3.1.18

MŠMT: Ministr školství jednal s eurokomisařkou Jourovou o revizi inkluze

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga se dnes sešel s eurokomisařkou Věrou Jourovou. Tématem jednání bylo společné vzdělávání.

Ministr školství Robert Plaga jednal s eurokomisařkou pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví Věrou Jourovou o chystaných krocích v oblasti inkluze a seznámil ji s aktuálními statistikami. „Je potřeba provést revizi, nikoliv zrušení společného vzdělávání. Věcnou, ale také finanční revizi provedeme po vyhodnocení nově nastaveného systému financování inkluze,“ uvedl ministr Plaga a pokračoval: „Co se týče například počtu dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách, tato čísla nepřetržitě rostou stejně tak, jako počty asistentů pedagoga. Mezi školními roky 2010/11 až 2016/17 se počet asistentů zvýšil o více než pět tisíc úvazků. Zajímavé ale je, že jen od září 2016 do září 2017 vzrostl počet asistentů pedagoga skokově o 4 426 fyzických osob,“ dodal ministr Plaga.

Ministr školství poté informoval eurokomisařku Jourovou také o krocích v oblasti plnění Akčního plánu pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. a ostatní proti ČR.

4 komentáře:

Jiří Pilař řekl(a)...

Je na čase, aby MŠMT začalo napravovat to, co zpackalo snahou po vyhovění požadavkům na politickou korektnost ve vzdělávání, k níž se nechalo tlačit Bruselem díky permanentnímu promyšlenému dezinformování některými aktivisty, které tato situace velmi dobře živí.
Ke mně se dostává obraz současného inkluzivního školství na základě dopadů na děti, které selhávají ve škole. Jde o jedince, kteří by nemuseli selhávat, pokud by měli odpovídající podmínky pro svoje vzdělávání. Mám na mysli zejména děti tzv. hraniční, tedy děti na pomezí mentální retardace, nebo které už tuto pomyslnou hranici lehce překračují. V době, kdy tito žáci navštěvovali speciální školy a třídy, se výuce většinou nevyhýbali. Jenže teď bývají zařazováni téměř automaticky do běžných škol, v nichž díky deficitu schopnosti abstraktního myšlení (to jim do hlav nevpraví ani regiment asistentů) nezvládají látku. Tito žáci bývají permanentně neúspěšní, učitelé se jim ve velkém kolektivu nemohou potřebně věnovat a pouze jim dávají najevo, že jsou těmi nejhoršími. Důsledkem tohoto stavu děti začínají školu nenávidět a přestávají do ní chodit. K nám do střediska výchovné péče se dostávají v době, kdy už mají ne desítky, ale leckdy stovky neomluvených hodin. Na záškoláctví nasedají bezcílné toulky a mnoho z těchto dětí posléze končí v lůně asociálních part s trestnou činností a zneužíváním návykových látek.
Jeden z největších problémů, které současné pojetí společného vzdělávání dětí intaktních a dětí se speciálními vzdělávacími potřebami vyvolal je odborná nepřipravenost učitelů vzdělávat v rámci speciální pedagogiky. Speciální pedagog musí absolvovat plnohodnotné studium, v němž si vybírá si odbornost i v rámci speciální pedagogiky. Významně odlišně pracuje etoped s dětmi s poruchami chování a třeba tyfloped s žáky se závažným zrakovým postižením. Pokud se má přejít mezi pediemi, je nutné doplnit si spoustu znalostí, které na základy speciální pedagogiky nasedají. To je věc, kterou podle mne MŠMT nechápe. I to je důsledek toho, že tam v podstatě není v současnosti člověk, který by problematice rozuměl. Podle nich je učitel prostě pedagog, a proto může učit všechny děti v příslušné věkové kohortě. No, a když je speciálním pedagogem, tak může učit děti s nejrůznějším vzdělávacími potřebami. Je to stejné, jako kdyby se k lékařství přistupovalo způsobem, že někdo vystuduje medicínu, takže může dělat všechno od léčení rýmy po transplantaci srdce. Tady je nesmyslnost zřejmá, ve vzdělávání dětí s různým postižením to ale asi pro ministerské a jejich přidružené "odborníky" neplatí.
Bylo by třeba, aby MŠMT konečně dostalo rozum a nastavilo legislativu tak, aby se děti se speciálními vzdělávacími potřebami dostaly do systému, který jim dokáže efektivně pomoci, v němž by se mohly vzdělávat přiměřeným způsobem, přiměřenými metodami a formami práce. Neznamená to, že bychom měli vrátit všechny hraniční děti zpátky do speciálního školství. Pokud je běžná škola schopna jim poskytnout odpovídající podmínky pro jejich vzdělávání, pokud takovou cestu zvolí jejich rodiče, proč ne? Měla by to být ale dohoda mezi školou a rodiči, oba mají odpovědnost za úroveň vzdělání, které se tak dítěti dostane. Je však potřeba, aby především rodiče měli možnost rozhodnout se, aby se jejich hraniční či lehce mentálně retardované děti mohly vzdělávat v menších skupinách s odbornou péčí speciálního pedagoga ve třídách a školách pro ně určených. A aby rodičům, kteří si oproti vyjádření poradny vzdělávání ve speciálním programu přejí v takových případech nikdo nevyhrožoval OSPODem. Ten by měl být naopak více akční u rodičů, kterým záškoláctví, a tedy nevzdělávání jejich dětí na srdci neleží.
Kdo jste dočetli až sem, promiňte mi délku textu, snad ne mimo mísu.

Jirka řekl(a)...

Vážený pane Pilaři, směl bych Váš srozumitelný a vyčerpávající text zveřejnit pod Vaším jménem v našem školním časopise, abych mezi rodiči šířil osvětu, které se od MŠMT zřejmě nikdy nedočkáme. Stejné trápení hraničních dětí pozoruji i ve své praxi a za současných podmínek mohu pomoci jen velmi omezeně. Souhlasím s každým Vaším slovem. Jiří Honza - obyčejný učitel

Jiří Pilař řekl(a)...

Vážený pane Honzo, na svůj příspěvek si nečiním žádný copyright a budu jenom rád, když se pravda o dopadech nekoncepčně a diletantsky řízené inkluze dětí hraničních a lehce mentálně postižených bude šířit. Ono to má dopady i v jiných sférách zdravotně postižených - u smyslově postižených. Žáky se zbytky zraku, což velmi často bývá vada progresivní, nemá kdo v běžné základní škole učit Braillovo písmo a sluchově postižené zase znakové řeči. Nevím, jak se tito žáci v případě zhoršení zdravotního stavu budou dorozumívat, když ti sluchově postižení nebudou rozumět ani tlumočníkovi do znakové řeči. To, co provádí Národní ústav vzdělávání, jako hlavní nositel inkluze včetně metodik, je skutečně trestuhodné.
Jiří Pilař - obyčejný speciální pedagog

Jirka řekl(a)...

Vážený pane Pilaři, děkuji za svolení a přeji Vám co nejvíc úspěchů ve Vaší práci. Pracujeme s tím nejcenějším, co máme.

Okomentovat