16.3.18

EDUin: Jak je to s domácími úkoly ve školách

S ohledem na protichůdná vyjádření k domácím úkolům a oprávněnosti jejich zahrnutí do hodnocení výsledků vzdělávání upřesňujeme skutečný stav věci, a to s ohledem na platnou legislativu a praxi ve školách. Uvádíme také doporučení, podle kterých by měla škola s rodiči o podmínkách klasifikace jednat.

Právní stav věci je následující:
  • klasifikace na každé škole by měla vycházet z klasifikačního řádu, jenž je povinnou součástí řádu školního,
  • školní řád by měl ředitel školy projednat se školskou radou, následně zveřejnit a prokazatelně s ním seznámit žáky, učitele a rámcově i rodiče.

Status domácích úkolů platná pravidla, podle nichž ředitel školy řídí vzdělávání v základních a středních školách, neupravují. Proces stanovení pravidel klasifikace a vstup školské rady zajišťují možnost vstupu rodičů do jednání na toto téma. Záleží však na škole samotné, do jaké míry skutečně seznamuje rodiče s podobnými pravidly a do jaké míry je nechává na jejich vytváření participovat.

Z hlediska učitele je závazným dokumentem školní vzdělávací program, jenž musí vycházet z rámcového vzdělávacího programu. Způsob, jakým učitel naplňuje tento požadavek, spadá do jeho profesní způsobilosti.

Rámcové vzdělávací programy obsahují mimo jiné také požadavek na rozvoj tzv. pracovní kompetence a ta se mj. dobře rozvíjí i úkolováním dětí, kdy se učí si samy plánovat a bez přímého dozoru plnit úkoly, například domácí. U starších žáků jde i o tzv. seminární práce, tedy větší a dlouhodobější celky, které jsou přípravou na vyšší typ studia.

Samotné hodnocení domácích úkolů je otázkou spornou a záleží vždy na povaze úkolu i na povaze hodnocení. Není žádoucí, aby učitelé přenášeli podstatnou část výuky na rodinu a tím pádem učinili z domácích úkolů významnou součást hodnocení výsledků vzdělávání. Takové hodnocení může být krajně nespravedlivé, jelikož nehodnotí dítě a jeho znalosti či dovednosti, nýbrž funkčnost rodinného zázemí, případně přístup rodičů, kteří mohou, ale nemusejí dítěti s vypracováním úkolu pomáhat.

Doporučení:
  • Funkční školská rada, v níž zasedají zástupci rodičů i učitelů, je ideální platformou pro diskuzi nad podílem domácí přípravy, její podobou a způsobem jejího hodnocení.
  • Rodiče by měli být pravidelně, každý rok, seznamováni s podobou klasifikace.
  • Pravidla klasifikace by měla být – např. prostřednictvím třídních schůzek – s rodiči konzultována. Každý vyučující by měl své podmínky klasifikace zveřejnit.
  • Domácí úkoly by primárně měly sloužit k rozvíjení žádoucích kompetencí, nikoliv k přenášení vzdělávací povinnosti školy na rodinu.
  • Je žádoucí domácí úkoly diferenciovat podle potřeb žáka a jejich schopností. Jednotné zadávání domácích úkolů se často míjí účinkem.
  • Při plnění domácích úkolů by měli učitelé přihlížet k funkčnosti rodinného zázemí žáka.
  • Domácí úkoly by neměly hrát roli v hodnocení výsledků vzdělávání. Jejich hodnocení by mělo brát v úvahu výše uvedené skutečnosti a mělo by mít spíše formativní, podpůrný charakter.

Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUin, řekl: „Každý vyučující by měl při zadávání domácích úkolů mít na paměti, že při jejich hodnocení dostává známku především rodinné zázemí žáka, nikoliv samo dítě. Učitel by si měl neustále klást otázku, zda zadáváním práce na doma nepřenáší příliš své povinnosti na rodiče, kteří mají právo na soukromé trávení volného času se svými dětmi. Chce to hledat vyvážený kompromis, k čemuž je nejlepší komunikace pedagogů a rodičů, například na půdorysu školské rady.“

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Spor o to, zda může či nemůže škola zahrnovat hodnocení domácích úkolů do celkového hodnocení výsledků vzdělávání, zatemňuje diskusi o racionálním využití domácích úkolů jako nástroje výchovy a vzdělávání. Extrémní názory, ať už pro či proti, jsou jako obvykle odchýlené od skutečnosti. Je prokázáno, že například dětem se vzdělávacími problémy mohou domácí úkoly pomáhat udržet tempo vzdělávání. Je ale třeba přihlížet k rodinnému zázemí a k tomu, je-li domácí úkol pro dítě skutečně prostředkem zlepšení, nebo naopak frustrace. U nadaných žáků naopak platí, že je vhodnější nechat jim volný prostor k jejich vlastnímu poznávání v daném směru.“

Související články:

5 komentářů:

Simona CARCY řekl(a)...

Článek, který si dovoluje formulaci "právní stav věci je následující" a přináší hraběcí rady, co se za daného (údajně identifikovaného) právního stavu má dělat, přináší překvapivě mnoho kondicionálních informací:
* by měla škola
* by měla být – např. prostřednictvím
* vyučující by měl
* Rodiče by měli být
* úkoly by primárně měly
* Při plnění domácích úkolů by měli učitelé
* úkoly by neměly hrát roli
* hodnocení by mělo brát v úvahu

Takovéto rady neříkají nic jiného, než, že se někdo cítí povinen se k tématu také vyjádřit. Právní shrnutí bych raději viděla od advokátní kanceláře nebo ještě lépe od soudu. Samozvaných vykladačů všeho možného je po ruce vždy dost, ale přínos zanedbatelný.

Formulace "Není žádoucí, aby učitelé přenášeli podstatnou část výuky na rodinu a tím pádem učinili z domácích úkolů významnou součást hodnocení výsledků vzdělávání. Takové hodnocení může být krajně nespravedlivé, jelikož nehodnotí dítě a jeho znalosti či dovednosti, nýbrž funkčnost rodinného zázemí, případně přístup rodičů, kteří mohou, ale nemusejí dítěti s vypracováním úkolu pomáhat" navíc nehovoří k primárnímu tématu - úkoly ano či ne. Pokud úkoly ano, pak to vůbec nemusí znamenat, že budou "nespravedlivě" hodnoceny právě z důvodů součinnosti podnětného nebo nepodnětného prostředí. Přesto mají smysl a přínos k hodnocení žáka v tom, že ho přivádějí k návratu k probírané látce mimo školní hodiny, čímž mohou zvýšit jeho následné kompetence.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Když to říká Eduin, měla by to být pravděpodobně pravda. Alespoň zčásti...

Jiří Kostečka řekl(a)...

Jinými slovy EDUin neříká vůbec nic o základním sporu v této věci, totiž zda učitel má právo klasifikovat nedostatečnou nevypracovaný domácí úkol, jenž byl zadán v souladu se školním řádem. Respektive si EDUin odporuje: viz "Domácí úkoly by neměly hrát roli v hodnocení výsledků vzdělávání. Jejich hodnocení by mělo /.../ mít spíše formativní, podpůrný charakter. Neměly by prý tedy hrát roli, avšak ono "spíše formativní" přece znamená, že hodnocení domácích úkolů může mít i jiný charakter, čili že roli v hodnocení hrát může! Nehledě na to, že mezi hodnocením a klasifikací je jistý rozdíl, což expertům z EDUinu patrně ušlo: oba pojmy v článku libovolně zaměňují.

"Status domácích úkolů platná pravidla, podle nichž ředitel školy řídí vzdělávání v základních a středních školách, neupravují." - Že neexistuje paušální zákaz domácí úkoly zadávat, vědí praktici už dávno, děkujeme za poučení. Jenom se dříve taková samozřejmost nemusela do školního řádu zanášet a nikdo neprotestoval, protože by byl právem za blba. Stejně jako ten, kdo by zpochybnil právo učitele udělit za nedonesený domácí úkol nedostatečnou.

Doslova dojemné je konstatování "Každý vyučující by měl při zadávání domácích úkolů mít na paměti, že při jejich hodnocení dostává známku především rodinné zázemí žáka, nikoliv samo dítě." - Přeložte si: s vypracováním úkolů pomáhá ratolestem v masovém měřítku rodina. I kdyby to byla pravda - proč se nepodívat na věc i ze stránky dětí, jejichž rodinné zázemí je studijně a výchovně podnětné? Podle pana Kartouse se nemají zadávat domácí úkoly dětem, u nichž by to vedlo k frustraci. No skvělé...

Vždy jsem byl názoru, že škola má v prvé řadě připravovat mladého člověka pro život. Moc by mě zajímalo, jak zareaguje zaměstnavatel na podřízeného, druhdy dítě oprašované á la EDUin, když mu tento podřízený nepřinese v určeném termínu domácí práci zadanou v souladu se Zákoníkem práce a dalšími pracovněprávními předpisy. Nebude ho hodnotit a klasifikovat, protože by ho nepřípustně frustroval? Omyl: buď ho rovnou vyrazí, nebo mu zatrhne prémie. To není forma klasifikace práce? A něco jako budování základních pracovních návyků už ve škole je pojem EDUinu neznámý?

Kam ještě budeme muset dospět, než se konečně najde někdo kompetentní, kdo všechny tyhle kecy pojmenuje pravým jménem?

Rüdesheim řekl(a)...

Řekla bych,že ideál je motivovaný žák. Přála bych si, pokud jde o zadávání DÚ, více autonomie.Někdo kompetentní by měl tedy říci: DÚ buď ano nebo ne. Pokud Ne, je jasno. Pokud Ano, pak definovat a ukotvit transparentní podmínky. K tomu by měla sloužit autonomie školy, předmětů. Každý předmět by mohl zohlednit svá specifika.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytlici oceňují, že si s tím odborníci na vzdělání, konzultanti a auditoři dali takovou práci. Vždyť i průměrný trouba by to nenapsal dřív, než za dvacet šest a půl minuty.
Škoda jen, že se pytlici tentokrát nedozvěděli, jak to mají s úkoly ve Finsku.
V každém případě ta autonomie na Pedagogickém infu vyloženě chyběla. Ještě dva tři roky její absence, a pytlici by zvažovali návrat na Českou školu. A s prosíkem!

Okomentovat