21.12.17

Martin Malý: Máte dítě indigové, astrální nebo jen rozmazleného lunatika?

Před nedávnem jsem četl pojednání jakési západoevropské psycholožky o tom, že dorůstá generace, která je obětí přílišné lásky. Plná dětí, před kterými rodiče nenechali žádné překážky, žádné nepohodlí, žádná "ne". Dětí, za které se jejich rodiče budou bít třeba s celým světem i v situacích, kdy by bylo na místě možná ubrat.

Z článku v iHNed.cz vybíráme:

Dětí zvyklých výhradně na to, že jejich názor je platný, že musí všechny ostatní zajímat a že ostatní jsou povinni ho brát v úvahu. Dětí, za které se jejich rodiče budou bít třeba s celým světem i v situacích, kdy by bylo na místě možná ubrat.

Ale pozor - nejde o známé sebeprosazování, kdy si děti "vydupou" to, co chtějí. Kdepak. Tyhle děti jsou zvyklé, že dostanou, co chtějí, aniž by si musely cokoli vydupávat. A když někdy něco nedostanou, nereagují vztekem, protože neznají tuto reakci na odpor. Reagují zhroucením, depresí, neštěstím a mají pocit, že jim právě bylo strašlivě ublíženo…

Podle autorky pojednání jde o důsledek extrémně milující a laskavé výchovy. Jako by rodiče zapomněli na to, že jejich povinností není jen milovat svého tvorečka, ale že součástí lásky je i to, že jej láskyplně připraví na život. Rodiče to neradi uslyší, ale neomezeným chválením za každou cenu svému dítěti do budoucna uškodí. Do výchovy patří i to, že dítě musí překonávat překážky a naučit se čelit nepohodlí, odmítnutí, zákazu… Vyrovnat se s emocemi, které v takové situaci v člověku nastanou, neumíme automaticky. Musíme se to dlouho učit.

4 komentáře:

Jana Karvaiová řekl(a)...

Tak toto se inovátorům líbit nebude.

Nicka Pytlik řekl(a)...

O tom, že bezmantinlové děti jsou v tom svém neukotvení nešťastné, už pytlici psali. Že se obtížně vyrovnávají s případným omezením svojí výjimečnosti, protože se někomu jinému podaří prosadit svoji výjimečnost na jejich úkor, psali pytlici také.
Ze všeho ale úplně nejhorší je skutečnost, že se ti nebozí uvztekaní drobečkové stávají obětí až neskutečné manipulace ze strany svých rodičů, kteří bez rozpaků a s nadšením absolvují všelijaké kurzy, kde je experti na manipulaci školí v umění ovládat malého, z počátku bezbranného človíčka. Pro pytliky naprosto neuchopitelná představa, že rodiče se svým dítětem nežijí, ale spřádají plány, jak jej podle rad těch šílených expertů ovládat. Což se jim ovšem nepodaří, protože vyjde najevo, že přirozeně učenlivé dítě záhy ovládá je. Jakože síla.

Zdeněk Bělecký řekl(a)...

Řekl bych, že je to mnohem horší. První bezmantinelové (s dovolením si půjčuji moc pěkný termín) děti, na které byla aplikována nevýchova a antipedagogika, už totiž dospěly a staly se rodiči, pro které nejde o rozhodování, volbu a záměr (jak na to), ale o naprostou bezradnost a nevědomost, co si s tím tvorečkem vlastně mají počít. Pokud se těmto lidem někdo pokusí sdělit, že rodina je výchovná instituce, koukají jako z Marsu.

Nicka Pytlik řekl(a)...

nejde o rozhodování, ... ale o naprostou bezradnost

To je pak další fáze. Bezradní rodiče, kteří si nevědí rady, když poučky novodobých výchovných expertů přestávají fungovat. Stojí nad vřískajícím a kolem sebe kopajícím drahouškem, který na ty zaručené manipulace už nereaguje ani náhodou.
Neúspěch pak odmítají přijmout, a vinu svádějí na nepříznivé okolnosti. A až přijde čas, tak na zabetonované veřejné školství, hledajíce všechny možné cesty, jak vymanit svoje robátka z odpovědnosti za sebe sama.

Okomentovat