22.11.17

Ze sociálních sítí: Problémové dítě v 1. třídě ZŠ

V diskusi na RVP.cz se objevil příspěvek matky, která v úvodu píše: "Můj syn chodí do první třídy. Má spolužáka, který je velice agresivní, už ve školce zlomil jedné holčičce ruku, děti kousal, bouchal. Teď přešel se synem i do první třídy. Jsme malá škola (ve třídě je deset dětí), chlapeček byl agresivitou známý, proto mu byla velice rychle přidělena asistentka, pedagogicko-psychologická poradna potvrdila poruchy chování. Paní učitelce s asistentkou se daří děti před jeho záchvaty agresivity chránit tak, že jsou pokousané, poškrábané, pomlácené ony, chlapec jim vytrhává vlasy, situace je opravdu velice vážná a bojím se, co se stane, až chlapeček trochu vyroste a asistentku přepere (zatím ho dvě dospělé ženy zvládají, občas si musí zavolat na pomoc ještě třetí, která ale zase musí na chvíli nechat ve třídě samotné své děti, což je taky špatně)."


Z diskuze na RVP.cz vybíráme dva příspěvky, úvodní a odbornice z Rytmus, o.p.s.:

Dobrý den,

můj syn chodí do první třídy. Má spolužáka, který je velice agresivní, už ve školce zlomil jedné holčičce ruku, děti kousal, bouchal. Teď přešel se synem i do první třídy. Jsme malá škola (ve třídě je deset dětí), chlapeček byl agresivitou známý, proto mu byla velice rychle přidělena asistentka, pedagogicko-psychologická poradna potvrdila poruchy chování. Paní učitelce s asistentkou se daří děti před jeho záchvaty agresivity chránit tak, že jsou pokousané, poškrábané, pomlácené ony, chlapec jim vytrhává vlasy, situace je opravdu velice vážná a bojím se, co se stane, až chlapeček trochu vyroste a asistentku přepere (zatím ho dvě dospělé ženy zvládají, občas si musí zavolat na pomoc ještě třetí, která ale zase musí na chvíli nechat ve třídě samotné své děti, což je taky špatně). Podle mě to musí odnášet i výuka, když se místo učení "krotí" takové dítě, které leží na zemi, kope nohama, křičí, že učitelku zabije, rozmlátí jí hlavu židlí apod. S tím chodí mé dítě ze školy, do které se jako každý prvňáček velice těšilo. Nemluvě o tom, že jsou paní učitelky naprosto vyčerpané a zřejmě jim chybí energie na ostatní děti. Základní problém je, že maminka toho chlapce nespolupracuje, tvrdí, že dítě je v pořádku a učitelky si na něj zasedly. Chtěla bych se zeptat, zda se taková situace dá vůbec řešit a jak? Nikdo nechce toho chlapečka vyčleňovat z kolektivu, na druhou stranu pokud on má nárok na výuku jako ostatní děti, proč jej nemají jeho spolužáci, kteří se kvůli řešení jeho záchvatů vzteku (už se musela i zavolat záchranná služba, když amok trval tak dlouho, že už se učitelky bály i o chlapcovo zdraví) neučí? Jaký je v tomto případě postup? Čeká se, až chlapeček provede něco opravdu vážného a pak se začne věc řešit? Samozřejmě bych mohla dát já své dítě do jiné školy, ale to situaci neřeší, zajímalo by mě, zda existuje pro takové situace, kdy dítě ohrožuje zdraví ostatních, nějaké řešení? Jinak chlapeček je chytrý, jenže odmítá plnit jakékoliv úkoly.

Děkuji moc za odpověď


Michaela Němcová, Rytmus, o.p.s.:

Dobrý den, vždycky, když slyším takový příběh, svírá se mi srdce. Asistent pedagoga má pomoci ve třídě, kde pedagog pomoc potřebuje. Ale je jen jedním z podpůrných opatření. Pokud nestačí, je třeba naplánovat další nebo jiné. V této situaci obě pedagožky trpí, děti trpí, a vím, že to bude znít krutě vůči ostatním spolužákům, ale nejvíc trpí ten chlapec s poruchou chování. Je důležité si uvědomit (škola), že po všech zážitcích, které už má, má vrchovatě nakročeno k tomu, že si sám sebou nebude jistý, že nebude umět zvládat svůj handicap, že bude prožívat stigma "zlého" dítěte a že nebude mít kamarády, tedy nebude kamarádství vůbec umět. Co dělat? Napadá mne paralela: představte si, že má někdo zlomenou nohu, kterou odborníci léčí studeným obkladem. A když to nepomůže a pacient stále nebude chodit normálně (a dokonce ještě přitom řve bolestí a lidem kolem sebe ubližuje), dáme ho na samotku nebo mezi lidi s podobně zlomenýma nohama. Ve Vaší škole považuju (aspoň co víme z Vašeho dopisu) za velice pozitivní (je tedy na čem stavět):

  1. ve třídě má paní učitelka asistentku
  2. ve třídě je málo dětí, malá škola
  3. chlapec má nárok dle doporučení poradny na podpůrná opatření, víme jaké je jeho postižení, víme tedy, proč to dělá
  4. minimálně jeden rodič ze třídy (Vy) je ochoten ke společné debatě a týmové spolupráci
  5. navzájem se zřejmě dobře znáte (rodiče, učitelé, děti)

Co chybí (pravděpodobně), je krizový plán, který je při takovéhle veliké krizi opravdu moc potřeba!!!!!, a to:

  • pravidelné schůzky v týmu s rodiči a dalšími specialisty (učitelé, speciální pedagog, odborník na děti s poruchami chování, ošetřující lékař...)1x měsíčně, s cílem plánovat, podporovat, radit se, vyhodnocovat, co se podařilo, vyhodnocovat pozorování, co je spouštěčem ataku...
  • obě učitelky nutně a hned potřebují podporu supervizora, případně videotréninku
  • pravidelné schůzky(1x týdně) s dítětem a jeho rodiči, s cílem pomoci mamince vidět na svém synovi, v čem je nadaný, skvělý, talentovaný, a v čem potřebuje pomoci a jak. Podpořit její rodičovské kompetence například tím, že chceme využít toho, co jim funguje doma, že ji akceptujeme jako někoho, kdo své dítě nejlépe zná. Zároveň přijmout dítě jako někoho, kdo se může taky naučit o sobě rozhodovat. Mám zkušenost s žáky s poruchami chování, že jejich návrhy opatření, "co uděláme (rodič, dítě, i učitelka) až zase bude mít potíže" fungují nejlépe.
  • použijeme další metody, jak učíme dítě co nejvíce předcházet atakům, např. vytvoříme spolu s dítětem Profil na jednu stránku, atd.
  • pracujeme společně s chlapcem s jeho pozicí ve třídě, pomoci překonat stigma "zlého", použijeme např. metodu Kruh přátel, pojmenujeme jeho projevy (nikoli jeho samotného) a hledáme s dětmi i s chlapcem samotným, co budeme dělat, když... co by mu pomohlo, když se cítí takhle šatně, že musí kolem sebe ostatní napadat...
  • pracujeme s rodiči chlapce i s rodiči ostatních dětí, pozveme si např. nezávislého facilitátora

atd. zdravím a přeji chlapci i Vám i učitelům a dětem efektivní řešení a tedy i dobrou zkušenost z krize - to je dobré pro život.

9 komentářů:

Zdeněk Bělecký řekl(a)...

Dětská psychiatrie, medikace, etoped ve škole, fungující OSPOD a spolupráce s SVP. Což jsou všechno potřebná, ale v praxi málokdy aplikovaná "podpůrná opatření". Zejména pokud rodiče takto postiženého dítěte nespolupracují (důvody jsou podružné). V našem systému je v tomto směru klíčovým hráčem OSPOD, který by kupříkladu měl mít pravomoc přimět nespolupracujícího rodiče k tomu, aby dítě bylo vyšetřeno dětským psychiatrem a byla mu poskytnuta odpovídající léčba. Škola by měla mít pravomoc a peníze zaměstnat speciálního pedagoga - etopeda okamžitě, bez měsíců čekání na vyšetření v PPP, ke kterému kvůli neochotě nebo neschopnosti rodičů nemusí dojít nikdy. Systém je nefunkční, špatně nastavený, školy jsou bezmocné.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Systém je nefunkční, ... školy jsou bezmocné.

A co obecně rodiče dětí, které musejí takové věci strpět? Každý den, pořád, už od rána.
Docela dobrý příklad a dobrá průprava pro život, kdy násilník má víc práv, než jeho oběť.
Při první příležitosti, a každé další, kdy by utrpělo jejich dítě prokazatelnou újmu, podali by pytlici neprodleně trestní oznámení na ředitele školy, zřizovatele, českou školní inspekci a vládu prostřednictví úřadujícího ministra školství.
Pytliky by jen zajímalo, čím je v obdobném případě platný speciální pedagog? Že má větší sílu?

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

Ano.

Ygrain řekl(a)...

Měl by být s dítětem schopen pracovat, aby svou agresivitu dokázalo zvládat nebo ji nechat vybíjet způsobem, který by neškodil ani jemu, ani ostatním - teoreticky. Jestli to vždycky funguje i prakticky, netuším...

Nicka Pytlik řekl(a)...

aby svou agresivitu dokázalo zvládat nebo ji nechat vybíjet způsobem, který by neškodil ani jemu, ani ostatním

To snad dělá psycholog, a jedná-li se o nemoc, pak psychiatr.
Speciální pedagog je zvláštní učitel pro zvláštní výuku.

Zdeněk Bělecký řekl(a)...

Nedočetl jste :) Je tam speciální pedagog pomlčka etoped. Etopedie je speciální pedagogická disciplína, která se zabývá výchovou a vzděláváním dětí, které mají poruchu chování.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Vzdělávání psychiatricky nemocných dětí je nejtragičtější kapitola našeho školství. Chybí odborníci - psychiatři i psychologové ,kteří by s nimi soustavně pracovali (protože jen psaní prášků nepomůže). Tyto děti většinou potřebují malý kolektiv. A kde ho vzít? Udělat třídu takových dětí je nesmyslné (kumulace problémů na jednom místě) a vlastně i nemožné organizačně (kde se vám na jednom místě sejde tolik psychicky nemocných dětí)?. Do Praktické nemůžou - nejsou LMP. Tak kam s ním? dle Jana Nerudy.
Etopedi - mám státnice, tudíž tuším. Jenže k tomu potřebujete i - spolupráci rodičů (často afekty kvůli nebraní léků), kurzy sebeobrany (mám a již jednou jsem bohužel využila), odvahu (když se na vás řítí někdo o dvě hlavy větší...), znalosti jak dítě pacifikovat psychologicky (dost toho funguje, ale ve stresu si někdy nemůžete vzpomenout, jak vám to na KBT říkali),spolupráci s lékaři (což je tristní,alespoň v případě našeho okresního jediného), spolupráci s OSPODEM (kam berou samé malinké tiché a neasertivní lidičky, jako u nás na okrese).
V současnosti jednoho miláška řešíme. Je v devítce, takže ještě 7 měsíců a bude pryč. Protože od žádné strany se nedočkáme ničeho. Ledaže.....ledaže by opravdu někomu ublížil velmi, což si nikdo nepřejeme díky tomu, že odpovědnost by padla na koho? No na školu.
Situace je tragická. Doslova.

Nicka Pytlik řekl(a)...

pedagogicko-psychologická poradna potvrdila poruchy chování. Paní učitelce s asistentkou se daří děti před jeho záchvaty agresivity chránit tak, že jsou pokousané, poškrábané, pomlácené ony

Nu ano! Etoped! Pytlici by málem zapomněli. Kovaný speciální pedagog si jistě poradí v situaci, kde se běžné učitelky zcela obyčejně perou. Ještě, že si té poruchy chování všimnuli i v poradně. Tím je vše na nejlepší inkluzivní cestě. Zlomená ručka jiného dítěte je jen taková drobná lapálie. Nemělo provokovat. Jinak je ale začlenění porouchaného hocha do třídního kolektivu jistě podnětné pro všechny zůčastněné. Bravo!!!
Pytlici by svoje dítě takového šťastného dětství ušetřili, i kdyby jej měli denně vozit dvacet kilometrů daleko. Nejlepší by bylo, kdyby nakonec ve třídě zůstal chlapec jen s tím svým etopedem. Jakože individualizovaná výuka. Nebo jak se tomu říká.

Miloslav Novotný řekl(a)...

A kousek výše nějaká Valachová nezakřiknutě nadále pindá o školství.

Okomentovat