenty jsou tvrdá, ale bohužel pravdivá. Důsledky jsou tragické a jsou srovnatelné s životem za normalizace. Ministerstvo předstírá, že s učiteli komunikuje, shůry padají užvaněné dokumenty, které předstírají, že něco koncepčně řeší a které nikdo nečte, učitelé předstírají, že podle nich pracují, dokonce už i inspekce často jen předstírá, že to kontroluje. My pamětníci tuto hru dobře známe, jen ty ideové výbory se dnes jmenují jinak.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Ministerstvo předstírá... učitelé předstírají... inspekce často jen předstírá

Výčet není úplný. Takže ještě... ředitelé předstírají, že odpovídají za co možná nejkvalitněší zkopetentňování nastupující generace, žáci předstírají, že prahnou po vzdělání a jejich rodiče předstírají, že jim jde o ta svoje dítka.
Jediní snad, kteří to myslí křišťálově průzračně upřímně, jsou odborníci na vzdělání, konzultanti a auditoří.

Okomentovat