27.12.17

Ondřej Šteffl: Teorie chodítka

„Pepíček od vedle už chodí. Naše Anička je o tři měsíce starší a pořad jen leze. Musíme něco dělat. Koupíme jí chodítko.“ To ovšem může být cesta k celoživotnímu poškození pohybového aparátu dítěte, může se mu propadnou klenba nohy, poškodit kyčle, nebo dokonce páteř, dítě může doživotně kulhat. A může to být i nenapravitelné. Každý ortoped vám řekne: „Dítě nejlíp ví, kdy má začít chodit.“

A pro kognitivní vývoj platí totéž, dítě nejlíp ví, kdy se má začít učit číst, počítat, rozvíjet abstrakci, budovat si teorii mysli, učit se pravopis, studovat historii či kytky. Samozřejmě že, k tomu, aby vnímalo potřebu se to naučit, musí mít podněty z okolí, a k tomu, aby mohlo začít, musí mít vždy vytvořené přirozené podmínky a příležitost. A jeho potřeba se učit také nesmí být přehlušena jinými nepřirozenými věcmi (např. hrami v mobilu). Ale nejde mi v téhle poznámce o to, jak to zařídit, aby se děti učily, ale hlavně o to, jak se vyhnout chybám, které mohou děti poškodit. Předčasné, vynucené nebo nesprávné učení může totiž v mysli napáchat stejné škody jako chodítko v kostech.
Na besedách pouštím snímek s tímhle příkladem:

Z Brna do Prahy je 205 km. Z Prahy vyjede v 9 hodin auto do Brna průměrnou rychlostí 60 km/hod. V 10 hodin vyjede za ním další auto průměrnou rychlostí 100 km/hod. V kolik hodin se potkají? 

Někteří lidé se začnou smát, někteří počítat. Po chvíli se ptám, kdo ani nezačal počítat? – To bývá přes půlku (viz foto z přednášky z Litomyšli. Na fotografii v naprosté většině učitelé, a to aktivní učitelé, kteří se chtějí vzdělávat.) 


A pak se ptám, komu se udělalo nevolno. To bývá kolem čtvrtiny.

Nejen ti, co se jim dělá nevolno, ale i ti, co počítat nezačali, jsou poškozeni – v matematice kulhají. Přirozená reakce člověka, ale třeba i opice makaka (viz kniha: Daniel Pink: Pohon) na předložený problém přiměřené obtížnosti vždy je - začít ho řešit. Makak dokonce kvůli hlavolamu, z jehož řešení nemá žádný užitek, odloží jídlo. A pokud tedy někdo problém řešit nezačne, něco není v pořádku. A nepochybně je to výsledek předchozí nesprávné (předčasné, nucené) výuky matematiky na základní škole – procvičování Bělouna před přijímacími zkouškami. 

Můj kamarád a nedávný ministr školství, profesor psychologie Stanislav Štech v polemice na webu napsal: „Celé generace znají šprtání Bělouna před přijímačkami na střední školu a nezdá se, že by to nějak uškodilo jejich vzdělanosti nebo mělo negativní dopad na jejich osobnost, spíše naopak“. Mýlí se.

Ano, ono to vypadá, že to funguje, děti se šprtají Bělouna, něco se i naučí, jdou k přijímacím zkouškám, některé uspějí jiné ne. Ale že to pro mnohé (a polovina je hodně) znamená celoživotní nechuť k matematice, to už skoro nikdo nesleduje. A že to nevadí? Jak mohu kriticky přemýšlet nad jakýmikoliv kvantitativními údaji, když se vyhýbám matematice? Jak mohu dobře odhadovat a plánovat (výdaje, čas, náklady, zisk,...)? Ano, znám kolem sebe spoustu lidí, kteří takto v matematice “kulhají”, a stejně jako někdy potřebuje skutečně kulhající člověk pomoci třeba do schodů, tak tihle žádají o pomoc při výpočtu procent, trojčlenky, neumějí pracovat s proměnnou atd. atd. Přitom jde často o velmi inteligentní vzdělané lidi. Kulhají. Šprtání Bělouna jim neprospělo.

Tak jako někteří rodiče chtějí, aby jejich děti ”včas” chodily a kupují jim chodítka, tak jsou i rodiče, kteří jsou pyšní, když jejich čtyřletý potomek umí napočítat do padesáti. Vynakládají velké úsilí a nutí své děti, aby “včas” uměli násobilku, protože mají dojem, že čím dřív se jí naučí, tím lepší bude v matematice. Trnou, když jejich děti píší babyčka nebo vidra a drilují s nimi vyjmenovaná slova. (Husejn Bolt prý začal chodit až ve roce a půl ;-))

Za mých mladých let se leváci přecvičovali, někteří pak začali koktat. Dnes už se ví, že se to nemá, a nedělá se to, ale zcela jistě se dělá spousta jiných škodlivých věcí, o kterých se to neví – třeba se předčasně nebo špatně učí matematika. Taková chodítka! Měli bychom si na ně dávat pozor.

Zdroj: Facebook.com

14 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

zcela jistě se dělá spousta jiných škodlivých věcí, o kterých se to neví

Ač by se to vědět mělo. A u rozumných lidí se to i ví.
U těch ostatních se třeba děti nechávají alternativně zplanět. Rodiče dobře zplaněných dětí jsou pak dobrými zákazníky. Rádi zaplatí za přijímačky nanečisto.
Běžná cena 950 Kč, cena na místě 1200 Kč, zvýhodněná cena 2 termínů 1710 Kč!

tyrjir řekl(a)...

Z Brna do Prahy je 205 km. Z Prahy vyjede v 9 hodin auto do Brna průměrnou rychlostí 60 km/hod. V 10 hodin vyjede za ním další auto průměrnou rychlostí 100 km/hod. V kolik hodin se potkají?

Odpověď je jednoduchá i bez počítání i pro dítě z mateřské školy: NEPOTKAJÍ SE NIKDY. Když jedno auto jede rychleji za pomalejším autem, tak ho za nějakou dobu DOŽENE (dostihne). U potkávací úlohy by auta musela jet proti sobě... :)))

Dítě z druhé nebo třetí třídy tu hloupě zadanou DOSTIHOVOU (doháněcí) úlohu spočítá za necelou minutu úvahou z hlavy třeba takto:

První auto má po jedné hodině náskok 60 km.
Doháněcí (zezadu přibližovací:) rychlost je 100 - 60 = 40km/h
Doba dohánění (čas dostižení) je tedy 1,5 hodiny.

tyrjir řekl(a)...

Zdá si mi, že ten, kdo výše citovanou hloupě formulovanou úlohu vymyslel, dostal kdysi velmi špatné jazykové a matematické chodítko. Doufám, že to nebyl pan Šteffl. :)))

J.Týř

krtek řekl(a)...

A jak by pan Šteffl pojmenoval to, že se mi dělá nevolno, když čtu masochisticky jeho články? Co jsem kdy zanedbal?

V. řekl(a)...

Na fotografii v naprosté většině učitelé, a to aktivní učitelé, kteří se chtějí vzdělávat.
A proto jezdi na SCIOakce? Clanek mel patrne vyjit az na Silvestra.

confia řekl(a)...

Já se musím smát. Každé hromadné vzdělávání má “ chodítkové” chyby, zkrátka proto, že jsme každý jiný, včetně vrozených vloh( třeba k matematice nebo jazykům). Možná je dobré si říci, že chyba našeho vzdělávání je v tom, že neučíme děti bojovat s neúspěchem ani přijmout fakt, že některé věci mi jdou lépe a jiné hůř a dají mi víc práce. Každé dítě je v něčem dobré a my mu máme pomoci hledat v čem. A taky ho naučit přijmout a pracovat s nedostatky. Protože nic není konečné a cestu k vyššímu vzdělání si může člověk najít i v pozdějším věku. 😉 Pokud chceme každému dítěti nastavit vzdělávání podle jeho individuálního psychomotorického vývoje, vrozených vloh a nadání, aktuálního psychického a fyzického stavu, tak se dostaneme mimo naše současné možnosti...

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Na tak hloupý příklad by to chtělo Botlíka, aby se na něm povozil. Jak už bylo napsáno výše, nepotkají se nikdy. Leda by mohlo dojít k předjetí.
Ještě je možné, že ve své božské prosíravosti autor používá tento příklad k demonstraci matematiky v reálném životě a počítá s tím, že první auto se u nejbližší uzavírky D1 obrátí a pojede zpátky...

Nicka Pytlik řekl(a)...

Každé dítě je v něčem dobré a my mu máme pomoci hledat v čem.

Pytlici jsou připraveni pomoci dětem především v tom, v čem dobré nejsou.
Takže se ve výuce věnují zejména zodpovědnosti, samostatnosti, pracovitosti, dodržování termínů, smyslu pro detail, řemeslné zručnosti, slušnosti, poctivosti a elementární kázni.

Jirka řekl(a)...

Ta sedla!

Ivana řekl(a)...

Ve většině předmětů jsou osnovy nastaveny cyklicky, děti zvládají např. vyjmenovaná slova v průběhu nikoli jednoho školního roku, ale více let. Totéž je anglická gramatika, dějiny, zeměpis .....Když někdo něco nezvládne při prvním setkání s novým učvem, má šanci později. Ale to by přece měli všichni odborníci na vzdělávání vědět, ne?

Ygrain řekl(a)...

"NEPOTKAJÍ SE NIKDY. Když jedno auto jede rychleji za pomalejším autem, tak ho za nějakou dobu DOŽENE (dostihne). U potkávací úlohy by auta musela jet proti sobě... :)))"

...pročež jsem ani nezačala počítat. Ale nutno uznat, úloha je to skvěle vybraná - dokonale ilustruje kvality páně Štefflovy myšlenky.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Co je přirozeného na tom, abych si naběhl na manipulaci? Každý, kdo má zdravý rozum, počítat NEZAČNE, protože to není problém ke skutečnému řešení. Ale pokud někdo počítá s tím, že má v obecenstvu makaky, je to jeho vizitka.

Nicka Pytlik řekl(a)...

dokonale ilustruje kvality páně Štefflovy myšlenky

V tomto případě se pytlici musejí orthopedických analytiků zastat. Synonymatická kaskáda je zřejmá a vede k praktickému závěru ze života. Proto se také citlivějším posluchačům dělá špatně. A někteří jsou v až takovém šoku, že reakce hysterickým smíchem je odůvodnitelná. To jen okoralí cynici se věnují výpočtům.
Potkat - setkat - střetnout - narazit - vrazit - nabourat...
Text otázky toho didakticky vhodného příkladu pro ilustraci naprosto zcestného marietereziánského pojetí matematiky má ale správně být:
V kolik hodin začne řidič rychle jedoucího auta vybržďovat toho pomalejšího magora?

Čtenář ani nemusí být odborník na marketing, aby pochopil, že v zájmu obchodníků se vzděláním je, aby děti nebyly bšžně vzdělávány ve státem garantované kvalitě. Viz ony již zmíněné přijímačky nanečisto.
Pytlici se setrvale setkávají s žáky, kteří se v průběhu zkompetentňování věnují všemu jinému, než řádnému studiu, aby pak se pak za nemalé peníze svých rodičů nechávali po odpoledních doučovat způsobem, který se od toho školního prakticky vůbec neliší. To jen ti rodiče mají znouzecnostný pocit, že je to něco extra, když už si to tedy zaplatili.

Eva Adamová řekl(a)...

"Pytlici se setrvale setkávají s žáky, kteří se v průběhu zkompetentňování věnují všemu jinému, než řádnému studiu, aby pak se pak za nemalé peníze svých rodičů nechávali po odpoledních doučovat způsobem, který se od toho školního prakticky vůbec neliší."

No tak, kdyby se tyto typy žáků nechávali po odpolednech doučovat za peníze svých rodičů, bylo by to ještě dobré. Já se však stále častěji setkávám s případy, kdy se rodiče (a bohužel nejenom oni) domnívají, že jejich bobátka, která v hodinách mnohdy ani nehnou prstem, je povinen doučovat příslušný vyučující a zadarmo. Zrovna nedávno jsem jednu takovou žákyni odkázala do patřičných mezí, ale co naplat, když se jejího doučování ujala zástupkyně školy, aniž by se mnou konzultovala důvod odmítnutí. No to víte, dcera podnikatele, který sponzoruje školu.

Okomentovat