7.3.18

Karel Rais: Splašený kůň jménem Inkluze

Inkluze je bolavou patou českého systému vzdělávání. Čím dál tím více se totiž ukazuje, že sliby, které kdysi ve spojitosti s ní dala ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) učitelům i rodičům, se dosud nenaplnily. Naopak je s odstupem času stále patrnější, že obavy těch, kteří inkluzi netleskali, byly oprávněné. A přitom původní vize vypadala tak lákavě; do klasických tříd základních škol budou zařazeny i děti s různými zdravotními či výukovými omezeními a těm, které budou ve výuce pokulhávat, pomohou nejen učitelé, ale také nově jejich asistenti. Všichni budou mít ve vzdělávání rovné příležitosti a mimo jiné právě díky inkluzi naučíme děti být tolerantní k jiným. Jenže současná realita je zcela jiná.

Z článku v Lidových novinách vybíráme:

Inkluze nebyla postupným přechodem, při němž by bylo možné v klidu a bez větších následků odstraňovat případné problémy. Bylo to tsunami, které pomyslně vyplavilo i mnoho autistů nezvládajících přechod do běžných škol. V těch totiž najednou nestíhají. Společně s nimi jsou nešťastní i jejich rodiče a nelze jim zazlívat, že vzpomínají na staré dobré časy před inkluzí.

Nadšením netleskají ani mnozí ředitelé škol, jimž přibylo papírování. Mnozí se teď bojí toho, že na práci asistenta přijmou na částečný úvazek brigádníka, pokud ale náhle inkludované dítě školu opustí, ředitel neví, co dál s asistentem bez žáka. Stačí se dále pozeptat na inkluzi v pedagogicko-psychologických poradnách. Mnozí jejich pracovníci jsou zahrnuti případy dětí s nejrůznějšími potížemi, jimž Valachovou tak vychvalovaná inkluze zatím nepomohla.


1 komentář:

Radek Sárközi řekl(a)...

Pěkný článek. Veřejná debata se značně posunula... :-)

Okomentovat