20.3.18

Patrick Zandl: Děti reagují na to, když se dějiny vyprávějí jako příběh

Mladší dcera Sofie (13 let) po mně o víkendu chtěla, abych ji vyzkoušel z českých prezidentů, které se učila na občanskou nauku. Mrkl jsem do papírů ze školy, položil otázku a valil jsem oči. Když jsem ji chtěl napovědět rok Masarykova zvolení, řekl jsem, že v roce konce první světové války. Netrefila to o pět let. Konec druhé světové hodila do bitvy u Stalingradu a rok 1968 shrnula slovy, že v něm se nic zajímavého asi nestalo. Měla na občanku při příležitosti volby prezidenta umět seznam, data a počty podpisů na nominační archy.

Studuje elitní pražské Gymnázium. Plynule mluví francouzsky a anglicky, jako začátečník italsky a japonsky, má skvělé známky ve všech předmětech. Nejde situaci shodit tím, že je přeci "blbá". Jen "prostě v dějepisu neměli dvacáté století". Učí se o situaci v Evropě ve století sedmém, o Vikinzích a o Byzantské říši. Umí nakreslit do slepé mapy hlavní směry vikingských výprav a ví, že Justinián byl synovec Justina. Až dojde do oktávy, skončí pro ni dějiny druhou světovou válkou, na víc nebude čas. Tím pro ni dějepis zhasne. Sada nepropojených dat.

Pravděpodobně se tedy nikdy ve škole nedozví, že vztah Justiniána k Justinovi lze odvodit ze samotného jména,
Gottwald je pro ni fašistický prezident, což je logické, protože mu pomohl Stalin, německé jméno jako poleno u obou, tudíž logická úvaha. A kdo byli komunisti a kdo fašisti ve druhé světové, jsme dávali spolu dohromady hodně dlouho, protože některé zvraty jí přišly hodně přitažené za vlasy.

Dějiny jsou příběh, cesta lidí časem. Na to, abyste věděli, v kterém roce zvolili prezidentem Gottwalda potřebujete ve skutečnosti vědět jen rok konce první světové války a to, že Masaryk byl starý. Z těchto dvou údajů si to musíte odvodit snadno a vcelku jasně a teprve pak se orientujete v tom, co se skutečně stalo a ne v sadě dat, jejichž podstatu nechápete. Je obrovský rozdíl, jestli Ludvíka Svobodu zvolili prezidentem na jaře 1968 nebo na podzim a záleží jen na tom, jak hluboko se do výkladu ponoříte, aby bylo snadné odvodit měsíc a nakonec i den.

Možná teď čekáte tradiční výlev na téma "škola to učí blbě" nebo "české dějiny především". Nejsem pedagog, nevím, jestli je tohle blbě. Nevím, jestli se těm dětem někdy propojí data do událostí a významů, ale upřímně o tom pochybuju. Vidím, jak děti reagují na to, když se dějiny vyprávějí jako příběh. Jak si najednou pamatují, kdo byl kdo, kdy to asi tak bylo a nakonec odvodí i ty trasy dobyvačných vikingských cest podle toho, kde asi tak bylo bohato.

Poslouchal jsem Sofii, když pak odpoledne odvykládala české prezidentské dějiny dvacátého století už i s tím nachlazeným Gottwaldem. Zeptala se, jestli si myslím, že dostane jedničku.

Mlčel jsem. Pak jsem usoudil, že jestli má fér učitele, dostane, protože sice neví na den přesně, kdy Gottwald zemřel, ale umí si to spočítat plus mínus pár nedůležitých dnů.

Jestli bude učitel trvat na tom, že do písemky musí vypálit přesné datum, dostane kouli a další duše bude pro dějepis ve školní výuce ztracená.

A teď čekám, jak to dopadne...

3 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Škoda pro tu dívku přeškoda, že svého otce, excelentního vypravěče světových dějin měla příležitost požádat o přezkoušení až ve svých třinácti letech. Možná už mohla studovat na nějaké elitní univerzitě v zahraničí.

Tlumočník řekl(a)...

Dějiny se mají vyprávět jako příběh? Ale to by se snad musel nedej bože použít výklad!Metoda z dob Marie Terezie, v dnešní škole beznadějně zastaralá. Jak píše odborník Botlík, nedá se učit jak před sto lety. Pan Zandl chce svou dceru zahltit informacemi, které se dají snadno vygůglit. A ani nezmínil, které kompetence by svým vyprávěním příběhů rozvíjel.

Eva Adamová řekl(a)...

Nevím, jestli toho ten pán po své třináctileté dcerce nechce přece jenom trochu moc. Než si to děvenka začne všechno spojovat dohromady a začnou jí docházet souvislosti, stráví studiem ve škole a čtením toho, co ji zajímá, ještě spoustu let. Ono ani v tom dějepisu nejde všechno hned. A zdalipak už děvče umí integrovat?

Okomentovat