4.10.17

Magdalena Havlíková, Karla Tondlová: Někteří rodiče si stěžují pořád a na všechno, říkají učitelé

V posledních letech je patrná změna ve vztahu učitelů a rodičů. Učitelé si často stěžují na neustálé požadavky a někdy až agresivitu ze strany rodičů, kteří dětem vše prominou. Rodiče učitelům naopak vyčítají zastaralý a neindividuální přístup k dětem. Mohou najít společnou řeč?


Z článku v OnaDnes.cz vybíráme:

„Ta změna je opravdu velká. Je to dáno režimem, kdy dnes máme coby rodiče větší možnosti: změnit školu, vybrat alternativní školu, vzdělávat doma… Ke škole celkově přistupujeme více jako zákazníci: vyhovuje nám poskytovaná služba, nebo zvolíme jiného poskytovatele? Když se nám zdá, že učitel něco neřeší, nebo řeší špatně, žádáme nápravu, když nejsme spokojeni, žádáme změnu. Je to dobře, ale jen do určité míry,“ vysvětluje psycholožka Pavla Koucká.

Změnu zaznamenal i psycholog Jan Kulhánek: „Jsou to změny pozvolné, ale trend je jasný - spolupráce a vzájemný respekt se komplikuje. Učitelé si stěžují na to, že se rodiče stávají experty na práci učitelů, mají své představy o tom, jak by se mělo ve škole pracovat. Také jsou málo kritičtí k chování svých dětí a častěji je bezvýhradně chrání. Rodiče si zase stěžují na autoritativní přístup, který dnes v rodinách často děti neznají, také na absenci individuálního přístupu. Dnešní rodiny se mění rychleji než vzdělávací systém, kde chybí peníze.“

3 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Rodiče učitelům naopak vyčítají zastaralý a neindividuální přístup k dětem.

To jest, rodiče nechtějí důsledné učitele a požadují výhodičky výhradně pro svoje dětičky. To je ta zastaralost a neindividuální přístup. Mají přirozenou obavu, že by vyšlo najevo, že nejsou schopni si poradit v běžných životních situacích, a že jako vychovatelé selhávají na celé čáře.
Jejich děti jako produkty bezmantinelové výchovy nejsou emočně ukotveny a neoritují se v hodnotovém systému. Nejsou šťastné ani dost málo.

Někteří rodiče si stěžují pořád a na všechno

Stěžujte si na takové rodiče, radí pytlici. Pomluva je trestný čin.

Josef Dvořák řekl(a)...

Takže znovu po milion páté: rodiče nejsou žádní moji zákazníci a já nejsem poskok nebo sluha jejich dětí...

Nicka Pytlik řekl(a)...

Dali se pytlici tuhle do řeči s jednou známou. Přiběhl její asi pětiletý synek a vší silou ji oběma rukama udeřil do břicha. Auvaj, povídá známá, nech toho, nebo tě tady strejdové srovnají. Jakože my? Podivili se pytlici. Srovnej si ho sama. Já??? Podivila se ještě více ta známá. Přece ho nebudu mlátit, vždyť jsem jeho matka!
Není ti blbé zvýhodňovat svoje dítě, a dokonce na úkor ostatních? Zeptali se kdysi pytlici svojí kolegyně, matky jejich žáka. Ne, odvětila zkušená pedagožka. Je to moje povinnost!

Okomentovat