20.11.17

Jakub Mikel: Postřehy z Broumova: Česku chybí vize vzdělanosti a zatím to nevypadá, že vše vyřeší trh

Může v Česku vzniknout „zvláštní vrstva“ občanů, kteří získali vzdělání na soukromých školách, protože nevěřili těm veřejným? A jaké to bude mít pro společnost důsledky? I o tom se mluvilo na letošních Broumovských diskusích. Jeden z panelů patřil pěti prezidentským kandidátům. Chvílemi to vypadalo, že Česku stále chybí slušná představa o vzdělávání občanů. A že se na tom zatím mnoho nezmění.

Broumovská debata přivedla na pódium Jiřího Drahoše, Marka Hilšera, Vratislava Kulhánka, Michala Horáčka a Pavla Fischera. Stejně jako další panely i ten „prezidentský“ ukázal zásadní problém českého vzdělání – neschopnost objektivně zhodnotit vlastní úroveň.

Ačkoliv dokážeme výsledky českého školství snadno srovnat v mezinárodním kontextu pomocí žebříčků a říci, kdo je na tom lépe a kdo hůře, v sebereflexi mírně pokulháváme.

„Minimálně v tom technickém vzdělání jsme dobří. Jsme lepší než studenti z Německa, z Francie. Já jsem je zaměstnával, vím to. Nejsme na tom tak špatně, nemusíme se pořád bičovat,“ hájil v Broumově české školy Vratislav Kulhánek.

Za české školy se postavil také Jiří Drahoš. „Kvalita vzdělání není zdaleka tak kritická, jak se nám někteří snaží namluvit. Náš vzdělávací systém určitě potřebuje změny, ale nemusí to být extrém,“ míní Drahoš a podotkl, že zažil také hodně diskusí v Americe, kdy studenti sice uměli formálně diskutovat, ale debata byla o ničem.

Hrozí vznik nové šlechty

Počet prvňáků zapsaných do soukromých základních škol se za posledních pět let zdvojnásobil. Kromě toho, že se objevily silné ročníky, kterým chyběly otevřené třídy ve veřejných školách, se s čím dál intenzivnější debatou o podobě školství ukazuje, že v republice nechybí rodiče nespokojení s veřejným školstvím. Ti jsou taky ochotni postrádat tisíce korun ročně, které investují do soukromé školy pro své dítě.

V Broumově před tímto trendem varoval i Michal Horáček. Ten zmínil, že existuje možnost, kdy veřejné školy, které se reformují pomalu, převálcuje „vzdělanostní šlechta“ ze soukromých škol.
„Hrozí nám nástup nové šlechty, která si vzdělání opatří jinde, pokud nebudou mít štěstí na pokrokovou veřejnou školu,“ řekl Horáček. „Mezi těmi studenty jsou budoucí diplomaté a ministři, všichni se budou znát,“ varuje Horáček.

Nerozevírat nůžky

Dokonce si tohoto nového trendu všiml i státní aparát a snaží se zpřísnit vznik nových soukromých škol. Přece jen, v relativně rovnostářské České republice nejsme na podobné rozevření nůžek zvyklí. A to i přesto, že i veřejný sektor se liší kraj od kraje – často stačí vybrat si libovolný problém, najít k němu data a mapu České republiky. Když obojí přiložíte k sobě, s velkou pravděpodobností se rozsvítí oblast bývalých Sudet.

Problémů, které je v českém školství potřeba pojmenovat, je celá řada. Od nízké prestiže učitelského povolání, přes náročnost učitelské profese, nekončící experimenty na ministerstvu školství až po markantní rozdíl mezi Prahou a zbytkem republiky.

Michal Horáček nemá pravdu, když tvrdí, že hrozí vznik nové šlechty. Ta tady již dávno „panuje“. Alespoň tak zvenku může působit život v Praze. To jen tak, až se bude někdo divit, kde se berou voliči Okamury, Babiše a Zemana.

Soukromé školy mohou rozevření nůžek ještě rozšířit. Jejich vysoká koncentrace přitom nevyřeší problém veřejného školství. Trh málokdy probere stát z letargie.

Foto: Polek via Foter.com / CC BY-NC-SA, zdroj

Text byl původně publikován na HlidaciPes.org.


2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Co si jen počne ta šlechta, až i v soukromých školách zaplane právě zuřící inkluzivní revoluce? Zahnije, historicky znemožněna...

Jana Karvaiová řekl(a)...

V Česku toho chybí.... třeba mléčný tuk nebo vajíčka.

Okomentovat