9.11.17

Eva Zahradnická: Do banky se zpět nikdy nevrátím

Když si Petr Michalíček v 8. třídě podával přihlášku na střední školu, jeho třídní klidným hlasem a poněkud drsně pronesla: „Michalíčku, ani to nezkoušej. Na to nemáš.“

Dnes jedenatřicetiletý učitel tehdy zkoušel přijímačky na obchodní akademii. Přála si to jeho maminka, učitelka. „Máma chtěla, abych šel na školu, díky které bude později víc možností,“ vypráví s odstupem let Petr Michalíček. Na obchodní akademii úspěšně odmaturoval a začal pracovat v bance, aby se nakonec o pár let později navzdory přání rodičů stal učitelem.

Z článku v MF DNES vybíráme:

Raritou zůstal dodnes a ví to i on sám. Jiného kolegu z mateřinky za šest let, co v ní působil, nikdy nepotkal. Občas si prý připadal jako celebrita. Ale přiznává, že kromě obdivných slov kolegyň se potýkal i s předsudky stran rodičů. „Bylo mi 23. Někdy děti byly ve školce od rána do večera a občas mi říkaly tati. A tatínkům to lezlo na nervy.“
Petr Michalíček se ale vymyká i dalším statistikám. Zatímco jeho kolegové opouštějí školní třídy kvůli platům, protože jinde vydělají až o polovinu více, on odcházet nehodlá. „Můžu upřímně říct, že do banky se mi zpět nikdy nechtělo. Nedělám učitelství pro peníze.“

Vinu na tom, že muži z českého školství mizí, ale nemají podle něj jen nízké platy. Mluví o neustálých změnách a papírování, co učitele odrazuje.

„Přiznám se, že už všechny informační e-maily ministerstva a oběžníky nevnímám. Většina učitelů na to úplně rezignovala a nečte je. Pořád se to mění. Někdy je to komedie,“nebojí se kritiky na adresu ministerstva školství mladý muž.

Žádné komentáře:

Okomentovat