10.11.17

Michal Černý: Co je zajímavého v žebříčku Top 200 Tools for Learning 2017?

Jane Hartová už po jedenácté sestavila za pomoci 2174 hlasujících z 52 států žebříček nejpopulárnějších nástrojů pro učení. Co je na tomto žebříčku zajímavého? Proč mu věnovat pozornost a proč ho naopak nepřeceňovat? Jaké ukazuje trendy v oblasti využívání technologií pro učení a studium?


Žebříček Jane Hartové patří mezi každoroční velice očekávané edTechové výstupy a dovolím si tvrdit, že Top 200 Tools for Learning (ještě do nedávná měl jen 100 položek) je svým rozsahem i významem velice vlivným indikátorem toho, kam se vzdělávání v kontextu technologií ubírá. Jde o žebříček, který se věnuje především nástrojům pro celoživotní vzdělávání, což je také ostatně pracovní téma jeho hlavní autorky, která o něm napsala několik zajímavých knih, jako třeba  Learning in the Modern Workplace 2017 nebo  Modern Workplace Learning: A Resource Book for L&D. Je zakladatelkou Centre for Learning & Performance Technologies (C4LPT).
Pokud se podíváme na demografii hlasujících, tak celkem pětina hlasujících (19 %) jsou vývojáři a autoři výukových a vzdělávacích nástrojů, následuje 16 % andragogů (tedy instruktoři, školitelé, facilitátoři), 18 % jsou učitelé a knihovníci, 13 % manažeři a administrátoři a plných 15 % konzultanti.

Tento demografický mix pěkně ukazuje také na to, jací lidé a v jakém složení se v této oblasti pohybují, respektive že učitelé tvoří v celém kontextu jen velice malou část. Dokonce při bližším zkoumání bychom se dostali na 4 % učitelů v tzv. regionálním školství. Důvodů, proč o hlasování nemají zájem, je asi více, ale každopádně jde o jeden z neblahých signálů o stavu učitelské komunity jako celku.

Každý mohl v období od dubna do září 2017 uvést deset nástrojů, které používá pro učení druhých nebo sebe sama, a autoři pak z uvedených dat sestavili žebříček. Pro možnost hlasování nejsou žádné speciální bariéry a účastnit se může skutečně každý, bez ohledu na své postavení či věk. Prostým odhadem je jasné, že celkem průzkum disponoval asi 20 tisící hlasy (2174 respondentů x max. deset hlasů), což pro výsledky v žebříčku znamená především dvě věci:
  • Na vrcholu jsou nástroje, které možná nejsou tím nejlepším, ale používají je skoro všichni.
  • Na nižších příčkách mají nástroje velice málo hlasů, to znamená, že pohyb nahoru a dolů mohou ovlivnit i jednotlivci.
Z výše uvedeného je jasné, že nejde o nějaký absolutní či ideální žebříček nebo o metriku, kterou by bylo nutné brát zcela vážně. Na druhou stranu ale ukazuje některé trendy, které jsou pro vzdělávání závažné a důležité. Osobně studentům doporučuji mít aktivní zkušenost alespoň s nástroji v TOP 20 a pasivní znalost TOP 50. Myslím, že je to důležité pro volbu případných vhodných nástrojů nebo právě sledování trendů.

Celý žebříček je rozdělený po do tří kategorií (Personal & Professional Learning, Workplace Learning, Education), případně je možné je filtrovat podle oblastí činností, jako jsou sociální sítě, vyhledávače, formuláře atp. U zmíněných kategorií je jasně viditelný velký překryv, což v kontextu současných kurikulárních dokumentů a všech zpráv o tom, jak má vypadat digitální vzdělávání, asi nepřekvapí, ale spíše potěší.

Zajímavosti

Rok 2017 je v prvé řadě asi rokem definitivního odklonu od klasických LMS prostředí. Nejvýše se umístil na 35. místě Moodle, ale i ten rok od roku padá. Představa, že se vzdělávání odehrává v uzavřeném, školou kontrolovaném prostředí, ve kterém jsou studenti, testy, úkol či učební materiály, je lichá. Tato „umělá“ prostředí postupně ztrácejí na zajímavosti a svým vzhledem i funkčností působí, jako by zůstaly někde na přelomu desetiletí (byť třeba NEO LMS je poměrně zajímavé a v žebříčku vůbec není).

To neznamená, že by klesal zájem o nástroje na tvorbu digitálních vzdělávacích objektů, ale přesouvá se k dílčím částem, aktivitám nebo obsahu, který působí více webově a méně skleníkově. V tomto kontextu bude zajímavé sledovat třeba českou (deset let starou) metriku Škola21, která má dosud právě e-learning v předpokládané podobě LMS jako nejvyšší cíl školy: „Škola blízké budoucnosti bude realizovat celou řadu aktivit on-line. Na počátku učitelé žákům předávají jednotlivé materiály aktuálně použité ve výuce prostřednictvím internetu, pak se využívá vhodný LMS (např. Moodle) a buduje se systémová on-line podpora prezenčně vyučovaných předmětů, v nejvyšší fázi následuje převedení části výuky do distanční formy. Vrcholem je všeintegrující systém řízení celé školy, který spojuje výukovou činnost školy s administrativou.“ V tomto kontextu bude jistě třeba provést revizi (a to i předchozího stupně), protože svět online vzdělávání a technologií se rychle mění. Jisté změny by mohl přinést projekt PPUČ v rámci NÚV, ale je otázkou, zda nepřevládne konzervativnější diskurs.

Podle konektivistů je využívání LMS zbytečné a škodlivé, nepodporuje tvorbu sítí, spolupráci a vytváří vlastně intranet v internetu, čímž zásadně omezuje jeho možnosti. Jak ukážeme, nejde o náhodnou fluktuaci nebo teoretický koncept bez vazby na reálný svět, ale spíš o fakt. Jakkoli LMS přinášejí mnoho výhod a benefitů, tak jde o technologii s podobným postupným propadem jako třeba RSS (které jde do jisté míry proti zájmům vydavatelů – či obecně korporací – tím, že agreguje obsah, ale i přesto má RSS kanál stále téměř každý web). To neznamená, že bychom měli něco technologicky o mnoho lepšího, ale změnili jsme své informační a studijní chování natolik, že LMS nedává smysl.

Prvním čistě vzdělávacím nástrojem v žebříčku je na 20. místě Kahoot!. Naopak první dvě místa v žebříčku se nezměnila a obsadil je Google Search (2.) a YouTube (1.). Třetí místo patří PowerPointu následovaném Google Drive, Twitter, Word, LinkedIn, Facebook, Wordpress a konečně desátou Wikipedií.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.


Žádné komentáře:

Okomentovat