19.12.17

Bořivoj Brdička: Velká data? Ne, děkuji!

První ze dvou článků věnovaných britskému umělci a zároveň odborníkovi na technologie Jamesi Bridlemu. Tento článek popisuje analogii mezi snahou velmocí ovládnout svět prostřednictvím atomové bomby v rámci studené války po 2. světové válce a současnou hybridní válkou, jejíž významnou součástí je využití velkých dat k ovlivnění veřejnosti a oslabení nepřítele.


Dnes se seznámíme s prací zajímavého mladého muže, umělce, spisovatele a novináře z Londýna, žijícího trvale v Řecku, který je odborníkem na technologie a počítačové sítě. James Bridle (*1980) vystudoval počítačové a kognitivní vědy na University College, London a diplomovou práci psal o tvůrčím využití umělé inteligence. Již tehdy se dal na cestu propojení technologií s uměním. Dnes je velmi známým umělcem zabývajícím se hlavně odhalováním důsledků nevhodného využití technologií.

Ukažme si alespoň jeden typický příklad jeho výstupů – projekt Citizen Ex (s podtitulem Průvodce algoritmickým občanstvím), který má hned několik součástí. Primárně se jedná o rozšíření instalovatelné do prohlížeče, které (podobně jako korporace provozující internetové platformy) shromažďuje data o tom, co děláte a kde jste, ale navíc též zjištěné informace uživateli přehledně sděluje, což je jistě velmi přínosné pro rozvoj digitální gramotnosti. James v rámci tohoto projektu provozuje web, ale to mu nestačí. Navrhl design instalace (včetně vlajky globálního občana) a obesílá s ní výstavy moderního umění, kde si každý návštěvník může jeho aplikaci vyzkoušet (momentálně Extra Citizen v Antverpách).

Jamesova tvorba je stále více vedena snahou nás varovat. Vyberu podstatné sdělení ze dvou mimořádně závažných příspěvků. První z jeho blogu Booktwo.org z listopadu 2015 nese název Big Data, No Thanks [1].

logo CND
Popisuje v něm analogii mezi současným vývojem v oblasti využití velkých dat a situací, v níž se svět na přelomu 50. a 60. let 20. st. ocitl na pokraji jaderné války (např. Karibská krize). Tehdy si jen málokdo uměl dopad takové konfrontace představit. Veřejnost byla připravována v rámci branných cvičení, mocní sami pro sebe budovali tajné kryty schopné výbuchu odolat. Lidstvo se zachránilo dílem díky značnému štěstí a dílem proto, že se v demokratických zemích našly síly, které pravdu lidem sdělily (Campaign for Nuclear Disarmament). Dnes vyspělé atomové velmoci provádějí pouze virtuální jaderné výbuchy v podobě počítačových simulací.
zdroj
James si přirovnání možností zneužití velkých dat ke zbraním hromadného ničení sám nevymyslel. Odkazuje hned několik zdrojů, které tuto pro nás dnes již nepříliš překvapivou analogii dříve použily. Prvním na řadě je bývalý ředitel americké NSA a CIA Michael Hayden, který v souvislosti se Snowdenovou aférou přijatelnost této analogie potvrdil, když řekl: „Zabíjíme lidi metadaty.“ Další odkazy vedou na článek Cory Doctorowové v Guardianu, který přirovnává osobní data k radioaktivnímu materiálu, či na přednášku (našeho známého) Macieje Cegłowského Haunted By Data, která je na analogii mezi daty a nukleární energií přímo postavena. Asi není náhoda, že se mezi novináři v souvislosti se stále zřejmějším zneužíváním velkých dat korporacemi i státy ujala fráze „černobyl soukromí“ (privacy chernobyl) či „výbuch soukromí“ (privacy meltdown).

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat