24.11.17

Tajný Učitel: Třídní schůzky

Jako žák jsem třídní schůzky nesnášel. I když jsem nikdy neměl žádné problémy, vždy jsem se obával, co si paní učitelka vymyslí a do čeho všeho mě, samozřejmě neprávem, zahrne a zapojí. Jako učitele mě z „rodičáku“ bolí břicho. A jako rodič jsem je zatím nezažil, ale z výrazů rodičů mohu soudit své.

Čím to je? Měl by to být svátek. Něco jako volby pro demokracii. Rodiče mohou něco změnit ve škole, kam chodí jejich děti a kde tráví podstatnou část svého dětského života. A teď jsem si neplánovaně odpověděl, aniž bych to měl v plánu. Rodiče něco mohou změnit jen teoreticky.

Stále jsem nepochopil, k čemu slouží první třídní schůzka na naší škole, na konci září. Rodiče přijdou a jejich hlavní úkol je si vyslechnout rozpočet školy za minulý rok a plánovaný rozpočet na rok následující. Nejtrapnější ale je, že musí hlasovat. Už taky vidíte tatínky a maminky, celé nažhavené, aby mohli zvednout ruku a odsouhlasit rozpočet? Čtyřikrát jsem tento proces absolvoval. Nikdy se nezvedla ani jedna ruka. Čtyřikrát ale nikdo nehlasoval ani proti a nikdo nic nenamítal. Situace, kdy se sám stydím za to, co musím dělat.

Když přejdeme k dalším, už skutečným třídním schůzkám. Co je na nich špatného? Co nefunguje? Funguje vůbec něco? Přijde mi, že se rodiče vrací do svých lavic jako do vězení. Navíc na třídní schůzky přijdou rodiče, kteří jsou informováni (ze žákovské, z internetu) a jdou si pro informace, které vědí nebo které se brzy stejně dozvědí z facebookových stránek školy. A čas by pochopitelně mohli trávit jinde, nemuseli by chodit dřív z práce. Rodiče „problémových“ dětí pochopitelně nepřicházejí.

Navíc „ach ti učitelé“. Pořád melou to samé, pořád omluvenky, vybrat peníze, přezouvat. Připomínání již připomenutého. A vlastně nikdy nic pořádného nesdělí, protože musí fungovat diplomacie a „vztahy“ se nesmí pokazit.

Proto nemám třídní schůzky rád. Pořád to samé, stejný stereotyp. Potřeboval bych s každým rodičem mluvit jiným „tónem“, ale musím mluvit ke všem a tak vlastně nic neřeknu. Zapíšeme si zbytečná data, pojedeme na výlet. A zbytek popisovaný v předchozím odstavci už radši vynechávám, protože mi je samotnému trapně. Pak se samozřejmě všem věnuji individuálně, to zas ale znamená, že někteří mohou čekat klidně hodinu, než se na ně dostane řada. A to je buď nepříjmné pro ně, protože musí čekat, nebo pro mě, protože mezitím zmizí a jejich návštěva svatostánku byla zbytečná.

Na třídních schůzkách mě nejvíce trápí jedna věc – rodiče přicházejí s velkým očekáváním, já jim něco za deset minut řeknu a je hotovo. Jde tedy o to, že já jako učitel už dopředu vím nebo spíše cítím, že rodiče chodí zbytečně, protože se nedozví nic extrémně důležitého. Říct jim to nemůžu. Oni pak odcházejí „zklamaní“, doma prohodí pár slov a za všechno můžu já coby učitel. Nikoho nezajímá, že bych taky třídní schůzky nejradši zrušil. Na všechny rodiče mám telefon a email a když se něco děje – jak problémy, tak i plánování výletů apod., tak jim napíšu okamžitě a řešíme to. K čemu pak třídní schůzka?

Zajímaly by mě dějiny třídních schůzek a kolik desítek let se nic nezměnilo. A ještě větším tajemstvím pro mě je, proč něco, co je většinově nepříjemné pro všechny tři strany, zůstává nedotčené.

Existuje jednoduché řešení. Zrušit hromadné třídní schůzky a zavést individuální schůzky, kam může dorazit rodič i s žákem, aby se něco neztratilo v překladu a aby i žák mohl argumentovat ve svůj prospěch. Není to nic, co by bylo nového, originálního nebo dokonce něco, co bych vymýšlel já. Některé školy, možná spíše někteří učitelé, už na podobný program najeli.

Dejme tomu, že třídní schůzka probíhá 22. listopadu. Rodiče si v horizontu jednoho týdne před nebo po domluví schůzku a dorazí v čase, kdy se jim to bude hodit. První výhoda. V klidu na sebe rodič a učitel (případně žák) mají například dvacet minut, nikdo nikam nepospíchá, probere se prospěch i chování, každá strana dostane svůj prostor, všechno se vysvětlí, předá se nudný papírek s daty a nutnostmi a je hotovo. Výhoda druhá. Nevýhodou první samozřejmě je, že učitel musí být připraven. A někdo by mohl argumentovat tím, že se rodiče nepoznají a nevytvoří se kolektiv a „správná atmosféra“, ale teď upřímně, kde tohle mají? Rodiče stejně z třídních schůzek odcházejí individuálně a pospíchají na nákup a domů. Hlavně pryč z vězení.

Převzato z blogu Tajného Učitele

Odkazy:

Na české blogoscéně máme dva tajné učitele, první z nich píše na Blog tajného učitele a jeho totožnost je redakci známa. Druhý má blog Tajný Učitel.

6 komentářů:

pratavetra řekl(a)...

Jak jste si to zavedli, tak to máte. U nás máme klasické konzultace, kdy si každý rodič domluví s TU čas. Proč vám schvalují rodiče rozpočet školy, to netuším. Co by se stalo, kdyby ho neschválili? U nás schvalují na Výroční schůzi SR rozpočet SR, to by ovšem mělo být v každém spolku.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...

S tím rozpočtem to bude asi blbost nebo jinak.

poste.restante řekl(a)...

Soukromě bych si tipnul, že jde o zmatení pojmů.
Rozpočet školy schvaluje zřizovatel.
Výroční zprávu školy schvaluje školská rada.
Rodiče mohou schvalovat leda tak hospodaření nějakého spolku přátel školy a pod, který hospodaří samostatně a z příspěvků rodičů vyplácí třeba odměny žákům, příspěvky na hory, nebo na cesty do divadla a tak podobně.
Formy těchto nástupců bývalých SRPŠ jsou různé, ale většinově jde o spolky, kde rozpočet schvaluje valná hromada.

Jinak pratavetra má naprostou pravdu.
Nikdo nenutí žádnou školu, nebo učitele, aby organizovali třídní schůzky podle 50 let starého mustru.
Na základce mých ratolestí dělali třeba tu "oznamovací desetiminutovku" o papučích a třídním fondu jednou na začátku roku a pak už byly jen klasické konzultace face to face, na které se šlo i domluvit na konkrétní hodinu (plus minus jako u lékaře, samozřejmě), anebo si "počkat ve frontě".
To už nemluvím o konzultačních hodinách vyučujících a třídních, na kterých si šlo domluvit schůzku kdykoliv během roku.

Jiri Janecek řekl(a)...

Na to jde říct to univerzální školsko-expercké "Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod..."

A nebo jeden nedávný výrok: "Toto je rozdíl mezi zahořklým post-kom východem a západem. Amík, když se mu nevede podle jeho představ, začne víc makat. Čech začne zle koukat kolem, kdo za to může."

http://www.ceskaskola.cz/2017/11/michal-komarek-stoji-virtualni-utoky-na.html

Přirozeně, za to, jak vypadají třídní schůzky na tajné škole, mohou v první řadě cermatčíci, jednotné příjimačky, maturita z matiky a rasističtí Češi...

Nicka Pytlik řekl(a)...

nemluvím o konzultačních hodinách vyučujících a třídních

U pytliků mohou rodiče přijít kdykoli uznají za potřebné a bez předchozí domluvy přímo do výuky. Takže chodí přímo k řediteli školy.

Tajný Učitel řekl(a)...

Pane Janečku, štěkáte na špatný strom. U nás máme úvodní obecnou omáčku a pak individuální předmětové kouty, funguje to jedna radost.

Okomentovat