21.1.18

Aleš Sedláček: Láme se chléb, nenechme se rozdrobit

Láme se chléb, prezidentské volby, kombinované s hledáním důvěry pro vládu, jsou hlavním mediálním tématem. Je potřeba identifikovat problémy a objevovat světlo na konci tunelu. Důchody se zvyšují, resp. se slibuje, že se budou radikálně zvyšovat v budoucnu, stejně jako již vícekrát „odzkoušené“ jízdné zdarma. Po „neziskovkách-pijavicích“ přišel v prezidentské řeči ve sněmovně opět apel k sebe-financování neziskových organizací – nebo alespoň k větší míře spolufinancování. Celých 17 miliard, to jsou přeci velké peníze!

Aby označení „neziskovka“ ve společnosti negativně rezonovalo, je zapotřebí dlouholetá, systematická diskreditační rétorika. Když jste permanentně ve „světle ramp“ a stát se o vás dobře stará, docela se vám to daří. Máte jistě více posluchačů než kterákoli nezisková organizace, která kromě toho, že něco smysluplného dělá, o tom ještě musí pořád přesvědčovat tu část veřejnosti, jež s daným tématem nepřijde do styku. A tak časem není příliš obtížné přijmout fakt, že je tu nějaká skupina neziskovek, která „vysává“ státní rozpočet. Nevíme přesně, co to znamená, nevíme kdo to je, ale přeci nemáme důvod tomu nevěřit, když to říká prezident, poslanec nebo člen vlády.

Dobré je, že existuje několik veřejně dohledatelných a srozumitelně zpracovaných dokumentů, kde můžeme nalézt odpovědi na naše nevyřčené otázky. Vláda každoročně schvaluje materiál s názvem Rozbor financování NNO. Ministerstvo financí zase zveřejnilo pěknou publikaci s názvem Státní rozpočet 2017 v kostce. Obojí je volně ke stažení.

Jak se ty šílené miliardy na dotační programy pro NNO ve státním rozpočtu vlastně objevily? Jednotlivá ministerstva za ně musela tvrdě bojovat, a to právě s ministerstvem financí, které vedl současný premiér. Tedy žádné zjevení, žádné Lurdy, ale předem přesně naplánovaná a mnohokrát podložená čísla.

Například v oblasti mládeže dlouhodobě upozorňujeme na to, že státní dotace z ministerstva školství do této oblasti ve výši 0,25 mld. je žalostně nízká a nerespektuje růst cen, počet zapojených dětí a mládeže ani vývoj státního rozpočtu. Ozývají se ale i sportovci, kultura. V naší oblasti máme výhodu v obrovském počtu dobrovolných vedoucích. To ale všude přeci nejde. Existují vysoce profesionalizované části neziskového sektoru, kde dobrovolník může být vítaným doplňkem poskytovaných služeb, nicméně jádro týmu musí být profesionální, jako je tomu například v sociálních službách. Kdo situaci zná, tak jistě nebude rozporovat navyšování dotací právě pro tuto oblast.

Mimochodem, víte, že stát si také zřizuje své neziskové, tzv. příspěvkové organizace? Také poskytují sociální služby, zajišťují kulturu, zabývají se vzděláváním. Každé ministerstvo jich má pod sebou několik. V roce 2017 za ně zaplatíme 62 mld. Kč. Víte, kolik financí rozdělí stát podnikatelům prostřednictvím dotací? Na rok 2017 se plánuje jen do zemědělství 37 miliard Kč, dopravcům pak 41 mld. Kč. Stranou nechávám příspěvkové organizace krajů, kde se přerozdělí ročně cca 100 mld. Kč. Dominantní část pak spolkne školství, následují sociální služby, kultura, zdravotnictví.

Při letmém pohledu na státní rozpočet zjistíte, že dotace není sprosté slovo, ale běžně využívaný nástroj, který stát uplatňuje tam, kde selhává běžný tržní vztah. Dopravce nebude provozovat veřejnou dopravu každý den z malé vesnice do okresního města, protože to bude ztrátové. Zemědělec nebude sekat louky u potoka a nechá je raději zarůst náletem, tak, jak tomu bylo v 90. letech, kdy se nedotovalo. Když nebudou mít fotbalisté na opravu hřiště, tak se nebude hrát fotbal. Hasiči nebudou mít čím hasit a kde se scházet.

Většina debat na toto téma se nakonec stočí k tomu, že vlastně většinu neziskovek chceme a naopak jejich podpora by se měla navyšovat. Tu jen někomu vadí, že stát podporuje programy na rovnoprávnost žen, protože se domnívá, že to není potřeba. Panický strach z migrace pak zavdává důvod k neochotě podporovat rozumné integrační programy, které léta pro ministerstvo vnitra realizují některé NNO. Někdo považuje za zbytečné pracovat s uživateli drog, vězni, bezdomovci, Romy, protože si přeci za to, jak žijí, mohou sami. Tady musí ale zafungovat rozumný politik, který konstatuje, že jsou věci, se kterými nemusí všichni souhlasit, ale protože máme problém, tak ho musíme řešit, a ne dělat jako že nic. To NIC nás bude stát mnohonásobně více než marginální částky dotací těm, kteří se alespoň pokouší.

Jedno mají lidé, kteří se pohybují v prostředí soukromých neziskových organizací, společné. Musí být kreativní a pracovití. Musí umět komunikovat, chápat svět kolem sebe a jeho potřeby. Musí umět kriticky myslet. V opačném případě jejich činnost nebude mít dlouhého trvání. Nejsou právě tyto vlastnosti problémem, kterého se někteří politici obávají?

Moc bych si přál, ať už dopadne volba prezidenta jakkoli, abychom společně pracovali s politiky na pozitivním obrazu neziskového sektoru. Neziskový sektor potřebuje podporu nejen od státu, ale i od veřejnosti, resp. konkrétních lidí. Jenže to jsou spojené nádoby. Těžko přesvědčíme veřejnost, když od prezidenta uslyšíme neustálá negativa. Neziskový sektor musí být otevřený, důvěryhodný a musí umět s darovanými prostředky transparentně hospodařit. Věřte, že tohle nám na srdci leží velmi, i když se sami mezi sebou také občas hádáme o svoji důležitost a o své schopnosti.

Teď ještě mít prezidenta-partnera, to by mohl být dobrý restart!

Ing. Aleš Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže

Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) zastřešuje 99 organizací pracujících s dětmi a mládeží, resp. jejich 200 000 členů a další desítky tisíc neorganizovaných, ale do pravidelné činnosti zapojených.

ČRDM je příjemcem dotací z MŠMT ve výši cca 14 mil. Kč ročně. Celkový rozpočet je pak cca 21 mil. Kč. Tyto peníze slouží například k odpovědnostnímu pojištění vedoucích, úrazovému pojištění zapojených dětí, provozování právní poradny pro NNO. A také na zajištění zahraničních závazků státu vůči partnerským zemím v oblasti mládeže, na zajištění největšího dobrovolnického projektu s mladými lidmi 72 hodin, na vydávání tištěných a internetových periodik apod. Více na www.crdm.cz.


Zdroj: CRDM.cz

13 komentářů:

Pavel Doležel řekl(a)...

Psal jsem to již mnohokrát. Západní civilizace je pod útokem lidí, kteří nepochopili základy fungování světa a snaží se propagovat jakousi alternativu, která v jejich očích znamená poskytování dobra zdola. Alternativu, kterou z nějakého mně ne úplně známého důvodu, spojují s demokracií a říkají jí "občanská společnost". Ve skutečnosti jde o prosazování zájmů malých skupinek lidí, které nedokáží své zájmy prosadit ve skutečné demokracii. Ony rozhodují za druhé, co je důležité, co je třeba dělat, jak je třeba působit, co je etické a morální a co nikoliv a proti čemu je třeba působit. A protože se nedokáží prosadit ve standardním politickém prostředí voleb, vynucují si podporu jinak. Ve standardně fungující společnosti člověk nabízí svojí práci, nebo využití svého kapitálu ostatním, pro naplnění jejich potřeb, které projevují dobrovolně na trhu. V té tzv. občanské společnosti ovšem žádná dobrovolnost nefunguje. Poptávka není vstupem, který je dán skutečností. Poptávka je výstupem propagandy, která se lidem vnutí, ať chtějí, či nikoliv. O nějaké dobrovolnosti nemůže být řeči. Nezkoumá se efektivita využití prostředků. Nikdo vlastně ani neví, jak ji zkoumat. Utracené peníze se prostě prohlásí za využité "obecně prospěšně". Co to ta "obecná prospěšnost" je, to se nezkoumá. To si každý odůvodní co chce, včetně třeba plošné inkluze.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Zřejmá a trvalá snaha peníze, které mají sloužit všem, přesměrovat jen k vyvoleným. Především pak plošně k realizátorům toho přesměrovávání.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Ja osobne bych rozlisovala. Mam zkusenost s malymi lokalnimi neziskovkami jako s celkem dobrymi a ucelnymi. Take jsou fajn mladeznicke organizace. Velke, dnes jiz "proflakle" neziskovky nemusim. Chapu, ze by mely nejak pomahat. Proc tedy treba provadeji tzv. volby nanecisto? Co to ma co delat s pomoci potrebnym. To uz zavani... S nekolika predstaviteli jsem mela tu cest diskutovat a zarazila me neznalost problemu, o kterem se vsak byli ochotni do krve hadat.

poste.restante řekl(a)...

Rozlišujme tedy neziskovky aktivní a aktivistické.
Pomáhající a parazitické.

Kolega Doležel má v zásadě pravdu. Problém je, že většina neziskových "projektů" se zaštiťuje všeobecným "dobrem", aniž by přesněji deklarovala, co to vlastně je.
A v naprosté většině případů nemá ani ten nejzákladnější atribut všech komerčních projektů, tedy předem stanovené objektivní a měřitelné parametry úspěchu, cíle, včetně metodiky jejich zjištění.
Jasně, občas může být obtížné takové parametry stanovit. Rozhodně to nejde vždy prostřednictvím peněz. Ale to neznamená, že to nejde.
Potíž je v tom, že to většinou po nich nikdo ani nechce.

Miloslav Novotný řekl(a)...

Panu Sedláčkovi bych s chutí omlátil o hlavu v dubových deskách vázaný výtisk hanebného rozsudku D.H. a ostatní vs. Česká republika.

krtek řekl(a)...

Pane Novotný, domníváte se, že Skaut, Pionýr a podobné nevládní neziskové organizace, které zaštiťuje ČRDM, mohou za rozsudek D. H.?
Nejvíce peněz do neziskového sektoru směřuje do sportu - viz: https://hlidacipes.org/stat-neziskovym-organizacim-rozdelil-135-miliardy-korun-nejvice-dostala-fotbalova-asociace/

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Tak tedy odlišujme neziskovky mládežnické či sportovní a neziskovky ideologické. Ty by měly mít utrum.

P.S. A právě fotbalová asociace si ty peníze zaslouží? Proč?

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pokud by na to přišlo, pytlici by rozlišovali neziskové organizace podle toho, jaká část peněz určených pro děti, k těm dětem i dorazí. Bez ohledu v jaké oblasti práce s dětmi ty organizace působí a kdo je zaštiťuje.

Simona CARCY řekl(a)...

Že jsou neziskové organizace toliko pojídači veřejných peněz, je zřejmé. Jiné totiž nespravují. Podle mne je mnohem důležitější ekonomické hledisko: jak drahé je to přerozdělování - jaký podíl přidělených prostředků sežere samotný chod neziskovky ve srovnání s tím, co poskytne. Jistě byste nechválili třeba neziskovku Kocoura v písni, kdyby 90% jejího rozpočtu spotřeboval její vlastní chod. A že takoví kocouři existují, netřeba pochybovat.

krtek řekl(a)...

Ona je tu ještě jedna otázka - co z činnosti neziskových organizací je úplně zbytná činnost a bez čeho se nám tu pak objeví neziskovkami zahlazovaní bubáci. Konkrétně - mnoho neziskovek supluje činnost krajů a státu v sociální oblasti, bez které se společnost neobejde. Jiné například poskytují právní pomoc těm, kteří by na ni jinak neměli. Atd. atp. Je to složitější, než prohlásit něco o jejich parazitismu, přestože systém grantů a pobídek k parazitismu svádí a vede.

Miloslav Novotný řekl(a)...

Pane krtku, nic ve zlém, tou symbolickou ranou do hlavy jsem mínil pana Sedláčka přimět k odplevelení oné sbírky emblémů, jejíhož přídělu chleba ze společného bochníku se dovolává. Nepodsouvejte mi prosím, co jsem neměl na mysli.

Nevím, jaké zkušenosti máte Vy, ale já se setkávám s doslova žebrotou na křídovém papíře s přiloženými předtištěnými složenkami.

Státní příspěvkové organizace jsou myslím něco jiného, než ti Kocouři v písni, jak výstižně připomněla paní Simona CARCY.

Pan Doležel to vystihl svým příměrem o "poskytování dobra zdola".

O suplování jako regulérním stavu byste jako učitel neměl vůbec uvažovat.

Pavel Doležel řekl(a)...

Krtku,

já nemám vůbec nic proti charitě. Charitativní činnost je jedním ze způsobů přerozdělování,které je,a vzhledem k "inovativním" a "alternativním" trendům ve vzdělávání,stále více bude, aprosto nezbytnou součástí fungování společnosti. Problém není v charitě, ani v přerozdělování. Charita ale má probíhat buď prostřednictvím veřejných sbírek, nebo přímo. Nikoliv porcováním medvěda a odhadováním potřeb ostatních úředníky nějakého úřadu.

Píšete, že si někdo nemůže dovolit služby právníka. No, je to sice tvrdé, ale tak si je prostě nekoupí. Proč by měl mít automaticky nárok? Mám já nárok na nový kotel? Mám nárok na služby špičkového bytového architekta jen proto, že si to někdo myslí, i když sám na něj prostě nemám? Kdo bude rozhodovat o tom, čí služby budou "jako zadarmo" a čí nikoliv? Oprostěme se od politiky a položme si otázku - Proč existuje ekonomie jako věda? Co je jejím cílem? Ne, opravdu to není věda pro bohaté, jejímž cílem je umožnit každému, aby si nahrabal ještě více, jak někdy slýchám z úst nejrůznějších "humanistů", kteří žijí v představě vlastní morálnosti a duchovní vyspělosti, ačkoliv ve skutečnosti jsou pouze nevzděláni a nechápou nic, co je za jejich obzory, kterými se sami obklopili. Ekonomie je především věda o efektivním využití omezených zdrojů. A tržní princip se ukázal býti jedním z nenahraditelných alokačních mechanismů, který za ideálních podmínek splňuje velmi silné nároky na efektivitu. Jasně, někdy je třeba ho usměrňovat - třeba v případě veřejných statků, ale to neznamená, že ospravedlněním jakéhokoliv omezování trhu je odkaz na to, že někdy selhává. Házet bohapustě zdroje do kanálu, je činnost hloupá a nesmyslná. Zdánlivou nevýhodou konceptu efektivity je nezbytnost jejího uspořádání - ideálně úplného. A právě proto probíhá na tento koncpet frontální útok ze stran všech těch, kteří nemají zájem na tom, aby bylo možné změřit jejich efektivitu. Odvolávají se na neměřitelnost jejich duchovně-humanistického počínání. A přesně toto je přitom úlohou trhu a také centrálním omylem jinak velmi inteligentního Karla Marxe. Jednou z hlavních úlohou trhu, je poskytnout informaci o ceně, tj. informaci o tom, čeho všeho se musím vzdát, abych si mohl pořídit něco jiného - kolik mě to třeba stojí času, prodávám-li svoji práci, nebo kolik mě to stojí jiných zdrojů. A tato cena není a nesmí být dána nějakým pánem, komisí, či odborem nějakého úřadu. Řešení nespočívá v arbitrárním určení jakési nedefinované důležitosti, užitečnosti, přínosu jednotlivých profesí, jednotlivců, či předmětů. Cena je výsledkem skutečného zájmu projeveného ochotou, či neochotou miliónů jednotlivců vzdát se něčeho jiného. Dobrovolnou ochotou - pochopitelně. Proto je trh tak mocný. A to, co my pozorujeme v moderní době, je snaha některých z těch milionů jedinců si urvat větší moc, než je ta jedna x-miliontina celku a vynucovat si nárok na větší podíl, než jaký by jim náležel, kdyby všichni měli právo rozhodovat se o svých potřebách sami a vzdávat se alternativních užitků dobrovolně.

Jirka řekl(a)...

Tak ať nám tu není smutno. Slovo do pranice.

Okomentovat