27.4.18

Ondřej Andrys: Několik poznámek k zadávání a hodnocení domácích úkolů

Jedním z aktuálně diskutovaných témat je problematika domácích úkolů, práva škol takové úkoly zadávat, povinnosti žáků je plnit a oprávnění škol přístup žáků k domácím úkolům, resp. domácí úkoly jako takové hodnotit. Nejrůznější mediální vyjádření k tomuto tématu jsou z logiky zkratkovitosti mediálního prostoru zpravidla velmi zjednodušující a výstupy v médiích v rámci standardního zpravodajství z pochopitelných důvodů většinou nepostihují problematiku v potřebné šíři.

Nejde o právo, ale o pedagogický nástroj

Nejprve je třeba konstatovat, že žádný právní předpis se problematikou zadávání a hodnocení domácích úkolů nezabývá, a tudíž tato problematika není právně upravena ani jednoznačně vymezena. Tento stav je ovšem pochopitelný, neboť jde primárně o otázku pedagogickou a nikoli právní. Domácí úkoly nejsou nutnou součástí vzdělávání, čili škola samozřejmě není povinna žákům domácí úkoly zadávat. Nicméně využívání domácích úkolů jako pedagogického nástroje je bezpochyby plně v souladu se školským zákonem, přičemž je jednoznačně vhodné a žádoucí, aby tuto problematiku upravoval na úrovni školy její školní řád. Zde navíc platí, že žáci jsou v souladu s § 22 odst. 1 písm. c) školského zákona povinni plnit pokyny pedagogických pracovníků vydané ve shodě s právními předpisy a školním řádem. Ten je závazným dokumentem, na jehož schvalování se prostřednictvím školské rady podílí celá školní komunita, včetně zákonných zástupců nezletilých žáků, případně včetně žáků zletilých.

Cíle vzdělávání

Cílem vzdělávání je mimo jiné také vést člověka k učení se v průběhu celého života (k tomu viz §2 odst. 2 písmeno a) školského zákona), při vědomí jeho spoluodpovědnosti za své vzdělávání (§2 odst. 1 písmeno h) školského zákona). Základní vzdělávání pak speciálně vede k tomu, aby si žák osvojil potřebné vzdělávací strategie a na jejich základě byl motivován právě k celoživotnímu učení (§ 44 školského zákona). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání na různých místech zmiňuje záměr vést žáky k samostatnosti. A právě zadávání domácích úkolů může být jedním z nástrojů pro dosažení těchto cílů.

Přiměřenost a atraktivita

Domácí úkol se zadává v zájmu upevňování znalostí žáka, příp. pro zopakování učiva, v zájmu ukotvení jeho pracovních návyků apod. Úkoly by měly vést třeba k procvičování či lepšímu pochopení již probraného učiva, naopak by neměly suplovat práci pedagogického pracovníka. Domácí úkoly by měly být přiměřené jak z hlediska obsahové náročnosti, tak z hlediska jejich rozsahu a četnosti zadávání, měly by být motivační, pro žáky alespoň něčím atraktivní, v optimálním případě by měly zohledňovat také zájmy žáků i efektivní pedagogické principy (např. domácí úkol jako součást projektové výuky, domácí úkol založený na kooperativních činnostech apod.) a neměly by přispívat k přenášení zodpovědnosti za vzdělávání na rodinu (ta se má věnovat hlavně výchově a naopak nepřenášet na školu odpovědnost za výchovu). Možnou cestou je i zadávání vícero úkolů, z nichž si žáci mohou vybrat, nebo zadávání domácích úkolů s delším časem na splnění, než je následující den. Vždy ovšem záleží na konkrétních situacích, možnostech i pedagogických strategiích konkrétní školy a jejích učitelů. Nejde tedy ani tak o to „zda“, jako spíše o to „jak“.

Domluva s učitelem nebo ředitelem

V případě, že se zletilí žáci nebo zákonní zástupci nezletilých žáků domnívají, že domácí úkoly jsou zadávány v nepřiměřené míře nebo nevhodným způsobem, že jsou nepřiměřeně složité apod., je vhodné celou záležitost prodiskutovat s konkrétním pedagogem a nedojde-li k vzájemnému porozumění, pak lze věc konzultovat s ředitelem školy. Ten ze zákona odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání, a jeho povinností je tedy také komunikovat s jednotlivými učiteli o je- jich vzdělávacích metodách, po- stupech a nástrojích. V souladu s §174 odst. 6 školského zákona se lze se stížností obrátit také na Českou školní inspekci, ale pro všechny zúčastněné je nepochyb- ně lepší, když se danou záležitost podaří prodiskutovat a vyřešit již na úrovni školy. Rodičům i škole jde totiž určitě o totéž, tedy o kvalitní, smysluplné a efektivní vzdělávání.

Jak s hodnocením úkolů

Mnohem složitější otázkou je pak přístup k hodnocení domácích úkolů. Obecně platí, že škola může hodnotit domácí úkoly pouze v případě, že je tato možnost zakotvena v pravidlech hodnocení jako nutné součásti školního řádu. Platí však také, že k hodnocení domácích úkolů je třeba přistupovat velmi citlivě. Vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání, stanoví, že hodnocení výsledků vzdělávání žáků vychází z posouzení míry dosažení výstupů pro jednotlivé předměty školního vzdělávacího programu, je pedagogicky odůvodněné a respektuje individuální vzdělávací potřeby žáků. V případě domácích úkolů je totiž nutné zohledňovat i různé kontextové faktory. V tomto smyslu lze zmínit např. rodinné zázemí žáka a související socio-ekonomické charakteristiky. Je totiž třeba vzít v úvahu, že zákonní zástupci některých žáků nejeví o jejich vzdělávání zájem, natož aby je podporovali v nějaké systematické přípravě, a naopak zákonní zástupci jiných žáků mohou být v oblasti domácích úkolů angažováni do té míry, že s plněním úkolů svým dětem významně pomáhají, nebo je za ně rovnou zpracují (zde pomíjím situaci, kdy je naopak smyslem domácího úkolu, aby na něm děti spolupracovaly s rodiči). Tyto skutečnosti by pak hodnocení žáka na základě domácího úkolu zkreslovaly a samotné hodnocení by pak nemuselo být spravedlivé a odůvodněné. Jsou-li domácí úkoly hodnoceny, pak by mělo jít o jednu z mnoha složek, které se na celkovém hodnocení úrovně znalostí a dovedností žáka podílejí. ◀

PhDr. Ondřej Andrys, MAE náměstek ústředního školního inspektora

Zdroj: ČŠI, Informační bulletin 2018

33 komentářů:

Táta Parťák řekl(a)...

Možná by bylo přínosné, aby si pan Andrys před vydáváním podobným zpráv do médií přečetl směrnici ministerstva MSMT-10862/2015 http://www.msmt.cz/file/35220/ , pod které sám spadá, která říká, že "Ve školních řádech nelze upravovat volný čas dětí, žáků a studentů!". Beru to tak, že pan Andrys má právo na svůj názor. Až ho vydá ministerstvo nebo ČŠI jako úřední dokument, budu to brát vážně. Potom bude i možné učinit k němu nějaké právní kroky. Takhle to beru jen jako mediální výstřel bez právního dopadu.
Pan Andrys se při předkládání svého názoru vůbec nezabývá právními argumenty ministerstva, a celé to smete ze stolu prohlášením, že to není právní problém. To ale neznamená, že to právní problém není. Sám konstatuje, že "žádný právní předpis se problematikou zadávání a hodnocení domácích úkolů nezabývá," - tím je to snad jasné, ne? Chápe pan Andrys zásadu legality? V listině základních práv a svobod v článku 4 bodu 1 máme, že "Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.". Pokud pan Andrys sám správně připouští, že se DÚ žádný právní předpis nezabývá, tak tím současně i připouští - ať už vědomě či nevědomě, že DÚ nemohou být ukládány JAKO POVINNOST. Nebo nám snad chce pan Andrys tvrdit, že pro děti LZPS neplatí? To, že se odvolává na cíle vzdělávání na základě kterých chce tuto povinnost ukládat nemůže uspět. Na jednu stranu říká, že se DÚ žádný právní předpis nezabývá, a na druhou stranu tu vytahuje paragrafy, ze který jakoby vyvozuje, že se jimi zabývá školní zákon, potažmo RVP v cílech vzdělávání. Jak to tedy je? Tak zabývá nebo nezabývá? Závěr pana Andryse "A právě zadávání domácích úkolů může být jedním z nástrojů pro dosažení těchto cílů." je opět pouze názorem pana Andryse se kterým můžeme a nemusíme souhlasit. Ani na základě názorů úředníků v této zemi (naštěstí) nelze ukládat občanům (a ano, i děti jsou občané této země) povinnosti. Pan Andrys má na svůj názor právo, ale jeho právní dopad není o nic větší než dopad názoru kteréhokoliv jiného občana této země, dokud se z něj nestane právní předpis.

Táta Parťák řekl(a)...


Považuji ale za nutné upozornit, že tahle diskuze není o ZADÁVÁNÍ domácích úkolů, které pan Andrys zmiňuje - s tím nemám nejmenší problém. Je o jejich ukládání jako POVINNOSTI, a následné vymáhání kázeňskými opatřeními. Tenhle bod pana Andryse tedy není v rozporu s tím, co říkám. Ano, škola může DÚ zadávat. Nemůže je ale vymáhat jako povinnost - což už v tomto bodu pan Andrys přechází.
Navíc případné odvolávání se při ukládání domnělých povinností na cíle vzdělávání mi přijde naprosto absurdní. V těch cílech je i "Učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný" - stejně tak by na základě tohoto bodu mohl pan Andrys užitím téže logiky říct, že škola může ukládat žákům povinnost dělat doma denně 50 dřepů, a sníst týdně kilo mrkve. Cílem vzdělávání je přece vést žáky ke zdravému životu, což? Ne, takhle to opravdu nefunguje. Školy si opravdu nemohou ty povinnosti cucat z prstu, a upírat rodičům výkon rodičovské zodpovědnosti. Podle NOZ § 884 (1) Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte. Rodiče, tedy zákonní zástupci, nositelé rodičovské zodpovědnosti, mají při výchově rozhodující úlohu. ne škola. Součástí rodičovské zodpovědnosti je i vzdělávání, a rodič vykonává rodičovské zodpovědnost i během pobytu dětí ve škole. Zákony platí stejně pro všechny, i pro školy, a to bez ohledu na to, jestli si pan Andrys myslí, zda něco je nebo není právní problém. A když už jsme tedy u těch cílů vzdělávání. Je tam i bod: "Připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako samostatné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti" - tady bych apeloval na větší důraz při plnění tohoto cíle - především aby byli žáci seznámeni s listinou základních práv a svobod, a s tím, jakým způsobem lze v této zemi ukládat občanům povinnosti, aby ta svá práva mohli uplatňovat. V tomto bodu dle mého škola naprosto selhává, a sama naopak vytváří negativní vzor tím, že žákům jejich práva upírá překrucováním právních předpisů nebo jejich zatajováním.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

ČŠI by měla hlídat plnění zákona, ne zákon komentovat nebo vysvětlovat. Kde chybí zákon, má inspekce mlčet. Ostatně soudím, že ČŠI musí být zrušena.

krtek řekl(a)...

Pro tátu parťáka: je nějaký předpis, který Vám přikazuje, resp. přikazuje Vašemu dítěti, aby se vzdělávalo? Právo zůstat negramotný Vám nikdo nebere. Stanovisko ČŠI říká, že přiměřené úkoly pomáhají vzdělávání. Vy je nechcete. V pořádku. Neberte ale druhým právo se vzdělávat!

Jiri Janecek řekl(a)...

Ja tomu teda moc nerozumin, ale je skolni znamkovani nejaky pravni ukon? Je petka za nevypracovany ukol pravni sankci?

poste.restante řekl(a)...

Navrhuji tátovi parťákovi aby svou "kauzu" přednesl některému senátorovi, nebo ombudsmance a následně dosáhl v této věci rozhodnutí ústavního soudu. Zjevně tady totiž máme konflikt práva učitele v intencích školského zákona ukládat žákům úkoly a následně je hodnotit a práva žáka na tádydáda... - viz paťákův obsáhlý text.
A jediným povolaným k tomu, aby řešil konflikty práv a svobod je zde ÚS.

Druhou možností je obrátit se na poslaneckou sněmovnu a přijmout tzv. "Lex Parťák" přibližně následujícího znění: "Parťákovy děti nemusejí ve škole vůbec nic."

Žijeme ve svobodné a demokratické společnosti.
Každý má právo se svobodně rozhodnout, že zůstane blbý.
:-(

Zdeněk Bělecký řekl(a)...

Je načase, aby místo výkladového aktivismu exekutivy rozhodla soudní moc.

Charlie řekl(a)...

Kdysi dávno, jsem najel na systém, že co bylo v domácím úkolu, bude během týdne v "desetiminutovce". Kdo si úkol vypracoval, měl výhodu, kdo na to dlabal, měl kouli. Žádný postih za nevypracovaný úkol nebyl, na druhou stranu, kdo se na příklad ani nepodíval, neměl šanci písemku napsat. Žádný "taťka" za mnou nikdy nepřišel.

Ygrain řekl(a)...

Taťko, dle školního řádu je žák povinen se na výuku připravovat. Domácí úkol není nic jiného než forma přípravy na výuku. Když se nepřipravíte na písemku nebo zkoušení, nesplnění této povinnosti je ohodnoceno pětkou - s tím problém nemáte?

Karel Šimek řekl(a)...

Táto Parťáku a ostatní, kteří se ohánějí právy a zákony. Žijeme v demokracii a zaplať Pánbůh, demokracie funguje na principu, co není zákonem zakázáno, je prostě dovoleno. Pokud by tomu tak nebylo, byli bychom v totalitě, diktatuře. Pokud chcete diktaturu, tedy vše je diktováno, přestěhujte se! Těch států je ještě dost. Zdá se mi, že chcete nutně na každou blbost zákon! Já osobně chci žít maximálně svobodně! Chci, protože jsem učitel, mít svobodnou volbu, žákům nedat DÚ, zadat DÚ, oznámit jim, že budu klasifikovat DÚ, protože to je v zájmu jejich vzdělávání. A oni, děti, mají svobodnou vůli se doma rozhodnout, zda můj požadavek splní či nikoliv. Všimněte si, že neoslovuji rodiče, protože DÚ je prostředek vzdělávání dítěte, nikoliv rodiče! Pokud rodiče hledají bič na učitele, jenom brzdí a znesnadňují dítěti možnost kvalitního vzdělávání v samostatnosti, odpovědnosti, plnění povinností, jinými slovy přípravy na život v dospělosti, který se o tyto vlastnosti opírá. Ubližujete vlastním dětem a to je trestné. Uvědomte si to dříve, než se vám jako třicetiletí vrátí domů do mamá a papá hotelu nezaměstnaní, rozvedení, nepochopení a budou vám vyčítat. Těším se na vaše budoucí příspěvky o prohnilém vzdělávání. Již nyní použiji staré dobré "Kdo chce kam, pomožme mu tam!".

Táta Parťák řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Táta Parťák řekl(a)...

krtek - v žádném případě nikomu neberu právo se vzdělávat. Domácí úkoly ať učitelé klidně zadávají dál. Nemají ale právo je vymáhat. Právo vzdělávat se tím není nijak dotčeno. Ten předpis, který nutí moje děti se vzdělávat se jmenuje povinná školní docházka a je ukotven nejen v zákoně, ale dokonce v ústavním pořádku této země.

Táta Parťák řekl(a)...

Jiří Janeček - to hodnocení v tom tolik neřeším, ale ano, i hodnocení má svá pravidla. Hodnocen by měl být výkon žáků ve škole. U DÚ neplatí principálně ani jedno. Nelze zjistit, kdo úkol vypracoval. Navíc jsou v tom zvýhodňování žáci se vzdělanějšími rodiči.

Táta Parťák řekl(a)...

Zdeněk Sotolář - souhlasím. Pokud to pan Andrys nepovažuje za právní problém, měl by se zdržet z pozice náměstka inspektora komentářů.

Táta Parťák řekl(a)...

Zdeněk Bělecký - k tomu, aby rozhodla soudní moc, by bylo třeba, aby někdo, kdo dostal za DÚ kázeňské opatření, podal žalobu na školu ke správnímu soudu. To se zatím nikdy nestalo, a docela rozumím rodičům, že se jim do toho nechce.

Táta Parťák řekl(a)...

Ygrain - nevím, o jakém školním řádu mluvíte. V tom našem nic takového není. Pokud to tam máte, a považujete to za svoji povinnost, tak je to Vaše věc. Školní řád není zákon, a nemůže zakotvovat nové povinnosti nad rámec zákona. Pokud by to tam tedy bylo, bylo by možné to napadnou právě u ČŠI, a to přesto, že to pan Andrys nepovažuje za právní problém. Dle právních požadavků zmiňované směrnice ministerstva nesmí školní řády upravovat volný čas dětí. Takový školní řád by byl neplatný.

Táta Parťák řekl(a)...

Karel Šimek - myslím, že jste nepochopil ústavu naší země. Ano, pro občany této země platí, že co jim zákon nezakazuje, to mají povoleno. Tedy pokud zákon nezakazuje domácí úkoly ignorovat, je to povoleno. Naopak pro státní a veřejné instituce platí přesný opak - tedy zásada zákonnosti, neboli legality - tedy to, že pro jakoukoliv uvalenou povinnost MUSÍ mít oporu v právních předpisech. V listině základních práv a svobod najdete, že povinnosti je občanům možné ukládat pouze na základě zákona a v jeho mezích.
To, že ukládání DÚ jako povinnosti považujete za přípravu na plnění povinností je pouze Váš závěr. Dle mého tím děti učíte přijímat rozkazy k činnostem, které jim nedávají smysl. Co vlastně považujete za povinnost? Jak ji definujete? I já jich spoustu mám - pro všechny z nich ale cítím vnitřní motivaci - dává mi smysl je plnit. U DÚ tomu tak ale není. Navíc jsou řady škol, které je nezadávají vůbec, a přesto produkují úspěšné absolventy. DÚ tedy tento předpoklad nenaplňují.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Jakoukoli školní práci, kterou žák neodevzdá, tedy neodvede, nevypracuje...
nelze klasifikovat!!!
Nevypracuje domácí úkol, nezpracuje samostatnou práci v rámci projektu, neodevzdá test, písemku, diktát, sloh... neřekne při zkoušení ani slovo, nebo se byv vyvolán k té 'tabuli' rovnou nedostaví, nelze jej klasifikovat.
Na konci klasifikačního období tedy není klasifikován celkově. Ještě před termínem vydávání vysvědčení je ustavena zkušební komise, jejímž předsedou je ředitel školy, a ta v souladu se vzdělávacími potřebami ditěte žáka přezkouší a v souladu s oprávněnými potřebami zaměstnavatele následně žáka klasifikuje v rozsahu klasifikačních stupňů výborně až dobře. Pokud by se někdo pobloudilý pozastavil nad faktem, že žák v průběhu výuky neudělal ale naprosto vůbec nic, je k odpovědnosti veden učitel příslušného předmětu, protože žáka nemotivoval ani dostatečně. Učitel bude mít z pekla štěstí, pokud nebude žákem obviněn, že se jej nebohé dítko bojí.
Funguje to docela dobře. Jen děti neprominentní se spoléhat dost dobře nemohou.

Ygrain řekl(a)...

"V tom našem nic takového není."
Zásadní chyba.

"Školní řád není zákon, a nemůže zakotvovat nové povinnosti nad rámec zákona."
Ukažte mi zákon, který zakazuje, aby škola požadovala na žácích zodpovědný přístup ke studiu a průběžnou přípravu.


"Dle právních požadavků zmiňované směrnice ministerstva nesmí školní řády upravovat volný čas dětí. Takový školní řád by byl neplatný."
Však taky škola neříká, kdy se mají válet u televize a kdy studovat.
BTW, neomezujete vy tak náhodou volný čas svého dítěte, když ho pošlete vynést smetí? Který zákon vám to umožňuje?

Pořád se oháníte právy, a kde jsou povinnosti? Stát má povinnost zajišťovat vzdělání (a běda, když není podle vašich představ), ale nemá právo prostřednictvím svých institucí požadovat, abyste vy a vaše děti k tomu vzdělání přistupovali zodpovědně? Jděte s tímhle do háje - anebo ještě lépe, odstěhujte se někam, kde vzdělání není samozřejmostí, za kterou jsme zvyklí je považovat, a kde nepříprava může skutečně znamenat ztrátu uplatnění v životě.

poste.restante řekl(a)...

Co vlastně považujete za povinnost? Jak ji definujete? I já jich spoustu mám - pro všechny z nich ale cítím vnitřní motivaci - dává mi smysl je plnit. U DÚ tomu tak ale není. Navíc jsou řady škol, které je nezadávají vůbec, a přesto produkují úspěšné absolventy. DÚ tedy tento předpoklad nenaplňují.
Vaše konstrukce, že existují školy, které nedávají úkoly a přesto produkují úspěšné absolventy, je legrační.
Stejně totiž lze tvrdit, že existují školy, které domácí úkoly dávají a produkují úspěšné absolventy.
A že existují školy, které nedávají domácí úkoly a produkují také neúspěšné absolventy.
Vaše konstrukce tudíž neobstojí.
Vycházíte z osobního názoru a nikoliv z analýzy dat.

Chápu, že jste univerzální vzdělanec, ale jste ochoten připustit, že jste pouze smysl a účel domácích úkolů VY SÁM NEPOCHOPIL?
Jste ochoten připustit, že některým jiným žákům (Vašim dětem samozřejmě ne) mohou být domácí úkoly ku prospěchu a tudíž že mají svůj smysl?
Jste ochoten připustit, že existují žáci, kterým domácí úkoly budou ku prospěchu, ale pokud nebudou ukládány jako povinnost, žáci je prostě nesplní? K vlastní škodě pochopitelně.
Jste ochoten připustit, že volba metod a způsobů výuky je výsostným právem učitele, zakotveným v zákoně?

A propos.
Vypsat si doma slovíčka z učebnice, nebo naučit se nepravidelná slovesa do příští hodiny. - Je to domácí úkol, nebo ne?


Táto Parťáku, vyjasněme si to bez blábolů kolem.
Vy prostě nechcete, aby učitel hodnotil domácí úkoly Vašich dětí.
A myslíte si, že jim tím pomáháte. Váš problém.

Svůj postoj chcete obhájit a tak se odkazujete na zákony.
Je to trapné, ale opět Váš problém.

Mimochodem.
Vaše konstrukce, že školní řád nesmí stanovit povinnosti nad rámec zákona je opět směšná.
Ne kvůli tomu, že by školní řád mohl určovat pravidla, která jsou v konfliktu se zákony, jak se pokoušíte prokázat. To samozřejmě školní řád nesmí.
Jenže školní řády zcela logicky upravují spoustu oblastí školního života, které zákony neřeší.
Například provozní řády hřišť, pravidla výdeje stravy, nebo třeba povinnost zdravit.
Nevšiml jsem si, že by nějaký zákon ukládal povinnost zdravení. Znamená to tedy, že když žák nezdraví a zákon to neukládá, je to v pořádku?
Že když žák vstoupí na školní hřiště v době mimo výuku, ačkoliv je to zakázáno, pak je to v pořádku?

Oháníte se zákony v prostředí, které funguje v mnoha oblastech díky zvykovému právu.
Ujišťuji Vás, že pokud by začali všichni učitelé striktně vykonávat pouze to, co jim ukládá zákon, školní vzdělávání zkrachuje během jednoho pololetí. Spíše čtvrtletí.

Ale to nejpodstatnější je něco jiného.
Pokud bude existovat zákon, který ukládá žákovi povinnost vypracovávat domácí úkoly, budete to respektovat?
A pokud ano, které ještě školní povinnosti svých dětí hodláte napadat?
Abychom se připravili.

Táta Parťák řekl(a)...

Nicka Pytlik - pokud neřekne u tabule ani slovo, tak lze klasifikovat. Stejně tak, pokud odmítne odevzdat ve škole vypracovaný test. Osobně bych ale klasifikaci zrušil úplně - tedy pokud by nebyla dětmi vyloženě vyžadována - třeba na procentuálně. Možné je hodnotit taky slovně, a tam to vidím podobně. Ani tohle nevede k lepšímu vzdělávání, pokud s tím žáci nesouhlasí. Tohle je ale jen můj postoj. Už nyní ale nejsou školy povinny klasifikovat v průběhu roku. Jediné, co jsou v tomto povinny je vydat na konci roku vysvědčení.

Táta Parťák řekl(a)...

poste.restante - chápu, že vám to může připadat legrační, a že si můžete myslet, že to neobstojí. Důkaz protipříkladem je naprosto regulerní forma důkazu ve výrokové logice. Pokud někdo řekne, že za všech okolností platí tvrzení X, potom stačí najít jedinou okolnost, ve které neplatí, a celé zobecňující tvrzení je tím vyvráceno. Já tím svým vyvracím, že pouze školy, ve kterých zadávají DÚ dokáži vyprodukovat absolventy, kteří dokáží plnit svoje povinnosti. Existují protikpříklady, takže takhle zobecněné trzení neplatí. Vycházím z dlouhodobého zkoumání školy Summerhill, která funguje již 97 let na bázi dobrovolnost (tedy nejen dobrovolné úkoly, ale i dobrovolná docházka) a přesto se v nich nenaplňuje to, že by absolventi nedokázali plnit povinnosti. Spíše naopak. Připouštím, že DÚ mohou být někomu ku prospěchu. Proto mi jejich zadávání nevadí. Vadí mi jejich plošné vymáhání jako povinnosti, protože na ně nemá škola právo. Pokud učitel řekne, že příští den bude zkoušet vyjemnovaná slova, je to vpořádku. Kdo nechce, učit se je nemusí. Někteří už je třeba umí. Známkován bude výkon žáků ve škole, což je rovněž vpořádku.
S tou povinností zdravit jste mne pobavil. Žádná takokvá povinnost neexistuje. Chápu, že některým může být nepozdravení od dětí nepříjemné, a i mně je příjemné, když mi děti odpoví, ale povinnost to rozhodně není, a i takový bod školního řádu by byl neplatný.
Souhlasím, že spousta těch věcí funguje pouze na bázi zvykového práva. A přesně tak je třeba na ně nahlížet. Tedy že je reálně nevymahatelné, a ani by se o to neměl nikdo pokoušet, protože tím může narazit na hranice reálného práva. S vaším názorem, že když budou učitelé vyžadovat jen to, co jim umožňuje právo, tak vzdělávání zkrachuje se neztotožňuji. Opět stačí uvést protipříklady škol, které funguji pouze na základě práva, a vzdělávání v nich nekrachuje. Chápu to správně že nabádáte učitele k nezákonnému chování a schvalujete ho? Není to samo o sobě nezákonné?
Pokud bude existovat zákon, ukládající DÚ budu ho respektovat. Současně by byl okamžitě předmětem ústavní stížnosti, a jsem přesvědčen, že by neměl dlouhého trvání.

Táta Parťák řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Táta Parťák řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Táta Parťák řekl(a)...

poste.restante - a ještě doporučuji přečíst následující směrnici čj. MSMT-10862/2015 ministerstva pro ředitele ohledně školních řádů. Hned na první straně najdete následující právní požadavky na školní řády.
1) Respektovat obecně závazné právní předpisy
Školní řád, jako vnitřní předpis školy, musí být vydán nejen v souladu s právními předpisy (tj. nesmí obsahovat ustanovení, která jsou v rozporu s právními předpisy), ale rovněž v jejich mezích (tj. nemůže svým adresátům zakotvovat takové povinnosti, které nemají oporu v právních předpisech).
2) Působnost školního řádu se může zásadně vztahovat jen k činnosti školy, tj. k samotnému poskytování vzdělávání, které se odehrává zejm. při vyučování a na dalších akcích pořádaných školou (školní výlet, exkurze, lyžařský výcvik); nelze upravovat např. volný čas dětí, žáků a studentů či jiné skutečnosti, které s činností školy nebo s prostory školy nemají přímou souvislost.
Tím je to snad jasně řečeno, ne? Tím, že takový úřední dokument vydalo samo ministerstvo, není už pro mě co řešit. Ne ale, že by to bylo třeba. Tyhle závěry ze zákona samy o sobě vyplývají. Vítám ale, že i s ministerstvem školství je na tomto shoda.

Táta Parťák řekl(a)...

Ygrain - píšete, že to, že DÚ nejsou v našem školním řádu je zásadní chyba. Není. Kdyby tam byly, bylo by to v rozporu nejen se zákonem, ale dokonce i směrnicí ministerstva ke školním řádům, která vysloveně říká, že není možné upravovat volný čas dětí.

Píšete: Ukažte mi zákon, který zakazuje, aby škola požadovala na žácích zodpovědný přístup ke studiu a průběžnou přípravu.
Škola může domácí přípravu chtít, ale nemůže ji vymáhat. Není totit povinná.
Tím zákonem, který tomu brání je zásada legality správního řádu.
Zásada legality je vyjádřena v ustanovení § 2 odst. 1 a 2 správního řádu. Při tom je výslovně stanoveno, že správní orgán musí šetřit soulad nejen se zákony a ostatními právními předpisy, ale také s mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Jedná se o obecnou ústavní zásadu, která vychází z ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které uvádí, že státní moc lze uplatňovat pouze v případech a pouze v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví. Obdobně také čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že povinnosti lze ukládat toliko na základě zákona, v jeho mezích a za současného zachování základních práv a svobod.
Vaše otázka tedy stojí špatně. Já nemusím ukazovat, který zákon to škole zakazuje. Naopak škola musí prokazovat, který zákon jí to umožňuje.

Píšete: BTW, neomezujete vy tak náhodou volný čas svého dítěte, když ho pošlete vynést smetí? Který zákon vám to umožňuje?
- Já třeba nic takového nedělám. Svoje děti respektuji a nikam je neposílám. Na společném čase se domlouváme. I kdybych to ale činil, tak bych mohl. Zásada legality platí pouze pro sttátní a veřejnou správu, ne pro občany.

Píšete: Pořád se oháníte právy, a kde jsou povinnosti? Stát má povinnost zajišťovat vzdělání (a běda, když není podle vašich představ), ale nemá právo prostřednictvím svých institucí požadovat, abyste vy a vaše děti k tomu vzdělání přistupovali zodpovědně?
- Ano, stát má povinnost zajišťovat vzdělávání. A tím to také končí. Veškeré povinnosti, které ukládá občanům musí mít oporu v zákonech. Tečka.

Píšete: Jděte s tímhle do háje - anebo ještě lépe, odstěhujte se někam, kde vzdělání není samozřejmostí, za kterou jsme zvyklí je považovat, a kde nepříprava může skutečně znamenat ztrátu uplatnění v životě.
- jsem spokojený. Nikam se stěhovat nechci ani nebudu. Budu ale dál požadovat, aby se školy chovaly podle předpisů, které platí stejně pro všechny. Stejně tak bych mohl říct já vám, že pokud se Vám to nelíbí, můžete se odstěhovat do jiného státu. Dělat to ale nebudu. Vykazování oponentů nevede ke konstruktivní diskuzi.

Ygrain řekl(a)...

Táto parťáku, vy buď neumíte číst, nebo bohapustě lžete. Podívejte se znovu na ten bod, kterým se tak zuřivě oháníte:

2) Působnost školního řádu se může zásadně vztahovat jen k činnosti školy, tj. k samotnému poskytování vzdělávání, které se odehrává zejm. při vyučování a na dalších akcích pořádaných školou (školní výlet, exkurze, lyžařský výcvik);

"Zejména" znamená "hlavně", nikoli "pouze", jak se snažíte sugerovat, školní řád tedy může upravovat i činnosti neodehrávající se přímo ve škole.

nelze upravovat např. volný čas dětí, žáků a studentů či jiné skutečnosti, které s činností školy nebo s prostory školy nemají přímou souvislost.

Domácí úkoly mají přímou souvislost s činností školy. Naopak nikde není řečeno, že volný čas dětí začíná okamžikem, kdy odejdou ze školy, protože s touhle logikou by se nikdo nikdy nemohl doma učit. Volný čas dětí jsou jejich hry, kroužky nebo poflakování, a tohle je to, co škola nemá právo upravovat.

A vzhledem k tomu, že asi vážně máte problém s porozuměním textu:
1) vyjádření o školním řádu vaší školy se netýkalo domácích úkolů, ale povinnosti žáka se soustavně a zodpovědně na výuku připravovat

2) neřekla jsem, že máte táhnout jinam, když se vám tady nelíbí, ale abyste si šel na vlastní kůži vyzkoušet, jak se žije jinde, kde vzdělání není samozřejmostí - jinými slovy, že vás pálí dobré bydlo a vymrčujete si práva bez jakéhokoli uvědomění morálního závazku.

poste.restante řekl(a)...

Táto Parťáku, prosím Vás, kolik Vám je let a jak staré máte děti?

BTW: Princip existenčních a všeobecných výroků je mi znám.
Potíž je v tom, že věnujete energii zcela zbytečně na vyvrácení tvrzení, které je nesmyslné.
Píšete:
Já tím svým vyvracím, že pouze školy, ve kterých zadávají DÚ dokáži vyprodukovat absolventy, kteří dokáží plnit svoje povinnosti.
Prosím Vás, copak takovou hloupost někdo tvrdí?

Jiná věc je, že některé postupy fungují pro většinu případů.
Například je generacemi prověřeno, že zodpovědnosti se děti učí prostřednictvím plnění povinností.
Vy si zřejmě myslíte, že pro Vás a Vaše děti to neplatí.
A možná máte pravdu, protože právě Vy jste možná tím Vaším "protipříkladem".
Jenže to, že "existuje alespoň jeden A, pro který platí tvrzení X" jaksi není totéž, že "pro všechny ostatní také platí tvrzení X". Je tomu právě naopak. "A" je výjimkou.

Schválně.
Když pětileté dítě rozlije mléko, utřete všechno Vy sám, nebo necháte dítě, aby mléko utřelo?
A když odmítne?

Celkově mám pocit, že máte trochu problém s uplatňováním matematické logiky v reálném životě.
Ona totiž existují pravidla, která odpovídají všeobecným výrokům.
Ale zrovna ty případy, které popisujete, mezi ně nepatří.
Chápete rozdíl mezi všeobecným a většinovým?

Třeba:
S vaším názorem, že když budou učitelé vyžadovat jen to, co jim umožňuje právo, tak vzdělávání zkrachuje se neztotožňuji.
No, to je Vaše právo. Samozřejmě je na Vás, s čím souhlasíte a s čím ne.

Opět stačí uvést protipříklady škol, které funguji pouze na základě práva, a vzdělávání v nich nekrachuje.
Já viděl člověka, který si umí zavázat kravatu nohama.
Znamená to, podle Vás, že toho jsou schopni všichni lidé?

Chápu to správně že nabádáte učitele k nezákonnému chování a schvalujete ho? Není to samo o sobě nezákonné?
A to jste, proboha, vzal kde? :-)

Tak podle Vás škola nesmí upravit chování žáků na chodbách, školních hřištích a jídelnách?
Škola nesmí stanovit, kdy smí žáci chodit na obědy, že se nesmějí předbíhat atd.
Protože neexistuje žádná taková zákonná povinnost a proto
"povinnost to rozhodně není, a i takový bod školního řádu by byl neplatný."
A smí podle Vás třeba v bance stanovit "dress code"?
Nevím o zákonu, který by přikazoval úředníkům banky, jak se mají oblékat.
Chápete alespoň to, že existuje sice povinná školní docházka, ale nikdo Vás přece nenutí, abyste své dítě dal do školy, která "jedná s dětmi protiprávně"?

Moc Vás prosím, obraťte se s žalobou na správní soud, nebo kontaktujte ombudsmanku, jak jsem Vám navrhoval.
Jak ji znám, bude Vám pečlivě naslouchat.
Třeba pak konečně začne ve společnosti debata o tom, co je a není možné vyžadovat a hlavně, co je a není normální.

Táta Parťák řekl(a)...

Yargin - přejdu ad hominem argumenty, protože ty nikam nevedou a zkusím být nadále věcný.
Ano, zejména znamená hlavně - tady tedy hlavně při vyučování. A pak ještě mimo to na jiných akcích školy, které ministerstvo zmiňuje dále - školní výlet, exkurze apod. Klíčová je přítomnost pracovníka školy, který provádí vzdělávání. U domácího úkolu nemůže být řeč o poskytování vzdělávání. Potom by se na ně rovněž musela vztahovat zodpovědnost školy - tj. kdyby se při něm dítěti něco stalo, škola by platila následky - což se asi shodneme, že je nesmysl. Stejně tak kdyby DÚ měly být součástí školního vzdělávání, musely by být součástí penza vymezených týdenních hodin, určených pro vzdělávání (u každého stupně jsou jasně vymezeny). Tohle rovněž neplatí. To už jsem ale odbočil. Nic to nemění na naprosto jasné větě nelze upravovat např. volný čas žáků a vězte, že o tom, co je volný čas žáků opravdu nerozhoduje škola. Volným časem žáků v tomto kontextu je cokoliv mimo vzdělávání, které probíhá dle školského zákona ve školách a školských zařízeních (nikoliv doma).
Nyní k té větě nelze upravovat např. volný čas dětí, žáků a studentů či jiné skutečnosti, které s činností školy nebo s prostory školy nemají přímou souvislost.. Tato věta definuje dvě množiny okolností, které nelze upravovat školním řádem:
1) volný čas žáků
2) jiné skutečnosti, které s činností školy nebo s prostory školy nemají přímou souvislost.
První množina je jasná - prostě volný čas žáků mimo vzdělávání - tedy čas v rodině.
Druhá množina jsou jiné skutečnosti, které nespadají do volného času dětí mimo školu, ale rovněž je nelze upravovat, a nemají přímou soivislost se vzděláváním. Sem patří například to, jak chodí děti ve škole oblékané, to, jaké si s sebou nosí svačiny, to, jestli mají kluci dlouhé nebo krátké vlasy - nic z toho nemá s činností ani prostory školy přímou souvislost, proto je to zmíněno zvlášť.
Ještě bych chtěl upozornit, že se mluvnicky jedná o dva nezávislé celky oddělené souřadící spojkou či, a to vztažné zájmeno které v množném čísle ženského rodu se evidentně vztahuje k těm jiným skutečnostem ve druhé množině a nikoliv k tomu volnému času v množině první.
Vezměme třeba větu: Je zákaz kupovat jablka, či jiné ovoce dovezené z Afriky - dle Vašeho kreativního výkladu by bylo možné koupit jablka dovezená z Číny (přestože první část říká, že jablka ne) :-)
Ono to ale vše tak nějak vyplývá už z toho prvního bodu: Školní řád, jako vnitřní předpis školy, musí být vydán nejen v souladu s právními předpisy (tj. nesmí obsahovat ustanovení, která jsou v rozporu s právními předpisy), ale rovněž v jejich mezích (tj. nemůže svým adresátům zakotvovat takové povinnosti, které nemají oporu v právních předpisech). To je defakto zásada legality převedená do lidské řeči. Domácí úkoly nemají oporu v právních předpisech, tudíž je nelze zakotvovat jako povinnosti. Líbí se mi ta Vaše kreativita, se kterou ty body vytrháváte z kontextu a ohýbáte tak, aby se blížily Vašemu výkladu. Stále platí, že pokud má být něco povinností, musí existovat právní předpis, který říká "tohle je povinnost". A opravdu, školský zákon spoustu povinností žáků zmiňuje. Domácí příprava tam ale není. V konfrontaci s paragrafovým zněním nemůže Váš kreativní výklad uspět, i když té Vaší snaze rozumím.

Nicka Pytlik řekl(a)...

nelze upravovat např. volný čas dětí, žáků a studentů či jiné skutečnosti, které s činností školy nebo s prostory školy nemají přímou souvislost.

Pytlikům vrtá hlavou už drahně let, i když se jich to netýká ani dost málo, proč mají třídní učitelé povinnost prokazatelně poučit žáky o tom, jak se mají chovat ve dnech, kdy se ve škole neučí, a učinit o tom poučení zápis do třídní knihy. Tedy, že mají žáci dbát svojí bezpečnosti a ochrany zdraví, a snad i chovat se slušně a dbát dobrého jména školy. A také by pytliky zajímalo, kdo tuto povinnost vymyslel. Už se tu o tom kdysi diskutovalo, ale pytlici trpí paměťovou nedostatečností, a tak už zase zapomněli, jak to vlastně dopadlo.
A také přemítají o tom, jestli by se žák, který si svou neopatrnosti přivodí úraz, neměl v souladu se školním řádem potrestat nějakým vhodným a především účinným kázeňským opatřením. To jest například odřenina - napomenutí třídního učitele, zhmožděnina - důtka třídního učitele, zlomenina - důtka ředitele školy, utopenina - minimálně podmíněné vyloučení se zkušební dobou do konce klasifikačního období.
Tedy být pytlici parťáci, rozhodně by se obrátili přinejmenším na školní inspekci českou, kdyby jim kdokoli vandroval do způsobu trávení prázdnin jejich dítek.

Josef Soukal řekl(a)...

Už to bylo asi v diskusích s TP napsáno mnohokrát, ale rád bych připomněl, že právní tahanice nastupují tam, kde selhal respekt k jiným a zdravému rozumu. Pokládám za zcela samozřejmé, když se rodiče ozvou tehdy, když jsou dětem zadávány DÚ v nepřiměřené míře, popř. úkoly jinak vadné. Rovněž pokládám za normální, že se rodiče domluví s vyučujícím či školou na společném řešení ve specifických případech (dlouhodobá zdravotní absence apod.). Ale zapřít se jako mezek vůči přirozenému požadavku, který je vznášen v zájmu dítěte - je-li tedy zájmem dítěte vzdělávat se -, to mi připadá jako jednak nerozumné, jednak nezodpovědné. Připravovat se na výuku nepotřebují jen zcela mimořádní jedinci, a kupodivu se na výuku připravují nejen žáci, ale i učitelé. Vím, že jejich postavení je jiné, ale představuji si tu kuriozitu, když v učitelské rodině v neděli večer rodiče sedí nad přípravou do hodin, ale potomci si užívají volný čas a následně v pondělí v hodinách lapají zbytečky toho, co si ze školních hodin zapamatovali. Podotýkám, že tímto komentářem se nepokouším o právní rozbor.

Jiří Kostečka řekl(a)...

Až dosud jsem si myslel, že v demokratické společnosti lze činit vše, co není ústavou, zákony a na ně navazujícími předpisy výslovně zakázáno. Zadávání domácích úkolů zakázáno není, ale s údivem zjišťuji, že jejich vypracování nelze vymáhat.
Dobrá, Parťáku, vyjdu ze svého aprobačního předmětu, češtiny: Ujišťuji vás na základě letitých zkušeností (a nejen mých), že ke slušnému zvládnutí slohu je potřeba psát, psát a zase psát – možnou výjimku tvoří jen mimořádně nadané a sečtělé děti. Protože ale jde o činnost časově náročnou, není myslitelné, aby učitel ztratil tři nebo čtyři vyučovací hodiny cvičnými slohovkami školními. I zadá je tedy jako domácí a v potu tváře je pro dobro žáků opraví a individuálně s nimi probere eventuální nedostatky. Váš syn, až jednou dospěje do příslušného věku, domácí slohovky nepřinese; být jeho učitelem a zažít si s vámi to, co jste na škole rozpoutal, pokývu hlavou a neudělám nic. Neviděl jsem totiž ještě školní řád, ve kterém by byla zakotvena povinnost sdělit prokazatelným způsobem rodičům žáka, že nevypracovávání domácích úkolů téměř jistě povede k tomu, že dítě požadovaných dovedností nenabude, což se – mimo jiné – projeví i na jeho hodnocení.
Očekávám, že až tedy váš syn přinese z češtiny trojku nebo čtyřku, popř. v budoucnu nenapíše pořádně maturitní sloh, pokývete souhlasně hlavou zase vy a přijmete to jako čekaný důsledek své volby. Nikoli jako chybu či vinu pedagoga, který je podle vaší logiky povinen dovést na stejnou úroveň znalostí a dovedností děti, které domácí úkoly vypracovávají, i ty, které je nevypracovávají.

Přečtěte si dobře předchozí příspěvek J. Soukala. Není vám blbé otravovat takovou hovadinou učitele, kteří mají jediný zájem – něco vaše dítě naučit?

Táta Parťák řekl(a)...

Jiří Kostečko - ano, doposud jste si to myslel správně. Co není zakázáno není povoleno. To ale platí pouze pro jednotlivce. Tudíž nemusí dělat DÚ, protože nedělat DÚ není nikde zakázáno. Současně platí dle listiny základních práv a svobod, že povinnosti lze ukládat toliko pouze na základě zákona a v jeho mezích. A Školní řád není zákon, ale pouze vnitřní dokument školy, který musí být rovněž v mezích zákona, tedy nemůže ukládat žádné nové povinnosti, které nestanoví zákon. Současně musí být i v jeho mezích (v mezích poůsobnosti) - a ta je u školského zákona omezena na výuku ve školách a školských zařízeních. Co děti dělají doma už je mimo meze školského zákona, a tudíž to nemůže školní řád nijak upravovat.
To, že bude mít syn případně horší hodnocení beru jako jeho věc. Pokud je spokojený se čtyřkou, tak proč ne? Pokud není, jistě pochopí, že domácí příprava je tou cestou, jak si svoje znalosti zlepšit, bude-li mít zájem. Takže souhlasím s Vámi v tom, že bych souhlasně pokýval, a přijal to jako důsledek jeho rozhodnutí. A jestli mi není blbé otravovat učitele? Já to takto neberu. Stejně tak bych se mohl ptát já, jestli učitelům není blbé otravovat mě a moje děti vymáhání něčeho, co nemají právo vymáhat. Ale takhle bych se já neptal. Chápu, že to učitelé myslí dobře. Ale dobro nelze vnucovat nikomu násilím. Vítám dobrovolné domácí úkoly v libovolném množství. Proti povinným se budu z principu bránit, dokud to bude možné.

Okomentovat