3.4.18

Ondřej Šteffl: Odpůrcům Hejného metody teče do bot...

Ondřej Šteffl píše na sociální síti Facebook: Odpůrcům Hejného metody, zdá se teče do bot. Argumenty, které přinášejí, jsou čím dále divočejší, čím dál osobnější a čím dál víc založené na dojmech a pocitech.




Je zábavné pozorovat, jak se zastánci tradiční výuky matematiky rozčilují nad daty, která by snad, proboha, mohla dokazovat, že Hejného metoda je v něčem lepší než tradiční postupy.
Naposledy opravdu výživně Dalibor Martišek zde.

Zatím zde máme diplomku Tamary Kunčarové).

Dále sdělení:

“V současnosti na druhém stupni studuje matematiku metodou profesora Hejného na osmdesáti základkách celkem pět tisíc dětí. První z nich letos dělaly přijímačky na střední školy. Tito žáci dosáhli v porovnání s celostátním průměrem v jednotných testech Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermat) v matematice o dvanáct procent lepšího výsledku.”

To sice pochází z H-matu, ale kromě různých kritických poznámek, se nikdo ani nepokusil doložit opak (iDNES.cz).

A MFDnes 26/3 napsala:

Zatím jediné větší srovnání toho, jak si vedou děti vzdělávané v matematice tradičně a novou metodou nabízí Česká školní inspekce. Ta ve školním roce 2016/17 otestovala žáky pátých a devátých tříd v různých předmětech včetně matematiky.

Jak si vedou děti které se učí podle Hejného porovnali zatím na úrovni 5. třídy. “Výuka matematiky s využitím metody profesora Hejného dokáže žáky aktivizovat, zvýšit pro ně atraktivitu učiva, vylepšit pracovní i emoční atmosféru ve třídě a podpořit pozitivnější vnímání matematiky,” říká ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal s tím, že to je jednoznačná zkušenost školních inspektorů.

Pokud jde o výkon v testech, tam si páťáci vedli stejně nebo o trochu lépe než ti, kteří se učí matematiku klasicky.

Jak si vedou “Hejného” žáci na druhém stupni základní škol to si zatím Tomáš Zatloukal odhadnout netroufá.

Proti tomu stojí různá epizodická či anekdotická pozorování (navíc žádnými daty nedoložená a možná tedy i smyšlená), že ten či onen hoch či dívka měli problémy při přechodu z Hejného metody na klasickou výuku, případně, že někteří absolventi Hejného metody neumí dobře násobilku. Nejlépe tak zatím působí pozorování paní Wolfové, to ovšem pochází z PPP, kam, jak víme, docházejí děti s problémy. A ty se, jak vidno, ani dětem vyučovaným podle Hejného nevyhnou. Kolik jich je, a zda problém je v HM nebo v jejím nesprávném užití, to ovšem nevíme.

(vyukamatematiky.math.cas.cz/Wolfova_Hejny_6-2016.pdf)

Možná by spíše než kritizovat výběr vzorku, tendenčnost, nezahrnutí nějakých proměnných či nějaké další dílčí nedostatky dat a výsledků, které se jim nelíbí, mohli odpůrci Hejného sami nasbírat a předložit nějaká data, která by dokazovala přednosti a dobré výsledky tradičních metod. Případně by mohli nějak vysvětlit, proč tradiční metody mají i takovéto výsledky:

V roce 2014 více než 80 % maturantů neumělo vyřešit úlohu:

Vypočtěte jednu třetinu z 3^(3k+3), kde k je celé číslo (viz obr. dole).



23 000 maturantů, kteří to nevyřešili, je dost slušný vzorek.

A to prosím po více než 1500 hodinách tradiční výuky. Nezdá se mi, že by Hejného matematika mohla přinést horší výsledky - ale to je samozřejmě, jen můj ničím nedoložený dojem ;-) (zatím).

Celé to má ještě jeden málo zdůrazňovaný aspekt. Zápas mezi zastánci tradičních metod na zastánci Hejného metody se odehrává na tradičním hřišti,Podle tradičních pravidel. Kdo si totiž prostuduje dobře cíle Hejného metody zjistí že se ne zcela kryjí s tím, jaké jsou cíle klasické výuky matematiky. Přesto zdá se, že žáci vyučování Hejného metodou dosahují srovnatelných nebo dokonce lepší výsledků.

A komu by se snad zdály cíle výuky podle Hejného metody divné, může se podívat do školského zákona případně do rámcových vzdělávacích programů, tam nepochybně zjistí že jsou zcela v souladu s tím, co se tam píše.

* * *

Je to celé podobné, jako bychom dvě skupiny kluků poslali na dva různé prázdninové tábory. Jeden tábor je fotbalový - většinu času kluci věnují fotbalovému tréninku. Druhá skupina jede na obyčejný prázdninový tábor v přírodě, jakému se za mých mladých let říkalo pionýrský, i tam se hraje Občas fotbal, ale většinu času tráví kluci v lese lezou po stromech, hrají Velkou táborovou hru a vůbec dělají věci, které se na takových tábory dělají. No a teď postavíme kluky z prvního a druhého tábora proti sobě. Ovšem pozor, aby hrály fotbal. No člověk by čekal, že kluci z fotbalového tábora budou vítězit celé čáře. Ale ouha. Jak se ukazuje, nic takového se neděje. Asi je v tom nějaký háček. Fotbalový tábor nefunguje. Jsou vadné tréninkové metody? Málo času? Kluky to tam nebavilo? Příliš vysoké (nízké) nároky? Špatná předchozí sporotvní příprava? Kluci se ulejvali? Nejsou v kondici? Museli tam, rodiče je tam poslali, i když nechtěli? Neměli dost balónů? Kdo ví?

Je ovšem téměř jisté, že kdyby místo fotbalu oba tábory soutěžily třeba v lezení na stromy nebo ve hře na schovávanou, nejspíš by vyhrával ten druhý tábor.

A kdopak by asi “vyhrával”, kdyby se u Hejného metody versus tradiční postupy zjišťoval postoj k matematice, zájem, samostatnost, ochota pomoci druhému, rozvoj komunikace, *pokorné sebevědomí, *potřebu být užitečným, *schopnost spolupracovat (poslední tři jsou přímo převzaty z prezentace Milana Hejného).

13 komentářů:

Jana Karvaiová řekl(a)...

Dle mého názoru je problém jinde. Hejného metoda se začala mediálně prosazovat jako ta lepší a modernější a pod. Přitom, žádná metoda není univerzální, není samospásná a neměla by být používána samotná. já na to stále narážím ve výuce čtení.Škola si řekne - budeme učit genetickou metodou. A bazíruje na tom, že naprosto všechny děti se tak učí číst. Jenže záhy zjistí, že třeba 4 dětem ve třídě to prostě nevyhovuje. I přesto je nutí číst metodou, která je pro ty děti španělskou vesnicí. Podobně je tomu s Hejného metodou. Měla by být především používána jako doplňující metoda k potřebě učit děti více přemýšlet než mechanicky počítat. Ale to neznamená, že děti nepotřebují umět mechanicky počítat. Takže logika říká - běžné počty plus hejného metoda.
Píšu to z pohledu učitele, který zažil tuto metodu, vidí děti tak vzdělávané a zjišťuje, že ti přirozeně chytří umí i mechanicky počítat, průměrní už mají problém a slabší jsou totálně v čudu. S mechanickými počty. Přitom mám porovnání se speckou, kde jsou děti stejného věku schopni mechanických počtů.
A neumím si představit, jak tyhle děti v dospělosti bloudí obchodem s kalkulačkou (mobilem) v ruce, popř. tabulkou násobků, apod. Jo, připouštím, lze to. Ale ruku na srdce, není to tak trochu nesmysl, když lidský mozek je schopen se mechanickým počtům anučit a zjednodušit tak svému uživateli život?

Eva Adamová řekl(a)...

Ne pane šteffle, odpůrcům metody neteče do bot, odpůrcům metody jde jen o to, aby pokud možno v budoucnu neteklo do bot H mat děckám na druhých stupních základek a na středních a poté i vysokých školách.

Pavel Doležel řekl(a)...

Pokud jde o tuto studii, resp. diplomovou práci, mám několik připomínek, z nichž některé jsou zásadnější, některé jsou spíše jen upozorněním.

Připomínky:

1) t-test je asymptotický. Jak autorka ověřila, že je dostatečně přesný i při rozsahu výběru N=5, na který jej používá při testování první hypotézy.

2) Jak autorka ověřila heteroskedasticitu (kterou autorka chybně označuje za heteroskedascitu) před použitím lineární regrese.

3) Jak autorka ověřila, že proměnné, které vstupují do lineární regrese splňují předpoklad, že nejsou multikolineární?

4) Jak autorka ověřila, že proměnné vstupující do lineární regrese nejsou příliš korelované na to, aby se dalo spolehnout na P-value testu nulovosti odhadnutých parametrů?

5) Ověřovala autorka vliv dalších proměnných (např. socio-demografických)?

6) Testovala autorka přímo rovnost výsledků v testu TIM3-5 mezi skupinou žáků vyučovaných Hejného metodou a žáků vyučovaných "standardně"? Např. t-testem, Wilcoxonovým testem, apod.?

7) Autoři testu TIM3-5, který je použit pro ověření "matematického nadání nadanějších žáků" je vedoucí diplomové práce, konzultant diplomové práce i jeden z těch, kterým autorka děkuje. Diplomová práce tedy vytváří dojem, že autorka ověřila pouze vliv výuky Hejného metodou na schopnost řešit vybraný okruh problémů, který definovali ti, kdo diplomovou práci zadávali, vedli a konzultovali. A mezi nimi není jediný matematik.

8) Autorka chybně interpretuje dosažené výsledky, když píše, že děti vyučované Hejného metodou "podávají signifikantně lepší výkon, než děti vyučované běžným způsobem". To, co nám říkají získané výsledky, je ve skutečnosti to, že na nějaké hladině významnosti zamítáme hypotézu, že děti vyučované jednou metodou doshaují stejných výsledků, jako děti vyučované druhou metodou. O tom, jak moc jsou ty výsledky odlišné, toho mnoho nevíme.

9) Jak autorka vysvětluje, že dochází k poněkud odlišným závěrům, než třeba studie Muijs and Reynolds (2000)?

10) Jak autorka ověřila, že nedošlo k přeučení modelu (over-fitting)?

A našlo by se více otázek, ale zatím ponechávám takto, doufaje, že se rozproudí nějaká odbornější diskuse na toto téma. Výkřiky pana Šteffla nepovažuji za odbornou diskusi, ale o ideologický marketingový maglajs. Byť chápu, že se již mnoho let ničemu jinému nevěnuje.

Radek Sárközi řekl(a)...

V diskuzi Hejný versus klasika mi chybí informace, že metod výuky matematiky je mnohem více - namátkou: montessori, waldorf, začít spolu, tvořivá škola, dalton...

Nicka Pytlik řekl(a)...

Tedy, ne že by na tom zase až tak moc sešlo, ale v té namátce chybí pytlikům jejich svébytná metoda výuky čehokoli.

Ondřej Šteffl řekl(a)...

"A neumím si představit, jak tyhle děti v dospělosti bloudí obchodem s kalkulačkou (mobilem) v ruce, popř. tabulkou násobků, apod."

Před cca 20 lety, dávno, dávno (epizeuxis) před Hejného metodou, jsem na náměstí v Chrudimi kupoval dva knoflíky po 4 korunách. Mladá dáma, které měla v té chvíli celý krámek na starosti, vytáhla kalkulačku, naťukala 2x4 a řekla "Osm korun.". Je to jistě jen singulární epizoda, chci tím jen říct, že všichni žijeme ve svých bublinách, a že mimo ně, se často dějí opravdu podivné věci :-).

mirek vaněk řekl(a)...

Pane Doležele, odbornou debatu nečekejte. Ve školství je odborníků jako šafránu. Jen experty je možno přehazovat vidlema. A kdyby všichni mladí perspektivní doktoranti poctivě výzkumničili, tak zde nemusíme diskutovat.

Problém je v tom, že na kalkulačce počítala 2x4 před 20 lety prodavačka, absolventka tříletého(a možná jen dvouletého nebo ani toho) učebního oboru. Kdežto dnes hrozí, že to bude realizovat maturant či vysokoškolák. A ještě se najdou lidé, kteří nad tím budou jásat.

Dalším léty praxe ověřeným faktem je, že děti nenadané se musí řadu věcí naučit drilem. Tak to prostě je. Aspoň základy drilem, aby byly schopné samostatného žití. Drill je nejprimitivnější metoda, ale rozvíjí mozek. Žádné zázračné metody zde nefungují. Ty jsou jen v řečech reformátorů. Ne v učebnicích.

Dalton, Motessori, nejsou to náhodou přístupy ke vzdělávání? Pod vzdělávací metodou si představuji něco konkrétnějšího. Hejného metoda je konstruktivismus v matematice.

Datel řekl(a)...

Hejného metoda, co to je? Vypadá to, že nějaké nové všemocné božstvo. Dávno, ale opravdu dávno před Hejným,učil můj táta děti tak, že uměli číst, psát, počítat. Nepotřeboval Hejného metodu, protože to, co pan Hejný hlásá není jeho metoda, ale posbíral a za své prohlásil metody starých dobrých elementaristů.Když táta a mamka (taky učila a ještě dnes ve svých 77 letech je velmi žádaná uvádějící učitelka pro mladé a začínající učitele a učitelky) posílali děti dál uměli násobilku, číst atd.
Kolegyně v práci dělala diplomku , ve které srovnávala znalosti dětí vyučovaných klasicky a Hejného metodou, žádný rozdíl nenalezla ( ani ten zájem o matematiku rozdmýchaný Hejného metodou. Otec se na to všechno už shora a asi se docela baví.

Datel řekl(a)...

oprava:Otec se na to všechno dívá shora a asi se docela baví.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Jestli mohu ještě dodám:
Nezavrhujme žádnou metodu, která dětem pomůže s učením!
Nedělejme ze žádné metody modlu!
Žádná metoda nepomůže všem dětem stejně, některá dokonce nepomůže určitým žákům vůbec!

Pavel Doležel řekl(a)...

Přesně tak. Svět je složitý a v tom je jeho krása. Ti, kteří mají rádi jednoduchá řešení, se moc daleko nedostanou.

Josef Soukal řekl(a)...

K bublinám: Měl jsem možnost vidět přípravy mého kolegy (dnes již dlouho sedmdesátníka), které využíval při výuce češtiny v sedmdesátých a osmdesátých letech na dobrých učňovských oborech či učňovských oborech s maturitou. Dnes by byly tak akorát i pro některé naše žáky, a to jsme gymnáziu s dosti slušným převisem zájemců. A vzato z druhé strany, nějak se fakt nepamatuju, že by se ještě v polovině devadesátých let vůbec objevila zmínka o vysokoškolácích na ekonomických oborech, kteří by měli potíže se zlomky.
Když už tedy příklady, tak by určitě stálo za to se před jejich uvedením zamyslet.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Už tu zazněly ty staré pověsti řemeslnické o tesařích, kteří 'jen' s výučním listem uměli krov nejen postavit tak, aby nespadl, ale uměli jej ve stejné kvalitě i spočítat.

Okomentovat