18.2.18

Daniel Münich: Komentáře ke zprávě RIA k novele školského zákona z roku 2015, zavádějící povinný předškolní ročník

Z komentářů vybíráme: "Není zdůrazněn obrovský neřešený systémový problém, že v ČR v podstatě nikdo nemá informace (ani MŠMT, ani kraje, ani obce) o počtu neuspokojených dětí (rodičů) o místo v MŠ. Dosud totiž nebyl zaveden odpovídající systém zjišťování:
(i) Na jedno dítě lze podat neomezený počet přihlášek,
(ii) Řada rodičů mladších dětí 3-4 roky ani přihlášku nepodává, protože vědí, že stejně nemají šanci,
(iii) A i když existuje informace o podané přihlášce, není známo, zda jde o nejpreferovanější místo školky (v místě bydliště či pracoviště)"
.

18 komentářů:

Petr řekl(a)...

To si tu teď budeme nově čítat i pracovní poznámky z legislativní rady vlády? Ne že by se ministerstva s RIA nějak zvlášť obtěžovala, MŠMT samozřejmě může být příkladem toho, jak se to dělat nemá ... ale úplně nechápu, co teď s tím .

Radek Sárközi řekl(a)...

Záslužný počin, škoda, že toto nebylo k dispozici, když se novela schvalovala...

Radek Sárközi řekl(a)...

RIA musí začít procházet veřejným připomínkováním, nebo takto dopadnou i další změny zákonů v budoucnu....

V. řekl(a)...

co teď s tím
Zrušit.

Jana Karvaiová řekl(a)...

No,co teď s tím? Vás fakt nic nenapadá? Mě jo. Třeba - podobný průzkum se příště musí udělat nejdřív, pak to vyhodnotit a nakonec podle toho upravit zákon nebo vyhlášku apod.

poste.restante řekl(a)...

Ano.
Vcelku chápu, že pan Petr to nechápe.
A že nechápe, co s tím.

To si tu teď budeme nově čítat i pracovní poznámky z legislativní rady vlády?
No a proč ne?

Samozřejmě, to by byl extrém.
Ale na druhou stranu, když takové informace někdo zveřejní, tak proč se o nich nepobavit?

Radek Sárközi řekl(a)...

Co teď s tím? Všechny ty vylhané novely z dob Valachové zrušit! Kariérní řád se podařilo zastavit. Mateřské školy jsou na dobré cestě. Zbývá nové financování a hlavně inkluze.

Petr řekl(a)...

Jo jo a přesně takhle vzniká ve veřejných politikách ten typický český chaos (vzdělávací je názorná ukázka), na který žehráte. Jedna parta přijde k veslu a začne prosazovat program, někdy na základě argumentů, někdy na základě dojmů, obvykle obojí. Nejpozději za dva roky přijde jiná parta s hlavním cílem změny zrušit - někdy na základě argumentů, někdy na základě dojmů, obvykle obojí. Ministerstvo je dlouhodobě slaboučké, na většinu témat nemá žádný zvláštní názor, a proto je ideálním nástrojem v rukou různých zájmových skupin. Vy se snažíte rýsovat hranici mezi autentickými učiteli (a řediteli) a neautentickými politiky, úředníky bez zkušeností a pseudeexperty. Jenže takhle to prostě není. Jelikož úředníci na ministerstvu ani politici ve skutečnosti nemají na většinu otázek žádný názor, sledujeme už desetiletí v přímém přenosu ideové spory různých učitelských frakcí, které ten názor mají a těší se, jak to druhé straně při nejbižší příležitosti osolí.

Víte, ono ve škoství může docela slušně fungovat lecjaké nastavení. Ale tyhle trhané pohyby sem tam způsobují jediné - erozi důvery všech aktérů ke státu i mezi sebou navzájem. Bez ní nebude dobře fungovat žádný systém, už ani ten, který pomalu, velice pomalu opouštíme.

Eva Adamová řekl(a)...

Pane Petře, ministestrvo školství že je slaboučké? Ještě před chvílí jste tady tvrdil, že ministerstvo rozjelo několik velmi pozitivních změn. To jste měl na mysli to velmi slaboučké ministersvo? Jenže problém je v tom, že ono to slaboučké ministerstvo není schopné ani vcelku jednoduchou změnu ukočírovat, natož, aby bylo schopné ukočírovat náročnější změny jakými jsou například inkluze nebo změna financování regionálního školství, která se vymkla z kloubů ještě než začala.

poste.restante řekl(a)...

Víte, ono ve škoství může docela slušně fungovat lecjaké nastavení.
To je právě hluboký omyl, pramenící z neznalosti fungování systému.
Špatné nastavení systém křiví a degeneruje.

Například "inkluze po česku" prostě nemůže fungovat dobře.
Kariérní řád by jednoznačně nefungoval a spíše škodil.
A třeba financování na hlavu bylo snad, snad použitelné v devadesátých letech, ale je naprosto destruktivní v posledních cca 15 - 20 letech.
Měli jsme obrovské naděje ve změnu financování. Ale ukazuje se, že to, co je navrhováno, je ještě horší, než to co je dnes.

Ale tyhle trhané pohyby sem tam způsobují jediné - erozi důvery všech aktérů ke státu i mezi sebou navzájem. Bez ní nebude dobře fungovat žádný systém, už ani ten, který pomalu, velice pomalu opouštíme.
To je naopak pravda.
Co z toho ovšem vyplývá?
Zdá se, že politická reprezentace není schopna školství řídit po odborné stránce a to je katastrofa.

Petr řekl(a)...

Mně se teda zdá, že ministerstvo v posledních letech slabé opravdu je, vždyť to sama píšete: není schopné ukočírovat žádnou větší změnu (nějakou jednoduchou snad ano: inkluze a reforma financování ovšem nejsou žádné triviality). Čeho jiného je to důsledek než kombinace omezených schopností a omezené síly? Vím, že vy si to vykládáte jen jako neschopnost (a ta v tom podstatnou roli hraje též), ale slabé postavení ministerstva bych nepodceňoval. Problém je v tom, že na ministerstvo se většinově pohlíží jako na insituci, která má české školství řídit. A čas od času téhle iluzi propadnou i sami ministerští. Jenže k tomu, aby MŠMT mohlo systém v silném slova smyslu řídit, by bylo potřeba následující:

- větší formální pravomoci ministerstva na úkor samospráv,
- cca o třetinu až polovinu rozsáhlejší centrální aparát + mnohem lepší koordinace ministerstva s jeho OPŘO,
- aby si ministerstvo na úřednické úrovni budovalo dlouhodobě konzistentní a dobře vyargumentovaný názor na klíčová školská témata (nesmělo by jen čekat na to, který politik-spasitel se zbrusu novými nápady se zase objeví a řekne jim, co dělat)
- to by vyžadovalo mnohem profesionálnější obsazení ministerstva na úřednické úrovni; občas se tam objevují i docela zajímaví lidé, kteří jsou schopni formulovat celkem rozumně cíle, ale je tam zoufale málo lidí, kteří dovedou ty změny dobře komunikovat a odpracovat do posledního detailu)
Kdyby toto platilo, mohlo by ministerstvo snad pomýšlet na to, že bude systém řídit. Já osobně si ale myslím, že ani pak by to moc nefungovalo. Podle mě se školství dnes už nedá v pravém slova smyslu řídit z centra. Kdyby to šlo jo moc dobře, dá se snad rozumně vést. I to by ale znamenalo, že by ten úřad musel úplně zgruntu změnit svůj styl práce: jednak začít myslet víc expertně a míň technicistně, jednak začít násobně větší pozornost věnovat komunikaci. Protože v decentralizovaném systému se nedá spoléhat na to, že pokyny z centra dojdou na nižší úrovně a tam se lidi podle nich začnout automaticky chovat. V decentralizovaném systému musí ten lídr prostě všechny aktéry pro své úmysly získat, vyjednat to s nimi, přesvědčit je, motivovat ke změně. Tohle úředníci fakt neumějí, dokonce si asi ani nemyslí, že to je jejich práce.









Petr řekl(a)...

A ano, tvrdil jsem, že stát několik dobrých změn rozjel (a nějak vcelku dobře dopadly, z velké části navzdory tomu, že to stát neuměl sám dotáhnout do konce). Ne náhodou kořeny všech z nich sahají do doby krátce po roce 2000. Tehdy ale vypadal jinak systém i ministerstvo. Existoval odvětvový systém řízení školství, kraje teprve vznikaly a na ministerstvu seděl Eduard Zeman a po něm Petra Buzková celé funkční období. Nedělám si iluze, že kdyby byla na ministerstvu větší stabilita, bylo by všechno dokonalé. Ale z toho, jak jsem to zvenku pozoroval, se mi zdálo, že ta centrální úroveň se po roce 2006 postupně prostě rozpadla. Sem tam přišel někdo, kdo to začal dávat dohromady, ale nikdo nikdy neměl dost síly a dost času to postavit na nohy. Dát to dohromady by zabralo nejmíň jedno volební období, kdy by ministerstvo přestalo řešit velké systémové reformy a místo toho se věnovalo hlavně samo sobě.
Jo, jsem rád, že se podařilo prosadit koncept společného vzdělávání. Jsem rád, že to v praxi nekolabuje, ale to už samozřejmě není až tak zásluha ministerstva. To by v našich podmínkách bylo naprosté sci-fi.

krtek řekl(a)...

Tedy, Petře, děkuji, že pokračujete v diskusi, protože ten poslední příspěvek už není okopávání kotníků ani arogance, ale věcné konstatování. Ono to tak už je posledních deset, možná patnáct let. Proto reforma RVP/ŠVP zůstala učiteli nepochopena tak, jak mohla být zamýšlena. A financování na hlavu ve střetu se státní maturitou znamenalo, že stát mírně ustoupil v nárocích (vysokým školám "nevnutil" vyšší úroveň maturity, protože to prostě nešlo). Kariérní řád neprošel, inkluze naráží a školky zřejmě vezmou za své.
Finance, dlouhodobé představy, okamžité politické tlaky a nápady a každodenní realita jsou čtyři rozdílné reality.

poste.restante řekl(a)...

Přidávám se ke krtkovi.
Pane Petře Váš vstup do zdejších diskusí nebyl právě nejšťastnější, ale nad to se tady umíme povznést, pokud je diskutér schopen "klesnout na naši trapnou úroveň diskuse".

Problémy, které zmiňujete v posledních dvou příspěvcích, tady, myslím, vnímáme dost podobně, nebo stejně.
Některá řešení jsou sice reálně možná, ale prakticky na úrovni sci-fi.
Třeba vrátit školy pod zřizovatelskou funkci státu a obnovit školské úřady.
Dnes je zřizovatelem školy obec či kraj a to staví ředitele do pozice slouhy komunálních politiků a centru (MŠMT) to prakticky neumožňuje do sítě škol zasahovat. No a důsledky vidíme zřetelně. Někde školky chybí a střední školy jsou poloprázdné. Jinde si soukromníci zřizují cokoliv je napadne a stát nemá možnost to nijak ovlivnit a když se o to pokusí, je napadán dost nevybíravě.
A tak by šlo pokračovat.

K Vaší poznámce o nutnosti lidi přesvědčit pro změny.
Už jsem mnohokrát vzpomínal, jak jsem se účastnil projektu systémové změny organizace práce ve střední firmě s cca 1500 zaměstnanci. Startu celé akce předcházelo ustavení několika projekčních týmů, vyškolení "apoštolů" změn a proškolení VŠECH zaměstnanců firmy od vrátného až po uklízečku. Jen příprava, moderace a sběr zpětné vazby trval víc než rok. Atd. To vše ve firmě s liniovým řízením, kde šlo docela prostě všechny změny "nařídit". Jenže vedení chtělo lidi pro nový styl a organizaci práce získat. A to je něco úplně jiného.
Když to porovnávám se zaváděním ŠVP, nebo inkluzí, tak si mohu leda hodně nahlas odplivnout.

Přesto mnohá řešení existují a nebylo by ani tak složité je zavést.
Jen by musel někdo o informace "zezdola" skutečně stát.

Jo a společné vzdělávání je před krachem a pokud budou realizovány navržené "parametrické změny" pak se to stane jen o něco rychleji.
Jen to zatím ještě nevidíte a MŠMT nechce vidět.
Úprk žáků z "inkluzívního" veřejného školství totiž teprve začal.

Petr řekl(a)...

Ano, máte pravdu, párkrát mi tu ujely nervy, což mě mrzí. Nechal jsem se zbytečně vytočit, protože mě děsně štve, že jako země 15 let neumíme překročit vlastní stín. (Proboha, vždyť my se začínáme úplně vážně zabývat myšlenkou, že zas zrušíme zákaz kouření v restauracích) Naposledy jsme měli dobře našlápnuto před vstupem do EU a snad ještě trochu před předsednictvím v Radě EU, od té doby jako bychom ztratili cíl, motivaci, sebedůveru, aktivitu. V mnoha důležitých oblastech deset let rozpačitě přešlapujem na místě a spíš se poohlížíme po minulých receptech, místo abychom hledali cestu vpřed.

Chápu, že Vás irituje, když napíšu, že mi jako občanovi mohou být ty žabomyší války mezi učiteli a ministerstvem trochu fuk. Nepodceňuju frustraci učitelů (ani ministerských, nemyslete si, že to tam mají dvakrát jednoduché). Ale pořád mi připadá mnohem horší to, co je vidět víc z odstupu než z vnitřku té bitvy: že tím, jak se nedokážem na ničem dohodnout, prošustrováváme vlastní budoucnost. A přiznám se, že moc netuším, jak to změnit. Obě hlavní strany jsou důkladně zakopány ve svých pozicích. Občas se zjeví nějaká iniciativa, která se jakoby snaží trochu mediovat dialog. Z podstaty věci to může zkoušet jen někdo, kdo stojí trochu mimo. V důsledku čehož je hlavními protagonisty vysmíván jako outsider, který do toho nemá co mluvit. Podle mě takovou roli hraje (a řekl bych že důstojně, každopádně se za ta léta hodně posunuli) třeba EDUIN, ale schytává to zákonitě ze všech stran.

Tak mi ale řekněte, kdybychom se náhodou chtěli hnout z místa, jak by to šlo udělat? Budeme čekat, že se stát vzpamatuje, přijde nějaký moudrý politik, bude mít čas jedno funkční období konzolidovat ministerstvo, druhé zahájit diskuzi o změnách a připravit nějakou moudrou reformu, kterou pak přijme a odpracuje jeho nástupce? Vezmou to do ruky učitelé? Překlenou své značně protichůdné názory a zájmy a dohodnou se na parametrech nějaké rozumné pozitivně formulované změny, kteoru pak "prodají" politikům a ministerstvu? Nebo se aspoň začnou přirozeně propojovat nějaké ostrůvky pozitivní deviace (dobří učitelé a dobré školy), které ukážou nějaké cesty vpřed a ostatní se k nim postupně přidají? Ze všech scénářů mi připadá jakž takž realistický jen ten poslední... do jisté míry už probíhá, ale platí jen z půlky. Nějaké progresivní ostrůvky se sice propojují, ale o to víc se vyhraňuje ten zbytek, rozhodně tedy nestrhávají žádnou všeobecnou změnu. Tak to vidím já z venku, možná to vy vidíte jinak.

poste.restante řekl(a)...

Příklad, který jste uvedl, tedy "protikuřácký zákon", je signifikantní.
Jasně, že je normální kouření omezovat. Jenže soudný člověk hledá schůdné a rozumné řešení.
Například zákaz kouření v prostorách, kde se podává jídlo. Oddělení kuřáckých a nekuřáckých částí tam, kde je to možné a rozhodnutí provozovatele tam, kde to možné není. Zákaz obsluhovat v kuřáckých prostorách, aby ani zaměstnanci nebyli nedobrovolně vystaveni pasivnímu kouření, atd. atd. A samozřejmě rozsáhlou informační a "osvětovou kampaň". A drsnou legislativu vůči kouření mladistvých, protože u nich to většinou začíná. Já třeba svým žákům opakuji, že zapálit si cigaretu, to bylo cool v minulém století. Ale dnes budou mezi svými vrstevníky na západ od nás za totální zaostalé ignoranty.
Koneckonců příkladů právě z vyspělého světa máme celkem dost. A tedy i jejich zkušenost, že většinou nešlo o násilný a už vůbec ne krátký proces.

Tak mi ale řekněte, kdybychom se náhodou chtěli hnout z místa, jak by to šlo udělat?
"Revoluci začínají ti, kteří nemají co ztratit."
Ale to jen na okraj.

A takhle je to i ve školství.
Nestane se nějaká zásadní změna, dokud lidé nebudou cítit její potřebnost.

Modelově to ukázal příklad "vzpoury" proti kariérnímu řádu.
Ale je třeba si také přiznat, že žádná petice by nepomohla, kdyby nebylo krátce před volbami a politici si téma nepřivlastnili.

Odpověděl jste si vlastně sám. Jen nesmí být mezi jednotlivými body spojka "nebo", ale "a zároveň".
Momentálně je vhodná situace pro změnu.
Aktuální stav začíná vadit průmyslu.
A tudíž i politikům, které byznys sponzoruje.
Konečně začíná novinářům a následně i veřejnosti docházet, že tady vznikl problém a z problematiky školství se stává téma. A že nekoncepční přístup, kterého jsme byli svědky v minulosti, je cestou do pekel.

Jenže teď pro změnu chce do školství mluvit každý a deset lidí má dvanáct názorů, na to, co s tím.

Ovšem učitelů se nikdo neptá, protože jim prý chybí odstup a nadhled.
Představte si, že byste kupoval domů pračku a nezeptal se na názor manželky. Tušíte vůbec, jaké programy potřebuje?

A představte si, že byste kupoval pračku pro tchýni, nebo babičku. Věděla by, jaké funkce nabízejí moderní pračky?

Hlavní průšvih ministerských rozhodnutí spočívá v tom, že je názory učitelů ve skutečnosti vůbec nezajímají. A když, tak jen těch, kteří říkají to, co chtějí slyšet.

Dobrá řešení se nehledají a dobrá rozhodnutí nevznikají na základě jednostranných pohledů, ale hledají se v diskusi, ve které argumenty jsou podloženy ověřitelnými daty.

Proto vítám vznik Pedagogické komory.
Představuje platformu pro hledání změn a také pro zastoupení hlasu praktikujících učitelů.

A jen pro úplnost.
Několik let jsem se pracovně pohyboval i v úrovni vrcholové politiky.
Vím, jak vznikají "politicky průchodná řešení".
Není to nic moc, ale jinak to opravdu nejde.
Ledaže byste chtěl řídit školství "jako firmu". :-)

V. řekl(a)...

zákaz kouření v restauracích, příkladů právě z vyspělého světa máme celkem dost...

Má neteř vystudovala střední i vysokou školu ve Francii. Během výjimečného stavu mohli studenti kouřit ve škole, protože obvyklé "kuřácké přestávky" na ulici byly z důvodu možných teroristických útoků nebezpečné.
Srovnáním vlastních zkušeností zde a a tam (nemám žádné oficiální statistiky) tvrdím, že mezi středoškoláky a vysokoškoláky je u nás procentuálně míň kuřáků než ve Francii.
Ještě bychom mohli z vyspělého světa převzít třeba toleranci 0,5 promile pro řidiče.

Radek Sárközi řekl(a)...

Zde je ona zmiňovaná zatajená studie: Kudy vede cesta: http://www.kudyvedecesta.cz/node/3

Okomentovat