25.10.17

Jan Koupil: Co je vlastně smyslem školy?

Budou volby. Krásná chvilka, dokonce i vzdělávání se teď občas dostane do velkých médií i jinak než tím, že někdo někoho ve škole napadl. Jedním z hlavních témat (konečně) je, co vlastně má škola člověku dát, co bychom měli učit, a komentátoři se podivují, že stát nemá jasno v tom, co od školství očekává.

Jenže nejen stát – jaký je účel, smysl školy, na tom se neshodne vůbec nikdo. Rodiče to vidí jinak než děti, radnice, zaměstnavatelé a ministerští úředníci. Problém je, že pokud nevíme, k čemu to je, nemůžeme ani říct, kdo je dobrý učitel, a tedy, která škola je dobrá.

Tak schválně – jaké jsou vlastně typické názory:

Tak například, hodně běžný pohled, proti kterému zdánlivě nelze nic mít: „Škola je tu od toho, aby se děti naučily nějaké základní penzum znalostí“ (to jsem si nevymyslel, to je citát). Názor je obvykle zastáván „běžným absolventem vysoké školy života“, nalézá se na diskuzi zpravodajského webu pod článkem o přidání na učitelských platech a dokládá, že učitelé dnes selhávají a nic si nezaslouží. Kupodivu často je také zastáván řadou učitelů z praxe. Je to ale postoj alibistický – já jsem tu od toho, abych tohle vyučoval, neřeším proč. Jak je zřejmé, už dopředu také naráží na to, co to „penzum“ vlastně je, jak a kdo ho má určovat. Opravdu potřebujeme znát všechny panožky, vlnoplochy, Maxmiliány, rondely a permutace? Zná je někdo z vás, kdo není učitel? A má pocit, že bylo dobře, že se o nich ve škole učil?

A nebo: „Škola má učit praktické věci. Vždycky se ptejte: »K čemu jim to bude?«“ Jenže – je tahle otázka úplně relevantní? A je relevantní vždy? Už dopředu má být u všech věcí, které se ve škole dějí, jasné, kdy je použijí? U lidí, kteří se dožijí cca roku 2090? Jsem strašně rád, že ve svých předmětech na ni mám skoro vždycky odpověď (skutečnou, ne jen, „Je to myšlenkové cvičení“, „Rozvíjí to mozek“, „Patří to ke všeobecnému vzdělání“). Opravdu bychom ale měli naši práci takhle redukovat? Máme poskytovat mladým lidem vzdělání nebo profesní výcvik? To přece není totéž a každý z nich půjde jinou cestou.

A tím se dostáváme k dalšímu názoru: „Školství je tu od toho, aby dodávalo lidi pracovnímu trhu“. Já si to na rozdíl od průmyslníků prostě nemyslím. Ano, naši žáci by se na něm měli uplatnit, ale je to to hlavní, to oč by nám mělo jít, nebo je to jen přirozený důsledek? Přece mi neříkejte, že lidi jsou tu proto, aby pro někoho pracovali a stát má dodávat lidi do montoven. To přece práce je tu proto, aby se lidé uživili, ale i proto, aby měli co dělat a aby je naplňovala. Ale nechme na nich, co a kde chtějí dělat. Když je dobře připravíme, třeba si budou moci zaměstnavatele vybírat. To že zaměstnavatelé nemají pracovní sílu přece není problém učitelů, škol a nejsem si jistý ani tím, že státu. Problém by byl, kdyby tu školy produkovaly spoustu nezaměstnatelných lidí, kteří se hromadí na sociálních dávkách, ale to se evidentně neděje, trh naše absolventy nejen absorbuje, ale teď dokonce i nasává. Nebo budeme nahánět děti s klackem „Ne, na tebe už není ve škole místo, ty budeš makat na páse“? Jediné co bychom my měli hlídat je, jestli se ve škole doopravdy učí, případně to s nimi rozebrat, pomoci jim s motivací a v krajním případě je poslat jinam/ven. Jinak ale nechme trhu svobodu, ať dokážou zaměstnavatelé nabídnout takové podmínky, aby k nim někdo pracovat šel, aby měl chuť studovat to, co oni potřebují, ne? A když budeme produkovat lidi, kteří se neuplatní, opět se to na pracovním trhu pozná a o některé školy prostě nebude zájem, ne? Navíc děti nejsou dílky Merkuru, které plní takový úkol, jaký jim určí stavitel. Každý má svoje zájmy, sklony a hlavně talenty, na něco se prostě hodí a na něco ne a žádný učitel jim nemůže vnutit „Ty budeš dělat strojařinu, protože je to potřeba pro stát“.

Hodně extremistické je a za komentář víceméně nestojí: „Škola musí pohlídat děti, dospělí jsou v práci.“ nebo „Dospělí jsou v práci, a tak dnes je to hlavně škola, která musí vychovávat.

Zatím nejlepší definici úlohy školy jsem slyšel od jedné své známé (parafrázuji a doplňuji) „Smyslem školy by mělo být zachovat a rozvíjet v dětech přirozenou touhu po vzdělávání. Ve škole je stejně nenaučíme všechno, ale bychom jim pomoci s tím, co jim umožní, aby se věci (znalosti nebo dovednosti), které budou opravdu potřebovat, dokázaly naučit efektivně samy“.

A pokud jde o mě? Plavu mezi tím, že něco musím „odučit“ kvůli požadavkům vysokých škol, hodně se snažím, aby bylo jasné, kde se ty věci, o kterých učím, používají/projevují/vyplatí a aby to bylo taky zajímavé. Zároveň chci, aby aspoň někdy museli vymyslet, udělat, přijít na to jak… No ale samozřejmě často končím u toho, že hledám to „penzum“ z prvního bodu, ten všeobecný základ. Za sebe ho vnímám tak, že by se mi líbilo vychovávat lidi, kteří si dokážou užit v divadle Shakespeara i Havla, těší je dozvídat se o světě a rádi si přečtou text od Grygara či Hořejšího, nedělá jim problém rozumět tomu, o čem se povídá v sobotním Meteoru, vědí, kdo jsme, kde jsme se tu vzali, komu vděčíme za svou svobodu a za předchozí nesvobodu, i to, jak se taková svoboda a nesvoboda pozná, no a kromě toho se taky celkem bez problémů uživí.

P.S. Ta definice by se dala ještě zkrátit – ideální absolvent by si měl dokázat užít hry Divadla Járy Cimrmana.

Jen pro upřesnění: Autor je kecal, matikář a fyzikář, po sedmi letech zdrhnul z tzv. elitního státního gymnázia na tatínkovskou dovolenou a teď spokojeně třetí rok učí na soukromé škole, trochu fyziky a hlavně programování. Má dvě děti, jednoho prvňáčka a jednoho ve školce.

Převzato s laskavým souhlasem autora z jeho blogu na RESPEKT.cz, kde text vyšel 19. 10., tedy ještě před volbami.

15 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Co je vlastně smyslem školy?

Aby děti strávily svoje dětství úspěšně, autonomně, vlastním tempem, v suchu a teple, pod nepřetržitým dozorem pedagogických sborů, které sepisují výkazy o zkompetentňování těch dětí pro jejich konkurenceschopnost v zítřejším ještě překotněji se měnícím světě.

CatCatherine25 řekl(a)...

Možná, že by přežily i to, kdybychom se je pokusili něčemu naučit a rozvinout v nich některé vlastnosti, které by jim pomohly orientovat se v světě a dobře vycházet s lidmi.

Nicka Pytlik řekl(a)...

dobře vycházet s lidmi

To je ovšem poněkud marnotratné plýtvání zdroji. Pro slušné živobytí úplně postačí
'dobře vycházet s vedoucími pracovníky'.

Miloslav Novotný řekl(a)...

Proč ten otazník, pane Koupile? Vždyť Vy se neptáte. To, co popisujete jako alternativy, jsou jen podsunuté povrchní smyšlenky, poplatné módním trendům, např. v jakémsi Respektu, viz resumé o svobodě v závěru článku.
Smysl školy není žádná záhada. Je to institucionalizované vzdělávání nastupujících generací, spočívající v mezigeneračním předávání poznatků a znalostí. Ty se přirozeně dělí podle směrů, jimiž se lidské poznání po věky ubírá. Ve škole se to odráží v členění na vyučovací předměty, které vyučuje učitel jako osoba k tomu povolaná.
To samozřejmě překáží všem, kdo se chtějí psychologicko-inženýrsky zmocnit vlády nad lidmi právě zasahováním do tohoto přirozeně nekonečného mezigeneračního cyklu v jeho nejcitlivějším stádiu, v dětství. Proto útok na hlavním směru míří na první stupeň základních škol. Zbraněmi hromadného ničení národních vzdělávacích soustav jsou ony doslova a bez prominutí pitomosti: „zrušme předměty“, „zrušme učitele“, „nic neučme, kromě touhy se případně učit“, „zrušme frontální výuku, ať si učitel trčí uprostřed, dole, nahoře, nebo chodí sem a tam, hlavně aby nestál před…“, „nahraďme skutečné hodnocení dosažených výsledků ujišťováním, že je dobře a bude líp“ atd. Je to záměrná výchova k celoživotní dětinskosti.
Ještě že učíte jen tak trochu.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Smyslem školy je vzdělávat.

V. řekl(a)...

Problém by byl, kdyby tu školy produkovaly spoustu nezaměstnatelných lidí,
Kdyby nebylo tolik úřadů, tolik zbytečných předpisů, zákazů, omezení, tolik "podpůrných" neziskovek,... - tak by nezaměstnanost okamžitě vysoko vyskočila. Pak by se teprve ukázalo, které obory produkují (v normálním světě) nezaměstnatelné absolventy.

Miloslav Novotný řekl(a)...

Přesně tak. Celý školský systém je deformován politickým zadáním udržet mladé lidi co nejdéle v péči rodiny. Statistiky se vedou o nezaměstnaných, ne o nezaměstnatelných. A dobrá každá koruna do partajní kasy přes státní zakázky.

Jan Koupil řekl(a)...

@CatCatherine25: Máte naprostou pravdu. Jen se těchto témat dotýkám míň, jednak učím na střední, jednak technické věci, jednak narozdíl od trapně jednoduchých matematik a programovacích jazyků, které jsou všude stejné, se u těchto témat moc špatně hledá hranice, kde můžu působit a kde už dětem podle někoho vrtám "šrouby do hlavy". Například lidem v nouzi bychom měli pomáhat ne? To ví každý, ne? A co třeba když se u nich doma válčí nebo nedá sehnat práce a přijdou i se svou vírou k nám. Jak bych se sem vydal, neudržel bych se, poznal by se můj názor, a určitě by si někdo z rodičů stěžoval…

Jan Koupil řekl(a)...

@Jana Karvaiová: Stoprocentně. Ovšem jaké jsou cíle, kromě toho, že žák by měl být na konci vzdělán ;-)? Co má být náplní? Právě o tom jsem psal - že není úplně jasné, jaký typ vzdělání vlastně od školy kdo očekává - a že v tom rozdíly jsou, a propastné, to je evidentní. Co bylo vhodně před 50 nebo 100 lety prostě dnes vhodné není a nemá cenu s tím bojovat (abych parafrázoval jistého sira Humphreyho: „K čemu je mi dobrá znalost latiny, když si v té řeči nemohu promluvit ani s premiérem velké Británie?“)

@V: Čistě cynicky - pokud děti vychováváme pro dnešní a budoucí svět, pak je to právě ten svět, ve kterém jsou i úřady, neziskovky atp. a je po těch lidech poptávka. Navzdory bručení nás techniků je nezaměstnanost humanitně vzdělaných vysokoškoláků zcela mizivá. A jen tak mezi řečí, kolik je kolem vás neziskovek a kde berou peníze na provoz, zajímal jste se? Proč a na co jim je kdo dává? Já si takhle z fleku vzpomenu asi na tři a všechny za stát suplují činnost, kterou sám nevykonává, alespoň ne v potřebné míře (péče o děti, mládež z ulice nebo seniory) a jsem moc rád, že se s pomocí grantů a příspěvků dokážou uživit, protože za nimi je spousta práce.

Jan Koupil řekl(a)...

@Miloslav Novotný: Omlouvám se, pokud jsem to pochopil špatně, ale váš komentář na mne vyznívá poměrně agresivně. Jako byste se na mne zlobil, že ač učitel, pochybuji o tom, k čemu má práce má vést. Popisujete školu, jak jste ji zažil vy: institucionalizované vzdělávání nastupujících generací, spočívající v mezigeneračním předávání poznatků a znalostí. Má to tak ale být? Je to nejefektivnější metoda? A jsou ty poznatky a znalosti to nejdůležitější? Pro mne třeba je mnohem, ale tisíckrát, cennější metoda jejich získávání, ověřování, pochybování, hledání protipříkladů. Obecně bych řekl, že za cennější považuji dovednosti než znalosti, ale hlavně to, že je normální a příjemné se pořád učit. Mimo školu, po škole, atd. V IT oborech je dnes o samostudiu polovina práce každého experta…

Několik věcí prohlašujete za bez prominutí pitomosti věci, o kterých možná nevíte dost. Tak například konkrétně: „zrušme učitele“ nikdo neříká doslova, to o čem se ale hodně mluví, a bylo by skvělé, kdyby se podařilo na více školách, je změnit roli učitele z „vyučovatele - vykladače pravdy“, v „učitele průvodce“ (facilitátora), který není od toho, aby byl arbitrem správnosti, ale hlídá, aby se ve třídě odehrávalo učení a umí poznat, kdy které dítě potřebuje popostrčit, nebo třeba podsunout další, těžší problém, nebo se naopak vzátit zpátky k něčemu, co bylo zapomenuto.

Je vám znám výzkum Harvardské univerzity (konkrétně pracovní skupina prof. Mazura), který vědeckou metoudou, s vysokou reliabilitou ukazuje, zjednosdušeně řečeno, že učitel strávil studiem oboru příliš mnoho hodin a je tak přílišným expertem, než aby novicům v oboru dokázal věci dobře zpřístupňovat a že v transferu poznatků jsou mnohem úspěšnější spolužáci, kteří jsou prakticky na stejné úrovni? Úlohou učitele pak je předkládat jim vhodné problémy k řešení a hledat taková zadání, která studenty společně posouvají dál. Doporučuji hledat něco o metodě Peer Instruction.

Podobné prvky obsahuje Montessori pedagogika: Viděl jste někdy montessori třídu při práci? Každý dělá něco jiného, ale všichni pracují a všichni v tom vidí smysl a chtějí se dozvídat - ale to se nedá vyprávět, to se musí zažít. Každopádně asi nebude náhoda to, že je tolik absolventů Montessori tak kreativních a úspěšných - zkuste hledat heslo Montessori mafia.

V mezinárodních průzkumech setrvale dopadají skvěle děti ze severských států, obzvláště Finska - ano, tam, kde ti zlí sociální inženýři spustili své zbraně hromadného ničení, rozebrali výuku, odstranili klasické předměty a posunuli učitele ze stupínku doprostřed a dolu.

A pokud vychováváme mladou generaci k tomu, že se budou muset celý život učit, pak o celoživotní dětinskosti nemůže být řeč. Mluvím naopak o výchově k zodpovědnosti, kde se neobjeví žádné žádné „na to jsem chyběl“ nebo „To jsme neprobírali“, tak běžné v tom našem standardním institucionalizovaném systému předmětů. Víte mimochodem o tom, že výzkumy (omlouvám se, tady si nepamatuji zdroj, už je to dávno, co jsem článek četl) ukazují, že při klasické předmětové výuce má naprostá většina žáků tendenci považovat fyziku/biologii/matematiku/dějepis) za něco, co se probírá ve škole, ale s reálným světem to nesouvisí. A také, že jen zlomkové procento žáků je při takto strukturovaném učivu schopno přenést poznatky či dovednosti z jednoho předmětu do druhého (z matematiky znáte graf, v excelu to umíte, udělejte ho teď na změřených datech o počtu kvasinek a množství CO2). Pokud v tomhle klasické třídění na předměty selhává, je to pořád ta nejlepší a nejefektivnější metoda? A pokud ano, na jakých datech své přesvědčení stavíte - kromě své možné minulé zkušenosti právě s touto metodou?

A úplně nakonec: Smím se zeptat, jak jste přišel na to, že učím „Jen tak trochu“? Učím na plné koule, mám výsledky, děti úspěšné v soutěžích, děti, které zažily úspěch samy za sebe, děti, které se na hodinách podařilo inspirovat a dávno přerostly učitele. V poslední větě jsem psal, že Učím trochu fyziky, to je ale něco o hodně jiného, nemyslíte ;-)

V. řekl(a)...

kolik je kolem vás neziskovek
Do školy se nám cpou se svými programy prakticky každý týden... Je jich mnohem více než je "normální".

Nicka Pytlik řekl(a)...

změnit roli učitele z „vyučovatele - vykladače pravdy“, v „učitele průvodce“ (facilitátora)

Kdo neumí učit, provádí.
Vyšší lejvl facilitátora je resuscitátor.
A neměl by místo facilitátora být spíš falibitátor? Viz
'falibismus'
>> názor, že žádné neomylné instance poznání neexistují, poznání má pouze pravděpodobnostní charakter

Jan Koupil řekl(a)...

Pomiňme, že protentokrát pan Pytlík všechno v kině viděl, všechno zná a má potřebu okomentovat vše, tudíž sám nestojí za komentář.

Z nějakého důvodu píšete o falibismu, ale nejsem si jist, jak přesně souvisí s mým textem. Je ale zato překvapivě blízko tomu, co je vlastní všem vědám: pravidla stanovujeme podle pozorování a hledáme, kde nastane jejich neplatnost. Pak stanovujeme nové hypotézy. S výjimkou matematiky (která je celá lidsky umělá a se světem okolo nás nijak nesouvisí, to my ji úspěšně používáme pro jeho POPIS) tak můžeme říct, že současné poznání světa je soubor poznatků, které se prozatím nepodařilo vyvrátit. No a vědci se těší na každý okamžik, kdy se něco vyvrátit podaří. Pokud tohle moji žáci zvládnou pochopit a ocenit, tak super.

Zkusme se kouknout na to heslo anglicky, třeba i do wikipedie. je tam rozebrané mnohem bohatším způsobem, a moc se mi líbí konec: Nearly all philosophers today are fallibilists in some sense of the term…. Ono to opravdu asi nebude nic špatného, ne?

P.S. Zažil jste na vlastní kůži pane Pytlíku, učení, které probíhalo tímhle způsobem? V Čechách ho třeba paralelně s tím, jak přišlo z venku, objevili lidé zapojení do projektu Heuréka, volného sdružení fyzikářů. Pochopili, že učitel nemá „ukazovat jedinou cestu světem krajiny poznání, ale orientovat se v ní a necht ty nebohé dušičky, a´T si prošlapávají cestu k cíli samy“. Lidí, které taková fyzika bavila, inspirovala atd. je díky Heuréce už celá řada.

CatCatherine25 řekl(a)...

Pane Koupile, máte v mnohém pravdu, ale obávám se, že smyslu školy se, na rozdíl od pana kolegy Pytlika, asi nedoberete.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pochopili, že učitel nemá „ukazovat jedinou cestu světem krajiny poznání, ale orientovat se v ní a necht ty nebohé dušičky, ať si prošlapávají cestu k cíli samy“.

No paráda. Tak aspoň někdo, když už ne ministerští úředníci, inspektoři a ředitelé škol.
Ještě, že nejste, pane Koupile, učitel v autoškole. Pytlikům by se ale doopravdy hodně líbilo, kdyby se děti mohly tímto způsobem dopracovat například k tomu naprosto klíčovému, co musí být ve škole zrealizováno přímo prokazatelně, to jest k pravidlům bezpečnosti a ochrany zdraví, protipožárních opatření a poskytování první pomoci. Bohužel, v běžné škole hoří jen málokdy, a pravidelnější přísun těžce zraněných spoluobčanů také poněkud vázne.
Metoda pokusu a omylu je z hlediska doživotního zakořenění správného postupu a poznání jevů a dějů na základě osobní zkušenosti vynikající věc. Bohužel v některých oblastech bádání je první omyl současně i ukončením sebevzdělávacího procesu. Například u zkoumání rozvodných systémů velmi vysokého napětí je to vyloženě příznačné.

Okomentovat