4.4.18

Romana Slaninová: Vyloučit žáka z vyučovací hodiny? Ale co s ním?

Zkušení kantoři to dobře znají: jeden zlobivý žáček dokáže rozbít celou hodinu. To platí dnes stejně jako před sto lety. Proto se možná nelze divit tomu, že v některých školách zřídili pro příliš neposedné děti speciální místnosti pro „zlobivce“.



Oficiálně se těmto místům říká speciální pracovny. Pro tyto pracovny lze nastavit pravidla, jako tomu je například v ZŠ Jílové, kde si jasně stanovili, že tu může být pohromadě maximálně pět dětí, které budou pod dohledem učitele nebo jiného zaměstnance školy samostatně pracovat. V některých školách se azylem pro zlobivce stávají například sborovny, což není zrovna ideální varianta. Upřímně řečeno, ani první případ, objektivně vzato, není zrovna ideální: někdo musí být ve speciální pracovně dozorem pověřen, a i když se učitelé po hodinách střídají, přibývá jim práce. Navíc část pedagogů a dětských psychologů není ze vzniku speciálních pracoven zrovna nadšená.

Respekt a motivace

„Jistě lze chápat, že na jednu stranu tyto speciální třídy a místnosti pro zlobivce uleví pedagogům a pomohou zajistit klid a pořádek ve třídách při výuce. Proti tomu však stojí otázka, nakolik jsou respektovány základní vývojové potřeby dítěte, včetně jeho potřeby být součástí kolektivu nebo zásady respektu vůči dítěti.

Vyčleněním dítěte vyjadřujeme odmítnutí a vlastně mu sdělujeme, že mezi nás nepatří. Lze si jen těžko představit, že takový postup pro ně může být přínosným a transparentním. Pokud odhlédneme od toho, že tak mohou být porušována základní práva dítěte, nemůže přeřazení žáka do třídy pro zlobivé, nebo dokonce jeho dočasné umístění do speciální místnosti představovat pro dítě pozitivní a motivující informaci,“
soudí Josef Smrž, psycholog, který se mimo jiné věnuje krizové intervenci.

Na tomto místě se nemohu neuchýlit k osobní vzpomínce na své školní zážitky datující se do 70. let minulého století. I já jsem byla občas to, čemu se říká „zlobivý žák“, a občas jsem končila na hanbě za dveřmi učebny. A rozhodně jsem nebyla sama. Na ty chvíle nevzpomínám ráda, ale zároveň si uvědomuji, že učitelé, kteří se k tomuto opatření uchylovali, se velkému respektu mezi žactvem netěšili. Dodnes ale já i moji spolužáci vzpomínáme s úctou na ty kantory, kteří si s naší zlobivostí poradili jinou cestou. A nikdy to nebylo za pomoci toho, čemu se říká tělesné tresty.

Vyčlenění nic nezmění

Tuto zkušenost do jisté míry potvrzuje i odborník: „Odvedením do speciální místnosti pedagog jako nositel základních společenských hodnot dítěti říká, že si za své chování zaslouží vyloučení a bytostné odmítnutí. Reakcí pak místo zklidnění situace může být naopak snížení sebevědomí dítěte nebo zvýšení agrese vůči okolí i sobě. Koneckonců je to stejné, jako kdybychom zaměstnance vyčlenili do kanceláře pro špatné zaměstnance, pokud neplní řádně úkoly svého nadřízeného.

Očekávání, že dítě bude tento způsob trestu vnímat jako pomoc, není namístě. A podle mne to není cesta k tomu, abychom si u něj vybudovali respekt, nebo dokonce díky takovému postupu změnili jeho chování ze zlobivého dítěte na to hodné,“
míní J. Smrž.

Když nic nepomáhá

Na druhou stranu si lze docela dobře představit zoufalé pedagogy v přeplněných třídách, kde ruší je i spolužáky nějaký přespříliš aktivní neposeda, na kterého nezabírá už prakticky žádný z ukázňovacích prostředků. A ještě aby trnuli hrůzou, že některý z rodičů bude mít pocit, že je jeho potomkovi křivděno. Stejně tak si lze položit i otázku, zda se nemohou vyskytnout učitelé, kteří budou institutu speciálních pracoven zneužívat. A mají učitelé vůbec právo něco takového udělat?

„V případě, že se žák chová při vyučování způsobem, který znemožňuje nebo narušuje vzdělávání ostatních žáků, škola může přistoupit k opatření, které takovémuto chování zamezí. Takovému žákovi musí však být i nadále umožněn přístup ke vzdělávání a zajištěn dohled nad ním podle § 29 školského zákona, popřípadě Metodického pokynu ministerstva školství k zajištění bezpečnosti a ochrany dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných ministerstvem školství. Učitel tedy může nevhodně se chovajícího žáka vyloučit z vyučovací hodiny do doby, než se žák ukázní, s tím, že bude pod dohledem a bude se dále vzdělávat. Takové opatření nebude mít sankční, ale organizační charakter, čímž není vyloučen postih žáka za dané chování zákonným kázeňským opatřením, například důtkou třídního učitele,“ vyplývá z vyjádření oddělení vnějších vztahů a komunikace ministerstva školství.

Žijeme zkrátka v době, která si žádá možná netradiční a někdy i protichůdná opatření. A učitel, který je v denním kontaktu s žáky, je v dané chvíli asi nejlépe schopen posoudit, zda dítě patří do speciální pracovny. Každý dobrý kantor už jenom z hlediska osobní prestiže bere tuto variantu jen jako krajní možnost a tak k ní také přistupuje.

2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Navíc část pedagogů a dětských psychologů není ze vzniku speciálních pracoven zrovna nadšená.

Tak ať si nespokojená část pedagogů nezvladatelné dětičky ponechává ve třídě, pokud jim nevadí, že jejich nezvladatelností trpí především děti zvladatelné. Nespokojení dětští psychologové nechť předvedou, kterak nezvladatelné děti zvládat. Vědět by tedy rozhodně měli. Študovali na to leta.
A proč vůbec nějaké opečovávání ve speciální místnosti. Nechť si milánky vyzvednou jejich rodiče a zaopatří si je sami, když je nedokázali náležitě vychovat.

je to stejné, jako kdybychom zaměstnance vyčlenili do kanceláře pro špatné zaměstnance

Odborník zřejmě netuší, že špatnému zaměstnaci je vysloveno upozornění na porušení pracovní kázně v nesouladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Je-li do půl roku takové upozornění sděleno ještě jednou poroučí se nezdárný zaměstnanec v zákonem stanovené výpovědní lhůtě. Tak jaké pak speciální kanceláře. Asi upadl, chlapec.

Pytlici v žádném případě nepojímají vyloučení nezvladatelného žáka jako jeho trest. Takovému dítku je to jedno. Nějaké ministerské kecy o 'umožnění přístupu ke vzdělání' si může ministerstvo vetknout za klobouk, laskavěěě. Kdyby spratek o vzdělání skutečně stál, pak by patrně neprudil. To dá rozum.
Vyloučení spratků vnímají pytlici jako ochranu dětí, které se chovají přiměřeně normálně a v případě potřeby zvladatelné jsou. Ochranu dětí, které chováním spratků bezesporu trpí. O jejich právo na klidné a ponětné prostředí se nikdo nezajímá. Ale ze spratků by se každý dobroser zjevil natotata. Tak to u nás chodí. Hovada mají vždycky víc zastání, než oběti toho jejich hovadství.
Vzhledem k tomu, jak se v dnešní překotně měnící se době vyvíjí poměr zvladelných a nezvladatelných dětí, uvítali by pytlici spíš klidnou místnost, kam by se mohli uchýlit poslední zbytky zvladatelných dětí. Ten počet pět zvladatelných dětí na jednu školu bude co nevidět docela reálný.


Josef Soukal řekl(a)...

Komentář NP nelze nepodepsat.

Okomentovat