10.4.18

Václav Klaus ml.: Mateřské školky tuhle snahu implementovat tam dvouleté děti silně odmítají, protože paní učitelky nechtěly být chůvami

 
Z projevu při projednávání návrhu poslanců Václava Klause, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury a dalších na vydání zákona, kterým se mění školský zákon v Poslanecké sněmovně v úterý 10. dubna 2018, vybíráme: "Z hlediska mateřských školek si uvědomme, že se jedná o předškolní vzdělávání. Mateřské školky tuhle snahu implementovat tam dvouleté děti silně odmítají, protože paní učitelky nechtěly být chůvami. Kdyby chtěly být chůvami, vystudují něco jiného. Ony chtějí být učitelkami, chtějí se věnovat předškolnímu vzdělávání dětí. Když do skupiny čtyř pětiletých dětí vrhneme jedno dvouleté, tři, čtyři, 90 % energie paní učitelky bude směřováno na toho malého drobečka, který je ještě nezralý vůbec tam být, včetně všech hygienických a sociálních a dalších věcí. A celá kvalita předškolního vzdělávání České republiky půjde do háje, když to řeknu lidově. Nebál bych se použít slova věková inkluze v této věci."

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji předsedajícímu za slovo. Dovolte, abych vás seznámil s touto novelou zákona. Je to číslo 61. Je to moje první novela zákona, kterou předkládám, takže stejně jako když jede autoškola, poprosil bych o jistou shovívavost a míň troubení a hučení, až to budu obhajovat. A tím bych ukončil bonmoty a věnoval bych se meritu věci.

Až do roku 2003 jsme neměli žádný školský zákon a naše školy celkem úspěšně fungovaly. Ředitelé vydávali vysvědčení, děti chodily do školy atd. atd. Poté byl většinou jednoho hlasu - nechci říkat koho - přijat školský zákon. Nyní máme už 300 stran a každý rok a každé volební období přibývají další desítky a desítky stran, paragrafů a podobně. Z toho vzniká obrovská byrokracie pro školy, protože z každého paragrafu vzniká vyhláška, metodický pokyn atd. atd. a dopadá to na lidi v terénu. Mým cílem je řadu těchto věcí ze školského zákona odstranit a řadu těch novinek, které tam přišly v posledním volebním období. Toto, co vám tu dneska představím, je jedna z nich a týká se mateřských školek. (Neklid v sále.)

České mateřské školy stále ještě požívají... (Řečník se odmlčel.)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane poslanče. Znovu požádám sněmovnu o klid. Víte, nejsložitější projednávání zákonů se vždycky týká školství, protože každý z nás chodil do školy, dopravy, protože chodíme minimálně pěšky po silnici, když nejezdíme, tak to je také složité, a potom ještě zdravotnictví, protože vždycky nám někde něco chybí. Ale právě proto si myslím, že je důležité dávat pozor na přednes navrhovatele. Prosím, pokračujte.

Poslanec Václav Klaus: Děkuji. Tomu rozumím. Já jsem zase dvacet let stál před katedrou, tak na takový šum ve třídě jsem trošku citlivější než jiní. Omlouvám se za přerušení.

České školky patřily vždycky ke světové špičce a patří dosud. Máme vynikající metodiku, tradici, vybavení a velice vzdělaný a kvalitní personál. Mám pocit, že novela, která prošla v minulém funkčním období, dokáže tuto naši přednost nabourat, a proto jsem podal vlastní novelu, která ruší některé části školského zákona. Konkrétně se jedná o tři věci. Zaprvé je to povinnost obcí přijímat dvouleté děti do školek a zajištění téhož a mateřských školek, to je jedna část. Zadruhé je to vůbec samotná instituce povinné mateřské školky pro předškoláky. A zatřetí je to věc týkající se školky zadarmo v posledním roce předškolního vzdělávání.

Jsem bytostně přesvědčen a zkusím obhájit o všech třech těchto věcech, že mají smysl zrušit. Nebudu zastírat, že jsem se snažil s většinou z vás mluvit, že politická podpora se liší. U dvouletých dětí je poměrně široká, nebo to aspoň tak vnímám. U povinné školky to trošku slábne. A třetí část - jistě dojde k pozměňovacím návrhům, které samozřejmě projednáme. A osobně budu rád, když projde jakákoli část této novely.

Čili první věc jsou dvouleté děti povinně ve školkách. Když se na to podíváme logickým prizmatem, řeknu úvodem jednu věc. Tahle moje novela nezakazuje nikomu, aby přijímal dítě mladší tří let do školky, protože máme malé obce, kde mají málo dětí. Někomu je dva a tři čtvrtě, nebo dva a půl, chodí tam na dopoledne dva dny v týdnu. Super. Tahle ta novela jaksi ruší tu obligatornost, že obce to musí zajistit, školka to musí přijmout. Když se na to podíváme z hlediska dětí, tady je stanovisko jasné. Všichni relevantní dětští psychologové, všichni zkušení učitelé mateřských škol, lékaři, všichni vám řeknou, že kolektivní dlouhodobé vzdělávání je vhodné pro děti zralé, pro děti zralé předškolní docházky. V závěru své řeči ocituji některé kapacity nebo stanoviska, které to podporují. Ale každý z vás, kdo máte malé dítě, asi se mnou budete souhlasit, že zájem dětí je jednoznačný, aby v batolecím věku byl ideálně s maminkou, s babičkou, v nějakém kolektivním zařízení jenom krátkodobě. Čili z hlediska dvouletých dětí je to jasné.

Z hlediska mateřských školek si uvědomme, že se jedná o předškolní vzdělávání. Mateřské školky tuhle snahu implementovat tam dvouleté děti silně odmítají, protože paní učitelky nechtěly být chůvami. Kdyby chtěly být chůvami, vystudují něco jiného. Ony chtějí být učitelkami, chtějí se věnovat předškolnímu vzdělávání dětí. Když do skupiny čtyř pětiletých dětí vrhneme jedno dvouleté, tři, čtyři, 90 % energie paní učitelky bude směřováno na toho malého drobečka, který je ještě nezralý vůbec tam být, včetně všech hygienických a sociálních a dalších věcí. A celá kvalita předškolního vzdělávání České republiky půjde do háje, když to řeknu lidově. Nebál bych se použít slova věková inkluze v této věci.

A pak je tady třetí faktor. To jsou obce. Obce mají povinnost toto zajistit. A jednoduchou matematikou spočteme, že může dojít k nárůstu až o čtvrtinu finančních prostředků, které by ty obce musely vynaložit, když místo tří- až šestiletých dětí by se musely postarat o dvou- až šestileté děti. To není velice složitá matematika. Pro desetitisícové město to znamená postavit novou školku navíc a podobně. Je to v řádech miliard korun. A taky Svaz měst a obcí a další instituce se zuřivě brání a podporují tuto moji novelu.

Zmíním v této věci i to, že Česká republika za spoustu peněz umožňuje rodičům až do čtyř let věku placenou rodičovskou dovolenou. Zmíním v této věci pro takové ty evropské nadšence, že jenom tři evropské země mají obligatorně zajištěna místa pro děti mladší tří let ve školkách. Jenom tři. Je to Dánsko, Finsko a Belgie. Všechny ostatní mají tři roky a výše, nebo to garantováno nemají.

Takže to je ta část, týkající se dvouletých dětí. Čili zaprvé jménem těch malých drobečků, kterým bude lépe u maminky, jménem paní učitelek ze školek, jménem drtivé většiny obcí České republiky vás žádám, abyste tohle podpořili, propustili do druhého čtení a zrušili obligatornost takového toho ideologického opatření, které bylo přijato z nějakých sociálních a nevím jakých dalších důvodů, přehodit nějaký problém, který existuje, na učitelky v mateřských školkách. Tak to je ta první část novely.

Druhá část je povinná školka. Tady si řekněme, že přes 90 % dětí stejně do školky chodilo, asi i všechny vaše. Čili tahleta úprava, která byla přijata, se týkala poměrně mizivého počtu dětí. Došlo víceméně k rozšíření povinné školní docházky o další rok, což není málo. Čili už je to od 5 do 15 let, nebo spíše od 5 do 26 let vzhledem k masovému vyššímu vzdělávání v České republice, což je neustálé prodlužování školského systému. Zákon byl dílem přijat tehdy kvůli jakémusi tlaku protidiskriminačních blablabla opatření, což je pravda. Spousta dětí ze sociálně slabších rodin tam nechodila, ale ona nechodí často ani do školy. Ona teď nechodí ani do té školky, i když je povinná. Máme spousty případů, že do školy chodí ten samý asistent, pečlivě tam zapisuje, a dítko tam nechodí. Čili jestli chceme řešit zrovna problematiku nějakých menšin nebo sociálně slabších rodin, tak to řešme, ale nikoliv prostřednictvím školského zákona. To podle mě do toho nepatří.

Má to totiž i oběti. Obětí je zaprvé další byrokracie, která ve školkách panuje. Omluvenky, organizace dne, poslanci se tím zabývají. Prostě přináší to spoustu nákladů. A ten přínos je velká otázka. My nemáme žádné zvýšení kvality našich prvňáčků nebo páťáků. Prostě jako lepší výkon vzdělávací soustavy. Je to čistě opatření, které lidi k něčemu nutí, aniž tam máme nějaké větší plus. Řekněme si dva typy rodičů, které to může velikým způsobem otravovat. Zaprvé řekněme rodiny sociálně ne silné, které bydlí daleko od střediskové obce někde za lesem. Maminka je sama doma, má malinké dvouleté dítě a má tohle pětileté, mají tam hospodářství, nebo kýho čerta, nevím. A tatínek v šest ráno jediným autem jede do práce.

Tohle je třeba rodina, kde ty děti jsou normálně doma a jdou až pak do školy v šesti letech, ale podle této novely ta paní tedy musí vzít obě dvě děti a převést je do střediskové obce, aby dítě splnilo povinnou předškolní docházku. Ještě většinou jede školní autobus nějaký, ale ten je tam odveze a zpátky jede ve dvě, takže pak tam bloumá po střediskové obci s tím dvouletým. Jsou i takovéhle případy, prostě lidi, kterým komplikujeme život. A proč?

A pak jsou lidé řekněme zase sociálně silní, kteří třeba cestují, nebo já nevím, k nám do školy chodil Karel Gott. Tak představa, že by jeli, když holčičce bude pět let, někam do ciziny nebo na hory a tam trávili hezké chvíle, než ještě dítě půjde do školy - je spousta lidí, kteří pracují, jsou v cizině a vy jim vlastně dáte tu nutnost, že už je povinná škola od pěti. O rok jim to posunete. Zkomplikuje jim to život, zkomplikuje jim to rodinný život a otázka je proč. Kvalita vzdělávání setím nijak nezvýšila na výstupu, který máme. Takže to je druhá část týkající se povinné školky.

Třetí část je to placení. Já nechci - brod je ještě daleko, tady ta podpora byla nejmenší, když jsem o tom mluvil, ale uvědomme si, že máme bezplatné vzdělávání, v tom jsme všichni zajedno, státní školy zadarmo, ale nemáme bezplatné školky, nemáme bezplatné předškolní vzdělávání. Když se to zavedlo, já si to dobře pamatuji, protože mám čtyři děti, tak tomu nejstaršímu bylo akorát pět a holčice bylo 3,5, takže za Vojtíška jsme platit přestali a Kačence se zvýšil ten poplatek asi o 200 korun. Takže to stejně zaplatí ti tříletí, čtyřletí, nebo to zaplatí obce, nebo to zaplatíte vy jako daňoví poplatníci. Ono není nic zadarmo. Je to miliarda korun, která je v tom systému. Školky by je dokázaly využít atd. atd. Takže to je věc týkající se financování.

Zmíním už tedy na závěr jenom nějaká podpůrná stanoviska. Za prvé musím zmínit: navržená úprava - ta moje - je slučitelná s právem EU. To je důležité. Vyjádření České školní inspekce: Začlenění dvouletých dětí do předškolního vzdělávání nepodporují podmínky, ve kterých se většina škol nachází, heterogenní třídy mateřských škol vykazují problematické materiální vybavení, které klade vysoké nároky na zajištění bezpečnosti i kvality vzdělávání dvouletých dětí. Pedagogové nejsou a nejsou metodicky připraveni. Stanovisko Rady města Brna, stanovisko Sdružení měst a obcí podporující, stanovisko měst a obcí Plzeňského kraje, petice 15 tisíc učitelek mateřských škol atd. atd. Asi vás nebudu zdržovat, když tak ještě v té diskuzi se budeme navzájem tady umlacovat argumenty a počty. Řada školských asociací. Takže zkrátka je to věc, která zasluhuje vaší pozornosti, je vhodná k opravě, je vhodná ke zjednodušení školského systému.

To je asi ode mě na úvod všechno. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

Žádné komentáře:

Okomentovat