24.2.18

Roman Lupoměský: Čeká inkluze černá, nebo růžová budoucnost?

Po dvouleté zkušenosti s inkluzí, je každá z nich kompromisem postižených a společnosti ve třídách. Hlavně u neslyšících dětí je to něco horšího. Je to problematika urovnání si myšlení při překážkách s jazykovým vybavením a schopnostmi, v různých úrovních, podle kategorického typu sluchového postižení. Z důvodu vývojového jazykového vybavení u dětí s těžším sluchovým postižením, je slabší motivace pro učení, proto se nestartuje jeho další jazykový vývoj a též vývoj rozumový.

Z článku v Echo24.cz vybíráme:

Po dvouleté praxi v politické inkluzi z mého pohledu až nyní události ukazují na institucionální zmatek, z důvodu souvisejících s migrací. Kdy u intelektuálů z Evropy přetrvává nadšená multikulturní podpora, což je riziková situace v Evropských zemích. Vím, že dnešní komunita neslyšících a uživatelů znakového jazyka je silně proti inkluzi, podobně tomu, jaký má názor prezident Zeman, který říká, že děti s handicapy spolu se zdravými dětmi budou dělat nepříjemnosti, neboť je to neštěstí pro obě skupiny. Uživatelé znakového jazyka raději chodí do speciálních škol pro neslyšící než do inkluzivních, protože tam zažívají méně stresů a více duševní pohody. Takže mluvím o tom, že nikdo z Vás nemusí znát přesný důvod, proč si každý rodič vybere pravou nebo levou stranu při podpoře vzdělávání ve výběru škol, to je demokracie.

Žádné komentáře:

Okomentovat