6.3.18

Revize RVP: Mediální výchova jako průřezové téma (podkladová studie – revidovaná verze)

Preambule studie: "Komunikační prostředí, ve kterém žijeme, se rychle proměňuje – tak rychle, že je pro nás obtížné si důsledky těchto změny uvědomovat a vyrovnávat se s nimi. Během necelých dvou desetiletí došlo k razantnímu nástupu internetových médií, rozvinuly se sociální sítě typu Facebook, Twitter či Instagram. Tradiční masová média (tisk, rozhlas a televize) ztratila své výlučné postavení, žurnalistika, reklama i politická komunikace se do značné míry přesunuly na internet. Ten změnil i prožívání interpersonální komunikace, stejně jako tvář obchodování, spotřeby a služeb či zábavy a trávení volného času. Ovlivnil podobu i obsah vzdělávání, chod byrokratických procedur, průběh bankovních operací, účetnictví ad. Stejně tak proměnil povahu a průběh veřejných debat a probírání sdílených témat a prožívaných společných problémů. Technologický pokrok navíc zásadním způsobem přeměnil užívání internetu a nejrůznějších aplikací (včetně těch, které nahrazují či simulují tradiční média) ve všudypřítomnou, díky „chytrému“ telefonu zcela deteritorizovanou aktivitu organizující život jednotlivce a zajišťující mu kontakt s ostatními lidi, se společností, se světem... „Život s médii“ se změnil – řečeno s Markem Deuzem – na „život v médiích“ a podle všeho se bude dál vyvíjet tímto směrem."


Předložený text se snaží postihnout, co naznačené změny – které mají nepochybně celospolečenskou povahu – znamenají pro průřezové téma Mediální výchova rozvíjené v kontextu Rámcových vzdělávacích programů pro základní školy a gymnázia a jeho další existenci a proměny.

Právě pro toto průřezové téma je naznačená proměna „života s médii“ na „život v médiích“ zcela zásadní. Mediální výchova jako výchovně vzdělávací proces směřující k posilování tzv. mediální gramotnosti se v jednotlivých zemích ustavovala (hlavně po druhé světové válce, ale směřování k rozvoji mediální výchovy můžeme sledovat již dříve) především jako reakce na sílící význam masových médií, tedy periodického tisku, rozhlasu, televize, případně filmu. Masová média byla chápána na jedné straně jako nové pole seberealizace, které se před člověkem může otevřít právě díky tomu, že se mu dostalo patřičné průpravy, a je tedy „mediálně gramotný“. Na druhé straně byla masová média vnímána jako ohrožující faktor politické i jiné manipulace a zdroj dalších potenciálních hrozeb (od ohlupování přes zvyšování tolerance k násilí po demontáž sdílených hodnot a vkusu) – jimž je možné čelit právě zvyšováním mediální gramotnosti, tedy lepším porozuměním chodu masových médií, zákonitostem jejich produkce či mechanismům jejich působení. Na tomto půdorysu rozšíření možností seberealizace a prevence před riziky bylo postaveno i průřezové téma Mediální výchova.

S nástupem digitalizace a rozvojem internetu se postavení a význam „tradičních“ masových médií začala oslabovat (byť je zvlášť v případě televize dodnes značný), ta se začala do technologického prostředí internetu „stěhovat“ a přizpůsobovat se jeho podmínkám. Zdálo se logické, že pro mediální výchovu bude mít tato změna důsledky spíš kvantitativní než kvalitativní – že ji absorbuje, rozšíří svůj zájem o působení médií v prostředí internetu a na jejím celkovém pojetí se to významněji neprojeví. Tento – dnes až úsměvně naivní – přístup je patrný z řady publikací první dekády nového století a několika následujících let. Internetizace masových médií znamenala, že tato média a pro ně typické obsahy (zpravodajství jako zvláštní typ společensky významného informování, reklama, zábava ad.) se začaly měnit s tím, jak se mění pojetí soukromí a oslabování rozdílu mezi veřejným a soukromým, jak nabývá na významu interaktivita, jak se projevují důsledky modularity a variability „nových“ médií a jak se internetizuje marketing – jak se sociální skutečnost, v níž žijeme, stává provázanou, tekutou, a ztrácí povahu identifikovatelných, od sebe odlišitelných struktur a institucí.
Mediální výchova tak stojí před zásadní otázkou: stala se tzv. mediální gramotnost klíčovou kompetencí současného člověka, kompetencí, která pomáhá orientovat se v komplexnosti celé sociální skutečnosti? A pokud ano, jak se musí změnit, aby takový úkol mohla zvládnout? Předkládaný text proto není souhrnem dílčích poznatků, aktuálních podkladových materiálů a současné literatury k tématu, ale pokusem vyložit změny, ke kterým došlo a dochází, a identifikovat uzlové body, z nichž je třeba vykročit k zásadní inovaci celého průřezového tématu.






2 komentáře:

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

DOV jen dokládají nekoncepčnost zařazení průřezových témat, které teď budou dokonce neprůřezové, protože se přihodí ke vzdělávacím oblastem. Obvyklý šaškec chytré Horákyně: průřezově neprůřezově.

Radek Sárközi řekl(a)...

Základ mediální výchovy je obsažen v očekávaných výstupech českého jazyka a literatury: "žák rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj" (jen bych tam napsal "v médiích i běžné komunikaci"). Co více chcete učit v mediální výchově? Maximálně ještě tvorbu mediálního obsahu a hru na redaktory...

Okomentovat