28.1.18

Patrick Zandl: Šanci našich dětí jsme prožrali a proflákali

Smiřte se s tím, že vaše děti jsou tvorové bez budoucnosti. Leda byste byli připraveni vyklopit pět až deset tisíc měsíčně. Takhle naplacato a natvrdo řečeno je současná situace v českém školství a zkrácená verze následujícího. Pokud nebudete schopni zaplatit svým dětem "nadstandardní" vzdělání, dostane se jim vzdělání, které se neposunulo za třicet let od toho, jak jste ho znali vy (a jak ho ustavila josefinská reforma), přičemž za tu dobu přibralo problémy nové, aniž bych se zbavilo starých. Zahodíte všechny talenty dětí, ustane jejich zvídavost, stanou se Šedivými.

Taková je situace v celé řadě regionů poté, co se do dříve zredukovaných a podfinancovaných škol dostávají silné ročníky. Můžete si tedy vybrat. Buďto přistoupíte na to, že dítě bude ve třídě s třicítkou vrstevníků na jednu učitelku, nebo jich bude polovina na jednu a půl. Buďto bude učitelka vašich dětí mizerně placená, vystresovaná paní, která po večerech překládá a doučuje, aby vyšla s penězi, nebo budou mít učitele, kteří mohou odpoledne věnovat přípravě na další den a přicházejí alespoň přiměřeně odpočatí, protože nemuseli řešit další práci. Docházejí vám důsledky a rozdíly mezi těmito variantami? Je to rozdíl mezi dítětem, které se nadšeně chystá na biologickou olympiádu a loudí nákup mikroskopu a mezi dítětem, které školu nenávidí a toleruje ji jen proto, že tam v teple potká kámoše, WiFi a nic moc po něm nechtějí.

Výše uvedené je samozřejmě generalizace. Jsou školy, které proplouvají lépe, zejména v bohatších regionech, jsou školy, kam se řízením osudu podařilo zajistit dosud nevyhořené pedagogy, nebo jinak zaúřadoval osud. Systémová vlastnost to ale není.

Sleduju to se zájmem patnáct let. Od té doby, co do školy začaly chodit nejstarší dcery, jejichž hlavní výhoda byl populačně slabý ročník. I tak vystřídaly tři školy, na nichž jsem se naučil, že ve školství platí to samé jako na vojně "ředitel školy, který se stará, ten má". A rodič, ten se musí starat také, protože to nemůže nechat náhodě. V systému spádového školství ale mnoho úniků, než formálně soukromé vzdělávání, není.

Je samozřejmě zajímavé a diskusipodporující sledovat, jak se politici vyrovnávají s "aktuálními problémy" jako je migrační krize, prezidentská krize, koaliční krize a jiné krize, které jsou na titulních stránkách novin den co den. Ale je to pěna dní. Sbírka nesmyslů, které jdou odnikud nikam. Zásadní problémy zůstávají stále stejné už od pádu komunismu. Reforma školství. Zdravotnictví. Důchodového a sociálního systému. Infrasturktury. Soudnictví. Věci, které potřebujeme dnes a denně ke každodennímu životu a jejichž reformu zoufale potřebujeme a jejichž reformu sliboval Václav Klaus nejpozději na rok 1994. Je úplně jedno, kdo je na hradě, je to jen manifestace toho, kdo je v podhradí a jaká nálada je v podhradí. Skoro nikdo z politiků posledního čtvrtstoletí se neodhodlal říznout do opravdu palčivých problémů a tak je dědíme. Ve skutečnosti to politikům funguje dobře a racionálně, protože se houfně staráme o problémy, které jsou úplně mimo nás a mimo náš dosah, místo toho, abychom se starali o problémy, které máme šanci ovlivnit a které udělají životy lepší. A podle toho si je volíme.

Takže jsme se nedůstojně pohádali o to, co s uprchlíky, jestli bychom volili Trumpa či zda dát šanci Merklovej, tedy otázky, na něž čeká celý svět, jak rozhodneme. A za pár měsíců při zápisu se připravte na to, že vyklopíte buďto pět litrů a dáte dítěti šanci z téhle země emigrovat, protože nebude za dvacet let chápat stav, do něhož se dostala, nebo pět nevyklopíte a velmi pravděpodobně vaše děti přispějí ke stavu, v němž bude. Volba je na vás, na vaší peněžence a jestli už děti máte, tak už ani není na vaší schopnosti identifikovat problém, protože taková je realita školství, na nějž se od dob propagandistického socialismu už jen dlabalo. Šanci našich dětí jsme prožrali a proflákali. Zachráníme alespoň šanci našich vnoučat? Nevím.



Titulek redakce.

8 komentářů:

Eva Adamová řekl(a)...

Pán si trošku odporuje. Ty školy, které proplouvají lépe, vůbec nejsou v bohatších regionech, ale třeba ve Zlínském kraji, který má do bohatšího regionu daleko. Bohatší je Praha a Středočeský kraj, kde jsou právě ony po střechu natřískané školy s až třicetičtyřmi dětmi na učitele, které jsou navíc vybrakovány osmiletým gymnázii.

Jiri Janecek řekl(a)...

Moc zbytečné omáčky... Bylo by asi lepší tu myšlenku - pokud tam teda nějaká je - vmáčknout do jedné dvou vět a ve zbytku zkusit nastínit ty reformy a řezy.

mirek vaněk řekl(a)...

Pán si všiml stavu školství. Proč nepsal už když měl tu nejstarší dceru ve škole. Ten problém není od včerejška, ale buduje se už 20 let.

A rámcově s ním musím souhlasit. Budoucnost našich dětí díky zdevastovanému školství není růžová. U silných ročníků se to ale obtížně maskuje.

Miloslav Novotný řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Miloslav Novotný řekl(a)...

„Smiřte se s tím, že vaše děti jsou tvorové bez budoucnosti.“
„… při zápisu se připravte na to, že vyklopíte buďto pět litrů a dáte dítěti šanci z téhle země emigrovat, protože nebude za dvacet let chápat stav, do něhož se dostala, nebo pět nevyklopíte a velmi pravděpodobně vaše děti přispějí ke stavu, v němž bude.“

Byl autor těchto nenávistných blábolů někdy na koncertu nějakého školního sboru nebo orchestru, na přehrávce či výstavě žáků uměleckých škol (základních, státních!)?

Viděl někdy divadlo vymyšlené a zahrané dětmi. Zažil někdy emoce v publiku nějaké školní besídky, či jak se dnes říká, akademie, sportovních klání a přeborů?

Mohu se ptát dál a dál, ale myslím, že postačí už jen otázka poslední:

Myslí autor, nebo jen píše?

Jak jinak, v duchu doby, čili na zeď, kde sbírá ty vytrčené palce podobně smýšlejících „klientů“ školství?

Nicka Pytlik řekl(a)...

Šanci našich dětí jsme prožrali a proflákali

Ono jde o to, jak to má kdo nastavené ve svojí rodině.
Pokud rodiče jen žerou a flákají se, není se čemu moc divit.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Hned nadpis mi připomněl nezapomenutelnou kalouskovic složenku. Seděla jsem nad ní v baráku, kvůli kterému jsem nikdy nebyla na dovolené, udřená z házení do míchačky, děti oblečené do sekáčových oblečků. A přemýšlela jsem, jestli by Kalouskovi stačila jedna zprava, nebo jestli by jich potřeboval více.
A dočkala jsem se, koukám, složenky jiné. Už mi to tak nevadí. Zjistila jsem, že drzost některých lidí je nebetyčná. Hlavně politiků. Že Koukolík má pravdu, když říká, že nejvíce psychopatů je v politice a vysokých manažerských postech.
Školství je v dolní bradě a učitelé na tom nesou minimální podíl. I v tom marastu je jich hodně inovativních, stále se vzdělávajících, snažících se. Naše školství je především postaveno na "hodnosti" neboli "naivitě" učitelů, na jejich doslova dobrovolnictví a dárcovství. A je to bráno jako berná mince. A ještě se na ně permanentně hrne kritika za všechno, dnes i volbu prezidenta. A všeobecně se ví, že ani když se takový hnůj na ně nakydá, že se neurazí a neodejdou dělat jinam. ne protože nic neumí (jak se s oblibou občas píše),ale protože tohle povolání dělají s láskou a pořád ještě chutí. Ještě pořád. Třeba už ty hodinky dotikávají.

Miloslav Novotný řekl(a)...

Nejsem učitel, ale vidím, že učitelé jsou dobrovolní dárci krve i kostní dřeně. Jistěže ne všichni, ale velmi mnozí.

Děkuji, paní Karvaiová.

Okomentovat