26.3.18

Terezie Kosíková: Reportáž: “Nejsem jen matkou.” Mladé matky odmítají tříletou izolaci

V poslední době se Českem prohnala emoční bouře ohledně dvouletých dětí ve školce. Souvisela s novelou školského zákona, která by rodičům od roku 2020 zaručila místo v mateřské školce (dále MŠ) pro děti již od dvou let. Matky tedy dostanou možnost se rozhodnout, zda své dítě budou chtít do školky dát, a stát bude povinen jim místo zajistit. Ve vypjaté mediální diskuzi proti sobě stály dva tábory. Podporovatelé garance místa ve školce, mezi které se řadila například bývala ministryně školství Valachová, jež novelu prosadila, část rodičů nebo třeba Česká ženská lobby. Proti byli zase konzervativní politici jako Václav Klaus mladší a Jiří Růžička, někteří psychologové a zřizovatelé a pedagogové MŠ. Návrh na zrušení garančního místa z dílny ODS nakonec vláda odmítla. Přesto bychom však téma, které hýbe českou společností, neměli nechávat stranou.


Z článku ve Student.E15.cz vybíráme:

S tím souvisí také stížnosti zřizovatelů a pedagogů MŠ, že je žalostný nedostatek financí a už tak vytížení pedagogové nejsou na vzdělávání dvouletých připraveni. Ano, to je relevantní a vážný problém, ale problém politický. Mezi zeměmi OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, pozn. redaktorky) jsme třetí nejhorší v dotování místa na předškolní zařízení. Zatímco průměr zemí OECD je 20,4 tisíc dolarů na jedno místo v předškolním zařízení na rok, Česko na jedno místo ročně vydává pouhých 4, 655 tisíc dolarů. Méně dotují už jen Turecko a Mexiko. V souhrnu pak Česko vydává na podporu služeb předškolního vzdělávání 0,55 % HDP, zato průměr zemí OECD se pohybuje okolo 0,95 % HDP. Novelu školského zákona by tedy politici mohli brát spíš jako vhozenou rukavici dlouhodobě tristní situaci předškolního vzdělávání, a pokusit se ho tak pozvednout na úroveň vyspělých států, místo tisíce výmluv, proč to nejde. Je to přece jejich práce.

A pokud diskuzi okolo předškolní péče o dvouleté očistíme od emocí, zůstanou nám reálné výzvy, které můžou politici buďto řešit, nebo je nechat být, pokud jim současný stav vyhovuje. Kdo má tedy rozhodnout, co je nejlepší pro výchovu každého dvouletého individuálního dítěte? Máme dát rodičům svobodu volby?(...)

Dle dalšího výzkumu pořádaného Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí z roku 2014 by skoro polovina matek chtěla pracovat v době věku dítěte od 2 do 3 let (a to 34 % příležitostně, 17 % částečně a 5 % na plný úvazek). To dokazuje i Zpráva o rodině za rok 2017, kde se uvádí, že za rok 2013/2014 využívalo služeb MŠ 30,4 % dětí z populačních ročníků mladších tří let.



2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Mladé matky odmítají tříletou izolaci

Doba se změnila tak překotně, že se celá překotila. Považovat rodinný život, péči o milované dítě za izolaci, život na samotce, to je i na pytliky poněkud silnější presso. A to v době, kdy mládeži ke štěstí mnohdy stačí dostatečně rychlé připojení na net. Pytlici by zaizolovaným matičkám poradili, aby někdy se svým dítětem vyrazily do parku, na pískoviště, hřiště, hopsária, do bazénu, nebo klubu pro obdobně postižené rodiče. A taky by se mohly pozeptat svých prababiček, jak ony řešily svoji mnohaletou izolaci. Bez televize, internetu...
Pytlikům to nějak neladí se zdůvodňováním mnohých rodičů, že chtějí odklad povinné školní docházky mimo jiné i proto, aby si svého dítěte více užili. Nejspíš to budou jiní rodiče.

Radek Sárközi řekl(a)...

"Dle dalšího výzkumu pořádaného Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí z roku 2014 by skoro polovina matek chtěla pracovat v době věku dítěte od 2 do 3 let (a to 34 % příležitostně, 17 % částečně a 5 % na plný úvazek)." Vždyť je v MŠ 45 000 dvouletých dětí, takže skoro polovina..

Okomentovat