28.4.18

Táta parťák: Reakce na text náměstka ústředního školního inspektora Ondřeje Andryse o domácích úkolech

Možná by bylo přínosné, aby si pan Andrys před vydáváním podobným zpráv do médií přečetl směrnici ministerstva MSMT-10862/2015, pod které sám spadá, která říká, že "Ve školních řádech nelze upravovat volný čas dětí, žáků a studentů!". Beru to tak, že pan Andrys má právo na svůj názor. Až ho vydá ministerstvo nebo ČŠI jako úřední dokument, budu to brát vážně. Potom bude i možné učinit k němu nějaké právní kroky. Takhle to beru jen jako mediální výstřel bez právního dopadu.


Pan Andrys se při předkládání svého názoru vůbec nezabývá právními argumenty ministerstva, a celé to smete ze stolu prohlášením, že to není právní problém. To ale neznamená, že to právní problém není. Sám konstatuje, že "žádný právní předpis se problematikou zadávání a hodnocení domácích úkolů nezabývá," - tím je to snad jasné, ne? Chápe pan Andrys zásadu legality? V listině základních práv a svobod v článku 4 bodu 1 máme, že "Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.". Pokud pan Andrys sám správně připouští, že se DÚ žádný právní předpis nezabývá, tak tím současně i připouští - ať už vědomě či nevědomě, že DÚ nemohou být ukládány JAKO POVINNOST. Nebo nám snad chce pan Andrys tvrdit, že pro děti LZPS neplatí? To, že se odvolává na cíle vzdělávání na základě kterých chce tuto povinnost ukládat nemůže uspět. Na jednu stranu říká, že se DÚ žádný právní předpis nezabývá, a na druhou stranu tu vytahuje paragrafy, ze který jakoby vyvozuje, že se jimi zabývá školní zákon, potažmo RVP v cílech vzdělávání. Jak to tedy je? Tak zabývá nebo nezabývá? Závěr pana Andryse "A právě zadávání domácích úkolů může být jedním z nástrojů pro dosažení těchto cílů." je opět pouze názorem pana Andryse se kterým můžeme a nemusíme souhlasit. Ani na základě názorů úředníků v této zemi (naštěstí) nelze ukládat občanům (a ano, i děti jsou občané této země) povinnosti. Pan Andrys má na svůj názor právo, ale jeho právní dopad není o nic větší než dopad názoru kteréhokoliv jiného občana této země, dokud se z něj nestane právní předpis.

Považuji ale za nutné upozornit, že tahle diskuze není o ZADÁVÁNÍ domácích úkolů, které pan Andrys zmiňuje - s tím nemám nejmenší problém. Je o jejich ukládání jako POVINNOSTI, a následné vymáhání kázeňskými opatřeními. Tenhle bod pana Andryse tedy není v rozporu s tím, co říkám. Ano, škola může DÚ zadávat. Nemůže je ale vymáhat jako povinnost - což už v tomto bodu pan Andrys přechází.

Navíc případné odvolávání se při ukládání domnělých povinností na cíle vzdělávání mi přijde naprosto absurdní. V těch cílech je i "Učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný" - stejně tak by na základě tohoto bodu mohl pan Andrys užitím téže logiky říct, že škola může ukládat žákům povinnost dělat doma denně 50 dřepů, a sníst týdně kilo mrkve. Cílem vzdělávání je přece vést žáky ke zdravému životu, což? Ne, takhle to opravdu nefunguje. Školy si opravdu nemohou ty povinnosti cucat z prstu, a upírat rodičům výkon rodičovské zodpovědnosti. Podle NOZ § 884 (1) "Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte." Rodiče, tedy zákonní zástupci, nositelé rodičovské zodpovědnosti, mají při výchově rozhodující úlohu. Ne škola. Součástí rodičovské zodpovědnosti je i vzdělávání, a rodič vykonává rodičovskou zodpovědnost i během pobytu dětí ve škole. Zákony platí stejně pro všechny, i pro školy, a to bez ohledu na to, jestli si pan Andrys myslí, zda něco je nebo není právní problém. A když už jsme tedy u těch cílů vzdělávání. Je tam i bod: "Připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako samostatné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti" - tady bych apeloval na větší důraz při plnění tohoto cíle - především aby byli žáci seznámeni s listinou základních práv a svobod, a s tím, jakým způsobem lze v této zemi ukládat občanům povinnosti, aby ta svá práva mohli uplatňovat. V tomto bodu dle mého škola naprosto selhává, a sama naopak vytváří negativní vzor tím, že žákům jejich práva upírá překrucováním právních předpisů nebo jejich zatajováním.

4 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Rodiče, tedy zákonní zástupci, nositelé rodičovské zodpovědnosti, mají při výchově rozhodující úlohu. Ne škola.

!!!!!

Nicka Pytlik řekl(a)...

žákům jejich práva upírá překrucováním právních předpisů nebo jejich zatajováním.

Dětem mladším patnácti let nelze uložit vůbec žádnou povinnost, a to vůbec nikým. Dítě není odpovědné ze zákona. Odpovídají za něj jeho rodiče, lépe zákonný zástupce. Dětem nelze nařídit nejen přinášet do školy vypracované úkoly, ale nelze jim ani nařídit, aby do té školy docházely. Dětem nelze nařídit, aby se nechovaly neslušně, nečinily nepořádek, neničily věci, neubližovaly jiným mladším a slabším dětem, nelhaly, nekradly... Nelz jim nařídit vůbec nic.
Řekl to už táta parťák svému dítěti? A jestliže ne, proč mu to zatajuje?

poste.restante řekl(a)...

Tolik křiku kvůli tomu, že taťku naštvalo, když dítko dostalo špatnou známku za domácí úkol.
Tipoval bych na nějaký komplex z dětství.

Nicka Pytlik řekl(a)...

taťku naštvalo, když dítko dostalo špatnou známku za domácí úkol

Bodejť by ne, když ten úkol sesmolil on sám.
Ale ustál to s přehledem. To pytlici by se přinejmenším zjevili. Být před vlastním dítětem za trdlo. Od příštího roku začne druhá vlna vnoučat chodit do školy. Počítejte s tím, milí učitýlkové, že na ty úkoly dohlédnou pytlici šmahem.

Okomentovat