14.10.17

Tajný učitel: Digitální Demence s Velkým Bratrem, sňatek bez lásky

Z dokumentu na webu MŠMT z 22. srpna 2017:

MŠMT OTEVÍRÁ ON-LINE KONZULTACI KE STRATEGII DIG. VZDĚLÁVÁNÍ

"Základní uživatelské dovednosti a použití různých programů by se podle stávajícího návrhu mělo přesunout do oborů, kam měly logicky vždycky patřit. Například strukturace textu a základy typografie do českého jazyka, elektronické zpracování tabulek, diagramů a grafů do matematiky, práce s digitální mapou a GPS do zeměpisu, práce se sociálními sítěmi do výchovy k občanství. Uvolněná vzdělávací oblast ICT by se přejmenovala na Informatika a ICT (stejně jako to dnes již funguje na gymnáziích) a její obsah by se kromě nezbytných základů práce s počítačem zaměřoval na základy algoritmizace a programování, informační systémy, data, informace a modelování."


Podívejme se blíže na výše uvedený text v souvislosti s chystanou změnou RVP, která se bude týkat všech škol, státních i soukromých.

Děti se budou učit různým částem různých předmětů pomocí počítače. Pro někoho je to výborný způsob jak propojit všudepřítomnost počítačů a jiných chytrých zařízení moderního světa s výukou tak, aby děti byly "připraveny pro život", rozuměj pro život obklopený technologiemi. Ve skutečnosti to znamená, že každé dítě bude mít ve škole svůj počítač, který bude používat k výuce, jelikož není možné, aby jedna školní počítačová učebna vystačila všem. Ty stovky tisíce počítačů bude někdo dodávat, udržovat v provozuschopném stavu a upgradovat, stejně jako operační systém, výukový software, antivirus, účty, hesla, testy a podobně. Není obtížné dospět k závěru, že bude-li jednou dítě soustavně ve škole pracovat na počítači, bude ověřování jeho výsledků probíhat stejně a v konečném důsledku bude mít každé dítě jakési digitální studijní portfolio od první třídy až do konce vzdělávání.

Co to ve skutečnosti znamená pro děti? Budou muset trávit u počítače ještě více času než nyní, což bude mít dopad na jejich tělesné a psychické zdraví i kognitivní dispozice. Budou komunikovat stále více s počítačem než se živými lidmi. Jejich studijní úspěchy či neúspěchy budou existovat ve virtuálním světě navždy. Začnou považovat počítač a internet za neoddělitelnou část nejen domácího, ale i školního života. Zvyknou si na snadnou dostupnost a zároveň na snadnou zbytnost informací. Budou, v tzv uzlových bodech testovány, často a přes počítač, pomocí testů podobných nynějším, didaktickým testům z dílny Cermatu. Budou pravděpodobně i centrálně hodnoceny. Budou pod neustálým tlakem uspět v testech. Jinými slovy, stanou se součástí centrálního digitálního systému.

Co to znamená pro učitele? Učitelé budou zčásti zredukováni do role administrátorů programů, výukových softwarů a hlídačů dětí. Jejich možnost přímo komunikovat se žáky, žáky hodnotit, žáky inspirovat a obecně na žáky pedagogicky působit bude omezena. Pozbudou do nějaké míry možnost připravovat vlastní materiály a aktivity vhodné pro právě tu specifickou třídu s vhodným načasováním, nemluvě o individuálním lidském přístupu k dětem. Budou vždy a všude kontrolováni testovými skóre svých žáků a centrálním monitorováním svých výukových aktivit, čímž se dostanou pod existenční tlak vést žáky k co největší úspěšnosti v testech, na úkor celostního pojetí a kvality výuky. Velice pravděpodobně to bude vést, nebo přispěje ke stavu, kdy učitelé budou eventuálně moci být nahrazeni počítači.

Co znamená provázanost digitalizace vzdělávání s novým RVP pro společnost? Děti budou brzy učené pomocí stejných programů, ve stejnou dobu, se stejnými vstupy i výstupy a budou stejně centrálně hodnocené. Budou tříděné neosobním algoritmem podle testových skóre. Všechny školy budou stejné. Z uniformních dětí vyrostou uniformní dospělí. Jako dospělí budou trpět civilizačními neduhy a závislostmi mnohem více, než dospělí, kteří s počítači nevyrůstali. Rodiče, kteří nebudou chtít, aby se jejich děti tímto způsobem vzdělávaly, budou mít možná chvíli možnost domácí školy. Ti bohatí si zaplatí skutečné učitele, nebo si mocí a vlivem prosadí vlastní školu bez počítačů, jako je ta v Silicon Valley. Stovky miliard půjdou dodavatelům počítačů a softwaru namísto učitelům.

Kdo profituje? Odpověď je snadná. Učitelé ani děti to nejsou.

Chtěli byste se k tomu vyjádřit? Mohli jste, pomocí on-line dotazníku, do 17. září.

Moc rád bych věřil, že vše, co jsem zde napsal je jen snůška konspiračních blábolů a někde ve skrytu duše doufám, že tomu tak je, že je to jen nepovedené, úsměvné sci-fi. Doufám, že budoucnost mne usvědčí z omylu. Pak se podívám na dění ve školství v některých jiných, vzdálených či ne tak vzdálených zemích a smích mne přechází. Možná byli pánové Orwell a Huxley ve svých dílech mnohem blíže pravdě, než je nám dnes příjemné připustit.

Převzato z autorova blogu (autor je redakci znám)

Odkazy:

Na české blogoscéně máme dva tajné učitele, první z nich píše na Blog tajného učitele a jeho totožnost je redakci známa. Druhý má blog Tajný Učitel.

6 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytlici jsou úplně a naprosto fascinováni tou nevyvratitelnou jistotou odborníků na vzdělání, že se pořádně neví, co budou nynější žáci potřebovat za nějakých deset let. Pytlici jen připodotýkají, že fakt, že to nevědí ti odbornící, ještě nemusí znametnat, že se do doopravdy všeobecně neví.
Pytlici by řekli, že to ti odborníci tvrdí zejména proto, že sami pořádně neví, co by se asi tak měly ty naše děti vlastně učit. To je asi jako s tou autoevaluací, jak vytušili pytlici už dávno. Sebehodnocení dětí propagují zejména ti vzdělavatelé, kteří vůbec netuší jakým způsobem a podle jakých kritérií by práci svých žáků měli posuzovat a hodnotit.
Pytlici se té digitalizace úplně děsí. Vůbec si nedovedou představit, co budou v té digitalizační epoše činiti, aby nebyli nařčeni z poflakování se a nerespektování nových trendů ve zkokurenceschopňování, protože pytlici mají tu svoji zkompetentňovačku plně digitalizovanou už nějakých dvacet let.
A taky se pytlikům líbí ti vzdělávací znalci, kteří tvrdí, že se žáci nemusejí nic učit, natož pak nazpaněť, protože všechno potřebné najdou na netu. Tak to se zkusme žáků pozeptat, k čemu že slouží neekvivalence v aritmetice, popřípadě v čem spočívá rozdíl mezi neekvivalencí, exkluzivní disjunkcí a inkluzivní konjunkcí.
Tak to radši výrazně odlehčíme. Žákům zkraje pro zorientování se v možnostech internetu úplně postačí otázka, v čem spočívá z hlediska jejich určení podstatný rozdíl mezi monitorem a tiskárnou. Schválně, zkuste si to...

Jana Karvaiová řekl(a)...

Myslím si, že kdyby na světě existoval jeden jediný člověk, který by věděl, co se stane a bude třeba za deset let, stal by se laureátem nobelovy ceny ve všech kategoriích.A pak by ho možná upálili.
Proč se pořád někdo domnívá, že někdo vidí do budoucnosti a ještě s tím operuje v médiích?

Libor Klubal řekl(a)...

Autor svůj članek staví na předpokladu, že "každé dítě bude mít svůj počítač". Ale jak na to přišel? Proč by to tak mělo být? Máme k dispozici například mobilní technologie. Na prostou práci s informací stačí velmi jednoduché zařízení, často i mobilní telefon (napŕ. v modelu BYOD). Nikdo navíc není řečeno, že se veškerý obsah výuky přesune do digitální podoby.
Již dnes je obrovské množství učitelů, kteří IT ve svých předmětech využívají a dílčí problémy dokáží řešit. Tak proč v tom teď hledáme takový problém? Mobilní učebna s tablety, sdílení PC učebny, vlastní zařízení žáků, několik pracovních stanic v učebně pro skupinovou práci - myslím že technika problém není.

Tajný Učitel řekl(a)...

"Autor svůj članek staví na předpokladu, že "každé dítě bude mít svůj počítač". Ale jak na to přišel? Máme k dispozici například mobilní technologie. Na prostou práci s informací stačí velmi jednoduché zařízení, často i mobilní telefon (napŕ. v modelu BYOD).

Předpoklad, "každé dítě bude mít ve škole svůj počítač" a "každé dítě bude mít ve škole svůj smartphone/tablet" se neliší. Byod musí řešit kompatibilitu a také fakt, že někteří žáci tablet/smartphone nemají, spolu s limitovanou schopností pracovat s tabulkami a psaním.

Jádro problému není jen v tom, že ty miliardy potečou zcela mimo kvalitu výuky, ale zejména v téměř kontinuálním napojení dětí na síť, v uniformitě výuky, v přerušení kontaktu mezi žákem a učitelem, ve zdravotních a psychických dopadech na žáky a učitele apod. Dáte-li žákům ve škole k ruce jakékoli chytré zařízení, je to jakoby jste před ně dali pytlík bonbónů s tím rozdílem, že chytré zařízení nemá dno a je stejně jako cukr v bonbónech návykové.

Nicka Pytlik řekl(a)...

pytlík bonbónů s tím rozdílem, že chytré zařízení nemá dno a je stejně jako cukr v bonbónech návykové

Sdělení 'stejně jako' není v souladu s výchozím předpokladem 's tím rozdílem'.

Janek Wagner řekl(a)...

"Jádro problému není jen v tom, že ty miliardy potečou zcela mimo kvalitu výuky," - dostupnost digitálních technologií je podle mne jednou z podmínek kvality výuky.

"ale zejména v téměř kontinuálním napojení dětí na síť" - míra samozřejmě záleží na učiteli, ne?

"v uniformitě výuky" - to by hrozilo pouze v případě jednotného kurikula a jednotného výukového prostředí. Opět tu stále zůstává učitel a jeho výběr použitých aplikací.


"v přerušení kontaktu mezi žákem a učitelem" - chtěl bych vidět učitele, který by to připustil. Tablet je jen jedna z pomůcek.

"ve zdravotních a psychických dopadech na žáky a učitele apod." - počítačové hry tady jsou už 40 let a všichni jsme jim dávno podlehli ;-)

Okomentovat