11.4.18

Mikuláš Ferjenčík: Zákon měl být klacek na zřizovatele školek

 
Z projevu při projednávání návrhu poslanců Václava Klause, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury a dalších na vydání zákona, kterým se mění školský zákon v Poslanecké sněmovně v úterý 10. dubna 2018, vybíráme: "Podle našeho klubu je daleko vhodnější řešení této situace institucionální podpora dětských skupin, které dneska jsou vázané na peníze z Evropské unie, a výhledově bychom měli řešit, že navážeme na státní nebo obecní rozpočty a skutečně to umožníme systémově z veřejných prostředků financovat. A my určitě navrhneme ve druhém čtení doprovodné usnesení toho zákona, aby tou problematikou dětských skupin se vláda zabývala a aby skutečně řešila tento problém, ale ta stávající legislativa, která je platná a ještě nezačala účinkovat, skutečně více problémů přidělává. To je k těm dvouletým dětem. Ohrazuji se proti tomu, že bychom chtěli bránit matkám v tom, aby se vrátily do práce, nicméně ten zákon prostě tak jak je navržený, nemá tu institucionální podporu, která je pro to opatření potřeba, a během těch dvou let nejsme schopni ji zajistit. To prostě dneska už víme. Některé obce by na to potřebovaly sedm let ve chvíli, kdy nevlastní parcely, kde by postavily novou školku, například."

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, já myslím, že paní bývalá ministryně poměrně přesně přiznala, že ten zákon měl být nějaký klacek na zřizovatele školek, aby je upravili pro dvouleté děti. A dneska, pár let po schválení toho zákona, se ukazuje, že oni navzdory tomu klacku to neudělali. A neudělali to v podstatné části proto, protože na to nedostali peníze. A školky ani nedostávají další peníze na provoz. Takže reálně tady máme situaci, kdy jsme uvalili - resp. Piráti ne, ale strany v minulém volebním období - povinnosti na mateřské školky, kterým oni a obce, které je zřizují, nedokážou dostát. A naopak může dojít k výraznému zhoršení situace.

Musím se ohradit proti používání termínu "garantované" místo pro děti od dvou let, protože ve skutečnosti žádná taková garance neexistuje, a to je obrovské matení veřejnosti. Ve skutečnosti se bavíme o tom, že děti od dvou let, které budou spádové, budou do těch školek přijímány přednostně před dětmi např. čtyřletými, které spádové nebudou, ale budou se tam hlásit. Což v důsledku nastavení stávajících pravidel povede k tomu, že se sníží celková kapacita mateřských škol, protože za každé dvouleté dítě bude muset o jedno dítě snížit ta školka kapacitu, protože se jim sníží maximální velikost třídy.

Takže my, pokud to ustanovení vstoupí v platnost, plošně snížíme kapacitu systému mateřských škol. Paní učitelky, které nejsou připraveny na dvouleté děti a nemají tam dost personálu na to, aby se o ně postaral, tam dostanou ty dvouleťáky. Na základě přednosti dětí s trvalým bydlištěm je tam budou muset vzít.

A my na ně ukážeme prstem a říkám: Ale máme tady ten bič, abyste to časem zlepšili a tahle generace prostě holt bude trpět, protože ministerstvo to nezvládlo a obce to nezvládly a rodiče mají smůlu a děti mají smůlu. Takže taková je ta situace a o žádné garantované místo se nejedná, protože v případě, že v těch školkách místa pro dvouleté děti nebudou, tak samozřejmě ty děti se tam přijímat nebudou. Tady se jenom jedná o povinnost, aby školka přednostně přijímala spádové dvouleté děti před nespádovými čtyřletými. To je reálně, co ten stávající zákon znamená, a podle našeho názoru vytváří víc problémů, než se snaží řešit. Pokud chceme řešit ten problém, tak má ministerstvo vypsat dotační program na rozšiřování kapacity mateřských škol a na jejich úpravy pro to, aby byly k dispozici dvouletým dětem, a ve velkém investovat peníze. Úplně nejdůležitější zákon v této v věci je státní rozpočet, který musíme patřičně nastavit v té oblasti předškolního vzdělávání a ty školky budou potřebovat personálně posílit a samozřejmě potřebují obrovské investice, které v tuto chvíli nikdo těm školkám nefinancuje ani v jedné z těch oblastí. A to je ten základní problém.

Druhá věc samozřejmě je, jestli je skutečně nejlepší způsob, jak umožnit např. matkám, které chtějí i z rozumných důvodů do práce, když mají dvouleté děti, jestli je ten způsob, jak jim umožnit do té práce, že hodíme na školky povinnost děti přijímat. Podle našeho klubu je daleko vhodnější řešení této situace institucionální podpora dětských skupin, které dneska jsou vázané na peníze z Evropské unie, a výhledově bychom měli řešit, že navážeme na státní nebo obecní rozpočty a skutečně to umožníme systémově z veřejných prostředků financovat. A my určitě navrhneme ve druhém čtení doprovodné usnesení toho zákona, aby tou problematikou dětských skupin se vláda zabývala a aby skutečně řešila tento problém, ale ta stávající legislativa, která je platná a ještě nezačala účinkovat, skutečně více problémů přidělává. To je k těm dvouletým dětem. Ohrazuji se proti tomu, že bychom chtěli bránit matkám v tom, aby se vrátily do práce, nicméně ten zákon prostě tak jak je navržený, nemá tu institucionální podporu, která je pro to opatření potřeba, a během těch dvou let nejsme schopni ji zajistit. To prostě dneska už víme. Některé obce by na to potřebovaly sedm let ve chvíli, kdy nevlastní parcely, kde by postavily novou školku, například. To je jedna část.

Druhá část je to povinné předškolní vzdělávání. Tam bychom se měli podívat na to, co je ten cíl toho opatření. Proč tady máme povinnou předškolní docházku. Údajný cíl byl ten, že jsme chtěli, aby děti ze sociálně vyloučených lokalit chodily do školky, kde se připraví na základní školní docházku. Proto to opatření bylo zavedeno. A měli bychom si klást otázku, jestli se to stalo, jestli jsme skutečně výrazně zvýšili přítomnost těch dětí z těchto oblastí ve školkách a jestli skutečně dosahujeme toho deklarovaného cíle, tzn. připravit děti z vyloučených lokalit na to, aby mohly nastoupit na základku. A minimálně podle zkušeností mateřských škol, které jsem navštívil, se to neděje. Teď jsem byl ve svém obvodu v Chrudimi schválně kvůli tomu na školce a dneska ta mateřská škola dostane od města nebo všechny v obvodu dostanou seznam dětí, které dosáhly pěti let, a mají zjistit, jestli už u nich ve školkách jsou nebo jestli se tam chystají nastoupit na ten předškolní ročník nebo jak to s nimi je. U dětí, které tam nejsou a nechystají se nastoupit, tak město je obepíše, že mají nastoupit, že mají zákonnou povinnost, bla bla a ony v řadě případů neudělají, zvlášť z těch sociálně vyloučených lokalit, a nestane se nic. Respektive stane se to, že paní ředitelka má v seznamu 20 dětí, které mají, pokud přijdou, nárok na místo v té školce, a ona neví, jestli má přijímat děti do nižších ročníků, na které se rodiče hlásí se svými dětmi, nebo jestli má čekat na to, jestli se ty děti objeví nebo neobjeví. Takže ona čeká, jak dlouho může, pak začne přijímat na poslední chvíli ty čtyřleté a tříleté a občas to asi udělá nějaký administrativní průšvih, když se náhodou to nějaké to dítě objeví, ale ony se většinou neobjeví. Ospod, který to má na starosti, nemá kapacitu na to, aby řešil, a v případě, že ti rodiče jsou donuceni přihlásit se do individuálního vzdělávání, pak se omlouvají nebo tam nepřijdou, tak prostě rok se fakticky nic neděje a ty děti pak nastoupí skutečně na základku, a to opatření vůbec neplní ten slibovaný cíl. Vůbec se to neděje. Ale co se děje na druhou stranu, že rodiče, kteří řádně své děti připravují na to, aby mohly na základku nastoupit, jsou otravovaní tím, že tam musejí chodit, musejí hlásit dítě do individuálního vzdělávání. Začaly se ve školce řešit omluvenky úplně nesmyslně, jsou psané děti, které tam reálně nepotřebují chodit, že jsou tam zapsané a permanentně omlouvané a zabírají kapacitu, takže se vlastně zhoršila ta situace kapacity mateřských škol tímhle opatřením.

Takže my rozhodně podporujeme to, aby předškolní děti měly nárok na to, být přednostně přijaty. Proti tomu nemáme vůbec nic, ale jsme rozhodně proti tomu, aby ta povinnost, aby tam byly, byla stanovena tím současným způsobem, kdy reálně se nevynucuje, a postihuje to jenom ty, kteří např. řádně vzdělávají své děti doma. Z toho pohledu, protože dneska se nerýsuje řešení, tak nám přijde rozumnější tu povinnost zrušit.

Třetí věc je to hrazení a tam si naopak myslíme, že je to rozumné opatření, jak zvýšit motivaci rodičů třeba z těch vyloučených lokalit, kde přece jenom nějaké jednotky procent tam začali ty děti posílat, aby si to mohli dovolit, tzn. bezplatný poslední rok školky. Proti tomu nic nenamítáme a určitě budeme podporovat zrušení bezplatnosti v rámci druhého čtení. Takže tolik názor velké většiny našeho klubu. Budeme určitě následně diskutovat detailní opatření, můžeme se bavit o těch úpravách, ale bavme se o tom, co se děje reálně, tzn. jaká je skutečně situace v těch školkách, a ne o tom, co je napsané v tom zákoně, co někdo, bohužel, tady prezentuje jako nějaký reálný stav, kterému se to ani zdaleka neblíží. Díky.

Žádné komentáře:

Okomentovat