29.1.18

Anna Lhoťanová: 10 let převrácené třídy ve světě a u nás

Zpráva o kulatém výročí zavedení moderní metody implementace vzdělávacích technologií, rozšířená o malý průzkum toho, jak si stojí u nás doma.

Je to již deset let, co dva středoškolští učitelé chemie z Colorada začali realizovat a propagovat zajímavý výukový koncept, který se s nasazením technologií postavili proti tradičnímu modelu – výklad, domácí úkol, kontrola, opakování. Základem pojetí výuky Jona Bergmanna a Aarona Samse byla myšlenka přesunout výklad do videí, která by se studentům poskytovala např. prostřednictvím YouTube (v té době byl zrovna v plenkách) k domácímu samostudiu, a požádat je, aby přišli do hodiny již připraveni řešit konkrétní úlohy a problémy se svými spolužáky. A tak vznikla převrácená třída (v originále flipped classroom), na jejíž „výročí“ upozornil Stephen Noonoo, redaktor portálu EdSurge, ve svém článku „Why Flipped Learning Is Still Going Strong 1O Years Later“ [1], a o které bylo zde již několikrát psáno – například v článcích Bořivoje Brdičky „Převrácená třída podle Dr. Lodge“ a „Má převrácená třída smysl?“.

10 let převrácené třídy

Stephen ve svém článku poukazuje na to, že zájem o převrácenou třídu i po deseti letech existence tohoto konceptu stále roste a prostřednictvím názorů učitelů, kteří se v problematice flipped learning stali již osobnostmi, sám převrácenou třídu velmi úspěšně propaguje. A to i přesto, že mnohé výpovědi jasně říkají, že „převrátit třídu“ není hračka. Stephen referuje hned o několika příkladech odlišné implementace metody.

Ryan Hull, středoškolský učitel z Kansasu, je jedním z těch, kteří poukazují právě na velké nároky na přípravu učitele. Ryan si uvědomuje, že většina lidí má strach primárně z tvorby výukových videí. To však není ten zásadní žrout času. Dle Ryana je mnohem náročnější vymyslet, co bude učitel s žáky v hodině dělat, když byl zvyklý 35 minut výuky vyplnit pouze výkladem. Ryan tento problém vyřešil po svém a zvolil cestu, kterou nazval „in-flip“. Ta spočívá v tom, že nechá studenty sledovat videa během vyučovací hodiny, a pokud má někdo otázku, tak jí zodpoví. Všichni se ale asi shodneme, že tento Ryanův způsob využití nově vzniklého času ve výuce příliš metodice převrácené třídy neodpovídá. Vede k individualizaci výuky a vyvolává podezření, že si Ryan chce hlavně ušetřit práci.

Z jiného úhlu pohledu se na vztah videí a náplně vyučovací hodiny dívá jeden ze zakladatelů této metody Aaron Sams. Ten říká, že „převracení“ není o videích, ale o možnosti lépe využít čas vyučovací hodiny a přejít k aktivnějšímu procesu učení.

Další výhodu převrácenou třídou vyvolané existence videotutoriálů, která je velmi důležitá, zmiňuje učitel dánského jazyka z Islandu Sigrún Svafa Ólafsdóttir. Jedná se o skutečnost, že videa si mohou studenti pustit právě v tu chvíli, kdy jsou naladěni se učit a připravovat se na školní výuku. Sigrún dokonce říká, že může „blábolit“ o něčem a snažit se studenty přesvědčit, aby ho poslouchali, ale nechat je, ať si výklad poslechnou ve chvíli, kdy ho potřebují, je jednoduše efektivnější. S tímto souhlasí i Sal Khan, který svým videím přiznává funkci tzv. mikrovysvětlení. To spočívá ve studentově možnosti vrátit se k učitelově výkladu během vlastního aktivního procesu učení.
Stephen mě přesvědčil, že ve Spojených státech se koncept flipped classroom skutečně i nadále intenzivně rozšiřuje. Svědčí o tom jednak čísla, která říkají, že v současnosti 16 % amerických učitelů převrací svou výuku, dalších 35 % by chtělo absolvovat tematické školení a 46 % ředitelů škol by si přálo nové učitele, kteří umí převrácenou třídu realizovat [2]. Potvrzuje to ale i skutečnost, že v roce 2017 byl pod záštitou Flipped Learning Global Initiative spuštěn mezinárodní certifikovaný vzdělávací program zaměřený na tuto metodiku, do něhož se zapsalo již 2 500 pedagogů [3].

Převrácená třída v Česku

Stephenova zpráva ve mně vzbudila zájem zjistit, jak si toto „celosvětové“ hnutí po deseti letech své existence stojí u nás doma (pomineme-li Khanovu školu). Začala jsem tedy hledat učitele, kteří ve větší míře vytvářejí či vytvářeli videa pro své žáky. Své pátrání jsem zahájila, kde jinde než tam, kde to všechno začalo – tedy na YouTube.

Pravděpodobně prvním učitelem, který začal vytvářet výkladová videa pro své žáky, je Václav Nádvorník. První videotutoriál pro své žáky ZŠ Londýnská uveřejnil v roce 2009 a ve své činnosti vytrval až do roku 2015. Jeho hlavním cílem bylo, aby si žáci i rodiče mohli vzorové úlohy z matematiky znovu doma přehrát, zastavit a učit se z nich. V roce 2014 se zúčastnil soutěže „Umíš učit? Ukaž se“, kterou vyhlásilo sdružení Khanova škola a umístil se v první desítce [4].

Dva roky po Václavu Nádvorníkovi se do tvorby výukových videí pustil Tomáš Effenberger. Videa vytvářel pro své spolužáky během doby studia informatiky na Masarykově univerzitě. Jeho první videa byla zaměřena na matematiku a později svůj repertoár rozšířil o literaturu. Hodně videí věnoval také tématům z informatiky, čímž se Tomášova tvorba stala výjimečnou, protože na rozdíl od matematických videí se videa z informatiky u nás téměř nevyskytují. Tomáš se taktéž zúčastnil soutěže „Umíš učit? Ukaž se“ a jeho video si oblíbil sám organizátor soutěže Otakar Jícha [5]. V roce 2014 se však přes kladné ohlasy na svá videa rozhodl se svou činnosti skončit a jako důvod uvedl: „Vytváření videí pro mě bylo velmi časově, ale i psychicky náročné. Začal jsem s tím před lety, protože toho tehdy v češtině moc neexistovalo (aspoň pro oblasti, které jsem tehdy chtěl spolužákům pomoct pochopit). Teď je situace jiná, i v Česku vzniká spousta kvalitních výukových videí a vytvářejí je lidi, kterým to jde mnohem lépe než mně, takže už necítím potřebu v natáčení pokračovat.“ [6]



Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

Tento článek vznikl jako studentská práce.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

videa si mohou studenti pustit právě v tu chvíli, kdy jsou naladěni se učit a připravovat se na školní výuku

A vznášet dotazy mohou v té chvíli, kdy jsou pytlici naladěni se s nimi babrat. Zaséé...

Okomentovat