14.11.17

Jana Karvaiová: Reakce na odpovědi ČOSIV na otázky České školy k ročnímu bilancování inkluze

Česká škola publikovala v pondělí vyjádření Lenky Felcmanové, která za Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) odpovídala na otázky k ročnímu bilancování inkluze. Z kritických komentářů k odpovědím jsme vybrali reakci Jany Karvaiové, kterou publikovala na sociální síti Facebook.

Článek na České škole ČOSIV odpovídá na otázky České školy k ročnímu bilancování inkluze.

LF = Lenka Felcmanová
JK = Jana Karvaiová

Tak dobrá, jdeme na to:

LF:... Je třeba zdůraznit, že naprostá většina škol (podle výsledků reprezentativního šetření, jehož výsledky budou zveřejněny příští týden 94 % ZŠ) má dlouhodobé zkušenosti se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami....

JK: Naprostá většina škol má zkušenosti se vzděláváním především žáků s SPU nebo lehkými VPU. To nám vždy nějak zapomínají sdělit. Není to vyloženě zdravotní postižení, i když se jedná o vady vrozené. Zavedením termínu žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsme udělali mezi laiky hezký gulášek. To tohoto jednoho pytlíčku spadli žáci s dys poruchami, mentálně postižení, se všemi smyslovými vadami, tělesně postižení, ale také cizinci nebo žáci ze sociálně nepodnětného prostředí. Nikdo na to nemusí mít vysokou školu aby pochopil, že každé jednotlivé sortě v rámci toho velkého pytle SVP je třeba se věnovat úplně jinak. Tudíž – ano, 94 % škol mělo zkušenosti, ale především s žáky, kteří nemají zase tak velkou potřebu specializované práce nebo ji škola byla schopná velmi dobře zajistit v rámci tzv. reedukační péče.

LF:... . Ředitel školy dopředu ví, jaká konkrétní opatření má zajistit a dostane na ně také finance. ....

JK: Ředitel to samozřejmě vůbec neví. Ledaže by to byl speciální pedagog, to pak ano. Proto by měl mít každý ředitel k ruce odborníka – školního speciálního pedagoga. Což v tak, odhaduji, 85 % ředitelé nemají.

LF: Věříme, že MŠMT dostojí svým závazkům vůči dětem se SVP a školám, které je vzdělávají a i v následujícím období bude financování podpůrných opatření zajišťovat v plném rozsahu

JK: Ale my nejsme v kostele, abychom věřili. My ty peníze dostat musíme a víra nám nepostačuje. A podle vývoje, který je nastíněn (novela, která nebyla technická, ale šetřivá a novela novely, zatím v návrhu) prostě jen seškrtává, co se seškrtat údajně dá. Financování mělo být vyřešeno hned na začátku. Jenže bylo řešeno naprosto diletantsky, jak jsem již psala v jiném článku.

Redaktor:.. Jak je to s nedostatkem odborníků, speciálních pedagogů? Často se v diskusích opakuje například výtka, že zatímco v Norsku nebo Finsku jsou ve třídě dva speciální pedagogové, u nás je tam jeden "běžný učitel" a jeden sotva zaškolený asistent pedagoga...

JK: Na otázku vůbec není odpovězeno. Jen vymlouvavé řeči. Ve skutečnosti je to tak, že speciální pedagogové jsou na minimu škol. Školní speciální pedagog působí pouze na malý úvazek. A navíc se třese, zda mu bude prodloužen, protože o tom rozhoduje ŠPZ a ne ředitel školy. Za takto nastavených podmínek se do této práce nikdo nehrne. A další otázkou jsou stále horší absolventi tohoto oboru, roztříštěnost oboru, a v poslední době ještě další snaha ztížit studium speciální pedagogiky (proti čemuž protestovaly i univerzity). Než se změní celkové studium na pedagogických fakultách, může nám zatím „utéct“ jedna až dvě generace žáků ve školách, kteří nebudou mít dostatečně profesionální péči. Tudíž experiment na dětech.

LF: Co poradenští pracovníci velmi postrádají, je jednotná standardizovaná metodika pro přidělování podpůrných opatření. Existují jen velmi obecná doporučení,.....

JK: Tak přesně tohle poradenští vůbec nepostrádají. Naopak, jsou nazlobení, že se z nich stávají pouze kvalifikované kancelářské síly, které vyplňují přednastavené formuláře, které jim často neumožňují samostatnou práci a vyjádření vlastních myšlenek. Poradenští jsou ti, co klienty znají, pracují s nimi a jsou dostatečně studovaní na to, aby sami, bez nějakých metodik, poznali, co klient potřebuje. Snaha o zavedení „standardů“ je dalším okleštěním jejich práce a je to i diskriminační vůči dětem, neboť děti nelze „napasovat“ do jakýchkoli standardů. Opět se to jeví jako snaha o úsporu. Nic víc. A o hodnocení sociálních systémů ať se snad ani paní nezmiňuje, zažila jsem to „hodnocení“ na vlastní kůži se svou maminkou a už bych to zažít nechtěla (a musela jsem bojovat jak lev).

LF:... Ukazuje se, že pro rozvoj inkluzivní školy jsou klíčové jsou především metody a formy práce učitelů. Menší počet žáků ve třídě jistě může usnadnit individualizaci práce, bez znalostí efektivních metod výuky stavějících na odlišných individuálních potřebách žáků při učení však není všespásný...

JK: Všespásný není, ale hodně podstatný je. A metody a formy práce prostě běžní učitelé nezvládají. Což potvrdila i inspekční zpráva, která se zaměřila na zjištění, jak jsou vzděláváni žáci se sluchovými vadami v běžných školách a ve školách zřízených podle § 16, odst. 9. No a můžete hádat, jak to dopadlo. Ve prospěch speciálek. Protože tam pracují lidé, kteří ví, co dělat. Samozřejmě všude je co zlepšovat. Ale učit se na dětech? To mi přijde přes čáru a to ve chvíli, kdy to opravdu není potřeba, protože odborníků máme dost. Jen je neumíme využít a zaplatit.

LF: Neumím si představit, že by někdo chtěl omezovat právo rodičů na volbu školy a právo dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami na vzdělávání v jeho spádové škole. Obě tato práva byla zavedena v roce 2004 přijetím školského zákona. Neumím si také představit, že by nějaký politik nařídil 53 tisícům dětí se zdravotním postižením, které se vzdělávají v běžných základních školách, přechod do speciálních škol. Tímto krokem bychom se vrátili do praxe uplatňované komunistickým režimem před rokem 1989. 

Poslední věty ani netřeba komentovat. Jen si neodpustím, proč zase šermovat komunismem. Právě tento systém pomohl vybudovat naše speciální školství. To nebylo o ideologii, ale o snaze pomoci. Paní Felcmanová se také zapomněla zmínit o našem speciálním školství, jako významném a velice kvalitním fenoménu našeho školství. Nevím proč.




2 komentáře:

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

A zase vidíme jasněji, co je ČOSIV zač.

mirek vaněk řekl(a)...

Šermování komunizmem je populární zvlášť, když nejsou argumenty. A nikomu to není trapné skoro třicet let poté.

Okomentovat