20.12.17

Anna Šabatová, Nils Muižnieks: Nevzdávejme se inkluze, segregace ve školství ohrožuje budoucnost dětí

Na vzdělání záleží. Vzdělání formuje naši identitu, rozvíjí naše sociální schopnosti, předurčuje naše kariérní šance. Jako takové je vzdělání jedním z nejdůležitějších lidských práv, která náleží nám všem. Přesto řada evropských zemí nadále diskriminuje určité skupiny dětí, zejména romské děti, děti se zdravotním postižením a děti migrantů, a to tím, že jim poskytuje vzdělání v segregovaných podmínkách. Také systém vzdělávání v České republice po mnoho let vykazoval tytéž nedostatky. V současné době však vyvstala šance na změnu.


Před deseti lety Evropský soud pro lidská práva odsoudil Českou republiku za diskriminaci romských dětí v oblasti vzdělávání. Tento případ, D. H. a další proti České republice, odhalil systémové nedostatky vzdělávacího systému, který rutinním způsobem přiděloval romské děti do speciálních škol pro žáky s poruchami učení a tím jim poskytoval vzdělání odděleně od ostatních žáků, které často dosahovalo nižší kvality.

Po několika letech, kdy řešení situace uvízlo na mrtvém bodě, a Česká republika proto sklízela mezinárodní kritiku z důvodu nevykonání evropského rozsudku, byla v roce 2015 přijata novela školského zákona, jejímž účelem bylo postupně odstranit segregované vzdělávání pro děti s "lehkým mentálním postižením". Tato dlouho očekávaná legislativní změna předpokládá řadu opatření, která mají potenciál vytvořit školský systém, v němž budou mít všechny děti v České republice stejnou možnost vzdělání. Od roku 2016 se děti s “lehkým mentálním postižením” mohou učit podle programu pro běžné školy a od září tohoto roku všechny děti ve věku pěti let absolvují povinné bezplatné předškolní vzdělávání v délce jednoho roku zaměřené na vyrovnávání rozdílů ve schopnosti učit se a v jiných dovednostech. Kromě toho byl tento nový systém nastaven tak, aby poskytoval všem dětem se speciálními potřebami v rámci všeobecného vzdělávání adekvátní individuální podporu, a to bez ohledu na jejich etnický či společenský původ.

Co je nyní potřeba udělat

Tato cesta je velmi povzbudivá a její další následování by mělo zůstat jedním z prioritních bodů agendy nové vlády. To však bude vyžadovat silný politický závazek, protože provedení zákona bude přinejmenším stejně obtížné jako jeho přijetí. Individuální zájmy na zachování segregovaných vzdělávacích systémů zůstávají silné; financování inkluzivního vzdělávání a odborné přípravy učitelů je často nedostatečné; a mnozí rodiče nadále zastávají odmítavý postoj k začleňování dětí z menšinových nebo zvláště zranitelných skupin do hlavního vzdělávacího proudu.

Tyto překážky představují skutečnou hrozbu pro schopnost těchto dětí vytvářet svou budoucnost na rovnocenném základě s ostatními. Vláda by je proto měla odstranit. Vidíme zejména čtyři opatření, která by měla být přijata k dosažení tohoto cíle.

V prvé řadě by vláda měla zajistit, aby běžné školy nevytvářely segregaci v žádné jiné formě, například vytvářením tříd s většinou romských dětí nebo tříd, do kterých žádné romské děti nechodí. Existuje také potřeba silnějších kontrolních mechanismů, aby bylo zajištěno, že školy nebudou diskriminovat, a to ani při rozhodování o přijetí. Vláda by měla zejména zajistit, aby všechny školy dodržovaly vnitrostátní právní předpisy a metodické pokyny, z nichž vyplývá, že testování dětí by nemělo být používáno jako kritérium výběru pro přijetí na konkrétní základní školu.

Ghetta překážkou úspěchu

Druhým nezbytným krokem je přijetí opatření umožňujících vyvážit rozdělení studentů ze zranitelných skupin. Nedostatek takovýchto opatření pouze udržuje nerovné podmínky ve vzdělávání, v nichž některé školy mají velký podíl dětí, které mohou mít specifické vzdělávací potřeby, jako například děti z menšinových etnických skupin nebo děti se zdravotním postižením. Aby bylo této situaci zabráněno, vláda by měla systematicky monitorovat provádění a dodržování pravidel týkajících se maximálního počtu míst pro tyto děti na každou školu tak, aby byla umožněna potřebná rozmanitost ve třídách. Takové rozdělení by mělo být striktně založeno na individuálních potřebách dítěte a v žádném případě na jejich etnickém, sociálním nebo jiném původu.

Zatřetí je klíčové zmírnit dopad segregace v oblasti bydlení, což je faktor, který bezesporu přispívá ke koncentraci dětí ze zranitelných skupin v určitých školách. Za situace, kdy se školské obvody shodují se čtvrtěmi obydlenými převážně osobami patřícími ke znevýhodněným skupinám, je velmi pravděpodobné, že školní osazenstvo bude tuto skutečnost stejnou měrou odrážet, což vede de facto k segregaci ve vzdělávání. Vytváření alternativních školských obvodů, které by slučovaly čtvrti obydlené různými sociálními vrstvami společnosti, by proto mohlo usnadnit vyváženější distribuci studentů z různých skupin a vést k inkluzivnějšímu vzdělávacímu systému.

Segregace - nepřítel sociální soudržnosti

Všechna tato opatření ale nebudou pravděpodobně úspěšná bez podpory všech rodičů. Odcizování rodin z etnických menšin, rodin migrantů nebo rodin s dětmi se zdravotním postižením a jejich nedostatečná účast na školních aktivitách a životě brání vytvoření skutečně inkluzivního vzdělávacího systému, který by byl schopen poskytnout všem dětem stejné vzdělávací šance. Je nezbytné, aby vláda a školská správa zvýšily povědomí o výhodách inkluzivního vzdělávání mezi všemi rodinami a vysvětlily jim, že dobře řízené a rozmanité třídy zvyšují úspěchy dětí, a to jak z hlediska jejich školních výsledků, tak z pohledu získávání důležitých sociálních schopností, což dokládají nedávné studie OECD.

Segregace ve škole představuje jednu z nejhorších forem diskriminace, způsobuje plýtvání talentem a zásadně poznamenává život dotčených dětí. Ničí demokratickou strukturu společnosti a posiluje začarované kruhy marginalizace a diskriminace, které ohrožují sociální soudržnost.

Česká republika má nyní možnost otočit stránku a ukázat, že inkluzivní vzdělávání není utopický projekt, ale dosažitelný cíl s pozitivními dopady na budoucnost dětí a sociální soudržnost. Investice do tohoto cíle by se proto měla stát hlavní prioritou nové vlády.

Anna Šabatová je veřejnou ochránkyní práv, Nils Muižnieks komisařem pro lidská práva Rady Evropy

Zdroj: iHNed.cz

10 komentářů:

Miloslav Novotný řekl(a)...

Šabatová donáší Radě Evropy ve snaze o obhájení skandálního rozsudku ESLP, jímž byl cíleně rozvrácen unikátní, v Evropě jediný fungující systém speciálního školství, který umožňoval přístup všem dětem bez rozdílu k nejlepšímu možnému vzdělání, osobnímu rozvoji jejich vloh a skutečnému začlenění do společnosti (ne začlenění do třídy za každou cenu na příkaz kohosi odkudsi).
Teprve začleňování do tříd a škol podle jakýchsi distribučních předpisů, zohledňujících koncentraci (!!) těch či oněch mezi ostatními, by byla, mírně řečeno, segregace.
Neschopná Šabatová není schopná pochopit, že tzv. romskou otázku nelze řešit až ve škole. Šabatová, v rozporu se svým zákonným oprávněním veřejného ochránce práv (všech občanů), jakož i další nevládně neziskoví příživníci naopak vyřešení této otázky brání, poněvadž si z jejího nikdy nekončícího ziskového řešení udělali celoživotní bezedné koryto (viz dosazení nějakého Komárka do České školy, který poté, až si přepočítá aktuální stavy romských dětí tu a onde, sype písek svého rasismu do všech diskusí o věcech, jimž za mák nerozumí).
Pevně věřím, že nová vláda s plošně nařízenou „inkluzí“, jako řešením romské otázky na úkor např. dětí s LMP, vyběhne jako s horkým popelem. Ta diskriminace nemá v civilizované zemi, jíž je moje vlast, Česká republika, co pohledávat.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Diskusi na ČŠ jsem s těžkým srdcem opustila tak jako Nico, nebo CatCatrin(ta nás nakonec opustila definitivně, budiž jí země lehká).
Dokud tam bude pan Komárek jako cenzor, nehodlám diskutovat ani psát.Zůstávám zde a doufám, že se sem přistěhují zbývající a nechají Komárka a Tajné jejich osudu. Pak si tam mohou spolu přihrávat do halelluja.

Paní ombudsmanka nám opět scvrkla diskusi na pouhé Romy. O zbytku postižených nejspíš nemá páru. A za nejhorší faux pas považuji uvozovky u výrazu lehce mentálně postižený. Něco jako rána pěstí mezi oči těm opravdu postiženým. Znevažování této diagnozy nebo dokonce její odmítání či ironizace, to je drzost nejvyšší.
jako zločin na těchto dětech beru zrušení jejich vzdělávacího plánu, na kterém se třeba právě paní Švarcová podílela.Je to jako byste polovinu obyvatel našeho městečka nutili studovat jadernou fyziku nebo vymalovat znovu Sixtinskou kapli. Snažit se budou, to jo.Ale.. Smysl to nemá. Leda pro Šabatové a spřízněné spolky.Jak napsal již předřečník, tato otázka musí zůstat otázko co nejdéle, protože se na ní přiživuje cca 80 hnutí a spolků, čerpají se nekřesťanské peníze na úplné kokotiny a hlavně ti lidé za to mají plat. ne za to, že jdou postižené opravdu učit. To by totiž vůbec nesvedli.
Diskriminaci vidím zde - nemožnost dosáhnout na peníze na PO ve specializovaných školách, nemožnost do tříd s LMp zařadit jiné dítě (což všude jinde jde, když máme tu inkluzi a zatím mi nikdo neuvedl jediný rozumný argument, proč tedy ne), je diskriminací pro dobré rodiče, kteří jsou nuceni dávat dítě povinně do školky, protože jiný své děti vědomě zanedbává a nic se mu nestane.

František Halada řekl(a)...

Paní Šabatová žije v hlubokém omylu jako teoretik, který není schopen přiznať si a vnímat dřívější i současnou realitu.Měla by se ptát na OSPODech, kde je jádro problému.Určitě ne ve školách a většině běžných rodin, které MAJÍ ZÁJEM O VZDĚLÁNÍ SVÝCH DĚTÍ. A lhostejnost těch ostatních ke vzdělání nezmění ani vláda, ani Vy, paní Šabatová.

poste.restante řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
poste.restante řekl(a)...

Budu zde opakovat to, co jsem napsal na ČS:

Budoucnost dětí neohrožuje segregace, ani inkluze, ale "inkluze po česku" a její tvůrci, propagátoři i zastánci.
Včetně paní ombudsmanky.

Zdeněk Bělecký řekl(a)...

Tento aktivistický sen o sociální soudržnosti dosažené skrze školní docházku lze nejlépe uskutečnit nastěhováním jeho hlasatelů do vyloučených lokalit, aby vlastními dětmi zajistili požadovanou "spravedlivou" distribuci, dále pak státem (na)řízenými výměnami obyvatelstva rezidenčních sídel a vybydlených sídlišť (Jesenice - Chánov apod.). Následovat může povinné zajištění vysokoškolského vzdělání lidem s IQ 50, což je dolní hranice "lehkého mentálního postižení", aby bylo aktivistickému právu a spravedlnosti učiněno zadost. Tím bude učiněn Velký skok vpřed.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Inkluze po česku je inkluze na slepé koleji, na kterou nás přivedl právě tlak aktivistů a diletantů. Ze slepé koleje je možné jen vycouvat.

Miloslav Novotný řekl(a)...

Velmi správně, pane Sotoláři. Je třeba vycouvat, ne naložit na Šabatové vznášedlo.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Od roku 2016 se děti s “lehkým mentálním postižením” mohou učit podle programu pro běžné školy

Se musejí učit podle programu nad jejich možnosti!

od září tohoto roku všechny děti ve věku pěti let absolvují povinné bezplatné předškolní vzdělávání

Neabsolvují. Všechny tedy určitě NE! A zejména pak ne ty, které to doopravdy potřebují.

Ivana řekl(a)...

Díky tolik oslavované kauze D.H. vznikla skupina tzv. hraničních dětí, které nemají šanci dosáhnout na opravdovou úpravu výstupů ve vzdělávání. Zatímco děti s diagnózou LMP mají výstupy upravené, minimalizované ( jedná se víceméně o opsanou bývalou přílohu RVP ZV pro LMP), tito hraniční žáci nemají nic. V posledním doporučení ke vzdělávání, které na školu přišlo včera, uvedený hraniční žák nedostal ani IVP a škola na něj nemá ani korunu. Před kauzou D.H. by měl možnost chodit do speciální školy. Díky novým přístupům k vyšetření se nám dost žáků zázračně uzdravilo, mentální postižení zmizelo. Měli jsme ve škole přes 10 let třídu vzdělávající podle přílohy, někdy až 13 dětí, na principu jednotřídky. Když potkávám bývalé žáky, většina z nich je zapojená do pracovního procesu a na školu vzpomínají. Dnes bychom ji nenaplnili.

Okomentovat