12.2.18

Eliška Kodyšová: Patří dvouleté děti do školky? Otevřený dopis senátoru Jiřímu Růžičkovi

Z dopisu vybíráme: Než se tedy Poslanecká sněmovna i Senát rozhodnou přijmout návrh poslance Václava Klause Jr. o zrušení povinnosti přijímat dvouleté děti do mateřských škol, prosím Vás o věcné zvážení všech argumentů - nejen emotivních apelů o matkách, které pronášeli převážně muži, a absurdních a nedoložených tvrzení o deprivaci dětí v dětských skupinách či o souvislosti přijímání dětí v raném věku do péče a vzestupem nacionalismu v evropských zemích s touto praxí. Světová odborná diskuse o péči o malé děti už je někde jinde, než jsme slyšeli včera na konferenci - mluví především o tom, jak zajistit dostatečnou kvalitu, nikoli zda vůbec zajistit. Jako psycholožka a matka vím, že rozloučení se s dítětem, které vstupuje do jeslí či školky, je náročné a volba správného období obtížná. Je to však volba, kterou by měli dělat rodiče, zejména ti rodiče, kteří o malé dítě pečují.

Vážený pane senátore,

velmi si Vás vážím nejen pro Vaše působení v politice, ale i v kultivaci českého vzdělávacího systému. Proto věřím, že budete věnovat pozornost pohledu pečujících rodičů - otců i matek - na téma včerejší konference. Ačkoli byli rodiče - přesněji řečeno matky - během konference často zmiňováni, hlas rodičů, kteří sami pečují o malé dítě, nezazněl v ohlášených příspěvcích ani v diskusi. Já sama jsem se přihlásila včas do diskuse, ale byla jsem jednou z těch, na které se z časových důvodů nedostalo.

APERIO, které vedu, funguje už 16 let, z toho 13 let nabízíme právní a psychologické poradenství i vzdělávání rodičům (zejména matkám), kteří řeší návrat do zaměstnání po období rodičovské dovolené. Ročně zodpovíme na tři tisíce dotazů (z toho asi šestina se týká právě návratu do práce) a v kurzech se setkáváme s několika sty rodičů. Každoročně aktualizujeme a vydáváme publikaci Nebojujte se zákony, jejíž loňskou verzi přikládám (letošní vyjde jako vždy v březnu) a kterou si ročně přečte na pět tisíc rodičů. Já sama jsem psycholožka, pracuji s rodiči malých dětí a rodičovstvím jsem se zabývala i v dizertační práci. Proto se domnívám, že vám mohu zprostředkovat zkušenost, se kterou se pečující rodiče setkávají a která je mnohem pestřejší, než jak zaznělo na konferenci.

Péče o malé děti je sice velmi uspokojující a významná, ale také velmi náročná; a v naší společnosti nedostatečně doceňovaná. To potvrzují i učitelky mateřských škol, které musí pečovat o až 28 malých dětí a jejich mzda je přitom dokonce ještě nižší než ostatních pedagogických pracovníků. Na konferenci zaznělo, že dítěti je nejlépe v náručí maminky; ale i to, že matky jsou sobecké, a pokud bychom rozšířili školky i pro dvouleté děti, ocitly by se tam i děti, jejichž matky to nepotřebují, protože nepracují. Znamená to tedy, že matky o děti pečují nedobrovolně a pokud by nemusely, nedělají to? Podle mých zkušeností (pracovních i osobních - sama mám tři děti ve věku 11, 13 a 15 let) je pravda složitější.

Aby matka (nebo otec a kdokoli, kdo se dítěti intenzivně věnuje) mohla s láskou a pozorností pečovat o malé dítě (nebo několik dětí) a rozvíjet jejich osobnost, potřebuje na to mít sílu a energii. K rodičovské dovolené patří nejen péče o dítě a jeho výchova, ale i péče o domácnost. Pracovní vytížení matky malých dětí tak trvá od rána až do doby, kdy si jdou děti lehnout - a často ještě i potom, když se malé děti budí. Bez volných víkendů, bez nároku na dovolenou. Dělá to s láskou, ale pokud nemáte šanci si odpočinout a nabrat energii někde jinde, ani milovanou práci nevydržíte dělat tak dlouho se stále stejnou pozorností a energií. Proto najdete ve školkách i děti, jejichž mámy (nebo tátové) jsou ještě na rodičovské, ať už s dalším nebo tímto dítětem. Ty menší tam jsou navíc většinou jen na několik půldní v týdnu. Také rodiče, kteří čerpají rodičovský příspěvek, mohou na několik hodin v týdnu pracovat - to jim po ukončení RD usnadní návrat do zaměstnání. Je také třeba zdůraznit, že rodičů, kteří jsou na RD a posílají děti do školky, je jen minimum - v roce 2012, kdy se přestalo sledovat, zda dítě příjemce rodičovského příspěvku navštěvuje školku, se jednalo jen o 2,2% příjemců RP.

Jistě by se dalo namítnout, že jsou rodiče, kteří dají velmi malé dítě do školky na celý den jen z pohodlnosti - takoví vždycky byli a budou. Proto není důvod neposkytnout jim službu, která je pro velkou většinu z nich smysluplná a potřebná. (Na rozdíl od jiných zemí jako Finsko či Norsko u nás chybí dostatečná podpora rodičům, kteří si nejsou ve svých rodičovských kompetencích jistí, ale to je téma na jinou diskusi.) Výzkumy ukazují, že pro většinu českých matek je rodičovská role důležitá a chápou ji velmi zodpovědně a aktivně; potřeby a přání dítěte se snaží respektovat a považují jej za partnera, i proto jej vedou k samostatnosti a nezávislosti; samy se ale cítí izolované a přejí si zastávat i jiné role než jen mateřskou (viz například tato diplomová práce založená na větším výzkumu brněnské katedry psychologie). Zahraniční výzkumy také ukazují, že ženy, které vnímají rodičovskou roli jako výlučnou a nezastupitelnou, mají ve srovnání s ženami, které vedle péče o děti i pracují, nižší sebevědomí, zažívají více stresu a jsou méně spokojené. Vystresovaná, nespokojená matka s nízkým sebevědomím není ideálním pečovatelem o malé dítě - to potřebuje mámu spokojenou, která má kapacitu vnímat jeho potřeby a reagovat na ně.

Až dvě třetiny rodičů (v reálu nejčastěji matek) čerpají rodičovský příspěvek tak, že vstup dítěte do MŠ až v září po jeho třetích narozeninách je pro ně již příliš pozdě - tedy buď do tří let věku dítěte (22%) nebo do doby mezi jeho druhými a třetími narozeninami (39,9% v r. 2015). Motivací je pro řadu z nich jednak zohlednění výše příspěvku a ekonomické situace rodiny, ale pro určitou část i plán vrátit se do zaměstnání ještě před 3. narozeninami dítěte. Podmínkou úspěšného návratu do práce, který je už sám o sobě pro rodinu velmi stresující, je ale možnost využít služby jeslí, školky či dětské skupiny s dostatečnou provozní dobou. Jen málo žen si může dovolit zaplatit komerční ceny hlídání či soukromých školek. Ve chvíli, kdy takovou péči nenajdou, buď návrat do práce odloží, anebo (nutí-li je k tomu finanční situace, tedy zejména sólo matky) volí tzv. prekérní zaměstnání, které jim umožní sladit práci s péči o dítě - nejčastěji noční úklidy, nekvalifikovanou práci z domova atd. Často se stávají součástí tzv. švarcsystému. Získat kvalifikované a dobře placené zaměstnání je po této pracovní zkušenosti pro ně obtížné. To pak vede k dlouhodobě nízkému příjmu (ačkoli rozdíl mezi průměrnými mzdami mužů a žen do 25 let je jen 10%, rozdíl mezi průměrnými platy mužů a žen mezi 35-55 lety je 25-30%, tento rozdíl se vysvětluje mateřstvím), v chudobě ve stáří a v případě neúplných rodin i k chronické chudobě. Neúplné rodiny, se kterými pracujeme už od roku 2009, mají dle Eurostatu a šetření SILC dlouhodobě až trojnásobné riziko příjmové a materiální chudoby, a to i když rodiče pracují.

Potřeby dvouletých dětí jsou jiné než dětí tříletých. Už si dokáží vytvořit pevné citové pouto ke své vychovatelce či vychovateli, ze kterého mohou čerpat emoční jistotu, potřebují ale v péči pravidelnost, stabilitu (tj. nízkou fluktuaci pečovatelů) a pozornost. Aby byla péče o dvouleté děti kvalitní a splňovala jejich potřeby, je jistě náročnější i finančně. Dětské skupiny a jesle zajišťují péči, kdy na jednu vychovatelku připadá mnohem méně dětí než v MŠ. Než se ale začneme ptát, kde na to stát vezme peníze, je třeba se zeptat, o kolik stát přichází, když tuto péči nezajistí:
  1. Vedle dlouhodobě nižších výdělků matek (a tím i nižších odvodů do systému sociálního pojištění a daní) stát také riskuje nižší porodnost. Ekonomické analýzy ukazují, že právě dostupnost péče o děti má na porodnost významný vliv. Už dnes je porodnost v ČR jedna z nejnižších v Evropě.
  2. Kromě toho dojde k dalšímu prohlubování transgenerační chudoby. Dnes je ČR zemí, kde je nejvyšší dosažené vzdělání dítěte nejlépe predikováno vzděláním rodičů. Dostupnost péče pro malé děti je nástrojem, který má potenciál tyto nerovnosti ekvalizovat (viz studie OECD "Starting Strong").
Než se tedy Poslanecká sněmovna i Senát rozhodnou přijmout návrh poslance Václava Klause Jr. o zrušení povinnosti přijímat dvouleté děti do mateřských škol, prosím Vás o věcné zvážení všech argumentů - nejen emotivních apelů o matkách, které pronášeli převážně muži, a absurdních a nedoložených tvrzení o deprivaci dětí v dětských skupinách či o souvislosti přijímání dětí v raném věku do péče a vzestupem nacionalismu v evropských zemích s touto praxí. Světová odborná diskuse o péči o malé děti už je někde jinde, než jsme slyšeli včera na konferenci - mluví především o tom, jak zajistit dostatečnou kvalitu, nikoli zda vůbec zajistit. Jako psycholožka a matka vím, že rozloučení se s dítětem, které vstupuje do jeslí či školky, je náročné a volba správného období obtížná. Je to však volba, kterou by měli dělat rodiče, zejména ti rodiče, kteří o malé dítě pečují.

Proto ať už se o novele školského zákona rozhodne jakkoli, prosím Vás a další zákonodárce o to, abyste nepustili ze zřetele potřeby dětí i jejich rodičů. Pro oba je důležitá dostupnost kvalitní péče už v období mezi druhým a třetím rokem života.

Děkuji Vám za pozornost věnovanou mé zprávě a přeji Vám mnoho zdaru!

Eliška Kodyšová

Zdroj: Poznámka na sociální síti Facebook

2 komentáře:

Ygrain řekl(a)...

Kéž by se tak přestalo mávat emocemi a začaly se problémy skutečně řešit, namísto vymýšlení hurá akcí, které aby pokud možno financoval někdo jiný. Otázka nezní, zda umožnit péči o děti mladší tří let, ale zda ji hodit na krk mateřským školám (namísto vybudování jeslí nebo jiných zařízení s odpovídajícím zázemím a péčí), a když hodit, tak jak to připravit a zaplatit a odkdy spustit.

Unknown řekl(a)...

Přesně tak. Zaráží mě skutečnost, že nebylo pochopeno, že prostě není vhodné zařazovat batolata do mateřské školy. Spíše, než psát otevřený dopis, aby to bylo uzákoněno je potřeba bojovat zato, aby pro tuto věkovou kategorii byla garantována místa v jiných zařízeních. Nám jde totiž paní psycholožko skutečně o ty děti. Ale to asi nepochopí nikdo, kdo v mateřské škole nepracuje...

Okomentovat