27.10.17

MŠMT: Analýza prvního roku implementace společného vzdělávání

Cílem legislativních změn bylo zlepšení podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, zejména rozšíření podpory při jejich vzdělávání v běžných školách systémem podpůrných opatření, který doplní personální i materiální podmínky ve školách. Systém podpory byl významně posílen financováním podpůrných opatření státem prostřednictvím normované finanční náročnosti jednotlivých podpůrných opatření. Vzdělávání má respektovat zájem žáka a vycházet z jeho možností, proto zákon zachoval také upravené podmínky pro vzdělávání žáků se závažnými formami znevýhodnění (postižení) v § 16 odst. 9 školského zákona.

Hlavní závěry analýzy prvního roku implementace společného vzdělávání

Aktuálně dostupná data dokládají trend mírného úbytku žáků ve speciálním vzdělávání a posílenou podporu všech žáků se SVP. Data za školní rok 2016/2017 jsou ovšem neúplná, zejména pokud jde o MŠ, u kterých můžeme vycházet pouze z dat jednoho měsíce. Vzhledem k zahájení společného vzdělávání od 1. 9. 2016 nemohou poskytnout úplný obraz o jeho náběhu. Tato data je zapotřebí srovnat a vyhodnotit především ve vztahu k údajům, které školy předávají ke školnímu roku 2017/18.
MATEŘSKÉ ŠKOLY
  • V MŠ rostou podíly dětí individuálně integrovaných do běžných tříd dlouhodobě.
  • Z celkového objemu finančních prostředků vyčerpaly MŠ 15,5 %. Častěji čerpají PO MŠ speciální. Postupně se zvyšuje podíl individuálně integrovaných dětí, ubývá dětí ve speciálních třídách. Nejčastější PO je asistent pedagoga na 0,5 (495/426).
ZÁKLADNÍ ŠKOLY
  • V ZŠ rostou podíly dětí individuálně integrovaných do běžných tříd dlouhodobě.
  • Meziročně došlo k významnému nárůstu počtu žáků se SVP, a to o 20 %. Na tomto nárůstu se nejvíce podílela kategorie žáků se Z16/9 (82,3 %), zejména žáci s diagnostikovanými vývojovými poruchami učení. Počty žáků se SVP však v relativním vyjádření narostly významně ve všech sledovaných kategoriích, a to i ve zcela nových, kde SVP spočívají v odlišném kulturním prostředí žáka nebo v jeho odlišných životních podmínkách. V tomto ohledu je tedy možné konstatovat, že dochází k postupné implementaci systému nových diagnostik.
  • Ve školním roce 2015/16 bylo celkem 17 škol, které vzdělávají všechny žáky podle přílohy LMP (PPLMP). Ve školním roce 2016/17 pak matriky vykazují celkem 13 takových škol. Rozdíl mezi oběma školními roky tedy tvoří čtyři školy, nicméně pouze v případě jedné ZŠ došlo k jejímu zániku, u tří škol se pouze snížil podíl takto vzdělávaných žáků pod 100 %, ale stále byl vyšší než 75 %. V případě jedné ZŠ došlo k jejímu sloučení s jinou ZŠ a jedna škola nově vyhověla tomuto kritériu.
  • Z četnosti žáků v jednotlivých převažujících stupních podpory lze vyčíst, že až do třetího stupně jsou integrováni především v běžných třídách, zatímco ve speciálních třídách jsou zařazeni žáci především se čtvrtým a pátým stupněm podpory. Z pohledu věcné logiky tedy data nejspíše odpovídají očekáváním.
  • Počet žáků ve speciálních ZŠ poklesl, a to o 7,1 %, resp. o 1 747 žáků (z 24 681 ve školním roce 2015/16 na 22 934 ve školním roce 2016/17). V roce 2015/16 tak byl podíl žáků v ryze speciálních ZŠ zhruba 2,8 %, o rok poději pak 2,5 %. V trendech lze sledovat dlouhodobý pokles žáků ve speciálních školách (§ 16 odst. 9 a školy speciální).  
  • Meziročně se významně zvýšil počet žáků zařazených do kategorie zdravotně znevýhodněných ze 78 717 (2015/16) na 95 806 (k 31. 3. 2017), u SŠ z 20 556 na 22 228. Na všech stupních došlo k navýšení počtu žáků zařazených do režimu integrace. Poklesly počty dětí a žáků, kteří se vzdělávají v režimu speciálním (tedy školy, třídy, oddělení a skupiny dle
    § 16 odst. 9, včetně základní školy speciální). Zvýšený počet žáků se SVP je třeba vnímat v kontextu změny v kategorizaci žáků. Důvodem je zpřesnění kategorií - členění stupňů podpory a míry závažnosti na mírnou, střední a závažnou. Žáci, kteří jsou dnes v kategorii mírné poruchy učení, byli v původním systému v kategorii znevýhodnění, neměli žádnou podporu. Nyní jsou ve 2. stupni PO, mají nárok na podporu. Obdobně je to u všech dalších znevýhodnění (dříve postižení).
  • Meziročně došlo k poklesu počtu speciálních ZŠ ve prospěch škol běžných, ale téměř výlučně jako důsledek toho, že od 1. září 2016 přestaly být školy při zařízeních ústavní a ochranné výchovy považovány za speciální. Z pohledu počtu tříd došlo k významnému meziročnímu nárůstu o 1 025 tříd.
  • Meziroční srovnání údajů o žácích se SVP neukázalo žádné speciální výkyvy, a to ani v případě žáků s LMP, kterých je meziročně o 770 méně. Růst celkového počtu žáků se Z16/9 je dlouhodobým trendem a promítají se do něj především nárůsty počtu žáků s diagnostikovanými vývojovými poruchami učení a chování, s vadami řeči a s poruchami autistického spektra (nárůst o 9 272 žáků, resp. o více než 25 %). Stejně tak je i dlouhodobým trendem snižující se podíl žáků se Z16/9 vzdělávajících se ve speciálních ZŠ.
  • Z personálních PO je v ZŠ na 1. místě poskytování pedagogické intervence 1h/1týden v poměru 9901/7673. Podobně na 2. místě je předmět speciálně pedagogické péče 4223/2955. Na 3. místě je asistent pedagoga na 0,5 úvazku 2008/1613. Všechna uvedená PO vyžadují zaměstnávání dalších pedagogických pracovníků školami.
  • K 30. 9. 2016 vykázaly ZŠ 10 800 asistentů pedagoga, kteří odpovídali 6 496,3 přepočtených úvazků (v průměru se tedy jednalo o zhruba 0,64 úvazku na asistenta). Z celkového součtu úvazků asistentů pedagoga vykázaného všemi školami (8 831,2) tak připadalo téměř 73,6 % na ZŠ.
    I v průběhu školního roku ZŠ nejčastěji vykazovaly poskytování PO typu „Asistent pedagoga“,
    a je tak vysoce pravděpodobné, že se počet AP v ZŠ meziročně významně zvýšil.
  • Podíl úvazků asistentů pedagoga připadající na zcela nové asistenty a podíl připadající na asistenty, kteří přešli s rediagnostikovanými žáky, bude možné určit na základě údajů ze zahajovacích výkazů ke školnímu roku 2017/18.
  • Vykázaných kategorií podpůrných opatření 2. - 5. stupně se stanovenou normovanou finanční náročností je celkem 418, z toho je 87,6 % (366) typu B a 12,4 % (52) typu A. Celkově bylo vykázáno PO v počtu 67 903, přičemž téměř 42 % (28 279) tvoří PO personálního typu a zbylá (58 % resp. 39 624) jsou opatření typu B (PO v podobě kompenzačních a učebních pomůcek). Nejvyšší četnost podpůrného opatření pedagogické intervence s markantním rozdílem oproti druhému nejčastěji doporučovanému personálnímu opatření lze přičíst také na vrub neuváženého doporučování podpůrného opatření pedagogické intervence pro děti v mateřských školách, pro které toto podpůrné opatření primárně stanoveno není a které pro tuto skupinu dětí není ani evidováno ve vyhlášce č. 27/2016 Sb.
  • Nejvíce opatření je v obecné rovině zařazeno ve 3. stupni (celkem 104 druhů opatření pro školy a školská zařízení podle přílohy vyhlášky č. 27/2016 Sb.), nejméně jich je v 5. stupni (celkem 22 opatření). Nejvíce opatření je v rámci nabídky určeno pro kategorii nadaných žáků (16 %) a žáků se zrakovým postižením (15 %), nejméně opatření je určeno pro žáky se specifickými poruchami chování (4 %) a pro žáky s potřebou podpory z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek (6 %)
  • Při podrobnější analýze škol, které spolu se SPC tvoří jeden subjekt, byly identifikovány některé školy (subjekty) s vysokými (absolutními i relativními) celkovými náklady. Je doporučeno, aby byla u vytipovaných škol provedena podrobnější analýza konkrétních vykázaných podpůrných opatření v kontextu dalších proměnných (i mimo samotná podpůrná opatření) s cílem podat spolehlivou interpretaci těchto zjištění, Dále je doporučeno, aby byly na úrovni jednotlivých kategorií žáků s potřebou podpory realizovány analýzy podpůrných opatření skupiny B s pomocí odborníků na tyto oblasti (např. expertní skupiny).
STŘEDNÍ ŠKOLY
  • Došlo k meziročnímu nárůstu počtu žáků se SVP, a to o 11 %.
  • Nejčastěji přiznávanými PO byla PO 1. stupně, dále pak 2. stupně. Střední školy vykazují nejnižší počet podpůrných opatření (vzhledem k MŠ a ZŠ). Finanční požadavky SŠ na PO představovaly zhruba jen 4,4 % všech finančních požadavků uplatněných školami a školskými zařízeními (84,6 mil. Kč). Nejčastěji doporučovaným PO byla pedagogická intervence v rozsahu 1 hodiny (246/208). Na dalším místě je celý úvazek asistenta pedagoga (107/87), akcentovány jsou také pomůcky pro kategorii sociálně znevýhodněných – pomůcky pro rozvoj sociálních dovedností.


VŠECHNY STUPNĚ VZDĚLÁNÍ
  • Odliv dětí a žáků ze speciálních škol do běžných je dlouhodobým trendem. Nelze však jednoznačně potvrdit, že ve speciálních školách ubývá žáků pouze v důsledku inkluze. Existující data to nepotvrzují. Navíc, řada speciálních škol, pokud se sloučí s běžnou školou, je ve výsledku pak již považována za běžnou školu (ale v praxi je to de facto nadále „samostatné“ pracoviště pod společným ředitelstvím s běžnou školou, kde jsou jen děti se SVP, často právě s LMP).
  • Počet asistentů pedagoga ve všech školách v posledních letech nepřetržitě roste (jen od školního roku 2010/11 se zvýšil o 5 212,2 úvazku, tedy o více než 144,0 % k 30. 9. 2016).
  • Významně narůstají počty dětí/žáků s vývojovými poruchami učení nebo chování. To může být důsledkem implementace společného vzdělávání, protože nyní mají i ti s nižším stupněm tohoto znevýhodnění nárok na podpůrná opatření, tedy i na finanční prostředky. A dále je zřejmé, že do této skupiny byli zahrnováni i žáci s podprůměrným intelektem.
  • Ve všech krajích ČR, kde došlo k poklesu proporce žáků s diagnostickou kategorií mentálního postižení, došlo k vzestupu proporce dětí s poruchami učení nebo chování.
  • Z údajů o poskytovaných PO jednoznačně vyplývá, že systém PO v drtivé většině případů využívají především ZŠ (téměř 86 % všech poskytovaných PO a téměř 78 % všech finančních požadavků). Dále na systému významněji participují MŠ a víceméně i SŠ. Ze školských zařízení pak nejvíce školní družiny. Ostatní školy a školská zařízení v prvním roce náběhu společného vzdělávání využívaly tohoto systému spíše v ojedinělých případech.
  • Lze identifikovat školy, jejichž finanční náklady na PO typu B tvořily ve školním roce 2016/17 významnou část celkových nákladů na tato opatření v kraji. Zjištěné vysoké náklady mohou odrážet specifické potřeby žáků těchto škol (resp. vyšší počet těchto žáků na uvedených školách), zároveň je možné zvažovat v těchto školách vhodnost doporučování jednotlivých PO.
  • Vykazování podpůrných opatření signalizuje, že školy si velmi rychle zvykly (a podle neoficiálních informací jim to některé krajské úřady samy doporučují) na benefity pramenící z podpůrných opatření. Například na asistenta pedagoga je v novém systému k dispozici významně více finančních prostředků, než v systému starém. A protože škola s částkou, která jí zbude (pokud na PO nepoužije maximum prostředků určené normovanou finanční náročností), může naložit libovolně, získává tak zdroje na odměny pro jiné pracovníky/zaměstnance školy.
  • Pro implementaci společného vzdělávání bylo z pedagogických pracovníků MŠ, ZŠ, SŠ a VOŠ proškoleno NIDV celkem 5 %.
  • Existují příležitosti k takovým úpravám legislativy, které by do prostředků vynakládaných na AP vnesly vnitřní diferenciaci.


EKONOMICKÁ EFEKTIVITA
  • Je potřeba jednoznačně vymezit ta PO, na která má nárok žák vzdělávající se ve škole či třídě zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona. Finanční dopady těchto PO nespadají do úprav rozpočtu krajů podle § 161 odst. 6 školského zákona.
  • Ne zcela efektivně funguje předpokládaný princip sdílení PO (nejen u asistentů, ale například u pedagogické intervence apod.). Nejčastěji platí co žák, to samostatné PO.
  • Nutné je snížit normovanou finanční náročnost PO, zejména asistentů pedagoga.
  • Je vhodné zvážit revizi nutnosti existence PO asistenta pedagoga na 0,75 úvazku.


Shrnutí


Pozitiva:


- žákům se SVP v běžných školách se dostalo podpůrných opatření a strukturované finanční podpory, což oceňují rodiče i školy. Oproti minulosti školy věděly, na co mají jejich žáci nárok,
- dosud zanedbávané problémy (žáci vývojovými poruchami učení a chování, s narušenou komunikační schopností, autisté) se dostaly na povrch a směřuje se k jejich řešení,
- nedošlo k žádnému exodu žáků se SVP ze škol „speciálních“ do škol běžných, do běžných škol přešly ty děti, jejichž znevýhodnění umožňuje s podporou vzdělávání v běžné škole,
- nedošlo k žádnému oslabení, natož likvidaci speciálního školství; paradoxně systém podpůrných opatření podpořil žáky „speciálních“ škol a rozhodně nevedl k bezhlavému přechodu žáků s mentálním postižením do běžných škol,
- v řadě případů došlo již v prvním roce k úspěšné integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol - týká se to jak žáků s LMP, tak tělesně postižených, či žáků se smyslovým postižením,
- školská poradenská zařízení se snažila respektovat vždy nejlepší zájem žáka,
- pedagogové řady škol, zejména těch, kde měli již z minulosti zkušenosti se vzděláváním žáků se SVP, dokázali naplnit očekávání společného vzdělávání v zájmu žáků.
 
Nedostatky:


Na řadu z nich ukázala také tematická zpráva ČŠI a analýza projektu KIPR:
- došlo k přetížení školských poradenských zařízení zejména v souvislosti s rediagnostikou žáků se SVP, kdy nebyla ze strany klientů dodržena lhůta dvouletého přechodného období,
- náběh společného vzdělávání komplikovala nová administrativa spojená s nárokovými podpůrnými opatřeními (formulář Doporučení, nové výkazy ve školní matrice),
- vzdělávání k inkluzi vzdělávání pokrylo jen minimum pedagogů (5 %) a nedošlo ke „kaskádovému efektu“, tj. k šíření informací od vyškolených pracovníků dál; informace byly také příliš často nejednotné,
- ze strany krajských úřadů došlo k nepochopení financování „speciálních“ škol (popř. tříd) prostřednictvím podpůrných opatření, kdy systémová podpora speciálního školství byla nahrazena výrazně nákladnější podporou jejich prostřednictvím, podporou určenou primárně na společné vzdělávání žáků se SVP v běžných školách,
- nebyla včas řešena skutečnost, že ŠPZ a školy mají stejného zřizovatele, což vytváří nežádoucí podmínky k přiznávání PO vlastním žákům, a tím dochází k výraznému „zdražování“ speciálního vzdělávání ve školách (a pravděpodobně i ve třídách) zřízených podle § 16, odst. 9,
- v některých regionech vznikl nedostatek asistentů pedagoga nebo speciálních pedagogů, podpůrné opatření asistent pedagoga bylo však často přeceňováno,
- v některých regionech se zvýšil tlak na malotřídní školy, aby zařazovaly i žáky se středně těžkým
a těžkým mentálním postižením nebo kombinovaným postižením, ačkoliv jen obtížně mohly naplnit podmínky pro vzdělávání těchto žáků.


2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

zvážit revizi nutnosti existence

V tom bude zřejmě zakopáno jádro Achillovy žáby.

CatCatherine25 řekl(a)...

"Meziročně došlo k významnému nárůstu počtu žáků se SVP, a to o 20 %. Na tomto nárůstu se nejvíce podílela kategorie žáků se Z16/9 (82,3 %), zejména žáci s diagnostikovanými vývojovými poruchami učení."
Žáci s vývojovými poruchami učení se v běžných školách vzdělávali odedávna, to není nic nového.

Okomentovat