2.1.18

Jana Kunšteková: Reakce na „novinky“ v oblasti školství a reklamy

Myslím, že nadešel čas, abychom se jako učitelé hlasitě ozvali. Protože to, co se děje v poslední době, už přesahuje meze snesitelnosti. Neručím za to, že to vezmu úplně chronologicky, ale začnu u „reklamy na inkluzi“.


  1. Nechápu, kdo se mohl k něčemu takovému propůjčit.
  2. Reklama je úplně lživá – děti s dysgrafií a dysortografií byly ve školách odjakživa. Nikdo je do praktických škol necpal.
  3. Kolik to stálo? A to je meritum věci. Reklama na Nově – to je pěkný balík.
A můžou mi stokrát vysvětlovat, že je to část peněz, které se z fondů mohou utratit na „propagaci“. „Mohou“, ale neznamená „musí“. Ne, to nejsou peníze, které nám nebudou chybět. Budou. Napřed nám díky politickému rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva vnutili inkluzi, ze které se stala „inkluze po česku“, tedy inkluze úsporná. A v době, kdy nás ministerstvo zahlcuje vyhláškami, z nichž je patrné, že nebudou peníze ani na zmršenou inkluzi, vidí všichni učitelé u televize, jak z okna létají desítky miliónů za reklamu na něco, co škodí a škodit bude, pokud se už opravdu nevzepřeme. Protože podle principu udržitelnosti se bude stejný nesmysl, tedy inkluze po česku a celý ten humbuk okolo, financovat ze státního rozpočtu ještě dalších pět let poté, co už žádné peníze z fondů na inkluzi nebudou. Ale teplá místečka zajištěna, že ČOSIV a další?

Rozpočet kapitoly školství

Radek Sarközi spočítal, že letošní rozpočet je nejnižší od roku 2006. Za halasného vytrubování, že školství je priorita. Ještě před pár týdny – před volbami nám slibovali platy 40 až 50 tisíc měsíčně. Pár dnů po volbách – v okamžiku, kdy byl předložen rozpočet – bylo jasné, že to opět byly lži. Že peněz opět bude méně. Myslím, že nejen my zde podepsaní toho už máme opravdu dost. Opět nebude dost peněz na pomůcky, podpůrné prostředky, platy učitelů a dalších pedagogických pracovníků, na psychology a speciální pedagogy, o nepedagogických pracovnících a jejich žebráckých platech nemluvě. O asistentech už řeč byla – jsou už teď příliš drazí. Rozpočtovou prioritou školství rozhodně není.

Škrty pro soukromé a církevní školy

V situaci, kdy soukromé školství plní veřejnou zakázku, je snížení či odebrání normativu jasně protiústavní. Ústavní soud to také posléze zruší, ale to už pro mnohé školy bude pozdě. Je to stejné jako ve zdravotnictví – i soukromá zařízení mají nárok na stejné peníze z veřejného pojištění za stejnou službu poskytnutou občanům. Ústavní soud tuto oblast minulosti již prejudikoval. U škol je to stejné. Zákon přikazuje dětem absolvovat povinné vzdělávání na základních školách. Listina základních práv a svobod zaručuje právo na další vzdělání. Například na středních školách. Poskytování základního a středního vzdělání je veřejnou službou. Evropské právo ji definuje jako službu poskytovanou ve veřejném zájmu. Tato služba je financována z veřejných rozpočtů. Tedy z peněz vybraných od daňových poplatníků. Daňovými poplatníky jsou rodiče dítěte na veřejné škole i rodiče dítěte na soukromé škole. Děti na soukromé i na veřejné škole tedy mají stejné právo na to, aby stát hradil škole platbu za poskytnuté vzdělání. Rozhodně v části financované státem formou normativů.

Do škol proudí minimálně tři zdroje veřejných peněz. Nechme nyní stranou fondy EU. Základním a středním školám posílá stát platbu formou normativu na žáka. Nově by měla být uplatňována platba normativu na třídu a školu. V zásadě má jít o peníze na úhradu nákladů na přímé vzdělávání. Na platy učitelů, pomůcky, učebnice a podobně. Mělo by jít. Ovšem školství je podfinancované, takže školy to často ve svém rozpočtu „látají, jak to jde“. Na normativní platbu mají nyní nárok veřejné i soukromé školy. Mezi soukromé školy jsou zákonem počítány i ty církevní.

Druhou základní složku financování škol tvoří příspěvek zřizovatele na provoz. Základní školy zřizují obce a střední školy zřizují kraje. Z rozpočtů obcí – z části vlastní příjmy – má být hrazen příspěvek na provoz budov. Elektřinu, topení apod.

Formálně tečou oba toky peněz přes rozpočet zřizovatele. Normativní část však do krajských i obecních rozpočtů přitéká formou účelově vázané dotace. Obec nebo kraj je povinen je přeposlat dál školám. Dost často je nepřeposílá přesně podle počtu žáků. Kraje a obce s penězi od MŠMT občas „hrají skořápky“ a různě je přerozdělují podle svého. V zásadě však lze říci, že došlé peníze z ministerstva do škol kompletně pošlou (nic si nenechají, např. na novou radnici). Kromě těchto peněz z Ministerstva školství mají obce a kraje i vlastní příjmy. Jednak z podílu na sdílených daních, podle zákona o rozpočtovém určení daní. A pak také v případě obcí z místních poplatků. Z těchto tzv. „vlastních rozpočtových zdrojů“ mají obce a kraje školám platit příspěvek na provozní výdaje. Ony to nejsou peníze radních, jak si to občas myslí. A jak to od nich občas můžeme slyšet – naposledy středočeská hejtmanka Jermanová. Jsou to peníze občanů obce nebo kraje. Ale obecní a krajská samospráva má podle rozpočtových pravidel volnější ruku s jejich nakládáním. Do škol, které zřizuje, je ale podle školského zákona ve formě příspěvku, dávat musí.

Třetí složku školních peněz mohou tvořit jednorázové investiční dotace. Na stavbu či opravu budovy nebo její části. Nebo na pořízení nového vybavení. Nejde o pravidelnou a už vůbec ne nárokovou platbu. Do školy však může přijít ze státního rozpočtu, nebo z rozpočtu zřizovatele.

Na druhý a třetí zdroj – tedy na provozní dotace a na investiční dotace z veřejných rozpočtů soukromé školy nárok nemají. Místo toho si od rodičů vybírají školné.

Podobné je to ve zdravotnictví 

Všechna zdravotnická zařízení mají právo na úhradu poskytnuté zdravotní péče z plateb od zdravotních pojišťoven, které spravují peníze ze zákonného zdravotního pojištění. Tedy vlastně zdravotní daně. Podle Ústavního soudu se při navazování smluv o hrazení péče mezi pojišťovnami a nemocnicemi nesmí soukromá ani veřejná zařízení ani upřednostňovat ani diskriminovat. A to ani ve výši platby za poskytnutou péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Nesmí se rozlišovat, jestli jde o nemocnici zřizovanou státem, krajem, obcí či soukromníkem. Každý pacient, který je plátcem zdravotní daně, má právo na ošetření. A na to, aby jemu poskytnutá péče byla uhrazena ze zdravotního pojištění tomu, kdo jej ošetřil. Bez ohledu na to, jestli byl léčen ve veřejné či soukromé nemocnici.

U veřejných nemocnic - zřizovaných státem či kraji či obcemi – se v rozpočtu nemocnice též vyskytují dotace od zřizovatele, nebo státní dotace na pořízení vybavení. Na ty soukromé nemocnice nemají nárok.

Takto je systém nastaven v souladu s Ústavou a evropským právem. A stejné je to i ve školství. Na státní složku – normativní financování – má nárok i soukromá škola, jakožto poskytovatel služby ve veřejném zájmu. Pokud by však vláda chtěla soukromým školám vzít peníze z normativu, tak by se dopustila protiústavní diskriminace. Navíc porušení evropského práva v oblasti financování služeb ve veřejném zájmu.

4 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

inkluze po česku a celý ten humbuk okolo

S plnou odpovědností Kateřiny Valachové. Tu politickou nechť si každý, komu se uráčí, vetkne za kloubouk. Tady jde především o odpovědnost lidskou.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Financování soukromých škol není žádné právo. Je to pouze otázka politické dohody. Viz různé financování v Evropě od sta procent po nulu. Až budou soukromé školy brát žáky bez omezení do stejné naplněnosti jako školy veřejné a až nebudou děti na soukromých školách znevýhodňovány školným, pak ať stát soukromé školy financuje stejně jako veřejné.

Eva Adamová řekl(a)...

A ještě větším neštěstím je průběžně probíhající reklama na inkluzi na stránkách ministerstva školství, která nemá v minulosti obdoby. Domnívám se, že stránky ministersva by měly sloužit ryze k informačním účelům.

jibr řekl(a)...

Soukromé školy velmi často žijí z 90% normativu a školné si nechají vlastníci. Je to podnikatelský záměr. Učitelé nemají plat ale mzdu. Nyní minimálně o 3 - 4 tisíce nižší.

Okomentovat