21.2.18

Veřejné slyšení v Senátu ČR dne 6. 2. 2018 na téma: „Dvouleté děti nepatří do školky, ale do náruče mámy“ aneb, co ještě nebylo řečeno

 Z vyjádření vybíráme: "V neposlední řadě musíme zmínit fakt, že děti předškolního věku jsou odlišně vyzrálé. Zavedení věkové hranice pro nárokové přijetí do mateřské školy je naprosto v rozporu s veškerými odbornými poznatky a se skutečnou praxí v mateřských školách. Ani mnohé tříleté děti často nejsou ještě vyzrálé pro vstup do mateřské školy. Pojem „školková zralost“ je také velmi problematický, uvědomíme-li si, že není určeno, kdo by ji posuzoval. Dětský psycholog (jako v případě školní zralosti)? Nebo snad ředitelka dané mateřské školy? A kdo bude rozhodovat, zda je její názor odpovídající? "

Dobrý den všem,
jako přímé účastnice výše zmíněného veřejného slyšení v Senátu ČR dne 6. 2. 2018 bychom touto cestou rády sdělily několik svých dojmů z této akce a především bychom rády doplnily skutečnosti a fakta, která na tomto veřejném slyšení nezazněla.
Předně bychom ještě jednou chtěly poděkovat oběma iniciátorům, panu PhDr. Marku Hermanovi a panu Mgr. Jiřímu Haldovi, a také panu senátoru Jiřímu Růžičkovi, místopředsedovi senátního Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Veřejné slyšení vnímáme jako opravdu významný krok k otevření skutečné komunikace mezi odborníky a všemi, kterých se nastolený problém pracovně a osobně dotýká.
K mnohému, co tento den na senátní půdě zaznělo, bychom však rády doplnily:
  1. Argument, že dvouleté děti již v několika posledních letech v mateřských školách jsou, přímo souvisí s nutností, aby ředitelky tyto děti přijmuly kvůli nastavenému způsobu financování platů zaměstnanců ve školství. V současné době je třeba 1 třídu naplnit na minimálně 26 dětí, pak je zaručeno ufinancování platu dvou učitelek, pro každou na celý úvazek. Dle stanovených normativů se počítá i ufinancování provozních zaměstnanců (úklid škol a pracovníci školních jídelen). Pokud by paní ředitelky třídy nenaplnily z „nouze“ i dětmi mladšími 3 let, musely by snížit úvazky, nebo propouštět zaměstnance. Děti mladší 3 let jsou tedy v mateřských školách pouze a jen z tohoto důvodu.
  2. Pokud jsou v současné době děti mladší 3 let v mateřských školách přijaty, jedná se zejména o děti „podzimní“, tzn., že dovrší 3 roky během měsíců září – listopad daného roku. Děti mladší se pak přijímají během školního roku individuálně, a to na uvolněná místa po odhlášených dětech (a také většinou do 2 – 3 měsíců od přijetí dovrší 3 roky věku).
  3. Chtěly bychom také zdůraznit právo dítěte na výchovu a vzdělávání adekvátní k jeho věku. Pokud bychom tedy respektovali (celá veřejnost) toto právo dítěte, nemohli bychom jej dle libosti zaměňovat s právem matky na sebeuplatnění ve společnosti. Budeme-li rozhodovat o přijetí dítěte z důvodu nástupu matky do zaměstnání (často omílaný argument), musela by tedy matka pro přijetí dítěte nástup do zaměstnání opravdu dokladovat! Podotýkáme, že dnes již údaj o zaměstnání rodičů není ani uveden jako povinný v žádosti o přijetí dítěte do mateřské školy.
  4. Dnes tedy proklamovaný pohled na výchovu a vzdělávání dítěte v mateřské škole pro jeho právní nárok nemůžeme zaměňovat argumentem pro přijetí dítěte kvůli potřebě nástupu matky do zaměstnání.
  5. Pokud nám zůstane umístění dítěte do mateřské školy z pohledu potřeb dítěte, nezbývá nám (celé veřejnosti), než vyslyšet všechny kompetentní odborníky (zejména dětské psychology), kteří jednoznačně hovoří o nevhodnosti, ba škodlivosti a prokázaných nevratných trvalých negativních následcích, které tímto činem zanecháme ve vývoji dítěte.
  6. K argumentu matek „samoživitelek“ bychom rády podotkly, že matka samoživitelka by měla být před zákonem pouze ta matka, která do rodného listu dítěte nezapsala jméno jeho otce. (Zákonná definice „osamělého“ rodiče (zaměstnance) je uvedena v ust. § 350 zákoníku práce, který říká, že: „Osamělými se rozumějí neprovdané, ovdovělé nebo rozvedené ženy, svobodní, ovdovělí nebo rozvedení muži a ženy i muži osamělí z jiných vážných důvodů, nežijí-li s druhem, popřípadě s družkou.“). V uvedených případech však otec uvedený v rodném listě je a má zákonnou povinnost se o své dítě starat (u ovdovělých je nárok na vdovské a sirotčí sociální dávky). Stát by měl tedy napřímit své snahy spíše po důrazném vymáhání alimentů a také po stanovení jejich dostatečné výše, aby matky kvůli sociálnímu znevýhodnění a nutnosti uživit sebe i dítě (děti) nemusely nutně do zaměstnání (na celý úvazek) a stát tento problém zástupně nevyřešil povinností mateřských škol tyto děti přijímat.
  7. Byla také zmíněna možnost přihlášení dětí do mikrojeslí nebo dětských skupin. Dětské skupiny spadají ovšem pod MPSV, nikoli pod MŠMT. Rozdíl spatřujeme zejména v částce, kterou rodiče za zde umístěné dítě zaplatí. Oproti úplatě za předškolní vzdělávání jde o sumy značně vyšší. Vzhledem k možnosti daňového odpočtu za platbu „školného“ a její stanovené výše (za rok 2017 až do výše 11.900,-Kč) je tedy pochopitelné, že rodiče dítěte docházejícího do státní mateřské školy dostanou v daňovém přiznání částku v plné výši zpět (platba za „školné“ se ve státních mateřských školách pohybuje cca mezi 200,- až 1.000,-Kč/ měsíc x 10 měsíců školní docházky…). Bude-li tedy možnost přihlásit dítě do státní (obecní) mateřské školy, rodiče zejména z ekonomických důvodů nebudou děti hlásit do dětských skupin či mikrojeslí.
  8. Můžeme říci, že skutečně spatřujeme umístění dětí mladších tří let do dětských skupin a mikrojeslí za pro ně samé vhodnější možnost. Zároveň z praxe víme, že tyto skupiny nepřijímají děti pouze ze sociálně znevýhodněných rodin. Např. konkrétní případ umístění dvouletého dítěte rodičů – manželů (oba právníci). I v těchto případech je ovšem potřeba sdělovat základní a neoddiskutovatelné – děti mladší tří let umístěné v zařízeních jsou nedomazlené, citově nedosycené a nezralé a na matce závislé, s neúplnou sebeobsluhou. Takové dítě prokazatelně citově strádá (nemůže říci a vyjádřit, co potřebuje, naučí se pouze „fungovat v daných podmínkách“).
  9. Pokud vezmeme v potaz argument jeslí, které v minulosti na území ČSSR existovaly při mateřských školách, rády bychom doplnily, že jesle byly od mateřské školy provozně odděleny (i prostor zahrad), o děti pečovaly dětské sestry a do jeslí byly přijímány děti pouze prokazatelně pracujících matek (stejně tak i do mateřských škol). Nejeví se nám nikterak zpátečnické, pokud i dnes zastáváme tento způsob jako vhodnější. Ať už to tehdy bylo či nebylo dobře z pohledu dítěte a jeho vývoje, bylo to určitě lépe pro všechny zaměstnance, kteří takto o děti mohli lépe pečovat. Vrátíme-li se k výhledu od 1. 9. 2020, bude to tedy špatně pro děti i pro všechny dospělé, kteří budou mít za povinnost o tyto děti pečovat, vychovávat a vzdělávat je. O jaký kus jsme tedy pokročili vpřed? V čem je tedy naše rozhodnutí lepší, jak se poznatky z oblasti vývojové psychologie za posledních 40 let zúročí v praxi? Jak může společnost naložit tolik zodpovědnosti a práce na personál mateřských škol? Máme dojem, že o práci učitelek se v dnešní době ví méně, než v dobách minulých, zpětně negativně hodnocených. Nejsme naopak teď nuceni říci, že stát tímto rozhodnutím vlastně pomáhá rodičům, aby o své děti nepečovali? Velmi nás oslovil nápad, co napsat nad vstupní dveře každého předškolního zařízení: „Vítejte rodiče a děti, rádi Vám pomůžeme, ale nebudeme to dělat za Vás!“.
  10. Rády bychom byly i nadále hrdé na úroveň a kvalitu českého předškolního vzdělávání, které má opravdu významnou tradici. Navažme opět (i šířením osvěty v řadách veřejnosti) na dědictví J. A. Komenského. Přečtěme si opět jeho útlé dílo Informatorium školy mateřské! Budeme dojati, jaký osvícený muž jej napsal, a to již v 17. století!
  11. V neposlední řadě musíme zmínit fakt, že děti předškolního věku jsou odlišně vyzrálé. Zavedení věkové hranice pro nárokové přijetí do mateřské školy je naprosto v rozporu s veškerými odbornými poznatky a se skutečnou praxí v mateřských školách. Ani mnohé tříleté děti často nejsou ještě vyzrálé pro vstup do mateřské školy. Pojem „školková zralost“ je také velmi problematický, uvědomíme-li si, že není určeno, kdo by ji posuzoval. Dětský psycholog (jako v případě školní zralosti)? Nebo snad ředitelka dané mateřské školy? A kdo bude rozhodovat, zda je její názor odpovídající? Z pozice ředitelek mateřských škol opravdu nestojíme o tuto kompetenci a budeme se jí bránit, zejména z důvodu, kdy bychom čelily mnohým obviněním z řad rodičů, že jsme dítě neposoudily správně. Uvědomme si, kolik práce včetně písemné agendy se za tímto skrývá (pro ředitelku, pracovníky poradenských zařízení, orgány v rámci odvolání při správním řízení – přijetí či nepřijetí dítěte do mateřské školy).
  12. Pečujme o své dospívající, zaveďme na středních školách a středních odborných učilištích i předmět „Výchova k rodičovství“, kde by se mladí lidé na prahu dospělosti měli možnost dozvědět poznatky z vývojové psychologie a biologie dítěte a něco z obecných zákonitostí úskalí partnerských vztahů.
  13. Prosíme o publikování článku (v médiích a tisku) pana Mgr. Jiřího Haldy, který přednesl ve své pětiminutové prezentaci v Senátu, s názvem: „Předčasné zaškolení do MŠ je jako utrhnout nezralé jablko a doufat, že bude sladké…“. Domníváme se, že nemluvil jen za učitelky z mateřských škol a dětské psychology, ale zejména za mnohé rodiče a především za všechny děti, které se světu dospělých nemohou bránit. Nechtějme evropské státy, k nimž se přirovnáváme, dohánět v nárůstu mladistvých sdružujících se do nacionalistických a extrémistických skupin, nechtějme, aby se i o dospívajících dětech v ČR psaly články typu: “V Dánsku se za poslední desetiletí ztrojnásobil počet dětí a dospívajících s diagnózou úzkosti či deprese“ (deník Metro, 8. 2. 2018). Není to snad nenápadný důsledek toho, že rodiče těchto dětí měli možnost „odložit“ je od jednoho roku do různých zařízení?
  14. Pokud povinnost přijmout dítě mladší tří let od 1 9. 2020 zůstane každé mateřské škole, představme si, jak budou tyto děti prospívat v jednotřídkách (28 dětí ve věkovém rozpětí 2 – 6 let, kde bude např. 8 dětí do tří let věku a 7 dětí předškolních, z nichž 4 s odkladem školní docházky. Dopoledne 1 paní učitelka, chůva v malé vesnici nelze obvykle sehnat, ředitelka se zkráceným úvazkem u dětí…). Lépe budou možná prospívat ve větších mateřských školách, kdy při počtu 3 a více tříd ředitelka musí zřídit jednu třídu pro děti mladší tří let – tu však může naplnit pouze do počtu 16 dětí.
  15. Zřejmě se raději nikdo neodváží spočítat finanční náročnost na vybudování a personální zajištění těchto tříd. Pokud bude v každé mateřské škole minimálně 1-2 chůvy, odhadem o kolik miliard se zvýší potřeba na úhradu platů tolika nových zaměstnanců ve školství? Může si opravdu náš stát dovolit tak velkoryse hradit tyto obrovské rozpočtové výdaje?
  16. Nakonec bychom směrem k našim politikům rády podotkly, že nejen matky a jejich rodiny jsou voliči. Také učitelky a učitelé a jejich rodiny jsou občany a voliči této země. A není jich málo. Naopak, je ještě mnoho občanů této země, kteří již malé děti nemají. Jak jim zdůvodníme bezesporu obrovské finanční náklady nutné k uzpůsobení každé mateřské školy pro řádné přijetí dětí mladších tří let (stavební, provozní, personální). Zvládne náš stát takto velkoryse opečovat i další skupiny obyvatelstva, např. lékaře a sestry, seniory?
  17. Ještě je třeba zmínit problém personálního zajištění učitelek v mateřských školách. Mnohé stávající paní učitelky, po kterých stát požaduje vysokoškolské vzdělání (pokud jej nemají, odečítají se jim dle zařazení 2, 3 až 5 let praxe), začínají uvažovat o změně zaměstnání. Absolventky pedagogických středních škol a pedagogických fakult do školek nastupují v naprosto mizivém množství (finančně jsou stále jako vysokoškolačky velmi podhodnocené). Paní ředitelky každoročně stále obtížněji řeší zajištění potřebného počtu učitelek na další školní rok a situace se neustále zhoršuje (jen na dokreslení: dovolené si učitelky každoročně nestačí v plném rozsahu čerpat – během školního roku je to téměř nemožné a v létě zajišťují prázdninové provozy mateřských škol; šestihodinová práce je pouze přímá činnost s dětmi, dále však vykonávají stále se navyšující administrativní úkony - tvoří školní a třídní vzdělávací plány, povinné hodnocení dětí, individuální vzdělávací plány, podpůrná opatření v rámci inkluze, vypracovávají podklady pro odborná a poradenská zařízení a pro úřad sociálně právní ochrany dětí, nově zpracovávají agendu spojenou s povinnou předškolní docházkou v posledním ročníku mateřské školy, musí se také dále vzdělávat. A výčet by mohl pokračovat). Co tedy ještě máme dále zvládat, abychom především zachovaly kvalitní práci s dětmi, obstály před inspekcemi a dalšími kontrolami, spolupracovaly co nejlépe s rodiči i se zřizovatelem a uchopily nové povinnosti, které nám jsou rok za rokem navyšovány?
  18. O všech výše uvedených aspektech a faktech jsme cítily potřebu hovořit v diskuzi při zmíněném veřejném slyšení. Bohužel, z časových důvodů a díky zařazení ředitelek mateřských škol až na konec přihlášených do této diskuze, nezazněly.
Závěrem děkujeme za pozornost a pochopení.
Rády se zúčastníme případných dalších jednání. Doufáme v zodpovědný přístup k zmíněnému problému nárokového umístění dvouletých dětí v mateřských školách, který vyústí v jediné – zrušení této nárokovosti.
Podněty ředitelek a učitelek mateřských škol sepsala Gabriela Hermannová.
Souhlas s textem vyjadřují ředitelky a učitelky mateřských škol:


Mgr. Andrea Benešová - MŠ Paculova 1115, Praha 9
Bc. Melounová Gabriela, DiS. - MŠ Val, Dobruška 51801
Mgr. Irena Floriánová, DiS., - MŠ Tetčice
Mgr. Vlaďka Dobrovolná, MŠ Hrotovice (Vysočina)

1 komentář:

Johana Kalistová řekl(a)...

Nezbývá, než souhlasit, souhlasit a souhlasit. stoprocentně popsána situace, snad se chytí ti, kteří rozhodují , za nos.

Okomentovat