22.12.17

EDUin: Jaká jsou klíčová témata vzdělávací politiky a proč

Pokusili jsme se šetrnými prostředky připevnit klíčová témata vzdělávací politiky na vrata MŠMT, v čemž zabránil pracovník ostrahy se zdůvodněním, že jde o památkově chráněnou budovu. Klíčová témata jsme následně za asistence České televize symbolicky prezentovali před budovou úřadu. Navržené kroky tak, jak jsou obsažené ve vládním prohlášení, považujeme za vágní a fragmentární. Nezohledňují potřebu komplexní reformy, která se dotýká různých úrovní a oblastí vzdělávacího systému.


Klíčová témata vzdělávací politiky:
  1. Vize a cíle vzdělávání

Proč: Českému vzdělávacímu systému chybí strategické plánování; opatření ve vzdělávání mají dlouhodobý dopad, není možné je provádět nahodile a bez analýz dopadu; řada klíčových reforem předpokládá udržení kontinuity; nevíme, kam a proč; nutné pro strategické plánování; demokraticky uvažující občan jako hlavní cíl veřejného vzdělávání.

Cílový stav: Národní rada pro vzdělávání; Bílá kniha II. (strategie vzdělávací politiky s horizontem 2040), light verze pro veřejnost.
  1. Selekce (segregace) ve školství

Proč: Na politické, společenské i ekonomické úrovni sledujeme postupující rozpad společnosti; škola je často poslední místo, kde se setkávají děti z různých sociálních vrstev; společné vzdělávání je nejistější obranou proti erozi demokracie; k segregaci dochází v místech s vysokou koncentrací vyloučených lokalit, k formální selekci dochází na úrovni základních škol a víceletých gymnázií, dramaticky narůstají rozdíly mezi regiony.

Cílový stav: Omezit vznik segregovaných škol na úrovni zřizovatelů; snížit formální selekci a dvoukolejnost systému (společná škola co nejdéle; snížit procento dětí do 15 let mimo hlavní proud a přiblížit se vyspělým zemím); zvýšit počet let strávených ve vzdělávacím systému, zejména u dětí z nepodnětného prostředí; zabránit zvyšování procenta fakticky negramotných důsledkem zvyšujícího se „drop out“ na středoškolské úrovni; revidovat systém přijímaček na SŠ a ověřit, zda nezvyšují nerovnost v přístupu ke vzdělávání.
  1. Financování vzdělávacího systému

Proč: ČR se ocitá v hlubokém podprůměru z hlediska investic do vzdělávacího systému (v rámci OECD); nutné je investovat zejména do lidí (učitelů, ředitelů, doktorandů, akademických pracovníků); peníze jsou podmínkou nutnou, nikoli dostačující, každopádně bez peněz to nepůjde.

Cílový stav: ČR se musí během 4 let dostat na průměr zemí OECD (přes 5 % HDP); kromě pedagogických pracovníků je nutné zajistit podpůrný personál do škol (asistentské pozice, psychologové, odborníci na konkrétní problematiku k ruce učitelům); je třeba zajistit funkční mechanismus normativů, jenž bude spravedlivý (eliminovat rozdíly dle krajů) a transparentní.
  1. Řízení vzdělávacího systému na všech úrovních

Proč: Stát je sice garantem vzdělávání, ale omezil vlastní možnost realizace vzdělávací politiky; není dodržována stanovená strategie; vzdělávací politika není založena na empirických zjištěních a analýze dostupných dat (evidence based); zřizovatelé jsou často nekompetentní a podléhají stereotypům a krátkodobým potřebám ekonomických zájmových skupin; kvalita ředitelů je vysoce kolísavá, není dost kvalitních pedagogických manažerů se zájmem o tuto funkci.

Cílový stav: Strategie (viz bod 1); evidence based vzdělávací politika a na ní založená opatření; revize stávajících opatření (maturity, přijímací zkoušky, restriktivní zákon o pedagogických pracovnících atp.); zvýšení platu ředitelů a změna jejich výběru i přípravy s cílem designovat ředitele jako pedagogického manažera; využití České školní inspekce a její koncepce Kvalitní školy; snaha transformovat další instituce v řízení systému do role funkčního podpůrného aparátu škol.
  1. Kvalita a prestiž učitelů

Proč: Kvalitu vzdělávání ve veřejných školách zdaleka nejvíce ovlivňuje učitel; není možné předpokládat, že české školy udrží kvalitní učitele, pokud jejich plat v průměru nepředstavuje ani 60 % platu dalších VŠ vzdělaných zaměstnanců v ČR; učitelská populace stárne, v některých školách a v některých předmětech je zoufalý nedostatek učitelů; technologické, ekonomické a společenské změny předpokládají zásadní změnu v roli učitelů (méně instrukcí předávaných jednosměrně, více vedení k samostatnému poznávání a socializační role).

Cílový stav: Plat učitelů po čtyřech letech (2021) je v průměru 45 tisíc korun (programové prohlášení vlády); zákon o pedagogických pracovnících umožňuje vstupovat do učitelské profese i VŠ absolventům s nepedagogickým vzděláním a možností praktického získání (ověření) pedagogických dovedností; nutné změny v přípravě budoucích i stávajících učitelů.
  1. Kurikulum (rámcové vzdělávací programy, RVP)

Proč: RVP procházejí revizí, která je doposud neveřejná a vysoce netransparentní; obsah vzdělávání, zejména na základních a středních školách, by měl projít veřejnou i odbornou debatou, jelikož je evidentní, že se výstupy vzdělávání v mnoha ohledech nekryjí s potřebami, a to i na úrovni neekonomické; tzv. skryté kurikulum, tedy vzdělávání a zejména výchova ke společenským hodnotám v pozadí obsahu výuky (reprezentovaná zejména postoji učitelů k celospolečenským tématům), je nutné učinit předmětem stejné debaty, jako RVP.

Cílový stav: Bude navržen transparentní harmonogram revize RVP a předloženo zdůvodnění; ministerstvo otevře v prvním kole veřejnou a následně odbornou diskusi nad revizí RVP (inspirací může být tvorba strategie Digitálního vzdělávání); vysokou pozornost je nutno věnovat zejména 2. stupni ZŠ (obsahu vzdělávání, poměru jednotlivých složek) a tématu posílení všeobecného vzdělávání (matematická, čtenářská, jazyková, informační gramotnost…) na středních odborných školách a učilištích.
  1. Hodnocení výsledků vzdělávání

Proč: Hodnocení výsledků vzdělávání má dvojí zásadní možný přínos: přímé ovlivnění výuky na předešlých stupních vzdělávání a možnost ověřovat stav a trendy ve vzdělávacím systému; jednotné přijímací zkoušky a maturita jsou kontroverzními zásahy do vzdělávacího systému, bez jasné zprávy o dopadu; zároveň představují možnost, jak ovlivnit předcházející vzdělávání na základě přímé a silné vazby: z dlouholetých empirických zkušeností vyplývá, že zkoušky určují zaměření vzdělávání a tím i jeho výstup; výběrová šetření (testování, které nemá vliv na další průchod žáků a studentů vzdělávacím systémem) zase mohou přinášet velmi cenné informace o změnách ve vzdělávacím systému, aniž by do něj vnášela vliv na vzdělávání; z obojích dat je možné vyčíst mnohé o dopadu předešlých opatření a o možných řešeních do budoucnosti.

Cílový stav: Revize předešlých opatření v oblasti hodnocení výsledků vzdělávání, zejména přijímacích zkoušek na SŠ a maturit; otevření odborné diskuse o designu těchto výstupních, pro systém determinujících zkoušek; výběrová šetření zaměřená na konkrétní témata (např. přidaná hodnota škol, rozdíly v krajích atp.).
  1. Proměna 2. stupně ZŠ a struktury SŠ

Proč: 2. stupeň ZŠ ustrnul v obsahu i formě výuky; potýká se s odlivem dětí na VG; zvyšuje se propast mezi pedagogy a žáky žijícími v jiném světě než škola reprezentuje; o varovném stavu vzdělávání na 2. stupni ZŠ se zmiňuje i Česká školní inspekce; z 2. stupně přechází problém na SŠ; kvalita výuky je zde nejnižší; systém je hodně neekonomický, některé SŠ (zejména odborné) spotřebují velké prostředky bez přidané hodnoty; na některých odborných školách a učilištích je vysoká neúspěšnost ve studiu; přílišná specializace a zastaralé profily odbornosti absolventů, kterou není jednoduše možné uplatnit na trhu práce; nízký podíl všeobecného vzdělání na odborných školách a učilištích, který neumožňuje adaptaci na trhu práce v současnosti a ještě více v budoucnosti.

Cílový stav: 2. stupeň – posouzení, kolik dětí tam zůstává; proměna výuky; větší kooperace učitelů; klima škol; SŠ – větší poměr všeobecných studijních programů odpovídající mnohem většímu procentu uchazečů o studium na VŠ; společná všeobecná část pro odborné SŠ; navazovat se specializací až později.
  1. Otevřené vzdělávání včetně otevřených dat

Proč: Z veřejných prostředků vzniká mnoho vzdělávacích materiálů, které by měly být veřejně k dispozici; zlepšuje to systém a zpětné vazby v systému; umožňuje to veřejnou kontrolu; zvyšuje to důvěru lidí v systém; posílení demokracie; zapojení veřejnosti; potenciálně snižuje selekci, snižuje náklady; zlepšuje kvalitu vzdělávání; propojení vnitřního světa školy s okolím.

Cílový stav: To, co je za veřejné peníze, je veřejné.
  1. Spolupráce rodiny a školy, propojování formálního a neformálního vzdělávání
Proč: Přibývá rodičů, kteří mají odlišný názor na pojetí vzdělávání a výchovy a školy nevědí, jak s tím naložit; hranice autonomie školy není jasná; část rodičů není spokojených; spolupráce rodičů a učitelů přispívá žákovi; rodiče hlasují nohama (víceletá gymnázia, neveřejné školy), což může způsobit rozpad systému; vzdělávání stále více probíhá mimo školu; zmizela jasná hranice mezi školou a neškolou, spousty kompetencí získáme efektivně mimo školu (digitální dovednosti, jazyky atp.), neformální vzdělávání umožňuje větší individualizaci v rozvoji.

Cílový stav: Škola je pro rodiče důvěryhodná; fungující spolky rodičů, školské rady; komunikace rodiny a školy probíhá na přirozené a bázi a frekventovaně; počet vzniku neveřejných škol se nezvyšuje; formální a neformální vzdělávání budou propojené; otevřenost škol ke školou nestrukturované práci žáků; proměna škol v komunitní prostory.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Programové prohlášení vlády v pasážích, týkajících se vzdělávání, ani zdaleka neodráží stav a urgenci potřebných priorit. Pokud tato vláda bere vzdělávání vážně, bude muset témata a cíle vzdělávací politiky značně rozšířit, upřesnit a někdy přeformulovat. Usnadňujeme jí tímto práci. Je žel symptomatické, že místo zájmu o témata projevilo ministerstvo, jehož vedení o akci vědělo, zájem pouze o vrata úřadu.“

6 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pokusili jsme se šetrnými prostředky připevnit klíčová témata vzdělávací politiky na vrata MŠMT

Pytlici se úplně zalknuli nezměrným štěstím. Hoši z eduínu jako vzdělávací aktivisté to vzali tentokrát z gruntu. Časem se možná pokusí těmu šetrnými prostředky na ministerská vrata připevnit i bezradného ministra školství.
Prozatím by ale mohli zvyšovat svůj tlak na tuto maretereziánskou instituci třeba tím, že do Karmelitské nechají z celé republiky navézt zastaralé vybavení učeben výpočetní techniky s cílem znemožnit uředníkům ministerstva odchod z pracoviště až do té doby, než zjednají nápravu.
V kampani by pak mohli pokračovat vyvěšením konzultantských a auditorských trenýrek na střešní lapače blesků. Už ale jako diverzně-expertní skupina Dohoven kopnikiádového střihu.

Zdeněk Bělecký řekl(a)...

Neměl jsem sílu to dočíst, zaujalo mě toto tvrzení: "Na politické, společenské i ekonomické úrovni sledujeme postupující rozpad společnosti..." Je východiskem pro další argumentaci.

Prohlašuji, že nikdo v mém širokém okolí se nerozpadá. Nedávno jsme objevili šikovnou malou pekárnu. Naši žáci chodí do školy a na trénink a jezdí autobusem na zápasy. Jejich rodiče jim fandí. Při nedávné vichřici nám ulítla taška, ale proud vypadl jen asi na hodinu a do týdne byla střecha opravena. Zledovatělá silnice byla ráno posolena, autobus jel. Koupili jsme si nové knížky pod stromeček. Rozpad společnosti vypadá jinak, to bych nepřál ani Eduinu.

Jo takhle, oni lidé mají různé zájmy a různé názory? Dokonce svoje? A dokonce volí, koho chtějí? To je ale drzost, co?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Prostě expertům EDUinu nestačí mluvit o školství, oni chtějí mluvit do školství. Tohle že je nějaké "informační centrum"? Ale když člověk začne mluvit o neziskovkách jako o lobby, zájmových a nátlakových skupinách, tož to se hned právě eduíni čertí.

V. řekl(a)...

S Eduinem jako s Komarkem. Nejlepsi je nereagovat...

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Zaujal mě Bod 1. Národní radu požadovalo UPS hned od samého počátku. EDUin se nepřidal.

Miloslav Novotný řekl(a)...

Veselé Vánoce, přátelé.
I oslíci a kravičky mají své místo a poslání, těch pět minut slávy jim nezáviďme.

Okomentovat