23.11.17

Janek Wagner: Domnívám se, že o správnosti informací od náměstka ministra školství Petra Pavlíka dalo by se s úspěchem pochybovat...

Náměstek ministra školství Petr Pavlík si na Kulatém stole SKAV a EDUin: Jak by mělo ministerstvo školství komunikovat svoje záměry? postěžoval, že by ministerstvo školství komunikovalo s veřejností rádo více, ale ministerské oddělení vnějších vztahů a komunikace nestíhá zodpovídat na dotazy novinářů a žádosti o informace podle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Když jsem ho upozornil na to, že přetížení oddělení je důsledkem zákazu komunikace pracovníků ministerstva a přímo řízených organizací s novináři přímo, odpověděl, že takový zákaz neexistuje. Na jeho výroky reagovali pracovníci ministerstva a poskytli nám interní materiál Pokyny ředitelky Kanceláře ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k zásadám komunikace s médii v rámci MŠMT.


Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Č. j. MSMT-21689/2016-1

Pokyny ředitelky Kanceláře ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k zásadám komunikace s médii v rámci MŠMT

Čl.1 

Obecné zásady komunikace s médii

(1) Všichni zaměstnanci MŠMT, včetně zaměstnanců přímo řízených organizací (dále jen „zaměstnanci“) musí mít při vystupování jménem ministerstva na zřeteli širší souvislosti a dbát na to, aby jejich aktivity nebo prohlášení byly plně v souladu s těmito zásadami a s hodnotami ministerstva. Musí mít na paměti, že každé takové vystoupení spoluutváří image ministerstva.
(2) Žádný ze zaměstnanců nekomunikuje s médii bez vědomí pracovníků oddělení vnějších vztahů a komunikace. Komunikovat přímo s médii může pouze ministr, náměstci, tiskový/á mluvčí, vedoucí oddělení vnějších vztahů a komunikace, zaměstnanci tohoto oddělení a pro jednotlivé případy pověření zaměstnanci.
(3) Všechny osoby pověřené komunikací s médii aktivně předávají informace a odpovídají na dotazy oddělení vnějších vztahů a komunikace.
(4) Finální zpracování informací je výhradně v kompetenci oddělení vnějších vztahů a komunikace.
(5) Každá tisková zpráva nebo jiná forma informací poskytovaná médiím (např. odpověď na dotaz, prezentace, článek...) musí být schválena odpovědnou osobou z oddělení vnějších vztahů a komunikace.
(6) Zaměstnanec je povinen se striktně držet pravidel upravených těmito zásadami.

Čl. 2 

Jak komunikovat s médii

(1) Pokud na pracovišti dojde k jakékoliv události, která se vymyká běžnému provozu a její charakter napovídá, že by se o ni mohla média zajímat, je zaměstnanec povinen kontaktovat neprodleně nad rámec běžného pracovního postupu také: vedoucí oddělení vnějších vztahů a komunikace nebo někoho ze zaměstnanců oddělení vnějších vztahů a komunikace.
(2) Mezi takovéto události patří také úniky interních informací, negativní informace o ministerstvu, selhání zaměstnanců, stížnosti občanů apod. Pro osoby uvedené v předcházejícím bodě je velmi důležité, aby se od novináře, který jim kvůli takové události zavolá, o ní nedozvídali poprvé a měli čas se na odpověď připravit.
(3) Pokud bude zaměstnanec kontaktován médii a není ke styku s nimi pověřen, odmítne komunikaci s novináři co možná nejpřátelštějším způsobem. Např.: „Omlouvám se, ale nejsem za ministerstvo pověřen stykem s médii. Prosím, kontaktujte oddělení vnějších vztahů a komunikace. Děkuji.“ Toto platí nejenom na pracovišti, ale i mimo něj včetně času mimo pracovní/služební dobu.
(4) K novinářům se za každé situace zaměstnanec chová slušně a korektně. Jakýkoliv projev nepřátelského chování zaměstnanců vůči médiím bude vytvářet negativní obraz o celém ministerstvu. V žádném případě na zástupce médií nebude zaměstnanec křičet, pokládat jim telefon bez řádného rozloučení, zakrývat objektiv kamery nebo fotoaparátu. Na dotazy v žádném případě nebude zaměstnanec odpovídat frází „No comment!“ nebo „Bez komentáře!“ Nejbezpečnější je odpovědět větou uvedenou v předcházejícím bodě.
(5) Za přítomnosti zástupců médií zaměstnanec ministerstva nikdy nekouří a nepožívá alkoholické nápoje. Je také nevhodné, aby zaměstnanec v jejich přítomnosti a v pracovní době resp. v pracovním prostředí před nimi jedl, pečoval o svůj zevnějšek, choval se uvolněně, používal vulgární slova apod.
(6) Pokud jsou v místnosti přítomni televizní reportéři, vždy se zaměstnanec chová, jako by byla kamera zapnuta. To platí i tehdy, kdy nesvítí červené světélko (lze vypnout), kamera je volně v ruce kameramana nebo dokonce odložena na zemi (může nahrávat zvuk). Pokud zaměstnanec vystupuje na veřejnosti, vždy si počíná tak, jako by ho natáčely televizní kamery.
(7) Při rozhovoru po telefonu nebo při osobním styku vždy musí zaměstnanec předpokládat, že je jeho konverzace nahrávána. Novináři na tuto skutečnost nemusí upozornit, a i když ujišťují, že si nepořizují záznam, velmi pravděpodobně je tomu naopak. Nic jako „Čestné novinářské (slovo)“ neexistuje!
(8) Stejně tak volající, který se představí jen jménem, může být novinář, který např. testuje komunikaci zaměstnanců s veřejností apod. Každý telefonát s kýmkoli zvenčí tak může být rozhovorem s novinářem. Slušnost a korektnost je nutností vždy.
(9) Pokud se už stane, že zaměstnance natáčejí televizní kamery nebo jej fotografují, nikdy v tom novinářům nesmí bránit násilím a před kamerou nikdy nesmí utíkat. Slušně zástupce médií požádá, aby jej netočili/nefotografovali a požádá je, aby se obrátili na osoby, které jsou pověřené stykem s médii. Pokud ve své činnosti pokračují, zopakuje zaměstnanec znovu svou žádost. Pokud mu ani pak nevyhoví, pokračuje v opakování své žádosti až do doby, než jeho žádosti uposlechne. Zaměstnanec se nesmí nechat vyprovokovat k jakémukoliv nepřátelskému projevu. Útěk před kamerou bude v televizi vždy vypadat tak, že něco skrývá.
(10) Zaměstnanec neodpovídá ani na obecné dotazy novinářů. Pomocí střihu nebo přiřazení jiného kontextu se z odpovědi na obecnou otázku může stát konkrétní komentář, např. k politické situaci, k problémům ostatních resortů apod. Na cokoliv se novinář zeptá, může a chce pak ve svém médiu použít. Informace, které by nechtěl zveřejnit, mu k ničemu nejsou, a nemá proto důvod je shromažďovat. Zaměstnanec nesmí uvěřit ujišťování typu „To tam nebude.“, „Tohle tam nedáme.“, „Je to jenom mezi námi.“, „Řekněte mi to mimo záznam.“ apod. Nikdy se také nenechá nalákat na informaci typu „Všichni ostatní už nám to řekli a vy tomu rozumíte víc než mluvčí, tak mi to řekněte.".

Čl. 3

Sociální sítě

Všichni zaměstnanci se v rámci chování na sociálních sítích řídí Služebním předpisem č. 3/2016 státního tajemníka v Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se stanoví pravidla etiky zaměstnanců, konkrétně pak článkem 5 odst. 6. Oddělení vnějších vztahů zároveň všem zaměstnancům vřele doporučuje, aby své účty na sociálních sítích neměli veřejné a nevkládali na ně fotografie a informace, které by jakýmkoli způsobem mohly poškodit Ministerstvo školství, případně jeho vedení.

V Praze dne 28. června 2016

Mgr. Simona Kratochvilová, MBA
ředitelka Kanceláře ministryně




5 komentářů:

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Ani nevím, zda se mám něčemu divit.

Radek Sárközi řekl(a)...

Aspoň se prokázalo, co je Petr Pavlík zač - podobně lhal ohledně kariérního řádu....

Jana Karvaiová řekl(a)...

Tak oni tam asi nikoho jiného nepustí - na ministerstvo. Základním kvalifikačním požadavkem je umění lhát v přímém přenosu a mlžit. A mluvit hodinu,aniž by cokoli řekl.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Docela bych uvítal virtuálního průvodce po Karmelitské: kdo za kterými dveřmi sedí a především co vlastně dělá.

tyrjir řekl(a)...

Ty pokyny jsou, myslím, skoro tak pokrytecké jako jednání pana Pavlíka.
Všimli jste si, že MŠMT teď často "reprezentuje" pan Pavlík a paní Valachová zase dost často mluví za ČSSD? J.Týř

Okomentovat