3.3.18

Radio Wave: Mámina náruč nade všecko. K čemu jsou old school rady matkám, které z mateřské nezaplatí nájem?

Nevěřila jsem svým očím, když jsem četla rozhovor s jedním z autorů petice proti novele školského zákona, která by měla rodičům umožnit (nikoli nařídit) umístění dětí od dvou let ve školce. Je pozoruhodné, že bojovníky proti úpravě, která pouze rozšiřuje stávající možnosti, tankují rodiny, které by na pár hodin týdně „odložily“ dítě do školky, zatímco kojenecké ústavy, jejichž devastující vliv na miminka je nepopiratelný, je nezajímají.



Z doprovodného článku na webu Českého rozhlasu vybíráme:

Floskule o mámině náruči jaksi předpokládá, že majitelka této náruče je celé tři a více roky na dítě stoprocentně naladěná a její fyzická přítomnost znamená automaticky péči nezatíženou frustrací a únavou. Autory petice jsou dva muži a o prosazení ve sněmovně se také zasazují muži. Někam pod koberec spadlo, že podle výzkumu realizovaného Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí z roku 2014 by chtěla téměř polovina matek v době, kdy je dítě ve věku od dvou do tří let, pracovat (24 % příležitostně, 17 % částečně a 5 % na plný úvazek). Neznamená to však, že do školky mrsknou dítě jako do internátu, aby se mohly „bavit“, jak předpokládá Halda, házejíc všechny matky na jednu hromadu (haldu).

Co mě obzvlášť popudilo, byl Haldův předpoklad, že matky, které se rozhodly dát dítě do školky před oním mytickým třetím rokem života, jsou kariéristky. Pominu to, že je kariéra v tomto kontextu používána k vydírání – jako jakýsi nadstandard, na který má žena v době péče o malé dítě naprosto zapomenout. Halda zcela opomíjí to, že některé rodiny musí zvolit dřívější nástup do školky z finančních důvodů. Drtivé většině mých vrstevnic stejně jako mně nestačí rodičák od státu a během mateřské částečně pracují – za ztížených podmínek v době spánku dítěte nebo za jeho přítomnosti. Skromnost, kterou navrhuje, je políčkem všem těm, kteří s rodičovstvím a jeho pozitivy zažívají i strmé snížení životního standardu, nebo přímo propad do chudoby. Já sama pobírám 7 600 Kč, což je asi ¼ mého předchozího příjmu a nestačilo by mi to ani na nájem.

2 komentáře:

Jana Karvaiová řekl(a)...

Takže nezájem státu o podporu rodin se má řešit povinností přijímat malinké děti do školky.........

Nejde o to, jestli děti nechávat doma nebo je svěřit komusi, ale o to, JAK to udělám. Copak to ještě nikdo nepochopil? Ne do školky, ale do malinké skupinky, třeba i v té školce. Kde bude na pár dětí jedna paní. Kde si chvíli mohou hrát i s většími, ale jinak jsou oddělené, protože vyžadují celkově jinou péči i režim dne.

A ještě k tomu odporu k uskromňování. Naši předci to uměli a zaplaťpánbůh dokázali udělat z prdu kuličku. Obávám se, že tato doba se současnou generací pominula. Pocit, že MÁM PRÁVO na něco hmotného, protože to kolem mě má kdekdo, je velice nebezpečný. Kde je hranice?

Nicka Pytlik řekl(a)...

Kde je hranice?

Hranice začíná u nároku na život plný zábavy, úspěchu a štěstí tak nějak všeobecně.

Okomentovat