25.2.18

Jan Wirnitzer: Příkaz k vystěhování a hladové děti. Školáci "prožívají" osudy lidí, kteří po Únoru přišli o všechno

Dějepis si dodnes mezi dospělými zachovává pověst předmětu, který je potřeba se "našrotit" a ve kterém na dějiny 20. století zbude jen málo času. Částečně je to i případ událostí února 1948, jednoho z nejvzdálenějších výročí, na které se dnešní školáci a studenti mohou ještě ptát svých babiček a dědů. Dnešní osmdesátníci prožili komunistický převrat v Československu jako desetileté děti.


Ze článku na Aktuálně.cz vybíráme:

"Bojujeme se setrvačností, jak a co se učí v dějepise. Představte si šedesátiletou učitelku, která má představu, že dějepis jsou hlavně pyramidy, a soudobým dějinám se vyhýbala za komunismu a dělá to i dneska," řekl Českému rozhlasu didaktik Jaroslav Pinkas z Ústavu pro studium totalitních režimů. Což je mimochodem instituce, jejíž materiály v rámci výuky používají téměř tři čtvrtiny základních i středních škol.

Porovnávat se to samozřejmě nedá, ale interaktivitu v podobě workshopů či Příběhů našich sousedů dosud Post Bellum dokázalo poskytnout šesti procentům základních škol. "Jsme samozřejmě závislí na penězích, ale lze říci, že pokud má zájem radnice, podaří se spolupráci navázat," říká Benešová.

Stojí za povšimnutí, že moderní a zajímavé metody, jak seznámit studenty s novodobými dějinami, stojí vlastně i na práci neziskovek, jako je právě Post Bellum nebo Člověk v tísni. Tedy organizací, které jsou řadě českých politiků v čele s prezidentem Milošem Zemanem trnem v oku.



Žádné komentáře:

Okomentovat