13.2.18

Iva Čapková: K aktuální diskusi ve školství

Před rokem jsme si s kolegyněmi ředitelkami MŠ přečetly novelu školského zákona a některé z nás tehdejší paní ministryni Valachové poslaly dopisy, kde jsme se ptaly na to, jak budou změny řešeny v praxi. Na můj dopis neodpověděla vůbec, na další odpověděli její úředníci kopírováním právě těch odstavců ze zákona, na které jsme poukazovaly jako na problematické.

Vzhledem k tomu, jak paní Kateřina Valachová začala v posledních dnech kličkovat a manipulovat veřejnost a vzhledem k tomu, že se veřejnost začíná ptát, proč se k tomu nevyjádřili lidé z praxe dříve, rozhodla jsem se svůj tehdejší dopis zveřejnit. Lidé z praxe i odborníci se vyjádřili...jen je nikdo neposlouchal.

Tento dopis byl odeslán 25. 2. minulého roku.

Vážená paní ministryně,

jsem ředitelkou jednotřídní mateřské školy v Brně, kterou jsem spoluzaložila. V prostředí mateřské školy jsem v podstatě strávila celý svůj život – skrze svou maminku učitelku jsem s problematikou a denní praxí předškolního vzdělávání od malička v kontaktu.

I přesto, že se mne rodina pokusila odradit od kariéry učitelky v MŠ s tím, že „mám na víc“, já jsem už od mládí pevně přesvědčená, že pro mne neexistuje žádné „větší“ ani smysluplnější uplatnění. V souladu s odborníky na rané fáze lidského života věřím, že to, co vložíme do dítěte v jeho prvních šesti letech, jaké podmínky k vývoji mu poskytneme, jej ovlivní zásadně a navždy. Proto jsem velmi ráda, že se s vaším příchodem na ministerstvo začalo kolem předškolní výchovy po delší době něco dít.

Jsem rozhodně příznivcem toho, abychom neustrnuli na jednom místě a přizpůsobovali podmínky školství, jak praví RVP PV: podle potřeb společnosti, … a zájmů dětí. (RVP PV, str. 5) V tuto chvíli mám však pocit, že místo toho, abychom se podívali zejména na zájmy dětí, do denní praxe v mateřských školách a zjistili, co můžeme zlepšit, řídíme se zájmy dospělých. Ministerstvo pak vytvoří zákony a vyhlášky a vše je hozeno na učitele a ředitele, kteří to musí „nějak napasovat na děti“.

Ať jsem konkrétní: Nyní je politicky žádoucí, aby se matky vracely do zaměstnání co nejdříve po porodu dítěte a tak tu máme zákon, který diktuje mateřským školám povinné přijímání dvouletých dětí. Úplně mne drásá, že dvouleté batole má přijít do kolektivu 24 i více dětí, z nichž většina jsou předškolní děti (tj. ve věku 3-6let) s úplně jinými vývojovými potřebami. Domnívám se, že taková situace může dítě nevratně poškodit. Ano, budeme moct vykázat velký počet zaměstnaných matek, ale ptám se: „Opravdu chceme platit tím, co je nám nejdražší - našimi dětmi a jejich spokojeností? Opravdu si můžeme dovolit riskovat tímto způsobem naši budoucnost? “ Ano, v mnohých, zejména vesnických mateřinkách už ta situace je. Dvě učitelky na třídu, které se překrývají málokdy víc, než pár minut. Tam, kde si paní ředitelka přes dotace či šablony zařídila chůvu, je to lepší. Ale kde je nějaká koncepce? Kde je jistota, že chůva bude k dispozici i další rok? Zařazování dvouletých batolat mezi předškoláky si dovedu představit v situaci, jako je například ve Velké Británii. Tam se začínající učitelka může starat o maximálně 4 děti, zkušenější až o 7. Nerozumím tomu, proč péče o batolata nemůže zůstat v kompetenci dětských skupin a předškolní zařízení zůstat zejména pro předškoláky. Vždyť podporu zaměstnanosti lze realizovat příspěvkem rodičům na poplatky v dětských skupinách či soukromých jeslích. Možnost přijetí mladších dětí bych samozřejmě striktně neodsuzovala, ale je potřeba, aby si rodiče byli vědomi, že dávají své batole do skupiny, která pro něj není z hlediska jejich potřeb ideální. Vím, že před přijetím úprav Školského zákona proběhly konzultace úředníků z MŠMT s předními pedagogickými a psychologickými kapacitami na věk 0-6 v ČR, a že na ministerstvo byla předána informace o nevhodnosti zařazení batolat k předškolákům. V RVP také na str. 5 čtu, že má akceptovat přirozená vývojová specifika dětí předškolního věku. O batolecím období se tam ovšem nepíše nic. Jak se může vzdělávací obsah stanovit pro celou věkovou skupinu společně, tj. pro děti ve věku od 2 do 6 (7) let?! (str. 13) Vždyť batole potřebuje jiné pomůcky a hračky, jinak velkou skupinu vrstevníků, jinak připraveného dospělého, jinak velký nábytek… Opravdu tomu nerozumím.

Ku prospěchu vzdělávacího procesu by mohl být požadavek na překrývání učitelek v jedné třídě minimálně 2,5 hodiny denně, nově přidaný do RVP PV. Když se řekne A, je však potřeba říci i B. Jak mohou tento požadavek naplnit zejména jednotřídní mateřské školy, kde se v současné době učitelky většinou nepřekrývají ani minutu? Zřizovatelé nejsou ochotní přidat peníze na platy, a to, že my máme uvést naše konání v MŠ do souladu s RVP, je většinou absolutně nezajímá. Nerozumím přístupu ministerstva, které uvede velké množství škol v ČR jednou větou do nesouladu s RVP PV, aniž by jim dalo možnost a dostatečný čas uvedenou změnu připravit a realizovat, aniž by zajistilo, že zřizovatelé pochopí závaznost tohoto požadavku. Rozhodně si myslím, že překrývání 2,5 h je málo – to pokryje pobyt venku a něco málo k tomu. Aby však mohla být výuka opravdu individualizovaná, bylo by potřeba přítomnosti dvou dospělých osob celý den s výjimkou okrajových časů. To by poskytlo možnost individuálního přístupu, opravdu kvalitní a promyšlené diagnostiky, spolupráce a vzájemného napojení učitelek ve třídě.

Ve stávajících podmínkách se mi jeví požadavky na inkluzivní vzdělávání a individuální přístup jako nerealizovatelné. Dokonce mám pocit, že jsou veřejnosti ze strany ministerstva předkládány jakési ideály, k jejichž dosažení však lidé v praxi nedostávají dostatečné nástroje. Troufám si říct, že většina učitelek a ředitelek ve školkách jsou lidé s velkou láskou k dětem, zároveň odborníci ve svém oboru. Systém je však momentálně tak náročně nastaven, že to, co funguje, funguje z velké části jen díky obětavosti a osobnímu nasazení každé jedné učitelky a ředitelky. S tím se však nedá počítat navždy. Mnohé ředitelky odcházejí kvůli psychickým či fyzickým potížím, mnoho učitelek užívá nějaké ty prášky na uklidnění. Myslím, že to není optimální stav.

Paní ministryně, vím, že v rámci vaší funkce se na vás valí požadavky ze všech stran a nemáte to vůbec jednoduché. Přesto vás chci moc poprosit, abyste pohlídala zejména zájmy dětí. Protože tam je budoucnost nás všech.

Abych jen nelamentovala, chci vám nabídnout následující. Vypozorovala jsem, že bývalí učitelé/ředitelé , kteří se stanou úředníky nebo akademiky, velmi rychle zapomenou, jak to chodí v praxi. Pokud máte zájem dozvědět se něco z denní praxe, co řešíme ne na papíře, ale s reálnými dětmi, pojďte se sejít. Jsem schopna zorganizovat skupinku ředitelek z různých koutů ČR. Dokážu sehnat lidi s realistickým náhledem na věc. Poskytneme vám zpětnou vazbu ne přes dotazníky, ale přímo. Bez médií, bez velkých slov, prostě jen tak lidsky, obyčejně s otevřeným srdcem, opravdově. Tak, jak věřím, že to potřebují nejen děti, ale my všichni.

Srdečně vás zdravím a přeji vám vše dobré,

Iva Čapková
ředitelka
Montessori mateřská škola Klíček, o.p.s.

PS: Možná se ptáte, proč výše uvedené věci řeším, když jsem ze soukromé školy a nemusely by mne trápit. Je pravda, že se naši MŠ snažím řídit tak, jak věřím, že je pro děti nejlepší, takže překrývání máme zajištěno a rodiče batolat mohu odkázat na spřátelené jesle. (A že mne to stojí něco úsilí a probdělých nocí!“) Já ale pořád věřím, že to, co si u nás rodiče za drahý peníz doplácí, by mělo být dostupné všem dětem bez rozdílu. Pokud bych k tomu mohla aspoň malým dílem přispět, budu šťastná.


2 komentáře:

Ygrain řekl(a)...

"mám pocit, že jsou veřejnosti ze strany ministerstva předkládány jakési ideály, k jejichž dosažení však lidé v praxi nedostávají dostatečné nástroje"

Svatá pravda.

Lamm řekl(a)...

Výborný dopis.
Ovšem nabídnout paní Valachové setkání bez kamer, na to nemohla odpovědět kladně. Co by z toho měla?

Okomentovat