9.1.18

Arnošt Veselý: Tři způsoby řízení školství: inženýrství, podnikání, nebo zahradnictví?

Jsou dva týdny po volbách. Ještě se ani nesešla Poslanecká sněmovna, vláda s důvěrou je v nedohlednu, ale přesto se již spekuluje o tom, kdo by byl tím pravým ministrem či ministryní školství. Padají konkrétní jména. Diskutuje se o tom, jaké by měl mít vlastnosti a zkušenosti. Z debat ale nějak uniká to nejpodstatnější: jakým způsobem by nový ministr nebo ministryně řídili svůj resort. Ukažme si tedy tři základní možnosti, jak lze školství řídit.


Z článku v Řízení školy vybíráme:

Řízení výhradně shora se tedy přežilo, ale nechat věci plynout jen tak také není šťastná strategie. Máme tedy ještě nějakou jinou možnost? Věřím, že ano. Jde o jistou kombinaci řízení „shora a zdola“. Ovšem samozřejmě ne tak, že prostě zkřížíme inženýra a podnikatele (to je mimochodem asi nejhorší možný scénář, který mě napadá). Jde o kvalitativně zcela jiný přístup k řízení, vycházející ze zcela jiných předpokladů.

Inženýrský přístup se zakládal na představě, že lidé (učitelé, ředitelé, rodiče, žáci) nemají dostatečné kompetence ani motivaci a že je třeba vždy je nějak navést, kontrolovat a vykolíkovat prostor, ve kterém se mají pohybovat. Naproti tomu podnikatelský přístup vycházel z představy, že lidé (učitelé, ředitelé, rodiče, žáci) nejlépe vědí, co mají dělat, a že pokud budou mít skutečnou autonomii, budou spontánně podávat nejlepší výkony. Dnes víme, že žádný z těchto předpokladů zcela neplatí. Autonomie je sice nutnou, ale nikoli postačující podmínkou pro optimální jednání a rozhodování. Lidé jsou racionální pouze do jisté míry.(...)

Ve vzdělávání byla behaviorální ekonomie aplikována relativně málo. Určitě by stálo za to zamyslet se například nad tím, jak bychom mohli „pošťouchnout“ učitele a ředitele k tomu, aby více a lépe komunikovali s rodiči i mezi sebou navzájem. Obecně platí, že fungují hlavně jednoduchá a „nízkoprahová“ vylepšení. Úkolem centra není tato vylepšení přímo vymýšlet, ale napomáhat jejich vzniku a šíření. V některých zemích například nedávno vznikly tzv. laboratoře veřejné politiky (policy labs). Ty fungují na centrální úrovni, ale jsou do značné míry nezávislé na státní správě. V úzkém kontaktu a ve spolupráci s lidmi „v první linii“ (v oblasti školství tedy s učiteli, řediteli a rodiči) navrhují, realizují a následně vyhodnocují možné dílčí změny v praxi. Tyto „laboratoře“ jsou zatím i ve vyspělých zemích ve stadiu zrodu a v České republice o nich slyšel málokdo. I u nás samozřejmě dochází k mnoha inovacím, zpravidla je ovšem nikdo nepodněcuje, nevyhodnocuje a nešíří.

Zdroj: Lednové vydání časopisu Řízení školy, autor prof. doc. PhDr. Arnošt Veselý, Ph.D., vedoucí katedry veřejné a sociální politiky Fakulty sociálních věd UK





2 komentáře:

Miloslav Novotný řekl(a)...

Shora inženýr, zdola podnikatel, beduíni zahradníci. Svatá prostoto. Pan profesor zřejmě vyrostl na brožurkách o motivacích a podobných nobelizovaných konstruktech. Jakpak asi řídí tu katedru?

Stačilo napsat abstrakt. Mnohomluvnost se někdy vymstí. Autor na sebe jen prozradil, co všechno neví o inženýrech, o podnikatelích, o zahradnících, suma sumárum o vzdělávání.

Petr řekl(a)...

Jeden z nejzajímavějších komentářů na téma školství z poslední doby.

Okomentovat