13.3.18

Ondřej Neumajer: Má stát investovat do vzniku digitálního vzdělávacího obsahu?

Má stát financovat vznik digitálních vzdělávacích zdrojů nebo to má nechat na tzv. neviditelné ruce trhu? Mají za veřejné prostředky vznikat digitální zdroje, které jsou dostupné online a zdarma a pro všechny? Nepokřivuje to trh a neškodí v důsledku kvalitě takových zdrojů? Jaká kritéria by takové digitální zdroje měly splňovat? V článku se pokouším na takovéto otázky odpovědět.

Popsat, co přesně spadá pod pojem digitální vzdělávací zdroj, není vůbec jednoduché. Zjednodušeně si tuto množinu různorodých materiálů a zdrojů můžeme přiblížit na příkladech: výukový software, elektronická učebnice, digitální učební materiál (DUM), e-learningový kurz, webinář, masivní otevřený online kurz (MOOC)… Téma je to vlastně především pedagogické, vhodné na disputace odborníků na pedagogickou teorii. V článku se pokusím značně zjednodušeně a na základě své zkušenosti z pedagogické praxe a zároveň tvorby vzdělávací politiky popsat, jak by měl stát tuto oblast regulovat. Částečně zde zmiňuji i učebnice a učební texty, pod které lze některé digitální vzdělávací zdroje zahrnout.

Schvalovací doložky (především) tištěných učebnic

Svobodná rozhodnutí učitele, resp. školy, o volbě učebnic a učebních textů nemusí být úplnou samozřejmostí. Například na Slovensku provozují systém centrálního nákupu učebnic, stát podporuje pro každý předmět pouze jednu učebnici s přidělenou státní doložkou, a pokud by škola chtěla používat jinou učebnici, musí si na její nákup sehnat peníze z jiného zdroje, nejspíše od rodičů. Ačkoli i takový systém může mít jisté výhody, z veřejných zmínek získáme pocit o převládající kritice ministerstvem vybraných učebnic a to jak jejich kvality, tak neschopnosti státních institucí zajistit školám jejich dostatečné množství [1].

V Česku jdeme cestou, která patří v Evropě k nejrozšířenějším. Spočívá v kombinaci centrálního rozhodování s výběrem na úrovni školy. MŠMT vydává seznamy prověřených a schválených učebnic, ze kterých si základní školy mohou vybrat učebnici dle vlastního uvážení a potřeb a tu pak zakoupit z přidělených finančních prostředků.

Někteří odborníci ovšem tvrdí, že neexistují výzkumem doložené důkazy toho, že by schvalovací doložky přispívaly k lepšímu učení žáků. Schvalovací doložky jsou podle nich obecně špatným krokem, který deformuje trh, podporuje učebnicový kartel několika málo nakladatelů, kteří se zmocňují kurikula a produkují pouze průměrné učebnice instruktivního charakteru [2].

Nechme ale specifický svět tištěných učebnic pomalu upadat do bezvýznamnosti (alespoň podle některých technooptimistů) a zaměřme se na vzdělávací zdroje v digitální podobě. Před tím ale musím vložit jednu vsuvku týkající se počítačových programů, resp. aplikací používaných ve vzdělávání.

Instruktivní vs. tvořivé učení

Aplikace využívané ve vzdělávání můžeme rozdělit na dvě kategorie. První z nich jsou programy určené pro instruktivní vzdělávání. Tedy pro takový postup, kde je žák při učení řízen, vykonává určité instrukce či pracuje podle vzoru. Často je součástí takových aplikací dril a testování. Tak dnes ve školách vypadá převládající přístup. Takto používané počítačové programy formovaly pohled většiny učitelů na výukový software. Asi nejlépe jej reprezentuje jeden z největších jeho producentů, česká společnost Terasoft, která dnes díky velkému zájmu o tyto programy působí i v USA. K této kategorii můžeme přičlenit i modernější aplikace katalogového charakteru zprostředkovávající žákům například detailní 3D modely či technologii hlubokého zoomu.

Z hlediska procesu učení spočívá hodnotnější a zároveň násobně pedagogicky náročnější využití aplikací v jejich tvořivém potenciálu. Jedná se o takové aplikace, které umožňují dítěti svět objevovat, vyjadřovat vlastní myšlenky a komunikovat s ostatními. Zatímco dříve probíhalo vyjadřování ve škole především formou psaní textů, dnes mohou žáci využívat rozsáhlý způsob multimediálních prostředků. A díky internetu mohou svá díla jednoduše dále sdílet a ukazovat lidem, ke kterým by se žákovské práce běžně patrně nedostaly [3].

Takto konstruktivisticky využívané aplikace můžeme hledat například ve spolupráci škol v projektech eTwinningu. V minulém roce používali učitelé žádající o certifikát kvality Quality Label nejčastěji online nástěnku Padlet, platformu pro elektronické interaktivní časopisy Joomag, interaraktivní infografiky Thinglink, multimediální prezentace Glogster, uspořádávání myšlenek pomocí aplikace Popplet nebo například aplikaci umožňující společné rozhodování a hlasování více osob Tricider. Na jednom učitelském semináři jedna zkušená učitelka označila tyto programy za prázdné aplikace – samy o sobě totiž neobsahují žádný vzdělávací obsah, jsou pouze nástrojem a jakýmsi atraktivním kontejnerem pro obsah, který do něj vloží sami žáci. Z podstaty věci se ve všech případech jedná o online nástroje dostupné po internetu.

Rozdíl mezi oběma kategoriemi aplikací je ještě jeden: druhá kategorie „prázdných“ online aplikací je dostupná v základní verzi zdarma, za výukové programy z první kategorie se musí platit, v některých případech značné částky. Bylo by ale chybou si myslet, že první kategorie programů je definitivně překonaná a nemá ve vzdělávání místo. Je to vždy stanovený výukový cíl a didaktické podání učitelem, které rozhoduje o tom, jak vhodné a efektivní využití aplikace v dané výukové aktivitě bylo.

Tomu ano, tomu ne

Vracím se zpět a to přímo k otázce, co by měl v této oblasti dělat stát, tedy k problematice finanční podpory firem, které se vzdělávacími aplikacemi či výukovým obsahem zabývají. Pátý rok pomáhám MŠMT realizovat Strategii digitálního vzdělávání a lobbistů vyhledávajících nějakou formu finanční podpory od státu jsem za tu dobu potkal mnoho. Jedná se o pestrou skladbu lidí. Od nadšenců, někdy i učitelů, kteří mají dobrý nápad a hledají kapitál, aby jej byli schopni uvést do praxe nebo rozšířit, co už na malém vzorku žáků funguje. Přes zástupce firem, kteří hledají širší uplatnění pro své produkty, protože mají pocit, že vyjednávání o koupi jejich produktu s každým ředitelem školy je v celorepublikovém měřítku málo efektivní. Až po zástupce firem se zahraničním know-how či kapitálem, kteří už za sebou mají úspěšný business v zahraničí a nyní chtějí svůj produkt nabídnout i českému školství.

Všem se snažím přiblížit a vysvětlit to, co je napsáno jako jeden ze základních předpokladů realizace české digistrategie: „při realizaci strategie jsou respektovány kompetence ředitelů škol a školských zařízení při řízení pedagogického procesu, centralizovaná řešení shora nejsou preferována“. Předchozí zkušenosti s centralizovaným řešením shora v oblasti digitálních technologií jsou v českém, decentralizovaném a značně různorodém školství negativní a dodnes budí emoce. Pamětníci jistě vzpomenou na dobu Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ), známou spíše nepřesně pod komerčním názvem Internet do škol (Indoš) a na tzv. balíček výukového software za téměř 200 milionů korun koncem roku 2001, kdy byly do všech škol centrálně ministerstvem zakoupeny produkty několika málo firem, navíc podle učitelů využitelné jen značně omezeně. Jednalo se o zcela nevhodný postup, který byl navíc podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu v rozporu se zákonem [4]. Takovéto z Prahy řízené aktivity nerespektují různorodost a odlišné podmínky, tedy i požadavky každé školy, navíc jsou deklarované celkové úspory zpravidla diskutabilní. Hlavně proto, že mnohé školy by se pro některý vybraný výukový program nerozhodly, přesto za ně centrální instituce licenci zakoupila.

Jediný způsob, jak nabídnout kvalitní produkt a prosadit jeho používání ve školách je tedy přesvědčit učitele, resp. ředitele škol, že jim napomáhá řešit nějaký jejich problém, například výuku žáků. Pokud dnes někdo hodnotí aktivity MŠMT, měl by zohlednit i skutečnost, že od zmiňovaného problematického softwarového balíčku před 17 lety se žádnou podobně problematickou aktivitu nikomu prosadit nepodařilo.

Při tvorbě digistrategie v roce 2014 proběhlo na půdě MŠMT několik veřejných kulatých stolů k formulaci jejích priorit. Dobře si pamatuji, jak zástupci nakladatelů učebnic apelovali na ministerstvo, aby setrvalo u principu liberalizovaného trhu, podpořilo zvýšení prostředků na učebnice a učební pomůcky směrované přímo do škol, a nepodporovalo žádná centralizovaná řešení na tvorbu digitálních vzdělávacích zdrojů. Měli totiž obavy, aby nevhodná forma regulace prostřednictvím finanční podpory do relativně malého českého rybníčku s výukovými zdroji nevnesla nerovnosti, které by z hlediska konkurenceschopnosti byly nejen neférové (viz zmíněný softwarový balíček), ale pro některé společnosti možná i likvidační.

Zástupci nakladatelů ve své kritice brojili i proti snaze ministerstva podporovat vznik digitálního vzdělávacího obsahu na straně učitelů, zejména proti podobné formě dotace, jakou byla podpořena tvorba Digitálních učebních materiálů (DUM) v projektu EU peníze školám v roce 2010. Hlavním argumentem bylo poukazování na předchozí výsledky z těchto projektů, kde vzniklo velké množství málo kvalitního vzdělávacího obsahu. To mimo jiné potvrdil i audit zadaný ministerstvem společnosti Deloitte, který v roce 2014 uvádí, že velmi kvalitních projektových výstupů, které přinášejí vysokou hodnotu, je přibližně třetina.

Určitě je vhodné, aby na téma vzdělávacích zdrojů probíhal nezávislý pedagogický výzkum. Je v zájmu nakladatelů i producentů vzdělávacích zdrojů, aby tento výzkum sami podporovali, minimálně aby se jeho doporučeními řídili. Stát může své požadavky reflektující například inovace na tomto poli zohledňovat v podmínkách pro udělování a odnímání schvalovacích doložek učebnicím a učebním textům. Nástroj tedy má.

Existují výjimky

Argumenty nakladatelů považuji za důležité, přesto musím upozornit na jeden problém, který by jejich striktním respektováním mohl nastat. Pokud by se stát zřekl role regulátora (kromě současného přidělování schvalovací doložky učebnicím) a do oblasti vzniku digitálního vzdělávacího obsahu vůbec nezasahoval, je možné, že některé oblasti vzdělávání by se předmětem hospodářské soutěže nestaly. Potenciální finanční příjem producenta digitálního obsahu by nebyl dostatečný, aby pokryl náklady na jeho tvorbu a k tomu generoval i přiměřený zisk. Příkladem mohou být tzv. máločetné obory vzdělání (například technik – puškař, sklář či mechanik hudebních nástrojů), výuka jazyka nějaké etnické či jazykové minority nebo vzdělávací zdroje uzpůsobené pro žáky s nějakým hendikepem. V těchto případech je vhodné promyšlenou a citlivou intervenci státu zvažovat a to především z důvodů předcházení prohlubování sociální nerovnosti. Využít k tomu lze i finance z ESF, zejm. Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání se na podporu inkluze zaměřuje.

V případě, že stát uzná, že regulace vzniku výukových zdrojů je nutná a rozhodne se do liberalizovaného trhu zasáhnout, měl by opět dodržet pravidlo, které stanovuje Strategie digitálního vzdělávání ČR: co je podpořeno z veřejných prostředků musí být i veřejné. Toto pravidlo je již v obecné části pravidel pro žadatele a příjemce OP VVV pro vybrané prioritní osy od podzimu 2017 zakotveno. MŠMT zároveň stanovilo konkrétní kritéria, která musí takto podpořené vzdělávací zdroje naplňovat [5]. Aby skutečně byly výsledné vzdělávací zdroje kvalitní, proinkluzivní, nikoho nediskriminovaly a měl k nim přístup co nejširší okruh lidí, jsou požadavky tematicky rozdělené do tří oblastí. Každá oblast sleduje jiný cíl:
  • Autorskoprávní požadavky – žáci, učitelé a další vzdělavatelé mohou tato díla sami upravovat, vylepšovat, využívat ve výuce a následně šířit. Jedním z předpokladů takového nakládání s autorským dílem je vhodná licence, pod kterou jsou tato díla šířena. V případě OP VVV se jedná o licence Creative Commons.
  • Technické požadavky – aby takové zdroje mohly být jednoduše využitelné pro co nejširší skupinu zájemců, je potřeba, aby byly veřejně dostupné, potenciální uživatelé se o jejich existenci dozvěděli a jejich technické provedení nekladlo uživatelům v jejich užívání zbytečné překážky.
  • Požadavky na odbornou správnost, pedagogiku a didaktiku – soubor základních požadavků zajišťující obsahovou kvalitu a zpracování podporující využitelnost pro učení a vzdělávání, jedná se například o soulad s Ústavou, právními předpisy a kurikulem, didaktické a metodické zpracování či uživatelskou přívětivost.
Každá z oblastí je dále v článku na Metodickém portálu RVP.CZ rozpracována do dalších podrobností.

Shrnutí

Hlavním nástrojem státu v oblasti vzdělávacího obsahu je systém schvalovacích doložek. Stát by jinak do vzniku digitálních vzdělávacích zdrojů neměl zasahovat, měl by jej přenechat liberalizovanému trhu, jejich volbu ponechat na ředitelích škol a těm zajistit pro tyto účely dostatek finančních zdrojů. Regulaci je vhodné uplatnit pouze ve velmi odůvodněných případech, kde si pomyslná neviditelná ruka trhu z principu věci neporadí. V takových odůvodněných případech, kde vznik digitálních zdrojů podpoří dotací, musí trvat na tom, aby výsledné materiály byly veřejně dostupné na internetu pod některou veřejnou licencí a kdokoli s nimi mohl dále zdarma pracovat, upravovat je, vylepšovat, využívat pro učení a následně je šířit.

Zdroje:

[1] GRÖHLING B. Otvorme trh s učebnicami. Pomôže to všetkým v školství. Aktuálne.sk 12. 5. 2017. Dostupné na https://aktualne.centrum.sk/slovensko/skolstvo/komentar-branislava-grohlinga-otvorme-trh-ucebnicami-pomoze-vsetkym-skolstve.html
[2] FINN E. Chester. The Mad, Mad World of Textbook Adoption. Washington D.C.: Thomas B. Fordham Institute. 2004. Dostupné na https://edexcellence.net/publications/madmadworld.html
[3] NEUMAJER, O. Úspěch počítačových tabletů nespočívá v aplikacích. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer ČR a. s., 2013, roč. 10, č. 11, s. 19-21. ISSN 1214-8679
[4] WAGNER, J. Kostlivec Internetu do škol znovu vypadl ze skříně. Lupa.cz. 12. 9. 2007. Dostupné na https://www.lupa.cz/clanky/kostlivec-internetu-do-skol-znovu-vypadl-ze-skrine/
[5] NEUMAJER, O, RŮŽIČKOVÁ, D. Kritéria kvality digitálních vzdělávacích zdrojů podpořených z veřejných rozpočtů. Metodický portál. 18. 8. 2016. Dostupné na https://clanky.rvp.cz/clanek/21071. ISSN 1802-4785.

Publikováno: NEUMAJER, O. Má stát investovat do vzniku digitálního vzdělávacího obsahu?. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2018, roč. 15, č. 3, s. 11-13. ISSN 1214-8679

Převzato z autorova blogu Ondřej.Neumajer.cz pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 4.0 Unported.



19 komentářů:

Eva Adamová řekl(a)...

Pane Neumajere, situace se ale přece vyvinula naprosto jednoznačně, firmy vyvíjející výukový software použitelný v konceptu 1:1 si s neviditelnou rukou na našem trhu neporadily. Terasoft prchl na trh USA a tam se věnuje vývoji blbinek pro malé děti, další firmy dusí nedostatek nápadů a nedostatek financí na straně škol (nejvíc financí na nákup výukového software měly školy právě v průběhu kritizovaného SIPVZ). Navíc jim na trh vtrhly firmy, které se do roku 2005 věnovaly vývoji učebnic a které využily nástupu interaktivních tabulí. Ty totiž k učebncím vydávají interaktivní učebnice, které ovšem koncept 1:1 posílají do pyhele. Po sledování vývoje za posledních 28 let musím bohužel konstatovat, že jsme ve zlatých devadesátých měli hezký rozjezd, ale po roce 2010 se ve vývoji solidního výukového software blížíme limitně nule.

Byl by proboha až takový problém věnovat několik miliard z OP VVV, ze kterého se dotují mnohdy úplné nesmysly, na vývoj výukového softwaru nebo na lokalizaci nějakého zahraničního, jako to udělali na Slovensku?

Nicka Pytlik řekl(a)...

Byl by proboha až takový problém věnovat několik miliard

Jaképak 'byl by'. On to problém evidentně je!
Stejně jako státem (ne)poskytnuté vybavení škol řekněme provozním softvérem, potřebným připojením na net, a tak nějak podobně. Hlavně, že se pár miliard pořád někde povaluje, a nikdo neví, co si s nimi počít. Trdly zakonzervovaný trdelník.

Ondřej Neumajer řekl(a)...

Paní Adamová, trefila jste hřebíček na hlavičku. Ten váš slovenský nápad je důvod, proč jsem článek psal. Akorát z přesně opačného důvodu, evidentně se mi to nepodařilo vysvětlit. Rozhodovat má ředitel, nikoli úředník na MŠMT. Nebudu to více rozebírat, ale vaše analýza trhu je značně nepřesná. Mnoho digi zdrojů je dnes online (viz učebnice cizích jazyků), jen nemají formu dnes překonaných nosičů CD/DVD. A když se podíváte do appstorů, tak tam najdete velké množství aplikací pro vzdělávání, mnohé i v češtině. Jen opět ty programy vypadají jinak,nežli ty z devadesátých.
ON

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

"A když se podíváte do appstorů"

Doporučoval bych panu Neumajerovi, aby se podíval do škol a až potom do appstorů.

A aby to byly mnohé školy české...

krtek řekl(a)...

Vím o jedné škole, co nakoupila tablety (jeden na třídu) a dnes po nich neštěkne ani pes. Myslím, že není jediná.

Radek Sárközi řekl(a)...

Nevím, zda má investovat stát, ale evropské fondy by se na to hodily - lepší trvalý kvalitní digitální obsah pro všechny, než zbytečná školení...

Eva Adamová řekl(a)...

Pane Neumajere, moje analýza trhu je přesná dost a dost. A netahejte sem prosím nápady s online učebnicemi cizích jazyků. Ty jsou totiž zejména pro výuku jazyků na základní škole nepoužitelné a na střední škole použitelné jen omezeně. Jediný dobře použitelný zdroj byl Core Curriculum for English, který měli donedávna Slováci volně přístupný, což už ovšem bohužel není pravda. A pár blbinek ze Store, at už App nebo neApp, určených většinou pro první stupen našemu školství na poli využívání počítačů a tabletů v konceptu 1:1 také trn z paty nevytrhne. Už jsem to do různých diskuzí psala několikrát, i kdybychom měli kvalitní hardware, tak je nám platný jako mrtvému kabát, protože kvalitní, ucelený a dobře didakticky zpracovaný digitální obsah napříč všemi předměty nemáme a jak to tak vypadá ještě dlouho mít nebudeme.

Eva Adamová řekl(a)...

A ještě by mne zajímalo o čem podle Vás může v této oblasti rozhodovat ředitel? Reditelé by na vývoj digitálního obsahu mohli mít vliv v okamžiku, kdy by školy měly dostatek peněz na jeho nákup. V tom případě by snad mohli trh nějak ovlivnovat. Jenže peníze nejsou. A pokud v této oblasti nepřijde pomoc shora, nepohneme se ani o milimetr. A co Vám přijde na Slovenské cestě špatného? Jejich Planetu vědomostí přírodovědných předmětů, v níž mohou učitelé i žáci využívat ucelené lekce, nebo si učitelé z obsahu mohou vytvářel lekce svoje, jim můžeme jenom tiše závidět.

Ondřej Neumajer řekl(a)...

Pokud byste tedy chtěl(a), aby digitální vzdělávací zdroje vybíralo MŠMT, zkuste prosím stručně popsat postup, kterým by to mělo udělat.

Ad slovenská cesta) zkuste zagooglit a najít o tom nějaký článek. Buď najdete ty, které jsou PR daných firem k této aktivitě nebo zpravodajské servery o podezření z korupce při této akci a nebo výpovědi učitelů, kteří daný vzdělávací SW kritizují. Tedy přesně to, co zde bylo za Indoše. Vidíte nějaké důvody, proč by to tentokrát dopadlo jinak? Proto se výše ptám na postup, který byste preferoval(a).
ON

Pavel Kraus řekl(a)...

Zajistit ředitelům pro tyto účely dostatek finančních zdrojů... Což je základní předpoklad, který ovšem není naplněn, a veškeré další vznešené úvahy jsou pak zcela bezpředmětné.

Eva Adamová řekl(a)...

Ale ono přece vůbec nejde o to, že by mělo MSMT něco vybírat. Vždyt v podstatě nemá z čeho. Jde o to, že by se peníze z ESF mohly využít k vývoji něčeho nového, smysluplně navazujícího na naše osnovy. Já tedy rozhodně nejsem zastánce myšlenky, kterou vypustil do éteru zmocněnec pro naplnování strategie ICT, že by se měl nakoupit Corinth. Jen to proboha ne. Je to předražené a vcelku k ničemu.

A k té slovenské cestě. Slováci zakoupili a lokalizovali jediný rozsáhlý systém pro výuku přírodovědných předmětů a matematiky, který v Evropě existuje. Do ostatních předmětů nenahlížím, ale fyzika na náš a slovenský systém výuky tohoto předmětu dobře pasuje a zpracovaná není vůbec špatně. Pokud se týká matematiky, je to už problematické, protože to už do našeho a slovenského systému zas tak dobře nezapadá a učitelé, kteří to na Slovensku používají, si musí lekce sami znovu poskládat, z čehož může částečně pramenit Vámi zminovaná kritika. Ale když už solidně vyberou a poskládají, tak to děcka hodně baví a je to pro ně motivační a přínosné. Pro první stupen do matematiky mají k dispozici i systém z Finska, který také není dokonalý, ale je ucelený a použitelný. A co máme např. do matematiky my? Pro první stupen Terasofty, pro druhý stupen Matik starý dvacet pět let a pár Didakt, pro střední školy nic, nic a ještě jednou nic.

Eva Adamová řekl(a)...

A z těch Vámi zmiňovaných kritických hlasů jsem vybrala dva:

1. „Peniaze by sa radšej mohli dať našim autorom na prípravu kvalitných elektronických učebníc, tí presne vedia, ako vyzerajú naše osnovy,“ hovorí odborník na pedagogiku Miron Zelina.

Ano s tím se dá souhlasit a to ja také to, co navrhuji já.

2. Školy sa vedia zaobísť aj bez Planéty vedomostí. „Učiteľov sme naučili pracovať s digitálnymi technológiami, takže si vedia urobiť vlastné učebné materiály, testy a podobne, a pracovať s nimi,“ hovorí Danka Jarabová, riaditeľka základnej školy na Pionierskej v Brezne.

Cha, cha cha ... . Zkuste se do Planety vědomostí paní Jarabová podívat a přiveďte mi za ruku toho učitele, který zvládne něco takového vytvořit. Odstrašujícím případem mohou být kvanta cypovin, které v česku vznikly v rámci prvních šablon. Kdyby se ty čtyři miliardy tehdy věnovaly na vývoj výukového software, tak z toho mohly být čtyři Planety vedomostí.

Ondřej Neumajer řekl(a)...

Ale ono přece vůbec nejde o to, že by mělo MSMT něco vybírat. Vždyt v podstatě nemá z čeho. Jde o to, že by se peníze z ESF mohly využít k vývoji něčeho nového, smysluplně navazujícího na naše osnovy.
No, to je právě ten problém. Na to potřebujete dobrá kritéria, protože ESF projekty fungují tak, že se soutěží/hodnotí projekty žadatelů ("slohová cvičení"), nikoli výsledné výstupy (např. funkční SW aplikace). Takže nikdy nemáte jistotu, jak to vlastně dopadne, jak kvalitní produkt vznikne, zda o něj bude zájem a jak se bude dále na trhu uplatňovat.
Možná vás překvapí, že přesně na tomhle už druhý rok MŠMT pracuje. Výzva prošla plánovací komisí programu minulý pátek a nazývá se Implementace SDV II. Pokud znáte nějaký uplatnitelný princip inkubátoru, který by takovéto inovace podpořil, sem s nimi. S mnohými jsem se za ten půldruhý rok seznámil, ale pro tento účel se do ESF žádný (z více důvodů) příliš nehodil.
ON

Eva Adamová řekl(a)...

Víte pane Neumajere i v těch výzvách ESF se dá ledacos ošetřit jenom chtít. Namátkou mne napadá několik podmínek, které by se ve výzvě měly objevit.

1. Projekt by mohla podat jen firma, která už má v této oblasti za sebou určité výsledky. Tzn. Firma, která se už vývojem výukového software v minulosti zabývala a také něco solidního vyvinula.

2. Další podmínkou by měla být povinná spolupráce s vydavatelem učebnic, které už jsou ve školách odzkoušené, a také s autory těchto učebnic.

3. Jako další podmínku bych dala, aby výukový systém měl následující parametry:
- uceleně a systematicky by se věnoval minimálně obsahu učiva jednoho předmětu na jeden školní rok
- byl by přístupný na internetu
- byl by použitelný jak k prezentaci učiva učitelem, tak i k vyvozování a procvičování učiva žákem v koncepu 1:1
- učitel musí mít možnost lekce upravovat
- učitel musí mít možnost žákům prostřednictvím systému zadávat domácí úkoly
- systém musí ukládat výsledky žáka atd.

4. A určitě by bylo potřeba dělat formou menších projektů, než dvou megalomanských, kde hrozí, že vzniknou dvě naprosto nepoužitelné věcí. Také by to částečně omezilo možnost korupce. Jenže pro ministetstvo je lepší menší počet projektů, ono je s těm pak mín práce, peníze se rycleji rozfofrují, a to že to v praxi k ničemu nepomohlo nahoře nikoho až tak moc nezajímá.

A rozhodně si nemyslím, že by to nešlo. Jen si vzpomenme na tolikrát proklínané SIPVZ, které bylo problematické po stránce dodaného hardware. Ale systém správy sítě byl až na některé drobnosti udělaný dobře. Systém školení, který měl vrcholit školeními zaměřenými na využití ICT v jednotlivých předmětech, jsme nedokázali ničím relevantním za dvanáct let od zrušení SIPVZ nahradit. V SIPVZ šly školám i peníze na nákup výukového software, což samotné stačilo k tomu, aby se na trhu solidní produkty objevovaly. Jenže v určitých částech slibně rozjetou akci jsme kvůli nedostatku peněz zakopali. Počítačové sítě jsou na školách v zoufalém stavu, nemá je ani kdo spravovat. Peníze vražené do školitelů a informačních center jsme vylili do kanálu. A bez peněz na nákup software se tento také přestal vyvíjet.

A možná by stačilo k postrčení vývoje jenom to, že by se do šablon vymyslela vhodná šablona, aby školy měly dost peněz na nákup software.

Janek Wagner řekl(a)...

Paní Adamová, navrhujete řešení odpovídající minulému století. Pokud si pamatuji, jediné období, kdy se ukázalo, o co mají školy opravdu zájem, byla éra tzv. Evaluačního webu a účelových dotací ze SIPVZ (2003-2005). Dodavatelé Planety vědomostí (původně Young Digital Poland resp. LANGmaster, komplet se dodával pod různými názvy), kterou už částečně dodali v tzv. sofwarovém balíčku z roku 2002, v relativně volných tržních podmínkách získali necelých 30 % trhu (pokusím se dohledat příslušné koláčové grafy). Zažil jsem osobně poté na různých školách, že ty desítky CD zůstaly nevybaleny v krabicích, protože prakticky nikdo z učitelů o ně neměl zájem. Na druhou stranu věřím, že by dnešní online řešení řada učitelů uvítala (tedy chtělo by to validní průzkum). Nákup jednoho vysoutěženého řešení a la eKabinet či Corinth je z hlediska principů hospodářské soutěže nerealizovatelný, protože je na trhu několik relativně úspěšných dodavatelů či nakladatelů od Nové školy po FRAUS, které by poškodil (stejně jako softwarový balíček z roku 2002). Jediná varianta za peníze z ESF zůstávají šablony, přestože se ve výzvě EU peníze do škol i dalších neosvědčily, protože pravidla dodavatelé s úspěchem obcházeli. Do škol dodali předražené interaktivní tabule (s fiktivními multilicencemi SW), které jsou v některých školách dokonce dodnes nenainstalované ve sklepě. Pokus o nový evaluační web se striktními pravidly by se možná povedl lépe. Na druhou stranu tu máme online obchody pro Android, Chrome OS, Win10, iOS se zcela odlišným systémem prodeje a neuvěřitelně širokou nabídkou, a online výukové aplikace nabízené jako předplatné. Jestliže v roce 2004 bylo na českém trhu zhruba 300 výukových titulů na CD, dnešní nabídka online aplikací je možná o dva,tři řády větší (konzervativní odhad). A vy tu chcete jednotné řešení... A to nemluvím o bezplatných řešeních jako je Scratch, Desmos, Khan Academy a dalších.

Ondřej Neumajer řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Ondřej Neumajer řekl(a)...

Velice děkuji, myslím, že naše úvahy jdou v některých bodech obdobným směrem, budu o tom ještě přemýšlet. Ostatně, kdysi jsem o něčem podobném psal, viz http://neumajer-blog.eduin.cz/2013/04/21/ideal-elektronicke-ucebnice/
Ovšem, kdyby se skutečně takováto výzva vytvořila, pak se bavíme o mnoha milionech na jednu učebnici/ročník/předmět a byla by to obrovská rána pro současné nakladatele (o tom měl být článek), kteří se ústy vedoucích své asociace vždy stavěli proti . A samozřejmě by to pravidla evropských fondů neumožnila (zejm. tzv. přímá podpora).

Janek Wagner to dobře shrnul. Myslím, že za vším stojí jakási nostalgie a dnes už překonané představy o ideálech (učebnic) z doby minulé, které již nelze uplatňovat, protože svět je jiný a představa takovéhoto megadíla za mega peníze je už prostě neuskutečnitelná. Věřím spíše v investice do učitelů a větší diverzitu méně rozsáhlých (digi.) materiálů.

Pěkný víkend
ON

Eva Adamová řekl(a)...

K panu Wagnerovi:

"Zažil jsem osobně poté na různých školách, že ty desítky CD zůstaly nevybaleny v krabicích, protože prakticky nikdo z učitelů o ně neměl zájem."

On byl hlavní problém v tom, že to na mnoha školách nikdo ani neuměl naistalovat. Mnozí učitelé ani neviděli, o co se vlastně jedná, a tak těžko mohli projevit zájem. A je potřeba si uvědomit, že dnešní Planeta vědomostí sice vychází z Langmasteru, a je to hlavně v možnosti využití v konceptu 1:1 o level někde úplně jinde.


"Nákup jednoho vysoutěženého řešení a la eKabinet či Corinth je z hlediska principů hospodářské soutěže nerealizovatelný, protože je na trhu několik relativně úspěšných dodavatelů či nakladatelů od Nové školy po FRAUS."

Nová škola a Fraus vyvíjí interaktivní učebnice k učebnicím tištěným, které jsou použitelné pouze pro prezentační výuku s využitím interaktivní tabule. V konceptu 1:1 je to z mnoha důvodů nepoužitelné a výše zmíněné Planetě vědomostí to nesahá ani po kotníky. Především to vůvec nepodporuje samostatné myšlení žáků, např. v matematice je to použitelné jen k vysvětlení prostřednictvím učitele a pak k procvičování na interaktice do zblbnutí. Prostě to vůbec nevyužívá možností, které ICT poskytuje, a to především v členění výkladu a v možnostech okamžité zpětné vazby při vyvozování samotným žákem či při procvičování.

"Jediná varianta za peníze z ESF zůstávají šablony, přestože se ve výzvě EU peníze do škol i dalších neosvědčily, protože pravidla dodavatelé s úspěchem obcházeli. Do škol dodali předražené interaktivní tabule (s fiktivními multilicencemi SW), které jsou v některých školách dokonce dodnes nenainstalované ve sklepě."

A proč to všechno svádět na dodavatele? Šablony se realizovaly na školách a za realizaci zodpovídají ředitelé škol, a to že se všichni lepí na takové instituce jako je bývalý Boxed (dnešní IT ve škole), které to v podstatě realizují za ně, svědčí o neschopnosti ředitelů. A mohu Vás ujistit, že tato zprachantělost směle pokračuje dál např. ve výzvě Budování kapacit. Zase jsou na to nalepené firmy, které pro školy napsaly projekty tak, aby na tom samy vydělaly. Do škol letí Pasco, robotické stavebnice, šunťácké tablety atd. za obrovské peníze. Výstupy z projektů ve formě pár videonahrávek z projektových odpolední jsou až tristní a zajímavé je, že to na ministerstvu nikomu nevadí.

"Na druhou stranu tu máme online obchody pro Android, Chrome OS, Win10, iOS se zcela odlišným systémem prodeje a neuvěřitelně širokou nabídkou, a online výukové aplikace nabízené jako předplatné."

A zkusil jste něco ze Store používat? Za prvé jsou to většinou je máloobsažné aplikace vodné pro první stupeň a za druhé je vše kolem toho velmi pracné a využívání nepřehledné. Zkuste a uvidíte. To už musí být učitel extra nadšenec, aby to děckám k něčemu bylo.

"Jestliže v roce 2004 bylo na českém trhu zhruba 300 výukových titulů na CD, dnešní nabídka online aplikací je možná o dva,tři řády větší (konzervativní odhad). A vy tu chcete jednotné řešení... A to nemluvím o bezplatných řešeních jako je Scratch, Desmos, Khan Academy a dalších."

Tak mi tu nějaké ty skvělé online aplikace do matematiky, fyziky či chemie, které skutečně využívají všech didaktických možností ICT, tak jak je využívá Planeta vědomostí, nahoďte, ale Khan Academy tedy rozhodně není to, co by školy potřebovaly.

Eva Adamová řekl(a)...

K panu Neumajerovi:

"Věřím spíše v investice do učitelů a větší diverzitu méně rozsáhlých (digi.) materiálů."

Do učitelů se investovalo v prvních šablonách, ve kterých vznikly samozřejmě i dobré sady materiálů, ale většina z nich však byly jen materiály pro materiály, a to nemluvím o tom, jak se hromadně podvádělo a stahovalo z internetu. Pročpak si asi myslíte, že současné šablony tvorbu materiálů neumožňují? Oni totiž ani na tom ministerstvu nejsou zas až tak slepí a hloupí, aby nepochopili, že takhle to nejde, a že to smrdí obrovským průšvihem u Evropské komise. Zkuste se pane Neumajere na Planetu vědomostí podívat a dojde Vám, že něco takového ani informaticky velmi zdatný učitel není schopen vytvořit.


A viděl někdo z Vás pánové, jaké materiály mají k dispozici Slováci do angličtiny, pokud se tedy zapojí do projektu EnglishOne? To je vážně bomba, o jaké my si zatím můžeme díky neschopnosti těch nahoře jenom zdát.

Okomentovat