26.2.18

Bořivoj Brdička: Komu patří práce strojů?

Stále častěji k nám doléhají informace o tom, jakou práci již umějí udělat inteligentní stroje. Nejčastěji se o tom mluví v rámci kampaně kolem průmyslu 4.0, která se snaží připravit naši ekonomiku na masivní zavádění automatizovaných systémů vybavených umělou inteligencí do výroby, kde nahradí celou řadu profesí, především těch, které jsou založeny na rutinních snadno automatizovatelných činnostech (výroba a montáž strojů, sekání trávy, řízení vozidel apod.). Jenže umělá inteligence zcela jistě nezůstane na úrovni rutinních činností.

Počítače se dnes začínají s pomocí hlubokého učení věnovat i činnostem kreativním. Podívejme se na pár příkladů:
  • Harry Potter and the Portrait of What Looked Like a Large Pile of Ash
    Kapitola navazující na dílo J. K. Rowlingové generovaná strojově na základě všech dílů známé série románů pomocí programu Jamie Brewa pt-voicebox a upravená skupinou umělců a spisovatelů Botnik, která se na podobné aktivity specializuje. [1]
  • Automated journalism
    Největší světové zpravodajské služby (např. New York Times, Washington Post Reuters) již dnes generují některé (jednodušší) zprávy automaticky – např. sportovní výsledky či burzovní zpravodajství. Používají specializované aplikace, jako Wordsmith či Heliograf, které pracují s velkými daty v podobě korpusu všech novinových zpráv. [2]
  • Deeply Artificial Trees (ukázka)
    Experimentální video vytvořené Alexem Rebenem (robotik a umělec pracující pro Stochastic Labs Berkeley) s pomocí umělé inteligence a Google vizualizace na základě známého amerického televizního seriálu o malování Boba Rosse The Joy of Painting. Kvůli porušení autorských práv byl film na YouTube zablokován. [3]
  • The Next Rembrandt
    Projekt, v jehož rámci ve spolupráci 5 organizací (ING, Microsoft, TU Delft, Mauritshuis a Het Rembrandthuis) po načtení všech dostupných děl umělá inteligence vytvořila 30 nových obrazů známého umělce 17. st. [4]

Povšimněte si hlavně té skutečnosti, že umělá inteligence zatím vykonává jen specializované činnosti (ANI). Využití hlubokého učení je podmíněno načtením opravdových velkých dat k problematice se vztahujících. Výběr dat je přitom hodně důležitý, protože když nepokrývají danou oblast komplexně, dochází ke zkreslení (omezení využití nástroje). Pro názornost si představme, jaký je rozdíl mezi tím, jak dokáže umělá inteligence Facebooku předvídat zájmy uživatelů internetu v USA (80 % všech má účet na FB) a třeba v Číně, kde je blokován [5].

Proto se firmy, které vyvíjí systémy pracující s velkými daty, snaží mít data co nejkvalitnější. Velmi názorným příkladem je projekt Google Books, jehož cílem je digitalizovat většinu na světě existujících (primárně odborně zaměřených) knih. Je zřejmé, že takto vzniklý korpus je jistě dokonalým zdrojem dat pro hluboké učení všech na umělé inteligenci postavených systémů Googlu, které pracují s textem.

Potíž nastala, když se majitelé autorských práv začali bránit, a to i v těch případech, kdy byl obsah do systému jen načten, ale nebyl veřejně přístupný, nebo byl zveřejněn samotným autorem, ale s licencí, která umožňuje pouze soukromé využití jednotlivým čtenářům. Po jedenácti letech soudních sporů v dubnu 2016 rozhodl americký nejvyšší soud, že Google má právo ve stejném duchu postupovat s odůvodněním, že tato činnost vede k výsledkům, jež posouvají možnosti uživatelů a neomezují autorská práva. [6] Možná se i vám již stalo, že jste něco hledali a dostali jste odkaz na konkrétní knihu a stránku, na níž se příslušný výraz vyskytuje, ale samotná stránka již dostupná nebyla. Knihu vám samozřejmě hned nabídnou ke koupi. Je tedy docela zřejmé, které korporace mají výhodu v tom, že mohou pracovat s nejkvalitnějšími velkými daty.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat