25.4.18

NÚV: Základní pravidla definování a formulování výsledků učení

Nové vydání Zpravodaje NÚV Oborové skupiny bylo připraveno s cílem podpořit revizi kurikulárních dokumentů, do níž jsou zapojeni i členové odborných a oborových skupin. Společným jmenovatelem všech součástí obsahu je to, že vycházejí z příručky „Vymezování, popisování a využívání výsledků učení“, kterou vydalo evropské středisko Cedefop v závěru roku 2017.

Používání výsledků učení představuje určitý pohled a způsob myšlení. Pozornost se věnuje vždy učícímu se (může to být žák, student, dítě, dospělý) a tomu, co se očekává, že bude znát, být schopen vykonávat a čemu bude rozumět:
  1. při formulování výsledků učení je učící se vždy v centru zájmu, a to bez ohledu na jejich účel či úroveň detailu;
  2. je nutné rozlišovat předpokládané a skutečně dosažené výsledky učení; ty první vyjadřují záměry a očekávání, ty druhé lze zjistit až následně při hodnocení a po předvedení výsledků učení či při jejich uplatnění v reálném životě, například v práci;
  3. k tomu, aby se zlepšovalo používání metody výsledků učení, je zapotřebí neustálého dialogu (smyčky zpětné vazby) mezi předpokládanými a skutečně dosaženými výsledky učení; zkušenosti získané při zjišťování skutečně dosažených výsledků učení by měly být používány systematicky k lepšímu formulování předpokládaných výsledků učení, jak jsou například uvedeny v kvalifikačních standardech a kurikulu;
  4. metoda výsledků učení napomáhá jasnějšímu formulování záměrů a lepšímu popisu učením skutečně dosažených výsledků; nicméně ne všechno učení lze beze zbytku formulovat výsledky učení; proces učení lze jen málokdy zcela předvídat a popsat, neboť má jak záměrné, tak nezáměrné, žádoucí i nežádoucí výsledky.
Při formulování výsledků učení je důležitá jednoduchost. Příliš detailní a složité formulace výsledků učení zabraňují učícím se, učitelům a hodnotitelům, aby se s nimi ztotožnili:
  1. určování a formulování výsledků učení je třeba považovat za neustále se opakující proces začínající u celkových záměrů a posunující se postupně ke konkrétním formulacím pro jednotky a hodnocení; poté, co jsou nadefinovány konkrétní formulace, měly by být zkontrolovány a upraveny celkové záměry;
  2. při formulování výsledků učení pro kvalifikaci či vzdělávací program nebo jednotku kvalifikace či kurz je třeba pečlivě uvážit počet použitých formulací; při přípravě kurzu nebo jednotky se obecně doporučuje omezit počet formulovaných výsledků učení na čtyři až šest;
  3. při přípravě celé kvalifikace nebo programu se doporučuje udržovat počet formulací (výroků) co nejnižší; smyslem toho je určit celkový rozsah a profil, ne vyjmenovat všechny technické detaily;
  4. omezený počet formulací usnadňuje učícímu se ztotožnit se se záměry a zaujmout se pro učení;
  5. omezený počet formulací usnadňuje učiteli plánovat výuku, zprostředkovat učení a nakonec i provést hodnocení;
  6. při formulování výsledků učení je třeba soustředit se na učícího se a začít s akčním slovesem, které následuje předmět slovesa a výrok specifikující hloubku / šířku učení; formulaci výsledků učení je vhodné zakončit uvedením kontextu, který se může týkat učení, práce nebo dalších relevantních sociálních situací;
  7. výsledek učení by neměl obsahovat více než jedno akční sloveso.

1 komentář:

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Opět sada sloves na indexu! Jak přišli odborníci na to, že sloveso "znát" nebo "pochopit" je nejednoznačné?

Okomentovat