12.3.18

Marie Poesová: Co učit v rámci digitální gramotnosti?

Článek se na základě inspirace z ciziny snaží přiblížit obsah výuky směřující k budování obecné digitální gramotnosti.

Digitální gramotnost (DG) je pojem, který se často vyskytuje ve strategických vládních i nevládních dokumentech. Dokument MPSV ČR, Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015–2020, definuje digitální gramotnost jako „souhrn kompetencí nutných k identifikaci, pochopení, interpretaci, vytváření, komunikování a účelnému a bezpečnému užití digitálních technologií (jejich technických vlastností i obsahu) za účelem udržení či zlepšení své kvality života a kvality života svého okolí, tj. např. za účelem pracovní i osobní seberealizace, rozvoje svého potenciálu a udržení či zvýšení participace na společnosti“ [1].


Jednou věcí je digitální gramotnost definovat, jinou, jak ji učit. Co konkrétně žákům předat? Z publikací zkušených odborníků vyplývá, že k její výuce se nejčastěji využívají hravé problémové úlohy a simulace, které ke svému splnění vyžadují kognitivní i technické dovednosti [2]. Tím mají žáci získat potřebné kompetence, které se jim můžou hodit k osobní realizaci a zlepšení kvality jejich života [1]. Z toho ale stále není jasné, jakými konkrétními způsoby a přes jaké dovednosti tuto gramotnost vyučovat.

Ukazuje se, že málokterý dokument o digitální gramotnosti obsahuje konkrétní tipy, jak by výuka měla vypadat. Výjimkou je článek What Your Students Really Need to Know About Digital Citizenship [3], který napsala dlouholetá americká učitelka a inspirátorka Vicki Davis a který zveřejnila na svém Cool Cat Teacher Blogu, kde píše o aktuálních technologických tématech ze světa vzdělávání. Podívejme se, co je jeho obsahem.

Vicki nezbytné schopnosti žáků v oblasti digitální gramotnosti rozděluje na životní (proactive) a zkušenostní (experiential). Těch životních klíčových, které její žáci musí mít, je devět:
  1. Hesla
    Tvořit kvalitní hesla a adekvátně s nimi nakládat.
  2. Soukromé informace
    Uvědomit si nebezpečí zveřejnění soukromých informací, podle kterých je uživatel jednoznačně identifikovatelný.
  3. Osobní informace
    Znát důsledky sdílení osobních informací, které poskytují o uživateli řadu dalších informací.
  4. Tagování fotografií a označování lidí
    Uvědomit si rizika spojená s možností automatické identifikace osob na snímcích publikovaných online.
  5. Legální zdroje a publikování
    Používat adekvátních a legálních zdrojů pro vlastní práci, a tu publikovat pod otevřenou licencí.
  6. Citace
    Umět citovat a důsledně to dělat.
  7. Bezpečnost především!
    Umět se bránit před viry a dalším nebezpečím internetu.
  8. Slušnost a netiketa
    Dodržovat zásady slušného chování a tyto zásady si zautomatizovat.
  9. Digitální stopa
    Mít pod kontrolou vše, co po sobě v online světě zanecháváme.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

Tento článek vznikl jako studentská práce.

2 komentáře:

mirek vaněk řekl(a)...

Tohle se mají naučit od rodičů a ve všech předmětech. To by měla být samozřejost. Něco jako kultura stolování. Na to není potřeba zvláštní předmět ani z toho dělat vědu. Ale když to neumí, je to hlavní vina učitele? Co uděláte, když se žák neumí slušně chovat i v osmnácti?
Vždycky fungovalo, když si člověk vlastní blbostí nabil ústa. Zdá se, že v dnešní době se snažíme nedat dětem k tomu příležitost a pak to končí v dospělosti u soudu.

Nicka Pytlik řekl(a)...

gramotnost jako „souhrn kompetencí..."

A pytlicí mají jasněji v tom, co je množinou čeho, a co nadstavbou.
Takže schopnosti 1 až 5 a 9 spočívají v zapamatování a následném používání poměrně jednoduchých pravidel. Schopnost 8 je zakotvena snad v každém školním řádu. Zůstává nám citace a bezpečnost. Citace je záležitost předmětu český jazyk a literatura a na bezpečnost tedy zbývá celý školní rok. To by v to byl feřtek s kartousem, abychom se nezgramotnili do mrtě.

Okomentovat