16.1.18

Barbora Cihelková: Vybírej, kdo můžeš

„Nechci, aby moje dítě ve škole zažívalo totéž co kdysi já. Věčně naštvaná, vyhořelá a jízlivá učitelka nás ponižovala už v první třídě, takže do druhé jsme nastupovali s tím, že škola je zlo a vítěz je ten, komu se povede mít co nejvíc zameškaných hodin. Ráno jsem předstírala kašel a strkala teploměr do čaje, abych tam nemusela,“ vzpomíná na svá raná školní léta Veronika Dvořáková z pražských Vinohrad. Pro svou šestiletou dceru – předškolačku – pečlivě vybírá. A má z čeho. V okolí jejich bydliště stojí škol hned pět. „Reference na ně sbíráme v podstatě od Maruščina narození. Rozhodneme se ale hlavně podle vlastního pocitu, až všechny obejdeme,“ říká Veronika. Nespokojí se přitom s návštěvou v rámci dne otevřených dveří. Bude chtít vidět i výuku v běžných hodinách a osobně se setkat s učitelkou, která bude mít příští rok prvňáky.

Ze článku v Lidových novinách vybíráme:

Bezmála šedesát procent rodičů se rozhoduje také podle pověsti a prestiže školy. A s tou je to někdy těžké. Podle Jany Strakové bývá za vznikem horší pověsti zdánlivá drobnost – vedení a učitelé se málo usmívají. Nepříliš vlídné chování, které může být pouhou společenskou neobratností, roztočí kolotoč vzájemné nedůvěry. Rodič, který se cítí odmítnutý odměřeně jednajícím vedením nebo učitelkou, se proti škole „naježí“. A začne chodit s výtkami a požadavky, jejichž plnění přináší víc škody než užitku. „Ředitelé a učitelé rodičům zbytečně ustupují ve snaze vyhovět jejich roztodivným přáním, přičemž se ale třeba nechovají zrovna vlídně. Měli by to dělat spíš obráceně. Vlídně rodičům vysvětlit, proč to a to zařídit nejde, asertivně si stát za svým,“míní Jana Straková a dodává, že mnohým pedagogům chybí profesní sebevědomí. To ovšem nepostrádají moderní rodiče. V situaci, kdy každý z nich požaduje něco jiného a škola se snaží se zaťatými zuby nezklamat, protože „jinak by to mohlo být ještě horší“, se její pověst rychle kazí.

Školy s pošramocenou nebo méně blyštivou pověstí ale možná nakonec na okraji zájmu nezůstanou. Tedy v případě, že k nám se zpožděním dorazí zajímavý trend ze západu: vzdělaní a vysoce postavení rodiče své děti záměrně zapisují na horší základní školy s různorodým složením žáků, které zahrnuje třeba i děti ze sociálně vyloučených lokalit. „Uvědomují si, že jim tak zajistí nedocenitelnou zkušenost. Dítě se seznámí s vrstevníky, které by jinak nepotkalo, možná zažije ústrky a nepříjemného učitele. Rodičům nevadí, že se přitom nenaučí tolik z matematiky nebo angličtiny. Vědomosti se totiž dají dohnat, obzvlášť v případě, že má rodina neomezené finanční možnosti. Co se ale dohnat nedá, je kontakt s lidmi z jiných společenských vrstev,“ vysvětluje strategii bohatých rodičů ze západní Evropy a Spojených států Jaroslava Simonová. Dodává ale, že na vyšším stupni už bohatí rodiče volí školy v souladu se svým společenským statusem.

10 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

vzdělaní a vysoce postavení rodiče své děti záměrně zapisují na horší základní školy

Tak takhle nějak si pytlici představují ale naprostou rozmařilost.
Už nevědí, co by roupama...

Zdeněk Bělecký řekl(a)...

Opět jeden generalizující názor nepodložený žádnými daty, jen dojmy a zjevnými nesmysly. Nestál by za komentář nebýt jedné důležité maličkosti. Rodič má zajisté právo vybrat si školu, nikoli však konkrétního učitele.

Ygrain řekl(a)...

"zajímavý trend ze západu vzdělaní a vysoce postavení rodiče své děti záměrně zapisují na horší základní školy s různorodým složením žáků, které zahrnuje třeba i děti ze sociálně vyloučených lokalit"

Trend? Fakt? A nějaká hard data by byla?

Navíc opravdu netuším, v čem má být ten přínos, když na dalších stupních a po celý zbytek života se pohybují ve vysoce selektivním prostředí.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

„Uvědomují si, že jim tak zajistí nedocenitelnou zkušenost. Dítě se seznámí s vrstevníky, které by jinak nepotkalo, možná zažije ústrky a nepříjemného učitele.

Ideálně si ještě zaplatit svého úchyla, a jednou za týden partu mladistvých pro menší nakládačku. :-)

Dřív na to stačila normální škola, dnes je to všechno nějaký složitý.

Eva Adamová řekl(a)...

Naprostý souhlas s panem Běleckým. Učitelé se ve třídách z různých důvodů mění a měnit budou a navíc představa, že ze škol by měl být průchodák, kam by mohl vlézt kdokoliv a kdykoliv nahlédat do hodin, aby si mohl vybrat konkrétního učitele, je až děsivá. Dotyčný by totiž nenahlédal jen na učitele, ale i na cizí děti, a to by se zase jejich rodičům sotva zamlouvalo. Učitelé ani děcka nejsou žádné opičky v kleci v ZOO. Do nemocnic také nechodí pacienti nahlédat do operačních sálů, aby jukli na to, jak dotyčný lékař operuje.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytlici ze srdce přejí všem dětem, any jim jejich rodiče vybrali široko daleko tu nejlepší školu. A to nejen základní, ale i střední a vysokou pro zdárnou přípravu na jejich budoucí profesi. Pak samozřejmě i vynikající zaměstnání, patřičnou lokalitu pro bydlení a životního partnera toho ale ze všech úplně nejvíc nejlepšího.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Je to sice v poněkud jiné souvislosti, ale pytlici nahlížení rodičů svých žáků vítají. A lépe i déletrvající pobyt. Jen ať rodiče vidí svoje dítka při školní práci. Rodiče ovšem moc nechodí. To spíš běží nahlédnout do ředitelny.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Další střípek do mozaiky společného vzdělávání po česku. Ke špatné pověsti může opravdu přispět ledasco, tuhle tuším na EDUinu se expertní rodiče pohoršili nad tím, co je to za učitelku, která učí dvacet třicet let na jednom místě.
P.S Co těch 40 % zbývajících rodičů?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Pro srovnání zde http://www.rodicevitani.cz/skola-a-ucitele/vyber-skoly/jakou-zakladni-skolu-chteji-dnesni-rodice-sve-dite-prani-cislo-jedna-aby-mu-bylo-dobre/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Hlavně kdo se sešel a kdo jim pomáhal.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Chápu, že někteří lidé jsou celoživotně poznamenaní nějakým traumatem. A může to být i trauma ze školy. nebo od lékaře apod. Přesto by to měli brát jako své osobní trauma. netahat do toho své děti. Protože ty děti můžou zažít třeba opak - něco skvělého. Já taky měl učitele, kterého se mi ani nechtělo potkat na ulici. Přesto netvrdím, že všichni ostatní jsou stejní.
Moc nevěřím ta ty řeči kolem vzájemného obohacování se. Moje životní zkušenost říká: stejná "sorta " lidí mě může obohatit, ale také uškodit. Je to jen a jen zase o konkrétních lidech. A to o těch bohatých - připomíná hnutí hipies. Ti také "nechtěli" být jako rodiče. Ale peníze jim nesmrděly. Takový úletík, kdy vím, že klidně můžu couvnout. To není fér hra.

Okomentovat