26.2.18

Pavel Šplíchal: Práce v dílnách a na pozemku

Do českých škol se vrátí „dílny“ a „pozemky“. „Chyba, středověk, potřebujeme 3D tiskárny a tablety, programátory a mediální výchovu,“ namítají liberální technokrati. Dokonce zaznívá, že potřebujeme spíš humanitní vzdělání než okopávání erárních zahrad, ale sami původci podobných výkřiků dobře tuší, že je nebude nikdo brát vážně. Důvodem pro návrat předmětů pracovní výchovy do osnov je snaha získat víc učňů, a tím pádem víc lidí do výroby. Upravovat osnovy pouze kvůli přání podnikatelů sice smysl nedává, ale smysl nedává leccos, a nikomu to většinou nevadí. Vypadnout ze zadýchané učebny okopávat tuřín na školní zahradu nebo v dílně vyrábět ze dřeva šachovou figurku (když už by to nevyšlo s těmi 3D tiskárnami) je každopádně to nejlepší, co maloprůmyslníci mohli pro děti udělat.

Z článku v A2LARM.cz vybíráme:

Přilákat k učilištím by teď měla pracovní výchova už na základních školách. To sice nemusí vůbec fungovat, ale to nevadí. Pokud nevíme, na co přesně děti připravovat, okopávání brambor ani zatloukání hřebíků není krokem vedle. Se základním příjmem, který by přišel s automatizací, by zahrádkářství jistě zažilo obří revival. Dílny i pozemky ale mají potenciál i v postapokalyptické společnosti, a hlavně je to docela zábava. Přestože za obnovením dílen stojí svaz středních a malých podnikatelů, zahrádkářství i kutilství v dílně může být zcela neproduktivní, vykonávané jen pro radost.




Žádné komentáře:

Okomentovat